Historický průlom: výbušnina super-termit nalezena v troskách z WTC

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2009/04/3106-historicky-prulom-vybusnina-super-termit-nalezena-v-troskach-z-wtc.htm

Jan Zeman

Mezinárodnímu týmu devíti vědců z USA, Dánska a Austrálie se ve vzorcích prachu, odebraném po zřícení věží WTC dne 11. září 2001 v New Yorku, podařilo vědecky prokázat hojné zbytky vyhořelého i nevyhořelého materiálu termitového typu, a to navíc nikoli běžného, ale v podobě nanomateriálu – nejspíše armádního stupně – a v podstatě se zcela zřejmě jedná o typ výbušniny s velmi dobrou řezací schopností u kovových materiálů, nicméně nezpůsobující takový hluk jako klasické trhaviny. Nález tohoto materiálu byl ohlášen v článku, který byl po tvrdých oponentních posudcích – tzv. peer review – publikován ve vědeckém časopise The Open Chemical Physics Journal

O věci již dříve mluvil Richard Gage, zakladatel ae911truth.org na americké talkshow Hardfire ZDE, a zřejmě vůbec první o nevyhořelém termitu už v prosinci 2007 informoval na konferenci jeden z autorů nynějšího článku profesor Steven Jones ZDE – a své podezření na termit vyjádřil již například na sympoziu v červnu 2006 – viz.: ZDE.

O nynějším článku a jeho souvislostech poměrně rozsáhle informovala mainstreamová média v Dánsku – odkud pochází jeden z jeho autorů – například Jyllands Posten ZDE, Videnskab ZDE a ZDE, Politiken ZDE, Ekstra Bladet ZDE, Ingenioren ZDE, či Kristeligt Dagblad ZDE. První z autorů článku – jeden z vědců Niels Harrit – expert v nanochemii Centra pro molekulární filmy institutu Nielse Bohra na univerzitě v Kodani – rovněž televizi TV2 poskytl poměrně rozsáhlé interview:

Přímý link na video ZDE, Overstream ZDE, Google video ZDE, Liveleak video ZDE. Prof. Harrit vystoupil rovněž v dalších interview v dánských televizích (ZDE, či ZDE – dánsky), a další – už prosincové interview spolu s aktivistou z dánského hnutí za pravdu o 11. září Jakobem Hede Madsenem – s anglickými titulky je ZDE..

Lze tedy jen doufat, že ani naše média nebudou o věci mlčet, nebo alepoň nebudou nadále rozvíjet své konspirační teorie o Usámovi bin Ládinovi – kterého například pro změnu v Nizozemí nedávno právě v mainstreamové televizi již nepovažují za původce útoků z 11. září a informovala o tom i agentura Reuters.

Tento nález lze v celých svých souvislostech považovat za další, nejspíše již v podstatě přímý technický důkaz, že se budovy WTC nezřítily následkem požárů – prý způsobených hořením leteckého paliva a kancelářského vybavení – ale jednalo se s nejvyšší pravděpodobností o důsledek předem připravené řízené demolice pomocí velkého množství této a možná i jiných dalších výbušnin.

Vysokoteplotní řezací materiál zmíněného typu by bylo lze ve zbytcích po zřícení budov typu WTC vysvětlit jiným způsobem jen s opravdu velkou dávkou fantazie – jednak proto, že se jedná materiál vyrobený s nejvyšší pravděpodobností pokročilými technologiemi, a také proto, že tak vysoké procento jeho zbytků i nevyhořelého materiálu samotného, které ve vzorcích z různých míst bylo nalezeno, implikuje, že ho na místě muselo být přítomno doslova až nejméně desítky tun.

Řízené demolici budov WTC ostatně nasvědčují i mnohé další nepřímé důkazy, a jejich rychlé zřícení bylo mnoha lidem – včetně stavebních odborníků a vědců nejrůznějšího zaměření – velmi podezřelé již dříve, a již dříve také byly ve vzorcích prachu nalezena ve velmi hojném množství typická rezidua po hoření materiálu termitového typu v podobě všudypřítomných mikrokuliček s vysokým obsahem železa.

