Dvě tváře prezidenta Bushe

V mytologii býval bůh vstupních bran a dveří Janus (z latinského ianua) zobrazován jako muž dvou tváří. Někdy je tato skutečnost vysvětlována tak, že dveře se "dívají" na dvě strany: jedna strana "hledí" vpřed, druhá zpátky. Janus je celkem kladná postava. Mimo jiné je také bohem začátků - nová cesta začíná průchodem dveřmi nebo branou. Jeho jménem je také pojmenován první měsíc v roce - January.

Prezident Bush, zdá se, ukazuje také dvě tváře, ovšem v méně pozitivním slova smyslu. Koncem týdne oficiálně vyzval Izrael, aby se okamžitě stáhl z okupovaných palestinských měst ve West Bank. "Už toho bylo dost - enough is enough" - to byla jeho slova. Svět přivítal Bushovu výzvu s úlevou. Prezident také oznámil, že posílá do oblasti ministra zahraničních věcí Collina Powella, muže vysoce postaveného ve vládní hierarchii (po té, co mise jiného amerického vyjednávače míru, Zinniho, dopadla poněkud, hm, rozpačitě).

Bushův projev na adresu Izraele, byl ovšem formulován způsobem, jakým kára matka mírně neposlušné děcko. Žádná tvrdá slova, žádné vyhrůžky, žádná ultimata (jaká se téměř denně sypou z Bílého domu např. na Irák a další země tzv. "Osy zla"), jen tak nějak zastřeně, jemně. Přeloženo do mluvy matky: "Ty, ty, ty ošklivý chlapečku, hned přestaň bít toho hocha a vrať mu kyblíček. Proč ho ještě kopeš na zemi, když už mu teče krev. Vždyť se to nesluší. Povídám nechej toho. Kamenem do hlavy ho nesmíš tlouct, podívej, vypíchl jsi mu oko. No nic, však má ještě druhé. Tak teď hezky pojď domu, ať se neumažeš od krve."

Nicméně jakkoliv upozornění bylo formulováno mírně, přeci jen bylo. A co na to Izrael? Inu, coby. Prý musí dokončit rozdělanou práci. Mobilizuje, povolal do zbraně záložáky. Muže ve věku 35-45 let. Příliš se nevěřilo, že budou užiteční, ale současná situace způsobila, že v izraelských oddílech vládne vysoká morálka a nadšení pro to, co vojáci nazývají obranou vlastních domovů. 96 procent všech povolaných starších ročníků se dostavilo k útvarům a byli schopní převzít materiál, seznámit se s úkoly a zařadit se ke svým velitelům v průběhu 24 hodin.

Izraelské tanky obsadily v posledních deset dnech města Nablus, Jenin, Tulkarm, Qalqilya, Ramallah, Betlém a Hebron. Podařilo se zastavit denně se opakující sebevražedné atentáty - alespoň pro tuto chvíli. Izraelci ve své ofenzívě zabili řadu vyšších důstojníků, zajali na 2000 Palestinců (podle vlastních slov teroristů), zničili řadu dílen, kde prý vyráběli výbušniny a opasky pro sebevrahy, montovali rakety a miny. Zcela izolovali Jásira Arafáta, odstřihli ho nejen od spojení, ale i od elektřiny a tekoucí vody, zabránili mu všem kontaktům se svými lidmi (přitom jej ale obviňují, že nedělá dosti k zastavení palestinských sebevrahů), obsadili a prohledali kanceláře v jeho budově a ponechali ho přebývat ve dvou místnostech.

Při obsazování palestinských měst testuje Izrael novou taktiku a nové (americké) zbraně. Masivní rozmístění tanků a pancéřových pěchotních jednotek s podporou letectva. Hovoří se o tom, že v některých bojích byli téměř jistě přítomni zvláštní američtí vojenští pozorovatelé a poradci. Triky, které se naučili Američané v Afghánistánu, byly aplikovány v těchto bojích spolu s novými pěchotními zbraňovými systémy vyvinutými pro boj v hustě osídlené oblasti.

