Jste připraveni na jadernou válku?

Pervez Mušaraf, loutka nasazená Spojenými státy ovládající Pákistán v zájmech americké hegemonie, rezignoval 18. srpna, aby se vyhnul obžalobě. Karl Rove a výrobce volebních automatů, společnost Diebold, nebyli schopni kontrolovat výsledek posledních pákistánských voleb, což umožnilo Pákistáncům nechat se slyšet více než dnešní Američané.

Každému muselo být jasné - s výjimkou Bushova režimu a téměř všech „tvůrců zahraniční politiky“ -, že nezákonné a bezdůvodné americké invaze do Afghánistánu a Iráku, izraelské bombardování libanonských civilistů v roce 2006 s americkým požehnáním, povedou k svržení americké loutky v Pákistánu.

Bushův imbecilní režim se postaral o Mušarafův konec tím, že tlačil na svou loutku, aby podnikala vojenské operace proti domácímu obyvatelstvu v pákistánském pohraničí, které bylo oddané muslimům a bylo proti americké hegemonii. Když to nepomohlo, začali Američané realizovat své vlastní bombové a raketové operace uvnitř Pákistánu. To nakonec Mušarafovi srazilo vaz.

Předpokládal jsem, že Mušaraf může být jednou z obětí, když Bushův režim začal válčit na Blízkém východě. Dalšími by mohli být americké loutky v Egyptě a v Jordánsku.

Můj vedoucí disertační práce (Ph.D.) Warren Nutter byl kdysi asistentem pro mezinárodní bezpečnost ministra obrany. Jednoho dne (bylo to v době Nixona) jsem se ho v jeho kanceláři v Pentagonu zeptal, jak americká vláda přesvědčuje zahraniční vlády, aby udělaly to, co si Spojené státy přejí. „Peníze“ byla jeho odpověď.

„Myslíte zahraniční pomoc?“

„Ne, my si ty politiky prostě koupíme.“

Nebyla to metoda, se kterou přišel on sám. Zdědil ji a ačkoli ho to štvalo, nemohl s tím nic udělat. Nutter byl zastánce přesvědčování a domníval se, že pokud nedokážeš lidi přesvědčit, neměl jsi dobré argumenty.

Nemluvil jen o politicích Třetího světa. Mluvil o všech spojencích: O politicích z Anglie, Francie, Německa, Itálie. Všichni spojenci byli koupeni.

Byli to spojenci protože za to dostali zaplaceno. Vezměte si Tonyho Blaira. Šéf britské výzvědné služby jej varoval, že Američané falšují důkazy k ospravedlnění chystaného útoku na Irák. Blairovi to nevadilo a vy můžete vidět proč. Po odchodu z úřadu jej čekal mnoha-miliónový šek.

V Americe vystudovaný kriminálník a válečný zločinec Saakashvili byl v Gruzii instalován prezidentem. Pomohla mu Nadace pro demokracii založena za účelem obklíčení Ruska základnami USA neokonzervativci a placena americkými daňovými poplatníky. Vše ve jménu americké hegemonie.

Každou jednotlivou dohodu, kterou sjednal prezident Reagan s  Gorbačovem, Reganovi následníci zrušili. Reganova vláda byla poslední, jejíž zahraniční politika nebyla dirigována neokonzervativci a Izraelem. Během Reganovy éry podnikli neokonzervativci několik akcí s katastrofálními důsledky, a Reaganovi se nakonec podařilo je odstavit.

Dokonce i vyloženě protisovětsky orientována Komise pro současné hrozby (Committee on the Present Danger) vnímala neokonzervativce jako nebezpečné šílence. Vzpomínám si na schůzku, na které se jeden člen pokoušel dostat do Rady neokonzervativce, a stálí členové komise, jako například bývalý ministr financí Douglas Dillon, to ostře odmítli.

Komise pro současné hrozby považovala neokonzervativce za lunatiky, kterým šlo jen o to, dostat Ameriku do jaderného konfliktu se Sovětským svazem. Neokonzervativci prezidenta Reagana nenáviděli, protože byl schopen ukončit Studenou válku diplomaticky, zatímco oni toužili po vojenském vítězství nad Sovětským svazem.

Teď mají konečně volné ruce a cítí příležitost.

Doba se změnila. Reagan je pryč, republikáni jsou pryč. Není ani konzervativní jádro, pouze neokonzervativní mocenské centrum úzce napojené na Izrael. Využívají miliardy dolarů z kapes amerických daňových poplatníků proudících do izraelské pokladny ke zpětnému ovlivnění amerických voleb a zahraniční politiky Spojených států.

Republikánský kandidát na prezidenta je válečný štváč. V republikánské straně dnes nikdo nezpochybňuje náklonnost neokonzervativců k válce. Který republikánský politik je proti? Můžete někoho jmenovat?

Demokraté nejsou o moc lepší, ale mají několik politiků, kteří nejsou tak posedlí válkou za účelem vytvoření americké světové hegemonie. Zanícení evangelíkove, kteří tolik touží po poslední bitvě, nejsou ani demokraté ani hnědokošiláči s vymytými mozky toužící projevit svoji frustraci útočením na někoho, jedno koho a kde.

