Vědecky do záhuby

Příroda kvapem vymírá. Divoké životní druhy nemají mezi námi místo. Dokonce i dnes se najdou mnozí nadšenci, kteří jsou ochotni si koupit zážitkový lov někde v Evropě nebo i v zámoří. Jak jsem se doslechl, a věřím tomu, třeba se jim podaří z bezpečného povzdálí zastřelit i medvědici, která zrovna kojí medvídě. Hrdinský pocit nad překonáním smrti bude o to větší, neboť jak víme, rozlícená medvědice s mládětem je zvláště nebezpečná.

U nás využíváme něco přes pět stovek hlavních kulturních plodin. Převážná většina z nich je námi šlechtěná, a je neschopná bez naší pomoci prožívat kvalitní industriální život, který jim ohrožuje nejméně asi tisícovka nám známých různých škůdců všeho druhu. Seznamy všech živých druhů jsou již téměř hotové a zdárně z nich odepisujeme jeden vymřelý druh za druhým.

O mnohém druhu ani nevíme, že vymřel, neboť jsme ani nevěděli, že žil. Vědci ten náskok nestihli včas dohonit, ale nakonec to dopadlo stejně, jako kdyby ten neznámý druh nalezli, popsali a dali k dispozici na vyhubení  naší kultuře. Pořizují se seznamy divokých, kulturních, škodlivých, užitečných, živých, vymřelých a jiných druhů a soudruhů. Ve všem musí být oficiální pořádek.

U civilizovaných lidí je situace podobná. Jejich seznamy jsou všude možně, hlavně v nějaké centrální evidenci obyvatel. Ačkoliv pořizujeme seznamy škůdců poctivého občana či státu, které obsahují nemoci, jedovaté rostliny, nebezpečné živočichy, zločince a teroristy, v podstatě je záležitost značně jednodušší. Tento poznatek by mohl urychlit vědeckou záhubu života na naší planetě. Přinejmenším by to byl pro mnohé konec utrpení.

Podíváme-li se na věc nezaujatě, lidem škodí úplně každý, pokud se nenechá domestikovat jako třeba pšenice obecná, a nenechá se hnojit, využívat, kosit a mlátit – aby ze slámy vypadly daně (potažmo energie). Dále každému civilizovanému občanu škodí všichni ostatní občané. Znamená to, že šesti miliardám občanů škodí šest miliard občanů. Je to přesně 100% ku 100%, neboť každý z nás s nejlepším svědomím škodí i sám sobě.

Kdybychom si nepořizovali vlastní úřední evidenci, ušetřilo by se strašně sil, prostředků a peněz, a mohli bychom si žít lépe. Jenomže to bychom pak všemu neškodili, což je náš hlavní účel, který je nám dán samotnou Prozřetelností. Systematika všech jevů umožňuje jejich matematickou konverzi na peníze. Jsou to obyčejné poukázky k životu, a kdo je nemá, umírá nebo bude vyhuben.

U lidí je ještě jedna velmi zajímavá věc. Jiný biologický druh, pokud je mrtvý, již sám od sebe nijak škodit nemůže. Jedině pasivně, že schází jako přirozená potrava jiným druhům. Obvykle také již ani moc neprospívá, nepočítáme-li teoretické informační hodnoty, duševní újmy vzniklé vyučováním o jeho bývalé existenci, a nebereme-li v úvahu jejich vycpaná a naložená mrtvá těla ve školních a vědeckých kabinetech.

Lidé na rozdíl od biologických druhů mohou škodit i po smrti. A to dokonce i více, než za živa. Obzvláště, když se jejich památka dobře vhodně využije a zhodnotí. Nechci uvádět žádný klasický příklad, abych neurazil věřící nějakého náboženství nebo vyznavače konkrétní vědy.

Stín mrtvých padá na živé a oni jsou na základě železného zákona osudu nuceni žít podle jejich posmrtných rozmarů, zločinů, poznatků, výzkumů, nařízení, zákonů, předpisů, skutků a podobně. Uvedli do chodu neúprosný mechanizmus následků, který nelze nijak zastavit. V jeho přívalu se snaží živí tonoucí chytat stébla, plavat, neutopit a přežít. Lze to jedině tím, že budou pokračovat nahánět vodu ve stejném směru, který nastolili jejich předkové. U mrtvých je také zajímavé to, že jsou rodu životného. Například píšeme měkké „i“ u slovesa ve větě: „Mrtví žijí z krve živých.“ Naši předkové dobře věděli, co jsou zemřelí zač. Pouze naše vědecká pověra nám namlouvá, že mrtví nám neporoučejí a že neexistují (ovšem také s měkkým „i“).

Zevní poznávání nás naprosto zničilo. Informace aplikovaná na životní prostředí jej využívá, formuje a umrtvuje. Pokud se naší přírodě včas nepodaří, aby se vymknula z naší vyhlášené systematické vědy (formy úpadkového náboženství), tak má smůlu.

Proboha, jak mohla ta zvířata a ty rostliny žít tak dlouho v té přírodě, aniž by znaly vědecké taxonomické názvy všech ostatních zvířat a rostlin?! Na našem řádění na této planetě je také velmi zajímavé, že nám vůbec není divná ta naše systematičnost a popisnost zevní mrtvé i živé přírody, její vědecká a úřední registrace, která je spojená s jejím rabováním a genocidou. Dokonce i milovníci a ochránci přírody podléhají této chorobě a pomáhají ji účinně šířit. Nebo se snad zvídavě nezajímají o zevní přírodu?

Podsouváme mrtvým náš pohled na realitu. Zmizeli nám z očí a na základě vědeckých analýz neexistují. Škrtneme je tedy z matrik a z evidence obyvatel. Úřední život a zahlcování informacemi je přece tou pravou a skutečnou existencí. Zapomínáme, že zrovna tak, jako zmizeli mrtví z očí nám, zmizeli jsme z očí jim i my s celým tím naším zlořečeným úředním, vědeckým, vypočítavým a registrujícím světem. Je docela možné, že někteří zemřelí se probudí a seznají, že vyvázli z pekelného záhrobí. Budiž jejich stezka světlá.

Naše věda je předsudkové a pověrečné náboženství jako každé jiné. Je obyčejným tmářstvím a vlastně tím nejúpadkovějším způsobem uctívání reality, kterému schází jakékoliv ideály. Nepočítáme-li ovšem za ideál konzumní a ekonomickou výtěžnost…