Obama je připraven ponechat Karzáího jeho osudu

Jak zjistil list Independent, příchod Baracka Obamy do Bílého domu a dech změn vanoucí Washingtonem by mohly vést k odstranění afghánského prezidenta Hamída Karzáího. Mezinárodní podpora Karzáího, který byl kdysi miláčkem Západu, neobvykle poklesla uprostřed stoupajícího násilí, endemické korupce a slabého vedení. Přesto až donedávna diplomaté tvrdili, že jiná alternativa ve chvíli, kdy se boje stupňují a Tálibán na jihu sílí, neexistuje. V týdnu od 19. ledna však čtyři klíčové osobnosti, o nichž se soudí, že by mohly Karzáího nahradit, přijely do Washingtonu na setkání s Obamovou administrativou. Mluví se teď o „kandidátce snů“, na níž by se objevili hlavní odpůrci společně, aby sjednotili různé etnické skupiny země a připravily Karzáího o moc.

Neoficiální delegace, která se do Washingtonu vydala, se skládala ze čtyř mužů. Gul Ághá Šérzáí – veterán války proti Sovětům, bývalý guvernér Kandaháru kritizovaný za porušování lidských práv, nyní je guvernérem provincie Nangahár. Když Obama v červenci Afghánistán navštívil, setkal se se Šérzáím v Džalálábádu dřív, než dorazil do Kábulu k prezidentu Karzáímu. Dr. Abdulláh Abdulláh – ač poloviční Paštun, je považován za vůdce afghánské tádžické populace. V letech 2001 - 2006 byl ministrem zahraničí. Alí Ahmad Džalálí – etnický Paštun a bývalý plukovník, po ruské invazi se v roce 1979 připojil k odboji. Přijal americké občanství a 20 let strávil jako hlasatel Hlasu Ameriky. Dr. Ašraf Ghání – etnický Paštun, studoval v USA na Kolumbijské univerzitě, 1991 - 2001 pracoval ve Světové bance, 2001 se po 24 letech vrátil do Afghánistánu. V letech 2002 - 2004 byl ministrem financí a dohlížel na zdárné zavedení nové afghánské měny.

„Nepodporují slepě prezidenta Karzáího, jak to dlouho činila Bushova administrativa,“ prohlásil John Dempsey, vedoucí amerického tzv. Institutu míru v Kábulu. Na půdě Afghánistánu se základna Bastion v provincii Helmand už stává symbolem amerikanizace války na jihu země. Americké síly začínají přijíždět a přibude jich mnohem víc. Je třeba vybudovat letiště pro přijímání transportů a bojových letadel v rámci přípravy na nadcházející ofenzívu spojenou s přísunem 30 000 dalších vojáků.

„Američané nehodlají určovat průběh voleb, ale mohou lidem doporučit, aby odložili rozpory a vytvořili kandidátku snů,“ soudí americký analytik v Kábulu.

Obama se už začal vypořádávat s problémem Afghánistánu; hned v první den svého řádného působení v Bílém domě dostal od generála Davida Petraeuse informace týkající se „navýšení“ počtu amerických vojáků v Afghánistánu. Veterána amerických diplomatů Richarda Holbrooka jmenoval svým novým zvláštním pověřencem pro Irák a Afghánistán.

Karzáího okolí doufalo, že Hilary Clintonová by se jako nová americká ministryně zahraničí mohla stát jejich ochráncem v Bílém domě. Ale tyto naděje zanikly minulý týden, když označila Afghánistán za „narkostát“ s vládou „sužovanou omezenými schopnostmi a rozsáhlou korupcí“. Ve stejnou dobu zkritizoval Karzáího vládu i generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer, který v článku pro Washington Post napsal: „Základním problémem Afghánistánu není rozmach Tálibánu, ale příliš špatná vláda.“

Ahmad Walí Karzáí, bratr afghánského prezidenta, byl v říjnu uveden ve zprávě americké zpravodajské služby jako hlavní pašerák drog v zemi. Obvinění, důrazně oběma muži popíraná, se v Afghánistánu šířila už předtím, ale západní činitelé je do té doby odmítali potvrdit. Únik zprávy však zapůsobil mezi Karzáího příznivci v Bushově administrativě jako výstřel; dostal za úkol očistit se a přitáhnout uzdu bratrovi. Rozčilení kritiků naznačuje, že mezinárodní společenství nebylo s jeho odpovědí spokojeno.

Karzáího rivalové riskují rozštěpení svých stoupenců. Diplomaté optimisticky soudí, že společně by mohli vyhrát volby, k nimž má dojít v létě dojít, a znovu oslovit unavené obyvatelstvo. „Potřebujeme získat novou energii jako v roce 2001,“ tvrdí Hárún Mír, spoluzakladatel Afghánského centra pro výzkum a politiku. „Změna přinese naději, protože právě teď je energie na straně Tálibánu.“

Plánování nové afghánské politiky probíhalo v Pentagonu a ministerstvu zahraničí už dlouhou dobu v očekávání Obamovy inaugurace. Podle jednoho amerického činitele „musíme přijít s novými nápady, jak bojovat proti povstalcům, proti drogám, co s vládou, jak dosáhnout rozvoje. Není pochyb, že jsme po pádu Tálibánu Afghánistán zanedbali, ale problém je i v tom, že se teď můžeme pokoušet dělat příliš mnoho a příliš rychle.“

Objevuje se spousta nápadů, např. na vyzbrojení místních skupin pro boj proti Tálibánu na způsob sunnitských skupin, použitých generálem Petraeusem proti povstalcům v Iráku.

Americké a britské síly a síly NATO budou také hrát otevřenější úlohu v operacích proti šíření narkotik ve snaze vypořádat se s afghánským obchodem heroinem, jímž prochází 93 procent světových zásob této drogy.

Někteří političtí analytici tvrdí, že nelze obviňovat afghánského prezidenta ze všech chorob jeho země. Prohlašují, že mezinárodní společenství bylo nečinné, často rozdělené, jeho vojenské akce byly zaměřeny jen proti teroristům a neúspěšné snahy o potlačení povstání se táhnou příliš dlouho.

Britští vojáci si stěžují že jsou nuceni sdílet nemocnici v Afghánistánu se zajatými bojovníky Tálibánu. Povstalci jsou podle ženevských konvencí ošetřováni v polní nemocnici na základně Bastion. Vojáci však mají proti tradičnímu válečnému zvyku námitky. „Moji přátelé … se v nemocnici probudili a uviděli na sousední posteli tálibánce,“ prohlásil jeden z vojáků. „Tím posledním, co chtějí vidět, když přijdou k sobě, je tálibánec ve stejném pokoji. To není správné.“

Ministerstvo obrany však tvrdí, že žádné podobné stížnosti neobdrželo.

Článek vyšel 26. ledna na serveru Independent. Pokud se pokusíte kliknout na odkaz, vrátí vám to hlášu, že už tam není. Překlad Eva Cironisová.