Byla jsem na Národní třídě 17. listopadu 2008: několik úvah

V pondělí 17. listopadu jsme se se synem zúčastnili demonstrace Ne základnám na Národní třídě. Jako přímé účastníky nás pochopitelně zajímal ohlas této akce v médiích. Znechuceně jsme očekávali, že nebude žádný nebo se omezí na minutový štěk o několika desítkách. maximálně pár stovkách účastníků. Tentokrát jsme však nebyli zklamáni. Stoupenci radaru přišli s novou legendou, jak si protiradarové protesty vysvětlit. Tato legenda je tak podivuhodná, že vás s ní musím seznámit. Už ne komunisté, ne ruští agenti, ale - revoltující mládež!

Toto vysvětlení jako první použil téhož dne Václav Havel a po něm jej s radostí přejali i jiní (viz např. článek Vyrostla nám nová mládež z Neviditelného psa, 19. listopadu, doporučuji i diskuzi pod ním). Když to shrnu: antiradaristé jsou pubertální mládež, která prostě musí proti něčemu revoltovat a z nezbytí si našla radar, aniž by něčemu vůbec rozuměla. V pozadí tohoto vysvětlení čteme myšlenku, že v současném dokonalém režimu vlastně není proti čemu protestovat, a tak si puberťáci musejí vymýšlet zástupné problémy. Nakonec však dospějí, prozřou a uvědomí si, jak velemoudře a prozíravě naše vrchnost rozhodla.

Mám k tomuto objevu Havla a dalších pánů čtyři poznámky:

1. Jako přímá účastníce nejen této, ale i jiných protiradarových demonstrací, jsem si vždy s uspokojením všímala, že jsou zde zastoupeny všechny věkové kategorie – nejen ona studentská, alternativní či jiná mládež, ale ve stejně hojném počtu i spořádaní lidé středního či staršího věku s manželkami, maminky s kočárky, lidé, kteří se po cestě z práce přidali… Havlova slova jen dokazují, že naše demonstrace prostě musí nějak shodit a že na nich nikdy nebyl. Ne že bych ho tam ráda viděla, ale mlčet o tom, o čem nic nevím, je výsadou moudrých.

2. A to, že mládež protestuje, vadí? Proboha, kolik jsme toho už za posledních 19 let slyšeli o statečné mládeži, která iniciovala Listopad 89?! Střední a starší generace prý už byla totalitou tak ubitá a tak pesimistická, že to byli právě studenti, kteří ji museli svým příkladem strhnout.

Takže – když mládež demonstruje za zájmy panů Havla, Bushe a českých neocons, je to statečné a svobodymilovné mládí, když demonstruje proti nim, jsou to zpovykaní puberťáci, kteří by radši měli doma psát úkoly a za nějaké demonstrování dostat řádně opaskem přes zadek. Historie se opakuje, stejně jako dnes Havel si musel takový stranický aparátník koncem roku 1989 postesknout, co to do té naší socialistické mládeže vjelo, když všechno má – a bouří se?! Věrchuška vždy pohrdá těmi, kdo proti ní na ulicích protestují.

3. A pokud demonstrace proti radaru podniká jen nezvedená a zpovykaná mládež, co pak s dalším argumentem pana Havla a spol., totiž s vyčítavou otázkou: „Kde jste byli, když nás okupovala sovětská vojska?“ – no prostě: „Na houbách!“

4. Jen takový postřeh: Proradarová propaganda se mi navíc jeví jako poněkud nejednotná, neboť demonstranti protestující proti radaru bývají též s oblibou líčeni jako sbor komunistických důchodců.

Nečekám od proradaristů žádné vysvětlení, je mi už přes šedesát a vím, jaké divy propaganda dokáže, jen mne děsí, jak je od mého dětství v protektorátu Čechy a Morava, přes mé mládí a dospělost v komunistickém Československu až po pana Havla úplně stejná a hloupá.