Dočasné zpomalení trvalého pádu

V červnu se blížila cena za barel nafty 150 dolarům a Američané byli zděšení. Poslední dobou cena klesla ke 100 dolarům a Američané si oddechli. Už zapomněli, že před válkou vedenou Bushovým režimem platili za barel 30.

Podobné je to s dolarem. Zděšení zavládlo, když dolar klesl k poměru 1,6:1 vůči euru. Nyní, když vystoupal k poměru 1,4:1, trh zaplavila úleva. Skutečnost, že se nikdy nevrátí k paritě 1:1 vůči euru, je zapomenuta a pohřbena.

Poklesy stejně jako růsty vyvolány spekulacemi mohou předcházet fakta. Tak, jako mohou spekulanti na futures trhu s naftou vyhnat ceny příliš vysoko, mohou spekulanti na měnovém trhu potlačit kurz měny příliš nízko.

Problémem dolaru je enormní americký obchodní deficit, enormní zadlužení a fakt, že není vidět světlo na konci tunelu. Outsourcing výrobních a servisních profesí za oceán zvýšil obchodní deficit a současně zmenšil domácí daňovou základnu. Amerika má kromě importu energie velký obchodní deficit ve výrobní sféře.

Byla-li by správně započítána inflace, ukázalo by se, že americká ekonomika zaznamenala od začátku tisíciletí jen minimální nebo vůbec žádný růst. A přesto podle ekonoma Josepha Stiglitze je celková cena války, kterou vede Bushův režim za účelem americké a izraelské hegemonie, 3 biliony dolarů. Bez rapidně rostoucí ekonomiky zde není dostatečný příjem z daní na pokrytí těchto výdajů.

Amerika je závislá na tom, aby zahraničí financovalo 600 miliard ročního rozpočtového deficitu a 800 miliard ročního obchodního schůdku. Americká vláda se spoléhá na zahraniční investory, že za svůj 800 miliardový přebytek zpětně nakoupí americké vládní obligace a hypoteční úvěry.

Zahraniční investoři nechtějí přistoupit na tuto recyklační hru v tak rychlém taktu. Tento nedostatek nadšení přispěl k propadu dolaru a ke zhoršení situace Fannie Mae a Freddie Mac, které musely vydat vlastní dluhopisy aby udržely své hypoteční úvěry.

Americké ministerstvo financí podniklo kroky k odvrácení krize, či přesněji k odsunutí krize do budoucna. Zahraniční banky souhlasily, že nakoupí dolar, takže nízká úroková míra bude moci vydržet až do listopadových voleb. Vyšší úroková míra by v tomto okamžiku způsobila, že by se hypoteční krize vymkla kontrole.

Aby mohla recyklace dolaru pokračovat, americké ministerstvo financí vzalo pod svá křídla obě hypoteční megafirmy, a doufá, že tím zahraniční investory uspokojí. Podle zprávy Reuters z 8. září měla Čína v polovině roku 2007 nakoupeno za 376 miliard dluhopisů vládních agentur, principiálně Fannie a Freddie.

Jestliže nový vztah mezi ministerstvem financí a Fannie a Freddie implikuje nejen záruky za špatné a nekryté hypotéky, ale i za dluhopisy vydané oběma firmami, není vyloučeno, že se státní pokladna sama dostane do potíží, až si bude chtít půjčit peníze.

Státní pokladna si už teď musí půjčovat 600 miliard každý rok, aby pokryla operace americké vlády. O kolik více si bude muset půjčit nebo jaké záruky přidat, aby udržela nad vodou obě firmy a hypotéky před nesplácením?

Součet by mohl být větší než je kredibilita amerického státu (míněno nemusí najít věřitele ochotného půjčit).

Uvidíme, zda se ministerstvu financí podařilo přesvědčit zahraničí, že problematické dlužní úpisy Fannie a Freddie jsou stejně dobré jako vládní obligace, nebo zda tyto úpisy nakonec přivedou do těžkostí samotnou státní pokladnu.

Pokud to druhé, dny amerického impéria jsou sečteny a svět bude ušetřen hegemonistických válek neokonzervativců.

Článek Temporary Respites from Permanent Decline vyšel na serveru informationclearinghouse.info 10. září. Překlad editor.