Antirasismus

Podle starodávné tradice Bůh stvořil svět pomocí slova.

Pomocí slov si svůj svět každý den a každou minutu vytváříme i my lidé. Je rozdíl, nazveme-li někoho zločincem - či hrdinou. Teroristou - či bojovníkem za lidská práva. Hospodským tlučhubou - či morální autoritou.

Slovem, které si moderní média zvláště oblíbila, je slovo rasismus. Kdo je a kdo není rasistou?

Jenže i v této oblasti platí okřídlené „zloděj křičí chyťte zloděje“.

Uplynulo jen pár měsíců od doby, kdy čeští občané mohli takřka v přímém přenosu vidět, jak po zuby vyzbrojené izraelské soldatesky vraždí lidi včetně žen a dětí v Palestině. Podle palestinských úřadů přišlo o život 1417 Palestinců, mezi nimi 926 civilistů.

To podle médií vycházejících v Česku NEBYL rasismus.

Neviděli a neslyšeli jsem tehdy žádnou hysterie, nepadaly výkřiky o porušování lidských práv, natož válečných zločinech. Copak to vůbec byla válka – nejmodernějšími zbraněmi včetně atomových vyzbrojený stát proti téměř bezbrannému etniku, kde zapovězeny zbraně měli i policisté? Žádné výzvy k přerušení diplomatických vztahů či dokonce k uvalení sankcí OSN na Izrael. Česká televize ani žádná jiná televize ani významná veřejná, dobročinná či soukromá organizace nevyhlásily sbírku na podporu trpících palestinských obětí.

Média zachovávala téměř stoický klid.

Dnes je všechno jinak.

Českou republikou se přehnalo antirasistické třeštění jako tornádo. Opozdilý odpor vůči izraelskému terorismu, výčitky svědomí vůči Palestincům? Ne!

Viníkem, jakýmsi rasismem nasáknutým národem není nikdo jiný než - my Češi! Vědí to všechna velká média, píší o tom investigativní novináři. I čelné politické hlavy se kály a vyjádřily lítost.

Co se vlastně stalo?

V obci Vítkov na Opavsku romské rodině shořel dům. Prý došlo k úmyslnému založení požáru. Policejní vyšetřování k odhalení pachatele zatím nedospělo. Prý mohlo dojít k podpálení lahvemi se zápalnou látkou, protože, jak se s vědomou dávkou spekulativnosti vyjádřila severomoravská policejní mluvčí. „policisté opravdu nalezli na místě skutku předměty, které připomínaly, když by se složily, láhve“.

Jakkoliv strašný čin sám o sobě je, tedy byl by, pokud bychom věděli, co dnes nevíme: kdo, proč a jak čin spáchal. Dodnes to netuší ani policie.

Zrůdná je i hysterie, kterou vzápětí, den po skončení pochodu pravicových radikálů Ústím nad Labem, média rozpoutala s nezakrytými narážkami, které ve vědomí lidí mají spojit účastníky protirežimního vystoupení radikálů v Ústí s uvedený činem, stejně jako s jeho využitím k dalšímu křižáckému tažení proti údajnému českému „rasismu“.

A tedy hanobení českého národa. Na které si ovšem český národ za těch 20 let, co podobná cvičení v médiích probíhají, již stačil zvyknout.

„Žháři chtěli upálit romskou rodinu,“ „Nejhorší útok na Romy za 10 let“, takové a podobné titulky zasypávaly po celý uplynulý týden český mediální prostor jako kobylky, které se slétly na vyhlídnutou kořist. Novináři nelenili a okamžitě oslovili i čelné politiky, co si myslí o takovém odporném rasismu (samozřejmě českém – jakém jiném?) Politici nelenili a okamžitě onen čin odsoudili: Klaus byl zděšen. Topolánek požár dal přímo do souvislosti s aktivizací extremismu.

