Vše nechť je tajné

Ve Spojených státech mají pozoruhodný zákon, díky kterému se odlišují od většiny jiných států, a který pomáhá definovat tuto zemi jako otevřenou demokracii. Zákon se jmenuje Freedom of Information Act a platí od roku 1966. A právě teď má velké problémy.

Pro novináře a občany je určitým ztělesněním vstupní brány k vládě. Teoreticky by měl fungovat takto: vyplníte formulář, uvedete v něm jaký druh informace požadujete a od které vládní agentury. Tato agentura je povinna informaci poskytnout za předpokladu, že se nejedná o informaci klasifikovanou.

Doba, kterou musíte na informaci čekat, závisí na tom, kdo jste. Noviny New York Times většinou obdrží informaci rychleji, než průměrný občan. Nicméně principy univerzálního přístupu k vládním dokumentům byly až do minulého roku dodržovány. Pod současnou administrativou se to začalo měnit. Zdá se, že tato vláda je od doby aféry Watergate utajením vládních informací nejposedlejší.

Vládní oficiálové obdrželi instrukce přímo z kanceláře generálního prokurátora vyhnout se odpovědi - kdykoliv je to legálně možné. Mimoto vydal Bílý dům vládní nařízení, omezující přístup k dokumentům bývalých prezidentů, zatímco Pentagon experimentuje se zábavně vzdělávacími informacemi namísto těch skutečných. (Článek je v tomto místě poněkud strohý na detaily, proto doplním sám: Výnos 13233 byl Bushem podepsán 1. listopadu 2001. V podstatě zrušil zákon PRA (Presidential Records Act) a zakázal přístup k záznamům bývalých prezidentů (tedy i svého otce). Zákon PRA byl přijat roku 1978 poté, co prezident Nixon nechtěl vydat Kongresu magnetofonové záznamy z Oválné pracovny. Zákon PRA požadoval, aby se všechny záznamy prezidentů a viceprezidentů staly dvanáct let po tom, co tito lidé opustili úřad, veřejným majetkem, volně přístupným ke studiu každému, kdo projeví zájem. Více informací si můžete přečíst zde: http://www.ala.org/news/v8n3/executiveorder.html. Poznámka vydavatele.)

Snaha utajit vládní aktivity, je částečně nezbytným důsledkem událostí 11. září. Teroristický útok ukázal, že národ je zranitelný i na místech, o kterých se původně nepředpokládalo, že mají něco společného s národní bezpečností. Například webové stránky se schématy zásobování měst pitnou vodou nebo ty popisující plány na akce zdravotníků v případě nepředvídané události byly už z Internetu odstraněny.

Nicméně, záměr výrazně omezit přístup veřejnosti k informacím předcházel události ze září minulého roku. Oficiální dokumenty z texaského vládního domu z doby, kdy tam George Bush vykonával funkci guvernéra, mohly ukázat vliv velkých korporací na jeho vládu v Texasu. Namísto toho, aby byly zařazeny do archivu v Texasu (kam patřily), byly na osobní Bushův příkaz odeslány do prezidentské knihovny jeho otce. Obdržet přístup do prezidentské knihovny je mnohem těžší než do archivu v Texasu. Přístup do archivu je totiž upravován vlastním texaským zákonem Public Information Act.

Klíčový dokument, který momentálně škrtí federální zákon o přístupu k informacím, je oběžník podepsaný generálním prokurátorem Johnem Ashcroftem. V tomto oběžníku explicitně nařizuje vládním zaměstnancům skrblit s poskytovanými informacemi. Oběžník byl vydán v říjnu, ale jeho návrh byl vypracován před 11. zářím. V oběžníku se praví: "Pečlivě zvažte každý požadavek. Jestliže se rozhodnete nepodat informaci, můžete počítat s tím, že ministerstvo spravedlnosti vás plně podpoří a bude stát za vámi."

Chlad vyvolaný Ashcroftovým oběžníkem začíná být znát. Odbor energetiky po měsíce oddaluje uvolnění dokumentů týkajících se podílů velkých korporací na přípravě energetických plánů, až jej musel soudce pokárat pro "hlemýždí tempo" a nařídit uvolnění informací. V jasně formulovaném soudním rozhodnutí řekl washingtonský soudce Gladys Kessler: "Vláda nemůže nabídnout žádnou výmluvu za nepřiměřené oddalování."

Toto rozhodnutí soudu je vítězstvím pro průhlednost těchto konkrétních vládních dokumentů, ale na jiných frontách administrativa stojí pevně. Viceprezident Dick Cheney se minulý rok zapřísahal neposkytnout účetnímu oddělení Kongresu dokumenty z rokování energetického týmu; v současné době probíhá pokus vymoci z něj tyto dokumenty soudní cestou.