Od těchto hnědokošiláčů dostávám emaily a musím konstatovat, že jejich nenávistná ignorance je skutečně mimořádná. Všichni jsou republikány, ale považují sami sebe za konzervativce. Nemají tušení, kdo jsem, ale protože jsem kritizoval agresivní Bushův režim a jeho zahraniční politiku, považuji mě za „liberálního komouše“.

Jedinou smysluplnou větou, kterou tato legie blbců byla schopna dát dohromady, bylo: „Pokud tak nenávidíte Ameriku, proč se nepřestěhujete na Kubu?“

Takový je tedy současný stav Reaganem jmenovaných kandidátů v dnešní republikánské straně. Podle jejich měřítek by i Reagan byl „liberální komouš“, který by se měl přestěhovat na Kubu.

Hnědokošiláči nás dostanou do více válek. A skutečně, oni válkou žijí. McCain hlásá válku na 100 let. Pro tyto válečné štváče je to jako fandění svému oblíbenému sportovnímu týmu. Vyhrát za každou cenu. Ze zprostředkované války mají vnitřní potěšení. Je-li nutná lež, aby Spojené státy mohly zaútočit, no a co? Účel světí prostředky. Nezabijeme-li my je tam, zabijí nás oni tady.

Je to totální šílenství.

V americkém tisku se neobjevují žádné hlubší analýzy, jeho hlavní snahou je démonizovat Rusko a Írán. Rozebírají volby viceprezidentů, jako kdyby na tom záleželo, nebo spekulují o tom, zda Obamova dovolena zvýší šance McCaina.

Prázdnota médií zrcadlí prázdnotu státní moci, které jsou hlasatelem.

Americká média neslouží americké demokracii nebo americkým zájmům. Slouží hrstce lidí, kteří jsou u moci.

Když se rozpadl Sovětský svaz, Spojené státy a Izrael rozběhly závod o ovládnutí Ruska a jeho bývalých satelitů. Dočasně se to podařilo, dokud Putin neřekl DOST.

Jakmile si Putin uvědomil, že záměrem Spojených států není dodržení jediné dohody sjednané s Gorbačovem, začal orientovat ruský armádní rozpočet na posílení ruských jaderných zastrašovacích prostředků. Následkem toho se nedostávaly prostředky na tzv. „chytré zbraně“ a moderní elektroniku podobnou té, kterou používá armáda Spojených států.

Poté, co ruská armáda přispěchala do Gruzie pomoci ruskému obyvatelstvu v Jižní Osetii ze spárů americké loutky Saakašviliho, dali Rusové jasně najevo, že na americké „chytré zbraně“ budou reagovat taktickými jadernými.

Byli to Američané, kteří poprvé přišli s přípustnou doktrínou preventivního jaderného útoku. Rusové nyní svým oznámením použití taktických jaderných zbraní jako reakci na americké „chytré“ učinili protitah.

Je zjevné, že americká zahraniční politika s cílem obklíčit Rusko svými vojenskými základnami přímo směřuje k jadernému konfliktu. Tuto skutečnost by si měl uvědomit každý Američan. Bláznivá, hegemonistická zahraniční politika této vlády doslova ohrožuje život na planetě.

Rusko Americe nehrozí. Post sovětská ruská vláda se pokoušela spolupracovat se Spojenými státy a s Evropou. Rusko dalo jasně najevo, že je připraveno dodržovat mezinárodní právo a úmluvy. Jsou to Američané, kteří trhají mezinárodní právo a dohody na kusy, ne Rusové.

Za účelem udržení miliardových zisků proudících do vojenského průmyslu oživuje Bushův režim znovu Studenou válku. Současně s tím, jak se snižuje náš životní standart a jak se zhoršují vyhlídky pro absolventy univerzit, nás „naši“ vůdci ve Washingtonu vedou do stoleté války.

Pokud toužíte být chudí, utiskovaní a eventuálně se odpařit v jaderné válce, volte republikány.

Paul Craig Roberts byl asistentem ministra financí za vlády prezidenta Regana. Byl redaktorem úvodníku „Wall Street Journal“ a přispívajícím redaktorem „National Review“. Je spoluautorem The Tyranny of Good Intentions. Kontakt: PaulCraigRoberts@yahoo.com

Článek The Mindlessness is Total - Are You Ready for Nuclear War? vyšel 19. srpna counterpunch.org. Překlad Samantha a editor.

Doplnění editora

Volit kohokoliv v dnešní Americe je podle mého názoru už zbytečné. O vítězi dávno nerozhodují lidé - voliči, ale šikovné volební automaty firmy Diebold. Tak, jako rozhodly v roce 2004. A v roce 2000, kdy ovšem ještě nebyly tak rozšířené, takže bylo nutno vzít na pomoc koupený soud.

Obávám se, že příliš možností, jak hnědokošiláče zastavit, nemáme.