Sama před volbami

Malé zastavení a nadechnutí se před volbami do krajských zastupitelstev a do senátu nemůže uškodit. Jsem občanka ( = volím hlavou podle množství a kvality informací ), nikoliv ovčanka ( = volí žaludkem podle množství potravy v korytě ).

Jelikož informací není nikdy dost, vítám průzkum občanské iniciativy Ne základnám mezi kandidáty do krajských a senátních voleb 2008. Kandidátům byly položeny dvě jednoduché a přímočaré otázky o jejich postojích k umístění cizích vojsk na našem území a o existenci amerického protiraketového radaru v Brdech. Výsledek průzkumu mě eminentně zajímá a bude rozhodující v mém rozhodování, komu dám svůj hlas ve volbách.

Vycházejíc z volebních programů jednotlivých politických stran, nemusím zase až tak moc vybírat. Je všeobecně známo, že jednání s americkou stranou o radaru začala ČSSD ještě v době, kdy byla u kormidla dějin. V jednáních pokračovala ODS, možná v duchu koaliční smlouvy, přetrvávající navěky?

Nyní vládnoucí strana dotáhla dohodu k podpisu a takřka k dokonalosti podle amerických not. Smlouva má mnoho nedostatků, které předem diskriminují hostitelskou zemi. Zde není místo k jejich výčtu, veškeré konkrétní údaje jsou snadno dostupné pro ty, kdož mají o informace zájem.

Ráda bych se zastavila u jedné věci, ne nepodstatné v celé kauze amerického radaru v Brdech. Tou věcí je naplnění volebních programů jednotlivých stran v bodě, týkajícím se právě radaru.

Jednoznačně protiradarový postoj deklarovali zelení a komunisté. Vlažný protiradarový postoj nabízeli ČSSD.

Můj názor se nezměnil, jak je to po uplynutí několika let v politických stranách?

ČSSD – opoziční strana – začala tajně jednání o umístění radaru a nyní jistě s nelibostí sleduje, že konkurence dovedla jednání k podpisu smlouvy na úrovni ministrů zahraničí. Ublíženost přehlušila pocit solidarity natolik, že zastupitelé ČSSD nedokázali přijmout výzvu spolupracovat s nezávislými iniciativami, jež v podstatě suplují a snaží se naplnit jejich vlastní původní – byť dosti vágní – programové prohlášení.

Zelení – vládní strana - nyní již zcela přebarvení na modro, lavírují podle momentální politické objednávky vládnoucí strany. Zcela zapomněli, co deklarovali ve vlastním volebním programu. Několik statečných, již nezapomněli, ostrakizují a vyloženě dehonestují a snaží se je ze všech sil vyobcovat ze svého středu. Poslední názorná ukázka byla na sjezdu strany v září t.r. V duchu hesla o potěšitelné blízkosti košile se nedá u Zelených – mimochodem odvržených evropskou organizací zelených stran – očekávat výrazný posun a návrat k původním proklamacím, jež v důsledku jednání stranického lídra a jeho klaky zůstávají právě jen proklamacemi na papíře.

KSČM – opoziční strana – kapitola sama pro sebe. Jednoznačně deklarují svůj protiradarový postoj a dokazují jej mnoha vlastními akcemi, jakož i spoluúčastí na akcích iniciativ občanů. Nezapomínám, že to byli právě oni, kdo umožnili, ba dokonce podporovali ruskou invazi v osmašedesátém. Není možné, že by se poučili? Že by prohlédli a pochopili, že tudy cesta nevede? Že by opravdu vláda věcí našich byla navrácena výhradně do našich rukou?

Bez emocí sleduji, že všechno, co v nejlepším přesvědčení dělám já sama, dělají v přiměřené míře a se stejnou angažovaností i komunisté. Nemohu říci, že by mě to vyloženě těšilo, ale zájem veřejný zde převažuje nad zájmy osobními. Jsou věci, na kterých mi opravdu záleží, a v tom případě vítám každou přátelsky podanou pomocnou ruku, byť byla i z této zprofanované strany.

Každá hra má svá pravidla. Do hry vstupují hráči, z nichž někteří riskují čestnou prohru, jiní ovšem hrají cinknutými kartami. Je jen na nás, voličích, jaké trumfy v posledním kole vyneseme. Držíme je totiž ve svých rukou a položíme je na stůl v pravý čas a důrazně.

Libuše Pojerová, členka iniciativy Ne základnám