Lisabonský hon na Klause Zdroj: CTK

Senátní pojistka selhala. Lisabonská smlouva, která silně oklešťuje pravomoci České republiky ve prospěch vznikajícího Superstátu, byla v senátu schválena.

Poslední instancí, která ještě může zastavit schvalování mrtvého dokumentu, je prezident republiky Václav Klaus. Prezident nemá dle Ústavy České republiky povinnost Lisabonskou smlouvu ratifikovat. Ústava pouze hovoří o tom, že prezident ratifikuje mezinárodní smlouvy, ale ani v jednom článku mu po vyslovení souhlasu s ratifikací smlouvy Poslaneckou sněmovnou a Senátem nedává ratifikaci jako povinnost.

Je smutné, že Ústavní soud při projednávání podnětu vůbec nebral zřetel na argumenty prezidenta republiky při jednání, zda je sedm bodů Lisabonské smlouvy v souladu s Českou ústavou. Prezident Václav Klaus vystoupil před soudem s věcnými argumenty včetně dovolávky na body Ústavy. Soud však zjevně měl rozhodnutí připravené už dopředu a nepočítal s tím, že by Václav Klaus v přímém přenosu zabodoval.

Výsledkem zaskočení soudu byl odklad vynesení rozsudku o den, kde znovu na prezidentovu argumentaci rozporu s článkem Ústavy vůbec nebral zřetel a soud vynesl rozsudek, že udaných sedm sporných bodů naší Ústavě neodporuje. Zároveň ale soud jasně deklaroval, že se zabýval pouze spornými body a nikoli celou Lisabonskou smlouvou a že očekává další podněty.

"Eurohujeři" přijali tehdy vynesení rozsudku jako jednoznačné vítězství, ačkoli tomu tak zdaleka nebylo a není. I dnes, kdy se skupina senátorů chystá podat další podnět k Ústavnímu soudu, tlačí na prezidenta, aby Lisabonskou smlouvu ratifikoval.

Zcela však opomíjí fakt, že "Evropa" zcela nedbá vlastních pravidel a neuznává jinou než souhlasnou odpověď. Chceme opět takovou budoucnost, kdy jediná možná odpověď bude ta, kterou si "vrchnost" přeje? Je-li EU tak demokratická, jak sama deklaruje, proč byl obejit ten nejdůležitější faktor, kterého se Lisabonská smlouva týká, to je lid všech členských států? Z jakého důvodu nebyla Lisabonská smlouva (přesné znění smlouvy najdete v překladu zde) oficiálně přeložena do všech úředních jazyků EU?

V EU se rodí nová diktatura, která se nechce lidí na nic ptát, protože by lid určitě rozhodl špatně. Evropská unie má doposud pravidlo, že schvaluje-li se nějaký zásadní dokument, a tím bezesporu Lisabonská smlouva je, musí s tímto dokumentem souhlasit všechny státy. Nesouhlas jediného státu znamená, že dokument je zamítnut a padá.

Jsme v přímém přenosu svědky toho, jak Evropská unie porušuje svá vlastní pravidla, která jsou v danou chvíli platná. Jde o stále stejný dokument, bude-li Irsko po zamítavém referendu uplaceno před vynuceným opakováním referenda výjimkami z LS? Vždyť přeci EU tvrdí, že dokument bude vše zjednodušovat a bude platit pro všechny státy stejně a najednou se zde kvůli podpisu dělají výjimky?

Irové v referendu Lisabonskou smlouvu odmítli a tím měla EU vyhlásit Lisabonskou smlouvu za neplatnou. Místo toho začala EU vytvářet nátlak na všechny státy, které doposud smlouvu neratifikovaly, aby tak učinily. Proč ale schvalovat smlouvu, která je pro nás, stejně jako pro ostatní malé státy, značně nevýhodná? Proč souhlasit s dokumentem, který zavádí nadvládu silných států? Už si snad nejsme rovni?

Co když německý ústavní soud vyhlásí, že LS je v rozporu s Německou ústavou? Bude se takové rozhodnutí ignorovat? Co když Irové znovu LS v referendu odmítnou? Lisabonská smlouva zavádí Superstát zvrchu tam, kde mají státy tisíciletou historii a navíc i odlišnou kulturu včetně jazyků. Vytvoření tak zvaných Spojených států evropských je chimérou, která nemá budoucnost. Dříve nebo později by se toto uskupení utopilo ve vzájemných půtkách a ztroskotalo by na národních zájmech, které budou o to silnější, oč větší bude snaha je unifikovat a zcentralizovat.

Na Václava Klause, který nyní má ratifikaci ve svých rukou a záleží čistě jen na jeho rozhodnutí, se začal pořádat doslova hon. Z Bruselu zazněl hlas Grahama Watsona, že by "Klaus měl podepsat krví". Nám nechvalně známý šéf europarlamentu Hans-Gert Pöttering, který při setkání našeho prezidenta s jím vedenou delegací ponoukal dalšího europoslance Cohna-Bendita ke slovním atakům a urážkám naší hlavy státu, řekl, že "český prezident, co nejdříve podepíše ratifikační dokument." Další europoslanec Andrew Duff řekl, že "prezident Klaus by měl přestat hrát hry a naplňovat místo toho své ústavní povinnosti". Škoda, že pan europoslanec nezná naši Ústavu.

Nejnovější útok europoslance Cohna-Bendita, kdy veřejně prohlásil, že výsledek hlasování v českém Senátu závisí na tom, kolik senátorů si může prezident Klaus dovolit koupit svědčí o aroganci a pocitu nadřazenosti, jakými tento eurohulvát disponuje. Je škoda, že ho prezident Klaus za jeho slova nezažaluje.

Stranou pochopitelně nemohli zůstat ani naši Zelení, jejich averze vůči Václavu Klausovi je tak silná, že by mohla sloužit jako záložní zdroj energie při výpadku Temelína. Zelení bleskově, ještě v době, kdy nestačil zaschnout inkoust na senátním protokolu o hlasování, sepsali petici, v níž požadují "bezodkladné podepsání Lisabonské smlouvy" prezidentem republiky.

Této iniciativy se pochopitelně ihned chytily "známé firmy" které spojuje nenávist vůči hlavě státu, a tak pod peticí iniciovanou "thymolínovým" Martinem a Kateřinou "Jaujau" jsou stále stejná jména jako vždy. Nesmí chybět Jiří "srdce nad hradem" David, "politolog" Jiří Pehe nebo herečka Eva Holubová či režisér Jan Hřebejk. Za dva dny petici podepsalo k okamžiku, kdy jsou tato slova psána 280 lidí.

Jiná petice pochází od SSO a je naopak proti přijetí Lisabonské smlouvy. Tato petice běží o 4 dny déle, má v tuto chvíli na svém kontě 1354 podpisů a neohání se slavnými jmény, aby dodala petici váhu nebo jakési vzezření důstojnosti. Je naopak směřována k "obyčejným lidem" v celé EU.

Panu prezidentovi nezávidím. Bude pod ohromným tlakem "eurohujerů" i samozvaných "vládců EU". Nezbývá než doufat, že po dalším podnětu a jednání Ústavního soudu bude i u nás Lisabonská smlouva odmítnuta a tento dokument poputuje konečně tam, kam patří, za Euroústavou, od které se liší pouze pár formulacemi a jiným obalem.

Anebo jste snad příznivci toho, abychom se jen podřizovali diktátu Bruselu a nesměli říct nic jiného než "ano"?

Článek vyšel 8. května na blogu Rudolfa Polaneckého.