Talibanský teror

Sečtělí a světa znalí Francouzi a Britové, kteří rozumějí historii a četli knihy, sledují s ironickým pobavením a určitou dávkou lítostí Američany, kteří jsou teď v kleštích znovu oživlého teroru talibanu.

Zhruba před deseti dny projela skupinka lehce ozbrojených paštunských domordců z regionu Malakand na motocyklech a pickup dodávkách kolem Buneru, asi 100 km od pákistánského hlavního města Islamabádu.

Ve Washingtonu vypukla hysterie. „Taliban na pochodu, taliban před bránami!“

Hillary Clintonová, stále ještě zápasící s orientací v zahraničních událostech, varovala, že ti zanedbaní talibanští kmenoví bojovníci jsou globálním ohrožením. Pákistánští generálové poctivě plní příkazy z Washingtonu útoky na kmenové kacíře v Burneru, kteří selhali v poslouchání amerických kolonistů. Bylo zabito více jak 100 lidí, téměř sami nevinní civilisté a tisíce utečenců prchalo před bombardováním a palbou vládních vojsk.

Bylo by dobré, kdyby si paní Clintonová přečetla stránku 30 v mé knize War at the Top of the World:

V první čtvrtině dvacátého století se z holých pohoří severozápadního pohraničí vynořily dvě barvité postavy. První – zanícený svatý muž s krásným jménem Fakir z Ipi. Ten starý fakír sjednotil paštunské kmeny proti bezvěrcům a přiblížil se na délku turbanu obsazení Peshawaru od Britů, kteří tohoto muže pronásledovali desítky let v horách Waziristanu.

Pak se objevila strach nahánějící postava „Mad Mullah“ (Šíleného Mulácha, jak ho nazvali v britském tisku), která sestoupila z Malakandského průsmyku v čele 20 tisíců divokých jezdců rozhodnuta podřídit bezbožné město Peshawar meči.

Staré dobré křesťanské dámy z britského Peshawaru byly stejně vyděšeny jako paní Clintonová. Ozýval se nářek, že Šílený Mulách a jeho bezbožní muslimové dobudou Peshawar ohněm a mečem a zneuctí křesťanské dámy, jejichž bílá těla budou zraněna nevyslovitelnými islámskými ohavnostmi.

O století později západní imperiální mocnosti znovu pronásledují paštunské kmeny na divoké severozápadní výspě. Dnes je západní média a politikové nazývají „teroristy“. V osmdesátých létech minulého století byli tito mužové a jejich otcové oslavováni jako „bojovníci svobody“ na frontě proti sovětské okupaci Afghánistánu.

Paštun, aka Pathan, předsunuté frontové kmeny z té oblasti – západními médií kolektivně chybně pojmenované jako „taliban“ – povstaly znovu do zbraně, protože jsou bombardovány americkými bezpilotními letadly Predator a útočí na ně pákistánská armáda, kterou si USA pronajímá za 1,5 miliardy ročně (oficiální částka, ve skutečnosti bude o mnoho vyšší) k podpoře rozšíření války v Afghánistánu. Paštunské civilní obětí – „vedlejší ztráty“ v jazyku Pentagonu – rychle rostou.

Primárním důvodem vzrůstající rebelie v severozápadní hraniční provincii Pákistánu je americká válka v Afghánistánu, která se rychle šíří přes hranici. Většina Pákistánců vnímá afghánské talibance jako hrdiny bojující proti západní dominanci a pohrdá svými vlastními izolovanými politiky v Islamabádu, které považují za zrádce uplacené Yankee dolary.

A mimochodem paštunské kmeny v severozápadní hraniční provincii mají v pákistánské ústavě garantovanou naprostou autonomii od roku 1947. Pákistánská armáda byla formálně vyloučena z tohoto paštunského kmenového regionu. Washington nutí Islamabád, aby porušil pákistánskou ústavu a poslal vojáky a bojová letadla do této nezávislé kmenové oblasti.

I nejmladší britský koloniální důstojník věděl, že provokovat bojechtivé a hrdé Paštunce by byla ztřeštěnost. Ale přesně tohle Washington udělal. Navzdory tomu, že paštunský „taliban“ nemá vliv mimo severozápadní oblast a nehrozí, že by obsadil zbytek Pákistánu.

Ale washingtonská taktika kladiva v Afghánistánu a Pákistánu zakládá na větší erupci: na národní revoluci v Pákistánu namířenou proti pro-západní feudální oligarchii, která vládla od roku 1947.

Pákistán patří mezi nejchudší země světa. Polovina jeho obyvatel neumí číst. Většina z nich přežívá na 1,13 dolaru denně. Feudální držitelé půdy, elita tvořící jen 0,5% populace, vlastní přes 90% národního bohatství. Korupce zahlcuje vše. Demokracie je výsměch a legální systém je krutý vtip.

Islámské zákony, jakkoliv jsou drakonické, zajišťují alespoň právo, které justice nedokáže prosadit. Vzrůstající hnutí odporu v severozápadním pohraničí a Baluchistanu usiluje o národní vedení, které reprezentuje pákistánské zájmy a nikoliv ty západní. Pákistán je ponižován a nucen USA a Británií, aby vedl válku proti vlastním lidem pod zástěrkou „boje proti islámskému terorismu“.

Důležitou otázkou v západních zemích je „jsou pákistánské jaderné zbraně bezpečné?“ Prozatím ano. Jsou přísně střeženy armádními jednotkami a ISI, vojenskou zpravodajskou službou. Dokud se armáda nerozpadne v bojích o moc. Pákistánské jaderné zbraně nemohou být použity bez zvláštního bezpečnostního kódu.

Navzdory tomu se objevují rostoucí spekulace v Pákistánu a Evropě, že Amerika, popřípadě s přispěním Indie a / nebo Izraele, se může pokusit získat nebo zničit pákistánský jaderný arzenál.

Můj vážený kolega a odborník na tuto oblast Arnaud de Borchgrave varuje, že Pákistán by se mohl stát druhým Íránem. Nejsem si jist. V Pákistánu nikdy nezískaly islámské strany velkou podporu. V sunnitském Pákistánu chybí mocný duchovní, jako byl v šíitském Íránu. Pákistán by musel urazit dlouhou cestu, aby se stal islámskou republikou podle íránského vzoru. Ale je jisté, že se Pákistán dostává do velmi nebezpečných vod.

A co se Američany vedené křížové výpravy v Afghánistánu a severozápadním pohraničí Pákistánu týče, měli bychom si připomenout slova viktoriánského básníka britské kolonie Rudyarda Kiplinga: „Asie nikdy nebude civilizována podle západních metod. Je tam příliš mnoho asijského a je příliš stará.“

Článek Taliban Terror vyšel na serveru Erica Margolise 4. května. Překlad editor.