Povšimněme si: Ne té a té rodině (například Červeňákových, bez uvedení, že šlo o Romy) ten a ten den shořel dům, pravděpodobně úmyslným podpálením neznámou osobou. Tedy tak, jak se v jiných případech výhradně o trestných činech informuje. V tomto případě podle médií nebyli oběti jen nějací „Červeňákovi“, ale hned kolektiv „Romů“. A pachatelem nebyl jen – pokud by to tak ale skutečně bylo, což nyní vůbec nevíme – nějaký ten a ten (český – ale možná i úplně nečeský) „Novák“ nebo ta a ta (česká – ale možná i úplně nečeská) „Nováková“, ale hned Češi jako kolektivum, neboť se použije slůvko „rasismus“( a je jasné, že v tomto případě rasisty musí být Češi).

Představme si, že by se podobným způsobem informovalo i o trestných činech, které Romové spáchali vůči bílým Čechům ( a rozhodně nikoliv čistě hypotetických trestných činů, ale činů zcela prokázaných s usvědčenými pachateli). Každé krádeže, znásilnění, vraždy nebo vloupání, kterých by se kdy dopustil někdo s romským původem na bílém Čechovi nebo Češce či českém dítěti či jejich majetku, by se okamžitě chopila média: „Nejhorší útok na Čechy!“ „Nejhnusnější znásilnění Češky!“ „Nejbestiálnější vražda české ženy!“ atd. atp.

To ale média nedělají. To by byl podle názoru jejich vydavatelů a šéfredaktorů zřejmě „český rasismus“.

Tedy jak je možné, že v případě – navíc čistě hypotetických viníků, jak je tomu v případě shoření romského domu ve Vítkově – to dělají? Čí rasismus je to nyní? O čí rasovou zášť a nenávist se jedná? Jak je možné, že právní systém tomuto rasistickému (ano, samotný způsob, jak se případu chopila média, je vyloženě rasistický) třeštění neučiní přítrž a policejní komanda hned nevtrhnou do redakcí všech hlavních médií v Česku a neodvlečou zřejmé protičeské rasisty?

V oné „korektnosti“ (která ve skutečnosti žádnou korektností není, ale je naopak fíkovým listem zastírající skutečný rasismus) jsme dokonce v České republice mnohem dál. Tak daleko, že u spáchaných trestných činů policie ani nesmí evidovat, že šlo o Roma.

Proč spí právo? Proč spí čeští učitelé a inteligence?

Jenže není to jen otázka čistě rasistického chápání práva a spravedlnosti, kterého jsme v případě médií a politiků svědky na diametrálně odlišném přístupu ke kriminalitě Romů a Čechů, respektive zločinů Romů na Češích a Čechů na Romech.

Je to otázka hluboce morální.

Oč větším zvěrstvem je zabít Roma než zabít Čecha? Nebo snad i jiné než „rasistické“ motivy (peníze, zuřivost, alkohol…) bychom – chtěli-li bychom – mohli zařadit do téže kolonky se strašidelnou cedulkou „rasismus“? Proč vražda jednoho etnika na druhém (pokud tomu tak vůbec bylo) je nazývána „rasismem“ a v opačném gardu to neplatí? Má snad život Čechů menší cenu než život Romů? Nebo Češi jako národ už neexistují?

Nebo snad mají Romové nějaké zvláštní právo páchat na Češích kriminální činy (tedy kriminální činy z hlediska české morálky a kultury), když v jejich chápání kultury a morálky se může jednat o „normální“ jednání, vyzkoušené a prověřené dlouhou dobou soužití s „gadžy“? Nemohli bychom tedy náhodou onu kriminalitu Romů vůči bílým Čechům, která procentuálně převyšuje kriminalitu Romů vůči Romům, klidně – chtěli-li bychom – považovat za rasismus per excellence?

Televize NOVA, jejímž majitelem je předseda Světového židovského kongresu Ronald Lauder, již pro postiženou romskou rodinu stihla vyhlásit dokonce i dobročinnou sbírku. Tu, kterou v případě českých obětí násilí ze strany Romů zásadně nevyhlašuje. Tu, kterou zapomněla vyhlásit i pro palestinské oběti nedávné izraelské agrese v Gaze.

Jenže Češi jsou národem hluboce lhostejným. Necítí už žádnou solidaritu mezi sebou navzájem. I proto jsou tak lhostejní k utrpení, které mnozí z nich musí zažívat. Nepohne s nimi nic.

