„Chas“ Freeman: Co se v Americe nesmí říkat nahlas

Charles „Chas“ Freeman oznámil rezignaci z postu náměstka Národního ředitele amerických zpravodajských služeb. Legendární obrazoborec mluvící plynně čínsky, který proslul analytickým myšlením a za první války v zálivu působil jako velvyslanec USA v Saúdské Arábii, neustál štvanici, kterou proti němu rozpoutala proizraelská lobby. Freeman je totiž přesvědčený – a nebojí se to nahlas říkat – že strategické zájmy USA a Izraele nejsou nutně totožné. V posledních dnech, kdy si ho admirál David Blair vybral za svého náměstka, což je funkce, kterou nemusí schvalovat Senát, musela izraelská lobby zapomenout na hlasování senátorů a přejít do otevřeného útoku. Freemanovi se dostalo nálepek požehnaně: „Saúdská loutka“, „Chas z Arábie“, „Mazlík Číňanů“, „Bijec Izraele“.

Nenávist vůči Freemanovi ale v izraelské lobby není ničím novým. Sám Freeman ji pěkně rozdmýchal, když v roce 2007 například prohlásil, že „Pokud budou USA brát nepřátele Izraele za své, nemohou se divit, že oni pak budou považovat Spojené státy za nepřátele rovné Izraeli.“ Do běla rozzuřil vlivný Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti AIPAC, když si dovolil konstatovat, že „Izrael už se nesnaží ani předstírat, že usiluje o mír s Palestinci, jde mu naopak jen o to je porobit.“ A přátele si nezískal ani myšlenkou, že terorismus, kterému USA čelí, je vesměs důsledkem „brutálního útlaku Palestinců ze strany izraelské okupace, která trvá přes 40 let a nejsou žádné náznaky, že by mohla skončit.“

V dopisu, kterým svou rezignaci na post náměstka Národního ředitele amerických zpravodajských služeb oznámil, Freeman mimo jiné píše:

„Dospěl jsem k závěru, že palba urážlivých útoků na mou adresu mým nástupem do funkce neskončí, naopak, snahy o zničení mé důvěryhodnosti budou pokračovat dál. Nevěřím, že by Národní rada zpravodajských služeb mohla efektivně pracovat za situace, kdy by na její vedení neustále útočili bezskrupulózní lidé vášnivě propojení s názory politické frakce v cizí zemi. Souhlasil jsem s funkcí, abych pomohl posílit úřad a zabránit jeho další politizaci, nikoli proto, abych byl svědkem, jak se do něho promítají snahy zvláštní zájmové skupiny, která ho chce ovládnout.

Je mi smutno z celé této kontroverze a z toho všeho vitriolu, který jasně odhaluje stav naší občanské společnosti. Je očividné, že Američané už nejsou s to vést vážnou veřejnou diskusi nebo zaujmout nezávislý pohled na věci zásadního významu pro naši zemi, stejně jako pro naše přátele a spojence.

Nadávky na mou adresu a jejich snadno vystopovatelné e-mailové trasy jasně dokazují, že je tu mocná lobby rozhodnutá zarazit jakýkoli názor, který by byl v rozporu s jejím, čímž jen ale prohlubuje neschopnost Spojených států pochopit vývoj a události na Blízkém východě. Taktika izraelské lobby zachází do hloubky všech nectností a neslušnosti a obsahuje útoky na charakter, překrucování slov, vědomé falšování a celkovou neúctu k pravdě. Cílem lobby je ovládat politický proces tím, že bude vetovat jmenování lidí, kteří svými názory nezapadají do přijatelných mezí, že vyloučí z rozhodovacího procesu americké vlády všechny možnosti, které by neodpovídaly jejímu zájmu.

Je obzvláštní ironií, že jsem z toho, že hájím zájmy cizích vlád a komunit, obviňován skupinou, která se tak jasně navazuje na politiku cizí vlády, konkrétně té izraelské. Jsem přesvědčen o tom, že neschopnost americké veřejnosti vést diskusi, nebo neschopnost vlády zvažovat všechny možné varianty americké politiky na Blízkém východě, které by byly v rozporu se zájmy vládnoucí izraelské frakce, umožnily právě této frakci zahájit politiku, která ve svých důsledcích ohrožuje samotnou existenci státu Izrael. V USA to nikdo nahlas říct nesmí. Přitom to ale není jen tragédie pro Izrael a jejich sousedy na Blízkém východě, ale přinese to těžké škody i národním zájmům Spojených států.

Neuvěřitelná agitační vlna, která se vzedmula poté, co bylo oznámeno mé jmenování, vyvolává otázky, jestli bude Obamova administrativa vůbec schopna vést na Blízkém východě nějakou vlastní politiku. Je mi líto, že moje ochota sloužit této vládě, končí tím, že bude vržena pochybnost na její schopnost uvažovat, nemluvě už o rozhodování, o tom, jaká politika by více sloužila zájmům Spojených států než zájmům Lobby, která nám vnucuje vůli a přání cizí vlády.“

Celý text Freemanova dopisu.

Článek vyšel na serveru Free Press 11. března.