Izraelci ovšem už nebojují jen na území Palestiny. Došlo k otevření druhé fronty v Libanonu, kde stojí syrské jednotky (20 tisíc mužů) a skupiny Hizballah (dalších 8-10 tisíc) podporované Sýrii a Iránem. Konflikt mezi Izraelem a Sýrii s Libanonem je na spadnutí. V Libanonu prý budou hlavním cílem palestinské uprchlické tábory umístěné na jižním cípu Libanonu, které jsou líhní teroristů al-Kajdy. Ovšem, že se tam izraelská armáda nezastaví. Nedivil bych se, kdyby v nejbližších dnech znovu obsadili Golanské výšiny.

A to není všechno. Dalším potenciálním cílem jsou přístavy, velitelství a letiště Ahmed Jibrilovy populární Fronty pro osvobození Palestiny.

Jak vzniklo toto nové napětí? První indikace konfliktu mezi Izraelem a Sýrii se ukázala 12. března, kdy izraelská bezpečnostní služba zjistila, že za teroristickým útokem na dálnici Matsuba-Kabri v Galilee, při kterém zahynulo sedm židů, stojí syrská zpravodajská služba. Ta prý k provedení útoku použila skupinu bojovníků kombinovanou z Hizballah a al-Kajdy.

O dvanáct dnů později mysteriózně vybuchla syrská továrna v Homsu, kde se vyráběly rakety, tekuté a pevné palivo do těchto raket a chemické zbraně. Zahynulo sto lidí. K akci se nepřihlásil nikdo, ale Syřané si myslí, že zatím stojí buď izraelské komando, nebo elitní americká jednotka operující z letadlové lodi ve Středozemním moři vyslané Američany, aby potrestali syrského prezidenta Bashar Assada za to, že umožnil jednotkám al-Kajdy volný průchod.

Ať už to byl kdokoliv, Sýrie je na prahu války, přičemž byla předem zmařena její obrana tím, že přišla o jedinou svou vojenskou továrnu produkující palivo pro své rakety a další munici. Izraelci se domnívají, že mezi Sýrii a Irákem byla podepsána tajná dohoda o vzájemné pomoci v případě napadení. Není tudíž vyloučeno, že očekávaný konflikt mezi Izraelem a Sýrii s Libanonem může být rozšířen i na území Iráku.

Debka hlásí, že ke všemu, co Izrael provádí a plánuje v nejbližší době provádět, dostal Ariel Šaron osobní souhlas prezidenta Bushe: On the diplomatic front, Sharon made sure of White House approval before finalizing his war plan for the Hizballah and its patrons, just as he did with his campaign against Palestinian terrorist strongholds. DEBKAfile's military sources say the prime minister got the green light last week# - Na diplomatické frontě se Šaron ujistil o podpoře Bílého domu dříve, než dokončil svůj plán s Hizballah a jeho pomocníky, stejně jako se svou kampaní proti útočištím palestinských teroristů. Vojenské zdroje Debky říkají, že První ministr dostal minulý týden zelenou...

Tak takhle to je. Prezident Bush má dvě tváře. Tu jednu pro světové veřejné mínění, které je stále více zneklidněno laxností Bílého domu co se zastavení krveprolití týče, tu druhou, skutečnou, kterou ukazuje jen svému příteli Šaronovi. To také vysvětluje, proč trvalo celý týden, než se slovutný Collin Powell odhodlal nastoupit do letadla směr Tel Aviv. Vše je jen komedie ve stylu Mickey Mouse k uklidnění veřejnosti. Američanům vyhovuje současná okupace Palestiny, stejně jako Izraeli vyhovuje americká okupace Afghánistánu. Každý další mrtvý Arab = dobrý Arab. O zastavení bojů a mírových jednáních příliš neuvažují. Vždyť jde o společného nepřítele. Konečně s ním mohou společně zatočit.