A kdy nám řekne Schwarzenberg pravdu?

V jednom z posledních rozhovorů loňského roku si pan Schwarznberg odněkud vypůjčil velmi krásnou větu: „Kam jsme se dostali, že k vyslovení prosté pravdy je potřeba odvahy?“ Proč nemají lidé odvahu říkat, ale především volat a křičet po pravdě? A co si říci několik pravd o panu „pravdomluvném“?

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg bodře prohlásil, že si může dovolit říkat pravdu a podpořil genocidu Palestinců v Gaze. Pravda je krásná věc. Bohužel poslední léta utrpěla mnoho porážek a ve zpravodajství si její luxus můžeme dopřát již jen na internetu. Mocní dnešního světa jsou již tak sebevědomí, že si dovolují s pravdou zahrávat, mají dojem, že už i tu obyčejnou pravdu umí přizpůsobit svým potřebám. Nehrají si ale s ohněm? Co kdyby lidé začali skutečně volat po pravdě?

Chtějme slyšet pravdu o restitucích tohoto novodobého miliardáře. Zatímco byl v 60.letech adoptován do tzv. hlubocké větve Schwarzenbergů, což mu po ní umožnilo v Rakousku dědit o necelých dvacet let později, po roce 1989 se v Čechách naopak velmi aktivně hlásil ke své původní biologické krumlovské větvi, ze které koukaly miliardové Havlovy restituce. Vzhledem k tomu, že podle platného českého práva Schwarzenberg na restituce neměl nárok, kauza došla až k soudu. Světe div se, v Čechách se náhle postupovalo podle práva rakouského.

Stoupenci tohoto senilního pána se rádi ohánějí „odbojem“ Schwarzenbergovy rodiny během let 1939 – 1945. O žádný odboj ale nikdy nešlo a také proto byl Schwarzenbergům zabavován majetek zvláštními zákony Národního shromáždění v roce 1947 (viz. zákon č. 143/1947 Sb.), tedy zákony používanými proti kolaborantům. Ještě zvláštnější pak je, že byl mnohamiliardový majetek panu Schwarzenbergovi, kancléři prezidenta Havla, po roce 1989 vrácen, ačkoli restituční zákony umožňují jen vracení majetku zabaveného po roce 1948. Co kdyby nám k tomu starý pán také řekl pravdu?

Senátor a ministr zahraničí ČR Karel Schwarzenberg je vůbec zvláštní člověk. Ačkoli sedí na dvou významných křeslech, ze kterých mu plyne pro normálního člověka tučný příjem (ačkoli se to s jeho restitučním jednorázovým příjmem nedá srovnávat), výkon těchto funkcí, kam byl zvolen, ho příliš nezajímá. Je senátorem a ministrem zahraničních věcí.

Schwarzenberg vypustil celou 2. schůzi nového funkčního období Senátu a nezúčastnil se jediného hlasování. 18. prosince 2008 se hlasovalo o 6 zákonech. Schwarzenberg chyběl také 12. prosince, 11. prosince, 10. prosince. Hlasování ho zkrátka nezajímalo.

Co však Schwarzenberga zajímá je hlasování o americkém radaru. Když o něm Senát 27. listopadu rozhodoval, všichni senátoři seděli na svých místech včetně starého pána. Ačkoli v senátu průměrně chybí 20 senátorů, nyní se všichni poslušně posadili. Jako podpis Anticharty za časů minulých.

Ovšem jak zasedá světová elita z temné skupiny Bilderberg, Schwarzenberg nasedá do letadla a místo veřejných povinností se letí ve dnech 5. – 8. června 2008 radit. Co na tom, že ve stejný čas zasedá Senát na svém 14.zasedání, kam byl pan Schwarzenberg zvolen hlasy důvěřivých občanů Prahy 6. Priority starého pána jsou jinde, než zasedat v Senátu a vykonávat funkci, do jaké byl zvolen.

Těžko hledat politika, který by lépe reprezentoval zdiskreditovaný režim. Restituční podvodník, elitář, fanatický stoupenec agresivních válek USA a české účasti v nich, rozpadlý a blábolivě artikulující pán s nezájmem o práci ve funkcích, kam se nechal zvolit, je vším, jen ne politikem zastupujícím zájmy země. Proto ho lze nazvat: Je mužem na svém místě. Režim je totiž přesně stejný, jak jsme výše popsali jeho ministra zahraničních věcí. A nyní bude předsedat celé EU. No není to báječně trefné?