Šaškárna se „segregací“ na základní škole ve Valašském Meziříčí

Včerejší zpráva z iDnes referuje o základní škole ve Valašském Meziříčí, která se rozhodla zřídit dvě první třídy. V jedné z nich měli být jen Cikáni, v druhé ten zbytek (všimněte si, nepoužívám slova „bílí“, protože do toho zbytku – tak, jak jsem to pochopil – spadají všichni ostatní, třeba i Vietnamci či černoši). Nápad prosazovalo městské zastupitelství, které je zřizovatelem školy.

Reakce nadřízených i nenadřízených orgánů a médií byla hysterická. Jako jeden muž povstali zastánci politické korektnosti proti nápadu meziříčské radnice. Celý případ byl s potěšením a široce medializován, jak je u takových kauz zvykem. Vyjadřovali se všichni, kteří (správně) doufali, že si na kauze přihřejí svou politickou polívčičku. Pochopitelně všichni jedním směrem, který by se dal zhustit do jednoho slova hnus a dvou výkřiků rasismus! segregace! Strašné nálepky visely ve vzduchu, jen jen dopadnout. Meziříčští občané se stáhli, nikdo mocný jim nepřišel na pomoc. Jiný názor slyšet nebylo.

Česká školní inspekce si zahrála na samosoudce a přišla s argumentem, že zřízením takto rozdělených tříd by patrně došlo k porušení školského zákona, ve kterém se uvádí, že vzdělávání je založeno na rovném přístupu bez jakékoliv diskriminace z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry či národnosti, etnického nebo sociálního původu občana. Hm. A copak jim někdo upíral vzdělání? Nabízel horší? Nebo jim přímo zakazoval chodit do školy? Jediné, co se chtělo, aby se učili svým tempem a nezdržovali ostatní, kteří se učit chtějí. Co je, proboha, na tom špatného? ČŠI může ministerstvu navrhnout, aby vymazala školu z rejstříku škol. To by znamenalo zánik celé školy. Do Valašského Meziříčí včera dokonce osobně dojela až z Prahy náměstkyně ministryně školství Klára Laurenčíková.

Výsledek „jednání“ (rozuměj nátlaku a vyhrůžek) a dalších naznačených hrozeb dopadl jak se dalo čekat. Škola od nápadu upustila. Bude jen jedna třída, v ní bude 10 Cikánů a 7 dětí, které se mezi Cikány nepočítají.

Jaký to bude mít dopad na děti a na úroveň výuky? Velmi špatný. Škola bude muset snížit laťku na úroveň těch slabších. To je běžný postup. Znám to z Kanady. Učitele se přizpůsobí těm nejpomalejším, aby se necítili špatně. Řetěz má jen takovou sílu tahu, kolik unese jeho nejslabší článek. Sedm necikánských dětí bude stresováno a utlačováno cikánskou většinou. Pravděpodobnost různých parazitů (ve vlasech i jinde) je vyšší stejně jako dalších infekcí. Děti se naučí nejen vulgární mluvě, ale převezmou také leccos z životních postojů cikánské většiny. O kouření a alkoholu ani nemluvě.

Možná by neškodilo podívat se, jak se takové situace řeší jinde. Konkrétně v Kanadě. Tam sice tolik Cikánů není, ale je tam hodně černých a ti tradičně mívají potíže stačit s učební látkou. To je prostě fakt, který se opatrně přiznává, i když zastřeně a různě složitě se vysvětluje. Současný systém míšení nefunguje, 40% černých není schopno dokončit normální high school (něco jako nižší střední škola), napsali v novinách.

V září 2005 dopadla na torontskou školskou radu bomba. Černí přišli s nápadem zřídit školu jen pro černé. A nastal tanec. (Dejte si do Google heslo black school in toronto, uvidíte, kolik článků a studií vám to vyhodí.)

Chtít to nějaký bílý rodič, upálili by ho na hranici za živa. Politická korektnost v Kanadě metastázovala do všech složek společnosti, zastánci multi-kulti a rovnosti povýšili své učení na axiomy, o kterých se nejen nediskutuje, ale ani jen tajně nepochybuje. A teď tady přišli černoši a sami chtějí segregaci. Chtějí školu, kam by chodili jen černí. Jak jim vyhovět, aby z toho „rasisté“ nemohli profitovat a říkat: „vidíte, my jsme to říkali“?

Těžký problém dopadl na emisary multi-kulti. Mnoho papírů bylo popsáno, mnoho výzkumů provedeno, mnoho odborníků konzultováno, mnoho prášků proti bolestem hlavy bylo spolykáno. Když se jim vyhoví, vyrobí se segregace. Oddělené školy. Když jim nevyhoví, budou černí nespokojeni a to se nesmí. Ani černí nebyli úplně zajedno, dobrá polovina z nich nápad odmítala a nazývala to segregací. Ptáte se jak to dopadlo?

Jak to mohlo dopadnout? Pochopitelně se jim vyhovělo. A tak v lednu 2008 schválila školská rada v v Torontu školu jen pro černé. A nejen to. Tříletý pilotní program tříd jen pro černé bude zahájen v dalších třech středních školách. I vysvětlení se nakonec našlo, aby nepopudilo: černí v té škole a v tom pilotním programu „hledají své kořeny“, bude to Africentric school, kde se klade důraz na africkou kulturu, africké vzdělání a vůbec všechno africké. Jestli se tam učí trepanace lebek, jak to kdysi dělali divoši, to nevím, ale látka tam bude probírána tak, aby žáci stačili.

A samozřejmě, černí mají možnost volby. Mohou jít do normální školy, kde je musí přijmout, nebo do školy jen pro černé. Bílí mohou jen do normální školy, ta pro černé je jim uzavřena.

Cože, jestli bude v Torontu také škola jen pro bílé? Logicky by být měla. Prakticky... myslím, že to nemusím vysvětlovat. Je to podobné, jako když můžete nosit tričko s nápisem Black by popular demand, ovšem vzít si tričko s nápisem White by popular demand je cesta do kriminálu. Inu všichni jsme si rovni, jen někteří jsou rovnější.

Politická korektnost tedy opět v Kanadě zvítězila, i když se chvíli zdálo, že ji sami černí podrazili nohy. Nakonec z toho ale opět vytloukli větší díl pro sebe.

Ve Valašském Meziříčí se pokusili řešit problém rozumem a ne ideologicky. A protože žijeme v době, kdy je zdravý rozum mlácen od rána do večera, nemohlo to dopadnout jinak. Je mi líto meziříčských radních, tamní školy a hlavně rodičů a dětí, kteří budou muset do té školy chodit. Za bolševika to bývalo všelijaké, ale tohle měli promyšleno dobře. Tehdy byly zvláštní školy a tam skončil každý, kdo byl pomalejší, padni komu padni. Ostatní děti pak nebyly zdržovány v učení. O rase se nemluvilo. Každý pokračoval svým tempem.

Řešení, které bylo nabíledni a přirozené, které by ve výsledku vyhovovalo všem zúčastněným, bylo popliváno a zašlapáno do země, navrhovatelé vláčení bahnem urážek a obvinění. Noříme se dále do temného tunelu blbosti, zhůvěřilé ideologie a sebezničení. Nevidím světlo na konci tunelu.