Nalezené zbytky nevyhořelého materiálu lze považovat za materiál vyrobený za pomoci nanotechnologií a vyznačující se velice vysokou teplotou hoření – vysoko nad bodem tání železa a schopností řezat masivní ocelové nosníky – podle pokusů s největší pravděpodobností právě ten materiál, po kterém ve vzorcích prachu hojně zůstaly ony charakteristické mikrokuličky materiálu s vysokým obsahem elementárního železa – jejichž hojná přítomnost v prachu po zřícení budov WTC byla známa již delší dobu a vzbuzovala naprosto zásadní podezření.

Zároveň bylo prokázáno, že se nalezený materiál vyznačuje velice nízkou zápalnou teplotou a rapidním hořením – hluboko pod obvyklou zápalnou teplotou a naopak vysoko nad rychlostí hoření běžných konvenčních termitů, které nebyly vyrobeny za pomoci nanotechnologií. -A je to právě vysoká zápalná teplota, a nízká rychlost hoření, která použití konvenčních termitů k řízeným demolicím velmi ztěžuje až znemožňuje.

Z článku autorů Nielse H. Harrita, Jeffreye Farrera, Stevena E. Jonese, Kevina R. Ryana, Franka M. Legge, Daniela Farnsworthe, Gregga Robertse, Jamese R. Gourleye a Bradleye R. Larsena jsem si pro vědecké záznamy dovolil přeložit Abstrakt a Závěry:

Abstrakt:

Ve všech vzorcích prachu, vzniklého při destrukci WTC, jsme objevili zřetelné rudošedé šupinky. V tomto článku podáváme zprávu o zkoumání čtyřech vzorků, odebraných na různých místech. Tyto rudošedé šupinky vykazují nápadnou podobnost ve všech čtyřech vzorcích. Jeden ze vzorků byl odebrán obyvatelem Manhattanu okolo deseti minut po zřícení druhé věže WTC, dva dalšího dne a čtvrtý okolo týdne později. Vlastnosti těchto šupinek byly analyzovány pomocí optické mikroskopie, řádkovacího elektronového mikroskopu (SEM), Rentgenovou spektoskopií (XEDS) a diferenciální skenovací kalorimetrií (DSC). Rudý materiál obsahuje zrna přibližně 100nm v průměru, které jsou převážně kysličníkem železa, a hliník, který je obsažen v jemných plátkových strukturách. Po separací komponentů za pomoci methylacetonu (MEK) byl hliník prokázán být v elementární podobě. Kysličník železa a aluminium jsou v rudém materiálu velmi dobře promíchany. Pokud je materiál šupinek zažehnut v DSC kalorimetru, vykazuje na přibližně 430 °C vznik prudké ale krátké exotermické reakce, hluboko pod normální zápalnou teplotou konvenčního termitu. V reziduu po zapálení těchto rudošedých šupinek lze rozlišit četné mikrokuličky bohaté na železo. Rudá část materiálu byla shledána býti dosud nezapáleným materiálem termitového typu s velmi vysokou energií hoření.

Závěry:

V prachu spojeném se zřícením Světového obchodního centra jsme ve významném množství objevili zřetelné rudošedé šupinky. Použili jsme řádkovacího elektronového mikroskopu (SEM), rentgenovou spektroskopii (XEDS) a další metody, abychom zjistili povahu jemné struktury a chemické signatury těchto šupinek, zejména jejich rudé složky. Tento rudý materiál je nejzajímavější a má následující charakteristiky.

