Modrý armagedon

Referendum na téma spokojenosti národa s vládou ODS skončilo. Volební výsledek nyní skončených voleb do krajských zastupitelstev a prvního kola senátních voleb nazval pražský primátor Pavel Bém volebním Armagedonem pro ODS a dosavadní moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský pak označil prohru ODS za šokující. Ovšem tato jejich falešná přetvářka předvádějící údiv a naivitu je jen veřejnou pózou pro věrné ovečky. Občané složili zkoušku z dospělosti a svůj dlouho avizovaný odpor k pochybným snahám ODS přetavili do konkrétního výsledku, který snad bude „modré elity“ hodně bolet.

Většina českého národa dlouhodobě vysílala signály, že „modrou asociální verzi“ důchodové a zdravotní reformy zásadně odmítají, stejně jako americkou vojenskou základnu kousek od Prahy. Není též žádným překvapením, že zejména ODS tyto signály arogantně přehlížela a dál se např. pokoušela české zdravotnictví přetavit na americkou verzi tzv. řízené péče, která přesouvá valnou většinu pacientů/zákazníků do skupiny 2 a 3 kategorie s podřadnou a levnou lékařskou péčí.

Hořekování ODS nad ovládnutím voleb celostátními tématy není na místě. Záleží jen a jedině na voličích, jakými tématy se nechají před volbami oslovit. ODS by měla spíše zpytovat svědomí, protože jiná témata nedali díky své aroganci moci lidem na výběr. Jestliže většina národa odmítá dlouhodobě způsob vládnutí současné vládní garnitury a jejich názor je ignorován, jakou jinou možnost voliči měli než právě nyní?

Výroky špiček ODS i po volbách dokazují, že jejich svět je úplně jiný než svět běžného normálního občana. Výroky typu „lidé nepochopili naše reformy“ nebo „nedokázali jsme reformy prodat“ jen dokazují jejich nepochopení lidí, kteří za arogantní politikou Topolánka a celé ODS vidí jen kupčení s veřejným majetkem často za velice pochybných okolností. Privatizaci zdravotních a sociálních služeb lidé zkrátka nechtějí. O vojenské základně USA to platí jakbysmet.

Při pohledu na volební realitu bylo zajímavé sledovat výmluvy a vytáčky vládních politiků, kteří hledali vinu všude jinde než u sebe. Předseda Bursík tvrdil, že jejich strana (nezískala jediné křeslo v žádném krajském zastupitelstvu) doplatila na předvolební vyhrocenou situaci mezi ODS a ČSSD. Těžko říct, jestli má diváky za pitomce, ale poslední parlamentní volby v roce 2006, které gradovaly tzv. Kubiceho zprávou, nebyly vyhrocené? A přece se tehdy SZ do sněmovny dostala. Slibovali nový politický styl a morálku, ovšem skutek utek. Ekologickou problematiku a další sympatická témata po volbách nahradila podpora americké vojenské základny nebo starost o dění na Kubě a v Tibetu. Ministr Liška však byl naopak kupodivu se 3% hlasů spokojen a mohli prý dopadnout ještě hůř. Vypadá to spíše pomalu na další skomírající „Havlovu“ stranu, stejně jako dřívější Unie svobody.

Lidové straně voliči spočítali nejen nezničitelného předsedu Čunka s hroší kůží a C. Svobodu, soudícího se neustále s charitativní organizací o majetek, na který nemá dle všeho žádný nárok. Při nedávné veřejné debatě o vojenské základně USA u nás Svoboda divákům tvrdil, že stále věří pohádce o zbraních hromadného ničení v Iráku, stejně jako tehdy, když G. Bushe a válku proti Iráku hlasitě podporoval. Stále ale platí, že moravské kraje drží lidovce tzv. nad vodou a bez „pobožných babiček“ z moravského venkova by byla KDU-ČSL již jen v propadlišti dějin.

Není jistě bez zajímavosti, že v některých krajích se na ODS svými volebními výsledky dotáhla KSČM. To, že některé krajské lídry ODS málem porazili komunisté, proti kterým před každými volbami pořádají štvavé antikomunistické kampaně, to musela být pro „modré ptáky“ jistě potupa nevídaných rozměrů.

Co ovšem Českou televizi celou sobotu nejvíc zajímalo, byly nekonečně se opakující otázky na možnou spolupráci ČSSD s KSČM. Starost novinářů vskutku nevídaná. Naštěstí si všichni svorně oddychli, když si při pohledu na zcela oranžovou mapu republiky připomněli, že v parlamentu a v Senátu je to spíše do modra. Ovšem je zajímavé, že po předchozích volbách tu stejnou péči neprojevoval v médiích nikdo, když se všechno „modralo“ od Pražského hradu až po krajské úřady.

Nadšení také vládlo nad množstvím lidí, kteří k volbám přišli. Bez ohledu na dřívější volební účasti je však současných 40% dostačujících? Celých 60% voličů se rozhodlo nevolit, většinou s argumenty, že „se nic nezmění“ nebo „stejně si budou dělat, co chtějí“. Tato smutná vizitka tzv. demokracie zároveň připomíná další nedemokratickou pachuť „vlády lidu“ a tou je platnost voleb bez ohledu na počet voličů u uren. Chtějí-li si dnes lidé něco sami rozhodnout, podmínky platnosti referend bývají velmi omezené a diskriminační. Tento stav je možné přičíst zejména ODS, která prvky přímé demokracie dlouhodobě odmítá a blokuje. Zatímco volby by byly platné i tehdy, kdyby přišli k volbám jen kandidáti s rodinami.

Na závěr snad jen, že trochu zarážející bylo po volbách to, že si nikdo ze špiček ČSSD při výčtu důvodů, proč voliči podle nich dali hlas zrovna jim, nevzpomněl na silný odpor lidí k plánované americké základně v Brdech u Prahy. Krom zdravotnictví jedno z nejdůležitějších témat dneška a nevzpomněl si Paroubek, Sobotka, ani Hašek. Uvidíme, zda nečeká jejich voliče v budoucnu nepříjemné překvapení, které by snad ale příště Paroubkovi spočítali.