Izraelská vánoční nadílka

1,5 milionu uprchlíků dostalo od Izraele nevítaného Ježíška ve formě stovek raket devastujících toto malé území, do kterého byl nahnán nebývalý počet lidí. A co na to naše západní svobodná média? Ta téměř oslavují malé adventní genocidium.

Doposud byli Palestinci v Gaze zavřeni do klece obehnané ostnatými dráty, zátarasy a hlavněmi izraelských zbraní. Z jihu Gazu uzavřel také „arabský“ Egypt, protože diktatuře prezidenta Mubaraka je přece jen bližší americká dolarová pomoc než starost o genocidu milionu lidí v Gaze. Mubarak, známý provozovatel amerických mučíren CIA, otevřel hranice jen pro mrtvoly a zraněné.

Palestinci v Gaze jsou podle mainstreamového tisku trestáni za to, že si ozbrojené skupiny Hamasu dovolily vypálit několik podomácku vyrobených a amatérských raket Kásam a ty namířit po okupantech. V porovnání s izraelsko-americkými bombami a raketami jde o kuličky z dětského praku.

Západní propagandistická mašinerie funguje spolehlivě. České ČTK vydalo zprávu, za kterou by se nemusel stydět ani bývalá Tisková agentura Sovětského svazu (TASS).

Legitimita izraelské akce má podle našeho tisku spočívat v tom, že zlí palestinští teroristé zavření v ghettu jménem Gaza střílejí rakety po mírumilovných Izraelcích, kteří chtějí spokojeně žít na okolním okupovaném území. Má to stejnou logiku, jako kdyby do Čech vtrhli Japonci, okupovali dvě třetiny území, část obyvatel nahnali do území o rozloze okresu a kdyby si jediný Čech dovolil vystřelit z tohoto okresu na okupanty, byl by označen za teroristu a celý okres zaslouženě zasypán stokrát sofistikovanější a mohutnější palbou raket. Zároveň by Japonci začali mobilizovat a vyhrožovat, že si to s Čechy vyřídí. Pan Schwarzenberg by pak z Rakouska vzkázal, že Japonci mají právo na obranu.

Na probíhající masakr nečinně dohlížejí největší mezinárodní organizace, které se rády ohánějí lidskými právy. V čele takových pokrytců je OSN, na její obranu lze uvést snad to, že je při jakékoli snaze ochránit lidská práva Palestinců paralyzována vetem USA a ostatních „demokratických států“. Z OSN si ostatně dělá Izrael dobrý den, naposledy nevpustil do země Richarda Falka, zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva. Falk, který měl dohlížet na lidská práva na Izraelem okupovaných územích, je sám v izraelském podání pocítil na vlastní kůži. Svůj zážitek popsal tento profesor mezinárodního práva takto: „Oddělili mě od mých dvou kolegů z OSN, kteří do Izraele vstoupit směli, a odvezli mě do vězeňského zařízení asi tak míli od letiště. Byl jsem vyzván, abych svá zavazadla a mobilní telefon nechal v jedné místnosti, a pak mě zamkli v malé špinavé cele páchnoucí po moči. Bylo v ní už pět lidí a já začal propadat klaustrofobii. Byl jsem tam zavřený patnáct hodin, které se rovnaly rychlokurzu vězeňského života včetně špinavých dek, nestravitelného jídla, světla, které bylo příliš ostré, nebo naopak tmy ovládané dozorcem na chodbě.“ Se zástupci OSN jednají tedy „naši izraelští přátelé“ (použijme termín našeho ministra zahraničí Schwarzenberga) demokraticky tak, že je zavřou do cely páchnoucí po moči.

USA nikoli překvapivě útok podporují. Nový prezident Obama, který si užívá na daleké Havaji podle svého mluvčího masakry „monitoruje“. Možná počítá mrtvé.

Činy Izraele v Gaze naplňují minimálně tři znaky definice genocidy podle čl. II Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948:

a) usmrcení příslušníků etnické skupiny;

b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;

c) úmyslné uvedení skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení.

Podle čl. III Úmluvy jsou trestné samotné genocidium, tak i spolčení k spáchání genocidia, přímé a veřejné podněcování k spáchání genocidia, pokus spáchání genocidia, účastenství na genocidiu. Když si přečteme články v českých médiích nebo ankety jimi organizované, máme tu veřejné podněcování k spáchání genocidia na stříbrném podnose. Mezinárodní právo by tu tedy bylo, ovšem chybí subjekt, který by jej vynutil. V televizi můžeme tedy na začátku 21. století sledovat genocidu v přímém přenosu.