  1. Je složen z hliníku, železa, kyslíku, křemíku a uhlíku. Menší množství potenciálně reaktivních prvků jsou také přítomny, jako draslík, síra, olovo, baryum a měď.
  2. Tyto prvky (Al, Fe, O, Si, C) jsou typicky přítomné v částicích v měřítku stovek nanometrů a detailní mapování rentgenovou spektroskopií ukazuje velmi dobré promísení materiálu.
  3. Po aplikaci rozpouštědla methylaceton (MEK) došlo k určité separaci komponentů. V nevyhořelém materiálu byl v dostatečném množství jasně identifikován elementární hliník.
  4. Kysličník železa je obsažen v zrnech o velikosti přibližně 100 nanometrů s hladkými plochami, zatímco hliník je přítomen v tenkých plátkovitých strukturách. Malé rozměry částic kysličníku železa kvalifikuje materiál aby byl charakterizován jako nanotermit nebo super-termit.
  5. Analýza ukazuje, že železo a kyslík jsou přítomny v poměru konzistentním s Fe2O3. Materiál ve všech čtyřech vzorcích prachu z WTC byl v tomto smyslu podobný. V nevyhořelém materiálu byl nalezen kysličník železa, zatímco elementární železo nikoli.
  6. Z přítomnosti elementárního hliníku a kysličníku železa v rudém materiálu můžeme vyvodit závěr, že obsahuje složky termitu.
  7. Jak jsme změrili diferenciálním kalorimetrem (DSC), materiál se vznítí na teplotě přibližně 430°C a výrazně reaguje krátkou exotermickou reakcí, která velmi blízce odpovídá pozorování známého vzorku super-termitu. Nízká zápalná teplota a přítomnost zrn kysličníku železa menších než 120 nanometrů ukazuje, že materiál není konvenčním termitem (který má teplotu vznícení okolo 900°C), ale je vysoce pravděpodobně formou super-termitu.
  8. Po zapálení vícerých šupinek v DSC kalorimetru až do teploty 700°C jsme v reziduu nalezli velké množství mikrokuliček bohatých na železo, což indikuje, že došlo k reakci při velmi vysoké teplotě, protože výsledný produkt bohatý na železo jasně musel projít varem, aby zformoval tyto tvary. Přítomnost elementárního železa byla potvrzena u několika těchto mikrokuliček, neboť obsah železa byl výrazně vyšší, než obsah kyslíku. Uzavíráme, že šupinek zahřátých na zápalnou teplotu došlo k vysokoteplotní redukčně-oxidační reakci, především termitového typu.
  9. Mikrokulovité útvary, které se vytvořily při pokusech v DSC kalorimetru mají spektrální XEDS signaturu (Al, Fe, O, Si, C), která obsahuje výrazně nižší množství uhlíku a hliníku v porovnání s původním rudým materiálem. Tato chemická signatura nápadně souhlasí se signaturou kulovitých útvarů vznikajících po zapálení komerčního termitu a zároveň souhlasí se signaturou mnoha mikrokuliček nalezených v prachu z WTC.
  10. Obsah uhlíku v rudém materiálu ukazuje na přítomnost organické sloučeniny. Dalo by se to očekávat u směsí super-termitů pro vytvoření vysokých tlaků plynu při zážehu a tím z nich vytvářet materiál typu výbušniny. Vlastnosti organického materiálu v těchto šupinkách by si zasloužily dalšího výzkumu. Poznamenáváme, že se s velkou pravděpodobností rovněž jedná o onergetický materiál, ve kterém celková výše uvolněné energie pozorovaná v DCC kalorimetru přesahuje maximální energii klasické termitové reakce.

Na těchto pozorováních zakládáme závěr, že rudá vrstva těchto rudošedých šupinkách, nalezených v prachu z WTC, je aktivním, nevyhořelým termitovým materiálem, jehož výroba byla založena na nanotechnologii, a že se jedná o vysokoenergetický pyrotechnický a výbušný materiál.

Publikace článku ve vědeckém časopise po provedené tvrdé vědecké oponentuře – a tudíž se závěry jen velmi těžko zpochybnitelnými na úrovni vědecké, natož té nevědecké – je velkým zadostiučiněním pro všechny ty odborníky – včetně mě – vědce a inženýry, kteří se po leta snažili nalézt skutečnou pravdu o událostech 11. září – událostech, které vpravdě znamenaly doslova převratné důsledky ve světové politice i názoru většiny lidí obývajících tuto planetu na svět, událostech, jejichž možné motivy, provedení a důsledky byly již dlouho podezřelé velkému množství lidí na celém světě.

