Americká ekonomika – loď v bouři a bez kormidla

Po přesunu výrobních sil do zámoří nám slibovali „Novou ekonomiku“ postavenou na vysoce specializovaných a snadno obchodovatelných high-tech službách. Výzkumná skupina na Duke University se zajímala o tuto „Novou ekonomiku“ a podařilo se jí ji najít. Bohužel nikoliv doma, ale v zámoří. Ano, i „Nová ekonomika“ už byla přesunuta do zámoří.

Zákaznická centra, počítačové profese, pomocné kancelářské operace a výrobní linky byly přesunuty do zahraničí už dávno. V současnosti se tam přesouvají také práce s vysokou přídavnou hodnotou, jako výzkum a vývoj, inženýrské práce, vývoj nových výrobků a analytické služby. Jediné, co zůstává, jsou finanční služby, a ty se nám rozpadají před očima.

Nezávislí makléři (Merrill Lynch, Bear Stearns, Lehman Brothers) mizí. Tyto ctihodné instituce neměly dostatečný kapitál na riskantní hru, kterou rozjely. Merrill Lynch je nyní součástí Bank of America, a Lehman Brothers se stala historií.

Špatně promyšlená finanční deregulace nevedla k efektivnímu trhu, ale ke koncentraci kapitálu. Menší, nezávislé banky, které pomáhaly financovat lokální podnikatelskou sféru, a instituce znající místní poměry na trhu s realitami a orientující se na úspory a půjčky, byly nahrazeny velkými firmami, které operovaly tím způsobem, že neanalyzovaná rizika přebalily do líbivých balíčků a znovu prodaly do celého světa.

Regulace se stala ošklivým slovem. Kyvadlo se vychýlilo do protější polohy. Deregulace se stala ideologií a pomůckou chamtivosti.

Deregulace elektrické energie nám přinesla Enron.

Deregulace aerolinek zničila známé americké firmy jako Pan Am, snížila počet leteckých společností a zavinila pokles kvality služeb. Dokud byly aerolinky omezeny regulačními předpisy, mohly si dovolit rezervní letadla připravena pro případ poruch. Zrušené lety byly výjimkou. Dnes je pro aerolinky ekonomicky neúnosné držet si stroje, které nepřetržitě nevydělávají; výsledkem jsou zrušené lety z důvodu nečekaných poruch. Ekonomové, kteří kalkulovali výhody deregulací, nezapočítali mnoho faktorů.

Už neexistují firmy, u kterých by bylo možno vsadit na jistotu (tzv. blue chip), což znamená, že investice na důchodové spoření se stala sázkou do loterie. Lidé to vědí, proto nejsou nadšeni myšlenkou na privatizaci sociálního pojištění.

Pokud se podíváme bez růžových brýlí na americkou ekonomiku, všimneme si, že to, co bylo odsourcováno do zámoří, je nyní těžce vykupováno ze státní pokladny. Ministerstvo energetiky dostalo minulý rok povolení poskytnout půjčku 25 miliard dolarů americkým automobilkám a výrobcům náhradních dílů. Ministerstvo financí minulý týden zaplatilo 5 bilionů dolarů za znárodnění krachujících firem Fannie Mae a Freddie Mac.

Rozpočtová komise kongresu navrhuje, že vzhledem k záchranné akci ministerstva financí by veškeré finančnictví firem Fannie Mae a Freddie Mac mělo být zaúčtováno ve státním rozpočtu. Zisky by byly vnímány jako zisky státu a výdaje jako státní výdaje. Pokud by výdaje byly větší než zisky, nemělo by smysl firmy převzít.

Otevřenou otázkou zůstává, jaký vliv budou mít tyto nové finanční závazky na hodnocení vlastních, státem vydávaných dluhopisů?

Momentálně je tato otázka potlačena. Tradiční cesta útěku investorů k americkému dolaru a americkým státním dluhopisům v turbulentních dobách finanční nejistoty dolar posílila a umožnila držet úrokovou míru dole. Ale dříve nebo později vyvolá velký státní deficit zhoršený hospodářskou recesi a výkupem zadlužených firem plus vysoký obchodní deficit vyžadující neustálou recyklaci dolarů v zahraničních rukou do amerických finančních prostředků a majetku obnovenou snahu části zahraničních investorů snížit své dolarové rezervy.

