Promiňte, páni Židé...

... že jsme si dovolili vás obtěžovat nemístnými dotazy po tom, co jste dělali v Džanínu a jiných palestinských táborech. Chápeme, že nás tam teď nemůžete pustit. Prostě potřebujte čas. Nemáte tolik buldozerů, abyste stačili zahrabat všechny mrtvoly. Navíc někteří zranění ještě žijí a je třeba počkat až se odeberou do svého ráje. Samozřejmě, že vše, co jste dělali, byla jen nutná sebeobrana. Opravdu se nezlobte, že jsme se našimi hrubými dotazy nemístně dotkli vašich citů...

Tak by se dala shrnout reakce generálního tajemníka OSN Kofi Annana na opakované odmítání izraelského státu. Odmítání se týká mise OSN, která měla v Džánínu a několika dalších táborech vyšetřit, co se tam stalo. Tým OSN se pokouší už dva týdny dostat se na místo, ale marně. Izrael klade legrační důvody, proč to nejde. Např. mu nevyhovuje skladba týmu - málo židovských rabí. Pak mu vadilo, že někteří členové nosí nevkusné vázanky. Nakonec vyrukoval s tvrzením, že konstelace hvězd není pro takovou akci vhodná. Každý další důvod je ochotně akceptován generálním tajemníkem OSN Kofi Annanem a celosvětovým veřejným míněním.

Nyní se Kofi Annan rozhoduje, zda tým pozorovatelů rozpustí úplně. Je to tak správné. Co s týmem, který si ani neumí vybrat vázanky, že?

Stejně jako tým OSN pochodili i další: reportéři, humanitární pracovnicí a nezávislí pozorovatelé. Izrael jasně ukázal, kdo je pánem situace. A to nejen v Džanínu, ale i v OSN a ve většině světových vlád. Jak jinak si lze vysvětlit, že světový protest je tak přitlumený, nevýrazný, mírný. Ozvalo se sice pár hlasů proti, dokonce někdo navrhl hospodářské sankce vůči Izraeli, ale vše vyšumělo do prázdna. Kamarád Bush by nepřipustil, aby kdokoliv zkřivil Izraelcům vlásek.

Ostatně veřejné mínění je vhodně formulováno sdělovacími prostředky (vlastněnými v celém světě - hádejte kým?), takže dnes už nikdo neví, co je černá a co bílá.

Pár největších křiklounů bylo označeno za antisemity a naloženo s nimi po zásluze.

Jo, být na místě Šarona Miloševič a na místě Izraele Srbsko, to by bylo jiné kafe. To bychom si ho, neřáda srbského, podali. Šaron ví, co si může dovolit. Není přece Miloševičem. A Miloševič měl tu smůlu, že nebyl obřezán. Inu, když dva dělají totéž, není to totéž.