Zatím lze jen vyslovit naději, že článek – přinášející v kontextu dalších souvislostí v podstatě přímý důkaz, že budovy WTC nebyly zničeny v důsledku nárazu unesených dopravních letadel a následného požáru, ale v důsledku předem připravené řízené demolice – povede k dalšímu zkoumání souvislostí, důkazů a svědectví, stejně jako příčin a nejširších důsledků událostí 11. září 2001, a že bude znamenat zvýraznění tlaku na znovuotevření vyšetřování. A snad se dočkáme konečně jeho provedení na skutečně nezávislé úrovni – nikoli vládními agenturami a komisemi, docházejícími po letech a vynaložení velice limitovaných prostředků a opatřených velice limitovanými pravomocemi k často zcela skandálně nevědeckým závěrům. Například NIST, hlavní vládní agentura v USA, která s limitovaným rozpočtem několika miliónů dolarů vyšetřovala zhroucení věží WTC, se hypotézou o řízené demolicí cíleně vůbec nezabývala, a po ukončení vyšetřování připustila že zřícení věží není schopna plně vysvětlit. Za to si vysloužila kritiku vědců z celého světa, neboť je nebyla schopna vysvětlit vůbec, nebo možná v atmosféře strachu, že by se náhodou něco objevilo, vůbec nechtěla – neboť fondy takovýchto institucí výrazně závisí na federálních financích.

O podivných praktikách ve vědě v USA ostatně vypovídá i fakt, že původně měl být prvním uvedeným autorem zde diskutovaného článku Dr. Jefrey Farer z Univerzity v Utahu (kde byl předtím právě za výzkumy okolo WTC suspendován další z autorů článku profesor Steven Jones), ale univerzita mu po prvních oponenturách nedovolila na prvním místě mezi autory figurovat. Jeho autorství nicméně samozřejmě nebylo možné zcela popřít.

Zároveň nyní vychází kniha "Základní pravda: Příběh pozadí americké obrany 11. září" (The Ground Truth: The Story Behind America’s Defense on 9/11) člena oficiální komise 11. září Johna Farmera a bývalého generální prokurátor státu New Jersey. Kniha odkrývá, jak "byla veřejnost těžce oklamána o tom, co se stalo toho rána, kdy došlo k útokům," a Farmer tam dodává: “na určité úrovni vlády, v určitou chvíli došlo k dohodě neříkat pravdu o tom, co se stalo." A šéf Komise 11. září Thomas H. Kean, bývalý guvernér státu New Jersey, si přisazuje: “Do dnešního dne nevíme, proč nám NORAD (North American Aerospace Command) řekl, to co nám řekl,...je to tak daleko od pravdy..."

Doufejme, že nově zjištěné skutečnosti povedou k provedení vyšetřování, které zachová nejvyšší standardy jak v oblasti vědy, tak i etiky důrazného, ale spravedlivého procesu – a že budou odhaleni skuteční původci tohoto hrozného zločinu, události, o níž nyní zcela podloženě vzniká důvodné podezření, že k ní došlo za výrazně jiných okolností, a byly užity ještě výrazně jiné prostředky, než léta a za pomoci nátlakových propagandistických metod a manipulace – jak veřejným míněním tak vyšetřováním – tvrdil oficiální establishment ve Spojených státech. Stejně tak lze doufat, že skuteční viníci budou dopadeni a postaveni před spravedlivý soud, stejně jako že budou následně provedena opatření, aby se takovéto člověkem provedené katastrofy už pokud možno nemohly opakovat.

Celý více než 20ti stránkový článek v angličtině ve formátu PDF s četnými obrázky, grafy a samozřejmě odkazy je možné stáhnout ZDE, nebo ZDE.

Článek vyšel dnes na blogu Jana Zemana.

Poznámka editora

Zpráva proběhla mnoha médií, objevila se i v některých mainstreamových. Člověk by řekl, že to spustí lavinu, že se toho chopí další novináři, politikové, právníci, že budou klást otázky, volat po vyšetření, nebo aspoň vyvracet. Místo toho – nic. Ticho. Jako kdyby to nebylo důležité. Může být větší důkaz obrovské komplicity všech zainteresovaných na tomto zločinu? Nemohou to vyvrátit, tak mlčí. A doufají, že zpráva bude brzy překrytá novými událostmi.

Článek byl publikován 16.4.2009


© 2024-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.