Česká policie zatkla (a pustila) Davida Duka

Tato zpráva ve včerejším tisku mne šokovala. Čekal jsem leccos, ale ne tohle. David Duke je americký občan, dvakrát kandidoval na úřad prezidenta, v roce 1989 byl i v louisianské Sněmovně reprezentantů.

Duke byl do republiky pozván Národním odporem a Filipem Vávrou. Měl mít v Čechách několik přednášek, jednu z nich i na Karlové univerzitě. Ta byla zrušena ještě před Dukovým příjezdem, neboť „děkan se obával nepokojů“.

Způsob zatčení neměl daleko do akčního filmu podle hollywoodského scénáře. Pro jednoho neozbrojeného člověka si přijelo ve čtyřech autech 30 zamaskovaných policejních goril přepadového komanda, když seděl v restauraci Pod kaštanem, vlastně co to povídám, Černý orel v Praze U Lužického semináře. Patnáct minut předtím vyjádřil Duke názor, že se zatčení nebojí, protože byl i v Německu, Belgii, Nizozemsku, Švédsku a nikde neměl žádné problémy.

Duke byl odvezen. Zůstala po něm jeho ruská přítelkyně a pes.

Police Duka obvinila z trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení lidských práv, za což mu v ČR hrozí až tři roky vězení. Trestného činu se měl dopustit ve své knize Moje probuzení, kde údajně popírá holocaust.

Tu knihu jsem dočetl asi jen do poloviny, dále ne, protože se mi zdála nudnou. Nemohu tedy přesně tvrdit, že nic takového v knize není, vím jen, že v tom, co jsem četl, nebylo nic „závadného“.

A i kdyby bylo. Kristepane, i kdyby bylo, no a co? Došli jsme už tak daleko, že budeme trestat lidi za to, co si myslí a píší? Ano, samozřejmě, že došli, jen si to nechceme přiznat. To obvinění je tak nestvůrně trapné, že se ani nechce jej vyvracet.

Představte si, že existuje dokument, kterému se říká Listina základních práv a svobod České republiky. V tom dokumentu se uvádí:

Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

Pochopitelně, nemá právní platnost, je jen takovým bolným připomenutím, že ne vždy bylo tak, jak je teď.

Oficiální české mediální sračkomety se v líčení Dukových špatností skutečně předhánějí. Nazývají jej „apoštolem rasismu“, „světoznámým rasistou“ (přičemž jako důkaz jeho rasismu se pouze zmohli na jeho výrok Míchání ras v širším měřítku je genocida. Och, jen se zeptejte, jak to řeší v Izraeli. Tam mají přímo v zákonech stokrát rasističtější pravidla.) a samozřejmě v každé jeho charakteristice nechybí mamutí připomínání jeho členství v Ku-Klux-Klanu.

Duke byl několik hodin na policii vyslýchán a pozdě v noci propuštěn. Bylo mu nařízeno do půlnoci opustit republiku. Nejde o vyhoštění, pouze dostal výstupní vízum. Státní zástupkyně uznala, že k zadržení nebyl důvod, píše se v novinách. Nebyl důvod? Tak proč ho zadrželi? Podle včerejšího článku to museli mít připraveno předem.

Úsměvný je i důvod, proč jej propustili. Podle novin státní zástupce nenavrhl uvalit vazbu, protože sazba trestného činu, z něhož ho policie obvinila, je nízká. Mám tomu rozumět tak, že kdyby byla vyšší, že by ho nepustili? A co to je „nízká“? Vždyť mu hrozilo až 10 let. Opět cituji z článku: Podle trestního zákona lze za tento čin uložit rok až pět let vězení, spáchá-li jej někdo tiskem, filmem, televizí nebo po internetu, může dostat až deset let.

To, že Dukeho propustili, ovšem neznamená, že by uznali svůj přehmat. Spíše z toho vykukuje proslavený český vlezdoprdelizmus vůči americkému Velkému bratrovi. Duke je pořád ještě US občanem, byť problémovým, a Američané obvykle neberou lehce, pokud je jejich občan někde vsazen do vězení. Navíc Duke je i politická figura.

Mělo to být varování. Bylo to tak myšleno. Ano, my to můžeme udělat. To je ten vzkaz, který nám sdělují. Můžeme kohokoliv kdykoliv zavřít za cokoliv. A pustit jej nebo nepustit podle toho, jak budeme chtít.

Jsme zase tam, kde jsme už byli tolikrát. Zase na nás padá stín strachu. Máme se my, kteří si ještě dovolujeme luxus vlastního myšlení, při každé cestě kamkoliv bát, že se nevrátíme?