Úsek veřejného zdraví zase "sedí" na zprávě o vlivu radioaktivního spadu z pokusných jaderných výbuchů v období studené války na zdraví občanů. Odhaduje se, že na následky zahynulo na 15 tisíc Američanů.

Studie byla objednána Kongresem v roce 1998. Hotový dokument leží řadu měsíců v kancelářích Úřadu zdraví, zatímco úřad tvrdí, že na něm ještě pracuje. Demokratický senátor Tom Harkin tedy požadoval alespoň dílčí zprávu. Úřad zdraví tvrdí, že tuto zprávu odeslal v září minulého roku. Do kanceláře senátora, vzdálené necelou míli, dorazila - v únoru.

Důvěrnost (zdůvodněna požadavky národní bezpečnosti) je rovněž citována v případech zadržených vězňů na základně Guantanamo, co je horší, nahlodává zakořeněná lidská práva. Příklady zahrnují odmítnutí přístupu zadržených na poradu s právními zástupci.

Mezitím Pentagon vážně přiškrtil tok informací týkající se války v Afghánistánu. V případech, kdy se jedná o operace zvláštních jednotek a tajné akce, je to pochopitelné. Ale ministerstvo obrany zašlo mnohem dále, než jsou požadavky na národní bezpečnost. Televizní kamery byly zakázány při "negativních incidentech", jako například evakuace obětí po mylném útoku spojenců. Místo toho bylo kameramanům doporučeno, aby se koncentrovali na život v amerických vojenských táborech.

Mistrovským kouskem desinformace mělo být zřízení kanceláře OSI (Office of Strategic Influence), která měla zásobovat světové agentury částečně pravdivými, částečně úmyslně lživými informacemi. Po té, co investigativní reportéři věc odhalili a New York Times ji zveřejnil, Donald Rumsfeld neochotně přiznal, že takový plán existoval, ale že od něj (teď, když se to profláklo), odstupují.

Nicméně Rumsfeld se nevzdal vytváření zpráv podle své představy. Pentagon obešel ABC News a domluvil spolupráci na přípravě seriálu o životě vojáků v Afghánistánu s televizním oddělením zábavy. Spolupodílet se bude Jerry Bruckheimer, který úzce spolupracoval s Pentagonem při výrobě filmu Black Hawk Down, a Bertram Van Munster, autor televizního pozitivně laděného, nekonečného seriálu ze života policistů Cops.

A stejně, jako u Cops, je pravděpodobné, že připravovaný seriál bude mít pozitivní náhled, ale nepravděpodobné, že řekne Američanům příliš mnoho o tom, co se v Afghánistánu jejich jménem děje. A o to samozřejmě jde.

Konec článku

Poznámka na závěr

Snaha vládnoucí garnitury po maximálním utajení je typickým projevem každé totality. Jistě si všichni pamatujeme podobné trendy z období budováni socialismu. V tomto případě se zdá, že Bush a úzká skupina jeho oblíbenců budují jakýsi stát ve státě.

Minulý týden vyšlo najevo, že někde v bunkrech existuje duplicitní vláda vybavena veškerými pravomocemi (včetně té, odstartovat jadernou válku), přičemž se nějak "přehlédlo" to, že o tom nevěděli ani nejvyšší představitelé, včetně Kongresu samotného.

Bush toho za rok stačil opravdu hodně. Pokusme se to shrnout: posílení pravomocí tajné policie, legalizace vládního šmírování, plošné odposlechy telefonů, kontrola soukromé pošty, tajné prohlídky bez vědomí majitele, tajné (stanné) soudy, kontrola informací a úmyslné desinformace, výroba lží, neprůhlednost, neochota poskytovat informace, na které mám podle zákona právo, potlační ústavních práv zadržených (presumpce neviny a habeas corpus - právo dozvědět se obvinění nebo být propuštěn), perzekuce za kritiku způsobů současné vlády, úmyslné vyvolávání atmosfery strachu a nenávisti.

Je důležité si při tom uvědomit, že nic z toho nezajistilo Američanům pocit bezpečí, ani neomezilo možnost dalšího útoku. Opak je pravdou.

Vše, co Bush dělá, zapadá do sebe, a vytváří stále jasnější obraz o skutečných záměrech současného prezidenta. Kolik důkazů bude ještě třeba snést, aby se lidé probudli?

Další zdroje:
http://www.prospect.org/webfeatures/2001/11/prados-j-11-06.html