Jsme rukojmími Microsoftu?

Nedávno jsem se rozhodl koupit si nový počítač. Mám už k tomu účelu svého tradičního dodavatele, v posledních létech jsem od něj koupil už několik počítačů pro sebe i své známé. Je jím firma Dell. Zatím jsem byl celkem spokojen. Hodnotím u nich skutečnost, že ve svých konfiguracích nabízejí vždy poslední výkřik techniky, čistý a přehledný design hardware a koneckonců (o to hlavně jde) to, že jejich stroje běží bez chyb. (Toto není reklama na Dell - čtěte dále.)

Tentokrát jsem ale narazil. V nabídce na Internetu (Dell prodává pouze na Internetu nebo přes telefon) jsem si vybral typ počítače spolu s vybavením. Rád bych na svém novém stroji provozoval operační systém Linux. Pamatuji si, že jsem někde četl, že Dell rovněž tento systém nabízí. Ovšem na Internetu nebyla o Linuxu žádná zmínka. Nabízeli pouze Microsoft Windows, k tomu Microsoft Office. Povinně. Celý počítač včetně microsofťáckého software měl stát 1829 dolarů. Předpokládám, že do celkové ceny se cena za software nutně musela promítnout, odhadoval jsem to na nějakých 250 dolarů navíc. Linux je naproti tomu zdarma.

Nechtělo se mi kupovat software, který nebudu používat. Zvedl jsem tedy telefon, že se domluvím s prodejcem ústně. Když jsem vysvětlil svůj problém, úslužný muž na druhém konci drátu byl samá ochota. Samozřejmě, že to dělají, ale musí si ověřit u kolegů detaily. Požádal mě, abych chvíli počkal a do telefonu pustil hudbu. Asi po pěti minutách byl zpátky. Ano, Linux bych mohl dostat, ale ne s tím typem počítače, který jsem si vybral. Musel bych zvolit dražší typ (proč, to nebyl schopen vysvětlit. Prostě policy). Namísto Dimension L, který jsem měl původně na mysli, musel bych koupit Sérii 4100. Téměř úplně stejná konfigurace v této sérii by mně přišla přibližně o 120 dolarů více, tedy na 1950 dolarů. Prý kvalitnější grafická karta.

Dobrá, souhlasil jsem. Doufal jsem, že stále na tom ještě vydělám. Pak přišlo druhé omezení. Linux může dostat jen firma, nikoliv fyzická osoba. (Toto omezení už vypadá opravdu jako házení klacků pod nohy každému, kdo se rozhodne nepodporovat MS.) Ujistil jsem ho, že počítač objednávám na firmu a ne jako fyzická osoba. Řekl, že musím odpovědět několik otázek a že mě přepojí k jinému pracovníkovi. Druhý muž byl podstatně méně vstřícný, než ten prvý. Začal se vyptávat, nač potřebuji Linux a co s počítačem zamýšlím dělat. Připadal jsem si jako student ve škole. Bál jsem se, že když špatně odpovím, Linux nedostanu. Téměř jsem se cítil vinen tím, že nechci Microsoft Windows. Blekotal jsem něco o tom, že Linux potřebuji, protože chci na počítači provozovat server. Viditelně se snažil vnutit mi jiný (dražší) počítač designovaný jako server. Několikrát jsem mu musel opakovat, že kromě serveru, hodlám jej využít i pro vývoj a kompilace nových aplikací. Že tudíž potřebuji stolní počítač a ne server.

Nakonec se nechal přesvědčit, ale jeho počáteční nevlídnost vzrostla o stupínek výše. Vyloženě jsme cítil, že ho otravuji. Začali jsme znovu probírat už hotovou konfiguraci. U jednotky CD-DVD se zastavil. "Nelze", kategoricky oznámil. "Proč ne?", - ptal jsem se. "Protože pro tuto jednotku nemáme v Linuxu driver (ovládač)", odpověděl. Namítl jsem, že to není žádný problém. Ať tedy Linux zkonfigurují zatím bez ovládače, že si jej seženu jinde a nainstaluji sám. "To nemůžeme udělat, na to máme předpisy (policy)", byla jeho odpověď. Znovu jsem mu vysvětlil, že ovládač se dá určitě sehnat jinde, že se s tím nemusí zabývat. "Ne a ne a ne", trval na svém. "Tak mi tam dejte CD-RW (vypalovačku cédeček)", rozhodl jsem se. "Nelze" , byla jeho další odpověď. Ukázalo se, že ani pro vypalovačku nemají Linuxový ovládač, tudíž i ta je pro mě nedosažitelná. "Tak co tedy můžu dostat?", - začínal jsem vidět rudě. "Jenom základní CD mechaniku", odpověděl. "Dobře, tak tedy jenom CD mechaniku", chtěl jsem to už mít za sebou. Tím pádem to bude vlastně ještě levnější, napadlo mě. Rozdíl by měl činit další stovku v můj prospěch.