Komunistický teror byl těžký, ale to, co se děje dnes, se mi zdá temnější a horší. Řekl bych, že Systém je dnes mnohem pevnější v kramflecích, než kdy byli komunisté. Protože tenkrát existoval jiný, lepší svět za ostnatým drátem. Dnes chapadla temné moci zachvátila celý civilizovaný svět, utéci už není kam. Za pouhé myšlenky se lidé zavírají na mnoho let do kriminálů. A nejen za myšlenky, za pouhé pochybnosti. Degradovali v nás člověka. Protože to, co z nás dělá lidi, je právě schopnost pochybovat o všem, neustále zkoumat a hledat cestu. To je motorem pokroku, důvodem, proč ještě nežijeme na stromech a v jeskyních. Kdo nepochybuje, je robot. Není hoden vznešeného označení homo sapiens. Dnes udělali z pochybování zločin.

Jistě, nepopravuje se, ale není to vlastně horší? Dokud totalitní systémy lidi vraždily, znamenalo to, že oběť nebyla zbytečná. Za každého popraveného povstal nový, někdy mnoho nových, neboť pověst popraveného se šířila, stal se hrdinou.

Dnes Systém „jen“ zavírá do vězení. V podstatě člověka člověka degradují, poníží, uvrhnou do neexistence. Podívejte se na Zündela. Už čtvrtý rok o něm není slyšet. Žije, ale jako by přestal existovat. Jeho čin jako by se sploštil. Systém se poučil. Odpůrci už nejsou mučedníky, jejich činy, jejich odvaha jakoby vyvanula. Až je po mnoha letech pustí, nikdo si na ně už nevzpomene. Vykastrovali je.

Ti, kteří hlasitě volají po toleranci, kteří nám cpou toleranci hrdlem, až se zalykáme hnusem, tolerantní nejsou ani za mák. Naopak, jsou vrcholem netolerance.

Dobře to vystihl čtenář podepsaný jako moš za článkem na iDnes:

Česká republika nebyla nikdy baštou demokracie, to co se ale stalo v souvislosti se zadržením amerického občana Davida Duka, překročilo všechny myslitelné meze. Jako bychom se ocitli skokem času v dobách třetí republiky za doby diktatury národní fronty, kdy byli myslitelé a vůdci jako Bohdan Chudoba zavíráni do tajných věznic OBZ, a co víc ve vzduchu je již cítit totalita let padesátých, vždyť mnozí z policejních důstojníků mají nepřetržitou kontinuitu školení lidí, kteří formou provokace zaplétali odpůrce bezbožeckého komunismu do svých provokačních sítí, aby pak sloužili jako otroci pro těžbu uranu v Jáchymově. Zrůdné je, že vlivová skupina může nechat zatknout člověka pro jeho svobodně projevený názor, většina lidí u nás netuší, že v USA je svoboda slova absolutní, zarážející je, že policie bezmyšlenkovitě vykonává příkazy vládnoucích oligarchů, respektive snaží se jim ve všem zalíbit, to je alarmující stav, proto píšu tyto řádky názory pana Duka nejsou důležité, nedovolme návrat 50 let v Česku, prosím.

Fascinuje mě, jak rychle byl Duke vyhoštěn, šéfové ruskojazyčné mafie, provozovatelé kasin z různých zemí Blízkého a Středního východu u nás beztrestně pobývají dlouhé roky ve vší vážnosti a policie je k jejich pobytu krotká. Neznámý vůdce ukáže a americký občan je vyhoštěn, je k blití tato mašinérie moci, kde práva má jen ten, komu je mocní dovolí užít - přesný opak toho, co je za demokracie považováno. Žijeme zlý sen, kde je svoboda slova zajištěna jen před projevem, ne už po projevu, nomenklatura nahradila inteligenci a svobodně se projevující jedince v národě demagogické stranění jednomu názoru ke svobodě nevede, právě naopak. Skupina lidí tzv. osumašedesátníků spojena s nejmenovanými mezinárodními kruhy tisíci nitkami válcuje pravdu o dějinách a jejich skutečných hybatelech, je mi líto lidí v této zemi, že jsou vždy obětí a skoro nikdy vítězové, zároveň se přiznávám, že i já mám strach psát celou pravdu, tak jsem k tomu byl vychován, ale toužím tyto okovy shodit. Nemá Duke pravdu, kdo ví?

Ano, nemá Duke pravdu?