Ekonomická krize neovlivní hegemonii Spojených států, říká Chomsky

Následuje interview s americkým lingvistou, filosofem, politickým aktivistou a profesorem MIT Avramem Noamem Chomskym.

Press TV: Pane Chomsky, je zřejmé, že trh klesl; ve vašem propagandistickém modelu jste kladl velký důraz na komerční zájmy médií, myslím, že média celou dobu opakují, že v systému není vážný ekonomický problém, ale když se trhy hroutí, což jak předpokládám, se odrazí na počtu reklam v nich, můžeme očekávat lepší korporační média?

Chomsky: Nevidím žádný důvod očekávat, že by se struktura médií změnila, jejich institucionální struktura zůstává nezměněna.

Kromě investičních bank obecná institucionální struktura státního kapitalistického systému zůstává stejná. Možná budou nějaké změny, chci říct, pochopitelně média nemohou přehlížet finanční krize, je to skutečně vážné téma. O tom nepochybuji.

Takže ano, oni si to uvědomují, ale de facto tohle bylo předpověditelné a předpovídané. Rovněž bylo rozuměno důvodům krize dlouho před tím, než vypukla, a jen nepatrně se o nich v médiích hovořilo, nebo přesněji většina ekonomů mlčela, ačkoliv někteří věděli a varovali.

Press TV: Ale nezávislá média – často tatáž, která šíří vaše myšlenky – tohle všechno předpovídala a stejně tak předpovídala zhroucení trhu. Domníváte se, že investoři si začínají uvědomovat, že se korporačním médiím nedá věřit? Rovněž se zdá, že nezaměstnanost v USA jde téměř jistě nahoru a vyhlídky na ještě větší nezaměstnanost rovněž stoupají. Můžeme očekávat změnu v postojích Spojených států?

Chomsky: Mno, veřejný názor na média ve Spojených státech je vysoce negativní, de facto Američané nevěří žádným institucím, takže se o tom nemluví, ale redaktoři znají výsledky výzkumů [veřejného mínění] velmi dobře.

Zhruba 80 % populace říká, že stát řídí „několik velkých zájmových skupin starajících se o sebe“, míněno o korporace a ne o lidi.

Asi 95 % populace zastává názor, že se vláda vůbec nestará o veřejné mínění.

Nepamatuji si přesná čísla ohledně médií, ale negativní postoje jsou velmi silné proti každé instituci. Čteme o historicky nízkém, tedy velmi nízkem hodnocení popularity Georga Bushe, ale pravdou je, že kongres je hodnocen dokonce ještě níže.

Press TV: Politikové v Evropě a v Rusku hovoří o konci americké hegemonie. I když Amerika nemůže platit své účty, má stále největší armádu světa. Vy jste psal o síle této armády. Není tato armáda sama o sobě zárukou moci?

Chomsky: Och, samozřejmě, že ano, a já nesouhlasím se závěry o ztrátě americké hegemonie. Chci říct, v první řadě tahle finanční krize s vysokou pravděpodobností dopadne na Evropu ještě mnohem tvrději než na Ameriku. Vícero evropských států už oficiálně deklarovalo recesi, což Amerika dosud neučinila.

Banky v Evropě se rychle hroutí. Okamžitými problémy jsou (a není to nejvážnější problém) toxické majetky a hypotéční aktiva.

Neznáme detaily, není to příliš průhledné, ale obecně se odhaduje, že asi polovinu z těch toxických majetků a aktiv drží evropské banky. Jedna země, Island, je prakticky na hraně bankrotu z důvodů své obrovské vystavenosti vlnám finanční globalizace.

Press TV: Co nadnárodní instituce, Rada bezpečnosti a mezinárodní soud? Zdá se, že pozorujeme určitý úbytek americké moci... Peking a Moskva jistě vetují rozhodnutí RB o Íránu, a co rozhodnutí Valného shromáždění OSN ohledně uznání Kosova?

Chomsky: Ano, ale to je normální. Vzhledem k tomu, že jste hovořil o médiích, je zajímavé vidět, jak o tom píší.

O hlasování, myslím že bylo 77:6 nebo tak nějak, psali, že byly rozdíly v hlasování, a že to bylo polarizováno, ale co nepsali, že se Spojenými státy hlasovala Albánie, Maršálovy ostrovy a Izrael, jinak prakticky nikdo.

Ale to je normální, například když se hlasuje o embargu vůči Kubě, pravidelné hlasování rok co rok vychází 180 proti a 4 pro, nebo tak nějak, přičemž se Spojenými státy hlasuje pouze Izrael a několik pacifických ostrovů. Obvykle se o tom nepíše. A to není nic nového.

Co se RB OSN týče, o čem se příliš neví a vy o tom nečtete v novinách, je skutečnost, že od šedesátých let minulého století, kdy se OSN celkem vymklo kontrole následkem dekolonizace a posílení dalších industriálních zemí, tak od těch šedesátých let Spojené státy zdaleka nejvíce vetují rezoluce OSN.

Británie je druhá a pak dlouho nikdo, takže nelze říct, že vidíme něco nového, pokud jde o americkou izolaci v mezinárodních institucích.

Amerika je momentálně rovněž jedinou zemí, která odmítla oficiální rozhodnutí mezinárodního soudu. Zpočátku kromě Ameriky také Albánie a Libye tento soud neuznávaly, ale teď už ano. Takže ta izolace je konzistentní. A k té americké hegemonii – existuje na základě objektivních faktorů.

Jedním z nich je – co už jste zmiňoval – vojenský faktor. Americká armáda je přibližně tak velká, jako všechny armády zbytku světa, a technologicky daleko vpředu.

Ale je to rovněž velmi bohatá země s velkým nerostným bohatstvím a je, na rozdíl od Evropy, homogenní. Evropa je přibližně ekonomicky stejně silná, ale není homogenní. Můžete to pozorovat v reakcích na finanční krizi: v USA je uniformní a je záležitostí federální vlády, v Evropě je nacionální a není konzistentní.

Posledních 35 let je to jasné. Psal jsem o tom a jiní o tom psali také, že svět je více diverzifikovaný. Stal se tím, čemu se říká tří-polární se třemi hlavními ekonomickými centry a jenom jedním vojenským centrem.

Ekonomickými centry jsou Severní Amerika se základnou USA, západní Evropa se základnami Německo a Francie a severovýchodní Asie se základnou Japonsko, stále více také Čína a Jižní Korea jako velké industriální mocnosti... tato tři centra se značně liší ve svých charakteristikách. A asijské centrum do jisté míry podle mého mínění posiluje svou roli ve světovém dění, což můžeme vidět v této krizi.

Článek Chomsky: Econ crisis will not end US hegemony vyšel 10. října na serveru presstv.ir. Překlad editor.