"Okamžik", řekl. Slyšel jsem, jak ťuká do klávesnice. Asi propočítával konečnou cenu. "1950 dolarů", řekl po chvíli.

Myslel jsem, že jsem přeslechl. "Kolik?" "1950", opakoval. "Moment", já na to. "Vždyť to je stejná cena, jakou jsem dostal při první objednávce ještě s Microsoft Windows, MS Office Norton Antivirus. Nic z toho teď v objednávce není a mimo to mám oproti původní konfiguraci levnější CD mechaniku." "To je naše cena", odtušil mrazivě. Zřetelně jsem cítil, že si přeje, abych zavěsil a neotravoval ho. Hlas mi přeskočil do vyšších poloh, jak je tomu vždy, když se setkám se otevřenou zlodějnou. "Sire", říkám mu, "Linux nic nestojí. MS software tak, jak jej dodáváte, musí stát nejméně 250 dolarů. Neříkejte mi, že cena je stejná, ať s MS software nebo bez něj." "To je naše cena", opakoval podruhé. "V tom případě si najdu jiného prodejce", řekl jsem. "Good luck - hodně štěstí", slyšel jsem jeho poslední ironická slova.

Vzpomněl jsem si, že jsem před časem četl v odborném časopise studii, ve které autoři dělali průzkum mezi předními prodejci počítačů. Bylo to asi před dvěma lety. Z dvanácti hlavních prodejců (přesné číslo si už nepamatuji) ani jeden nebyl ochoten dodat počítač tzv. holý (bez operačního systému) nebo s Linuxem. Všechny ( do jednoho) instalovali povinně na nové počítače Windows.

Po nějaké době jsem na jiném místě slyšel firmu Dell vytrubovat do světa, že u nich má zákazník volbu: Windows nebo Linux. Co ale v jejich oznámení chybělo, bylo to, že za MS software zaplatíte tak jako tak. Připadá mi to přinejmenším drzé. Cenový rozdíl si zřejmě Dell strká do vlastní kapsy. Navíc udělá celou proceduru získávání Linuxu tak nepříjemnou, že si zákazník příště rozmyslí chtít něco jiného. Vypadá to, že Microsoft smlouvami s prodejci, jednoznačně výhodnými pro něj, pojišťuje neutuchající odbyt svých výrobků. Širokou veřejnost přitom ovšem drží jako rukojmí. Má to MS za potřebí?

Vývoj kolem Linuxu sleduji zhruba rok. Za ten jediný rok udělal Linux obrovský skok kupředu. Je měsíc od měsíce lepší, pohodlnější, jeho obsluhu už brzy zvládnou i neškolení koncoví uživatelé. Myslím, že Bill Gates musí vidět rudě, pokud někdy měl možnost si to vyzkoušet. Předpokládám, že měl. Nejenže systém Linux dokáže vše, co umí Windows, on dokáže ještě mnohem více, je robusnější, přitom menší a svižnější. Má ještě slabiny, např. do dnešních dnů neexistuje Explorer pro Linux. Jeho nahrážky, jako jsou Netscape, Mozila, Konqueror či Opera, jsou stále ještě pozadu. Stejně tak lokalizace (počeštění) Linuxu zůstává problematické. Některé aplikace českou abecedu zvládají, jiné ne. Přesto všechno ale se věci kolem Linuxu hýbou a zřetelně vyvíjejí a zlepšují. Navzdory klackům Billa Gatese.

Kdyby Linux vlastnila nějaká firma, není pochyb, že by ji velký Gates dávno koupil. Ale jak může koupit něco, co nikomu nepatří? Tady jsou všechny jeho miliardy krátké. Proto se snaží ve Windows blokovat vše, co se blokovat dá, úmyslně měnit formáty tak, aby se daly přečíst jen pod Windows (naposledy formát MP3 mění do formátu WXP pod novými Windows XP), veřejně lhát o hrůzách a nebezpečích číhající na každého, kdo se jen dotkne otevřeného kódu GNU/GPL(naposledy v tomto měsíci ústy Mundieho), a vůbec podrývat vše kolem otevřeného kódu. Je dosti chytrý a dosti velký odborník na to, aby poznal, že by to mohl být právě Linux a koncepce GNU/GPL, který mu nakonec zazpívá rekviem.

Ptáte se, jak jsem se nakonec rozhodl? Koupil jsem počítač po částech a hodlám jej složit sám. Po posledních zkušenostech s praktikami MS jsem se rozhodl pevně: Billu Gatesovi už ani korunu. Ušetřil jsem? Že se ptáte. J