Jana Bobošíková - projev k předsednictvu

Vážený pane předsedo Rady Evropské Unie, dámy a pánové

Jsem hrdá na to, jakou obratnost a akceschopnost prokázalo české předsednictví v otázce dodávek plynu do zemí Evropské Unie. A byla bych ráda, kdyby předseda Rady Mirek Topolánek prokázal stejnou rozhodnost, s jakou jednal s Vladimírem Putinem a Julií Tymošenkovou o plynu i v jednání o budoucnosti Evropské Unie, respektive o Lisabonské smlouvě.

Předseda Rady Evropské Unie by měl mít ambici hrát roli leadera uskupení, ne pouhého udržbáře. Máte tak, pane předsedo, jedinečnou šanci prokázat, že Evropská Unie je prostorem, kde jsou si jednotlivé státy, bez ohledu na svou velikost, rovnocennými partnery. A budete-li mít odvahu, můžete se zapsat do historie.

Vážený pane předsedo,

Máte šanci a pravomoc na to, abyste veřejně prohlásil, že Lisabonská smlouva je po irském referendu mrtvá, a že byla slepou uličkou. Máte šanci navrhnout vytvoření nového vizionářského dokumentu, který v sobě bude obsahovat reálný společný jmenovatel zájmů jednotlivých členů EU, a se kterým se v referendech občané budou moci ztotožnit. Nemusíte bezmyšlenkovitě prosazovat Lisabonskou smlouvu, která posiluje nedemokratickou moc úředníků a zakrývá neschopnost evropských elit dohodnout se a hlavně nechuť skládat účty občanům.

Pane předsedo Rady EU,

reprezentujete zde zemi která se v minulém století dokázala vymanit z Rakouska - Uherska, která přežila Mnichovskou zradu, obstála v hrůzách nacismu. Reprezentujete zde zemi, kde se lidé postavili proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Reprezentujete zemi která 40 let žila v područí Sovětského svazu, v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci spěla neodvratně k plánovité chudobě, a která se nekrvavou cestou dokázala s totalitním režimem vypořádat.

Nemohu proto věřit tomu, že jako premiér země s touto historickou zkušeností chcete, aby se o sociální politice, energetice, daních, justici a bezpečnosti, rozhodovalo jinde, než v jednotlivých členských státech

Nevěřím tomu, že si skutečně přejete výlučné pravomoci Unie, nadřazené pravomocem členských zemí. Nevěřím tomu, že chcete, aby EU zasahovala do ochrany a zlepšování lidského zdraví, průmyslu, kultury, cestovního ruchu, vzdělávání, nebo sportu. Nevěřím tomu, že vítáte fakt, že Lisabonská smlouva ve více než padesáti oblastech ruší právo veta členských států a snižuje hlasovací váhu menších zemí, včetně České republiky.

Vážený pane předsedo Rady a vlády ČR, mějte odvahu říci ostatním 26 hlavám států to, co doma říkáte mezi čtyřma očima. Řekněte, že Lisabonská smlouva není dobrá a odmítněte ji. Udělejte to ve jménu demokracie a svobody. Nebudou Vám tleskat tzv. evropské elity, úředníci z komise, ani většina tohoto parlamentu. Získáte si tak ale úctu a respekt občanů, na které se zde tak rádo zapomíná a posílíte prestiž své země. Předsedáte 450 milionům občanů, ne několika politikům a úředníkům.

V České republice často označujete Lisabonskou smlouvu jako nutné zlo. K čemu je ale zlo nutné? Nenamlouvejte sám sobě, že Lisabonská smlouva je nutné zlo. Je to jen zlo a Vy to můžete změnit. Inicijujte práce na novém dokumentu, inspirujte se Římskými smlouvami a Messinskou deklarací, prosazujte společný zájem Evropské Unie. Tím je svoboda, prosperita, konkurenceschopnost a bezpečí, ne eurozdraví, eurodaně europárky a europivo.

Pane přesedo Mirku Topolánku

nutné zlo je alibi zbabělců. To Vy, alespoň doufám, nejste. Máte v zádech podporu irského referenda, máte podporu 55procet občanů Vaší země, kteří si Lisabonskou smlouvu nepřejí a silný hlas prezidenta České republiky Václava Klause. A jistě víte, že největší zbabělost je vědět, co se má dělat a neudělat to.