Kam povedou pokusy profesora Warwicka?

Páteční tisk přinesl zprávu o operaci, kterou na sobě provedl profesor kybernetiky na univerzitě v Readingu. Nechal si do ruky nad dlaní voperovat funkční počítač včetně zdroje a komunikační jednotky. Počítač snímá nervovou aktivitu v ruce a data odesílá do vnějšího počítače. Profesor Warwick se tak stal vlastně kyborgem - člověkem propojeným s počítačem.

Snahou profesora Warwicka je zmapovat tuto aktivitu a eventuálně ji dokázat znovu uměle vyvolat. To by prý umožnilo lidem po amputaci končetiny znovu tuto končetinu cítit.

Kdyby se to podařilo, Warwick by rád přenesl do počítače celou sekvenci nervových signálů a vzruchů např. při pocitu strachu, hladu, libosti apod. Jeho snem je, aby se tyto pocity daly nejen zaznamenat, ale zpětně vyvolat z vnějšího počítače. Ale možností je více. Noviny se zmiňují např. o vojácích, kteří by mohli mít elektronické implanty přímo v mozku a mohli by tak mezi sebou komunikovat, aniž by mluvili. Já vím, tohle zní spíše jako nepodařené scifi. Jenže ono už se několikrát scifistům podařilo trefit do černého. A tyhle pokusy nejdou z pera nějakého potrhlého autora románů, ale ze skutečné výzkumné laboratoře.

To, na čem Warwick pracuje, je vlastně snaha ovládat a vyvolávat pocity v lidském mozku elektronicky. Jistě by to mělo přínos pro lidi s amputovanými údy, ale zkusme se podívat dále. Daly by se vyvolávat (nebo potlačovat) i jiné pocity? Např. strach, úzkost, pud sebezáchovy, nenávist? Představme si že ano a že by každý voják měl implant, který by dokázal na povel zvenčí v mozku vyvolat např. nenávist a potlačit strach. To by nám pak vznikli vojáci!

A nemusíme se zastavit u vojáků. V podstatě by bylo možné dávat takový mikročip do mozku při narození. Ostatně na toto téma existují knížky i filmy.

Odborníci na robotiku a umělou inteligenci celý experiment spíše zpochybňují. Warwick by prý udělal lépe, kdyby se věnoval studiu jednodušších organismů (např. hmyzu) a poznatky takto získané použil k pokusům na vyšších organismech. Zatím totiž víme ještě příliš málo o tom, jak nerovové signály z mozku počítačově interpretovat a pak eventuálně znovu uměle vyvolat. Elektronické jednotky stimulující některé nervy už nějakou dobu existují (např. srdeční stimulátor, nebo implanty pro nedoslýchavé), ale k tomu, aby dokázaly "sesbírat" všechny nervové vzruchy vyvolané určitým konkrétním procesem, ještě nestačí.

Přesto není pochyb, že na něčem podobném usilovně pracuje v mnoha laboratořích světa řada takových profesorů Warwicků. Kdo je financuje? Zřejmě státy a bohaté korporace. A co je skutečně cílem těchto výzkumu? Ví to někdo?