Až k tomu dojde, bude nutno zvýšit úrokovou míru, aby vláda zabránila výprodeji dolaru a mohla pokračovat ve spoléhání se na zahraniční investory, že recyklují dolary získané obchodem, aby mohli dále financovat americký rozpočtový deficit.

Současné finanční (menší) problémy odsunuly do pozadí větší problémy s rozpočtovým a obchodním deficitem USA. Zboží a služby pro americké trhy, které americké firmy odsourcovaly do zámoří, se vracejí jako import, což dále zhoršuje americký obchodní deficit. Přesun produkce do zámoří redukuje HDP a zaměstnanost doma a zvyšuje HDP a zaměstnanost v jiných státech. Snižuje exportní kapacity americké ekonomiky a zvyšuje účet za import zboží.

Jak by se dalo snížit obchodní deficit? Jednou z možností by bylo nechat klesnout kurz dolaru vůči zahraničním měnám, což by snížilo reálné příjmy Američanů a znemožnilo tak nákup zboží vyrobeného v zahraničí díky outsourcingu.

Jak bude vyřešen problém s obchodním deficitem, když pracovní příležitosti mizí a HDP (základna pro daně) se stěhuje do zahraničí?

Zvýšení daní není žádoucí. Vyšší daně jsou pro ekonomiku v recesi, kde procento nezaměstnaných už dosahuje dvouciferného čísla, bude-li měřeno objektivně, problematické.

Někteří politikové navrhují, že rozpočtový deficit by se dal vyřešit eliminací celých sociálních programů, jako třeba Medicare. Vezmeme-li v úvahu cenu za zdravotní pojistky, tohle řešení by bylo pro desítky milionů starších Američanů katastrofou.

Pravděpodobnější je vykradení privátních penzí. Asistentka ministerstva financí pro ekonomickou politiku, jmenována Clintonem, Alicia Munnell, si myslí, že soukromé penze by měly být podrobeny zvláštní dani, aby stát měl něco z faktu, že nárůst investovaných peněz v průběhu šetření byl osvobozen od daně. Předpokládám, že v tváří tvář bankrotu opráší federální vláda tento nápad. A stejně tak zvolí cestu tisku dalších peněz jako svého času banánová Výmarská republika.

Ve 21. století je chod americké ekonomiky udržován jen dalším zadlužováním, nikoliv reálným růstem mezd. Ekonomové uměle stimulovali americkou produktivitu, ale neexistují známky, že by se zvýšení produktivity odrazilo na reálných příjmech rodin, což naznačuje problém ve statistických výpočtech. Spotřebitelé jsou po krk v dluzích a jejich nejdůležitější majetek – domy a byty – ztrácejí na ceně. Není naděje, že by zvýšenou spotřebou zboží vyvedli ekonomiku z recese.

Pokud by v čele státu stáli inteligentní vůdci, viděli by hrozivé důsledky své politiky, zastavili by své bezdůvodné války a omezili svůj masivní vojenský rozpočet, který je vyšší než součet všech vojenských rozpočtů ostatních států světa. Ale stát, jehož jediným cílem zahraniční politiky je světová hegemonie, bude pokračovat na své cestě k sebezničení dokud zbytek světa nepřestane financovat jeho existenci.

Většina Američanů, včetně prezidentských kandidátů a médií netuší, že americká vláda v těchto dnech a v této minutě není schopná financovat ani svůj normální denní provoz a musí spoléhat na zahraniční investory, že budou dále kupovat americké dluhopisy. Vláda za ně platí do zahraničí úroky tak, že prodává více dluhopisů, a pokud vyprší jejich platnost, proplácí je jen díky tomu, že prodává nové. Den, kdy zahraničí nekoupí nové dluhopisy, bude dnem, kdy Američané a jejich vláda procitne ze sna.

Takto nevypadají finance státu, který je super mocností.

Bude to, co se dnes přihodilo Lehman Brothers, osudem Ameriky?

Článek US Economy: Rudderless and Reeling from Direct Hits vyšel 16. září na serveru counterpunch.org. Překlad editor.