Ani česká babička ubodaná cikánskými dětmi ve vlastním domě, kterým velel dospělý cikán v rámci vykrádačského gangu, jak jej před několika lety odvysílala dokonce televize. Ani česká žena svržená pod kola metra cikánem jako nějaký nepotřebný baťoh. Ani česká holka, které chtěl cikán z krku servat řetízek a zlomil jí při tom vaz. Česká média tehdy nespustila žádnou hysterickou kampaň. Ani zoufale neobtelefonovávala prezidenta s premiérem.

Jejich životy zřejmě neměly žádnou cenu.

Nezajímáme se o sebe a jsme si ukradení. Česká inteligence mlčela a mlčí. Je zbabělá a její největší strach je ten, že jí novináři obviní z „rasismu“.

Jenže není to jen klub přátel Izraele v českých médiích, který má na svědomí podobné rasistické výlevy, kterými chce český národ veřejně hanobit, a už dlouho to provádí, a zneužívá k tomu tím nejhnusnějším způsobem romskou otázku v Čechách.

Tenhle klub působí i v politice.

Naposledy to ukázalo počínání české delegace na nedávné konferenci OSN o rasismu, kde promluvil íránský prezident Ahmadínežád. Byla to důležitá konference, protože Ahmadínežád - na rozdíl od „svobodných“ médií v České republice – řekl pravdu o Palestině a Izraeli, která se říkat nesmí - a nazval Izrael rasistickým státem. Íránský prezident Ahmadínežád ve své proslovu neřekl nic, co by nebylo pravda, jen nastavil nelítostné zrcadlo skutečnosti.

Nepřekvapilo, že jako první zavelela k úprku všech členských států EU ze sálu česká zástupkyně Veronika Stromšíková, když český velvyslanec stálé mise při OSN v Ženevě Tomáš Husák se jí neúčastnil. Hysterie se zmocnila i představitelů jiných delagací EU. Používat slovo rasismus v souvislosti s Izraelem je zřejmě tabu i v těchto zemích. Opuštěním setkání pohrozila krátce před zahájením konference i Francie a její prezident Nicolas Sarkozy ihned po Ahmadínežádově projevu vyzval k „extrémní ráznosti“, když slova íránského představitele nazval „nepřípustnou výzvou k rasové nenávisti“. Ten samý Sarokozy, který se začátkem roku v reakci na izraelský útok proti Palestincům rozjel jednat do Jeruzaléma a byl barbarskému útoku takřka na dohled. Zabití přes tisíce lidí podle Sarkozyho zřejmě NENÍ rasismem. Označení Izraele za rasistický stát podle něj ale rasismem JE.

Jak početný je vlastně klub přátel Izraele?

Jistě, ani Ahmadínežádův režim v Íránu není ideální a má svá temná místa.

Tak jako je měl ten režim, který se stal symbolem protirežimního protestu některých mladých českých pravicových radikálů, když v Ústí pochodovali za roztaženou říšskou vlajkou. Nacionálně socialistické Německo třicátých a čtyřicátých let jako symbol vzdoru proti režimu dnešnímu?

Manipulátoři médií rozmístěných na území České republiky pokrytecky šířící „antirasistickou“ ideologii, když k nejhnusnějším projevům rasismu dnešního světa zůstávají zcela lhostejní a naopak je ještě podporují, dobře vědí, že národy zbavené skupinové identity ztrácejí elementární solidaritu i cit pro morálku a stávají se jen stádem lehce manipulovatelných ovcí a na druhé straně vlků, požírajících tyto ovce.

Vědí i to, že taková populace ztrácí vědomí historické kontinuity a odpovědnosti. Tak, jako je ztratili ti Češi, kteří si jako symbol vzdoru vůči dnešnímu režimu zvolili ten někdejší německý, v důsledku jehož běsnění přišly o život miliony lidí v celé Evropě.

Pokud jde o stoupence rasismu, v České republice tedy vyhrávají kontumačně na body.

Stoupenci toho někdejšího rasismu německého i toho dnešního židovského.