Hitlerův zákaz kouření

Snažím se poslední dobou žít zdravěji, i když samozřejmě o tom, co je zdravé, lze diskutovat. V uplynulém roce jsem se pokoušela omezit používání chemikálií ve svém okolí, pokud to šlo. Přestala jsem brát předepsané léky, jen výjimečně si kupuji ty, které jsou bez předpisu, a k lékaři nejdu, pokud to není nutné. Nechala jsem si nahradit amalgamové plomby v zubech a přestala používat pastu obohacenou fluorem. Sodu piji jen občas a vzdala jsem se používání všech umělých sladidel. Pitnou vodu beru z potůčku, maso, vajíčka a máslo nakupuji od malých, nezávislých farem, pro běžné potraviny chodím do nejbližšího obchodu s organickou výživou a jím velmi málo hotových jídel. Mobilní telefon používám tak třikrát, čtyřikrát do roka. Přes všechny tyto změny stále kouřím.

Známí říkají, že je nesmyslné změnit tolik věcí a pořád při tom kouřit, ale nevím, zda mají pravdu. Vím, že je „obecně přijímán“ fakt, že kouření zabíjí, a nikdo to nezpochybňuje, ale obecně přijímána je celá řada věcí, které nejsou pravdivé, takže co z toho vyplývá? Stát utrácí obrovské částky, aby odradil veřejnost od kouření a zákazy kouření teď tak dalece zasahují do našeho soukromí, že někteří lidé, kteří nemají byty v osobním vlastnictví, nesmějí kouřit ani doma. Mým prokletím i mým požehnáním v životě je to, že ráda dělám věci, které dávají smysl, a je pro mě těžké pochopit, jak moje malá cigareta u kavárenského stolku venku může někomu více ublížit, než výfukové plyny stovky automobilů projíždějících kolem. Nebo jak může cigareta škodit mému okolí více než tovární komíny vyplivující do ovzduší bůhvíco, nebo různé „osvěžovače“ vzduchu a parfémy pumpované do obchodních center, či chemikálie v jídle nebo přídavky do pitné vody.

Ale kuřáci se stali nakaženi leprou a je to nenávist, kterou mnozí sdílejí, a která je uzákoněná státem. Není bez zajímavosti, že to byla právě nacistická strana, která zavedla nejúspěšnější moderní zákaz kouření, když Hitler (bývalý kuřák) rozhodl, že kuřáci nepředstavují ideál jeho nadřazené rasy. Nacisté byli také první, kteří upozornili na souvislost mezi rakovinou a kouřením, ale byly tyto objevy čistou pravdou, nebo pouze dalším nástrojem v dlouhé řadě nástrojů propagandy? První zákaz kouření na americké půdě je přičítán puritánskému zákonu státu Massachusetts z roku 1632, možná víte, že je to tentýž stát a totéž období, kde se věšení čarodějnic stalo oblíbenou kratochvílí.

Přirozeně si uvědomují, že tento článek vzbudí nevoli, nebezpečí kouření a pasivního kouření je nám intenzivně vtloukáno do hlav všemi sdělovacími prostředky a my to přijímáme, aniž bychom pochybovali. Říkají, že každý rok zemře v USA předčasně 400 tisíc lidí následkem kouření. Ale věděli jste, že i když kuřák zemře ve věku 92 let, je stále veden jako předčasně zemřelý následkem kouření a zahrnut do této statistiky? Z analýzy věku těch 400 tisíc předčasně zemřelých kuřáků (SAMMEC Smoking Attributable Mortality, Morbidity and Economic Costs) provedené Centrem pro kontrolu nemocí (Centers for Disease Control – CDC) vyplynula některá zajímavá čísla. Kuřácké „oběti“ žily přibližně o dva roky déle než nekuřáci – kuřáci: 71,9, nekuřáci 70 let. Z těch 400 tisíc „předčasně zemřelých“ následkem kouření zemřelo více jako 70 tisíc ve věku vyšším než 85 let. Pouze 1900 z 400 tisíc, neboli 0,5 % z kuřáckých „obětí,“ zemřelo ve věku nižším než 35 let. Na druhé straně u nekuřáků zemřelo 143 tisíc lidí (8 %) mladších 35 let, většinou při autonehodě nebo kvůli drogám. (forces.org)

Samozřejmě, všichni jsme viděli obrázky začerněných plic přisuzovaných kouření, ale podle těch, kteří provádějí pitvy, není možné z prohlídky plic poznat, zda dotyčný mrtvý kouřil nebo ne. Po resekci bývají plíce většinou čisté, pokud zemřelý nežil ve velkém městě se signifikantním množstvím průmyslové spádu. Na dotaz, zda může lékař při pitvě určit, zda plíce patřily kuřákovi, prohlásil patolog Dr. Ed Uthman: „Nemyslím, že někdo může prohlídkou plic zemřelého určit, zda dotyčný kouřil. Absence černých pigmentů naznačuje, že zemřelý byl buď nekuřák nebo velmi sváteční kuřák. Bohatá černá pigmentace naznačuje, že zemřelý byl buď těžký kuřák, nebo žil ve městě s vysoce zamořeným ovzduším, nebo byl horník, popřípadě nastala kombinace všech tří výše uvedených faktorů. Ta černá pigmentace je elementární uhlík, o kterém většina odborníků soudí, že má na funkci plic pouze inertní vliv (ačkoliv v extrémně těžkých případech, jaké známé u horníků, může hrát určitou roli v onemocnění plic horníka).“ (Smoking Myths and the Role of Detection Bias)

Je dobře známo, že kouření způsobuje rakovinu, bereme to jako fakt, ale o čem se málokdy mluví, je to, že 70 % veškerého výskytu rakoviny je u nekuřáků. National Cancer Institute a National Institutes of Health uvádějí, že pouze 30 % rakovinného onemocnění lze přisoudit kouření. Podle OSN mají Japonsko a Jižní Korea největší spotřebu tabáku, ale současně jsou na první a druhé pozici v tabulce průměrné délky života. Podle literatury American Cancer Society je rakovina plic primárně otázkou vyššího věku, její symptomy se projevují kolem 65. roku. A v nejzajímavější statistice můžeme vidět, že za období let 1973 – 1994 klesla spotřeba cigaret na hlavu z 4 148 na 2 493, ale za stejné období vzrostl počet onemocnění rakovinou plic z 42,5 na 57,1 případů onemocnění na 100 tisíc obyvatel. Smoking Kills

Zdá se, že protikuřácké loby skromně mlčí o nedávných studiích, které ukazují na snížení rizika Parkinsonovy nemoci u kuřáků o 50%. Stejně tak mlčí o faktu, že 75% těch, kteří zemřou na nemoci srdce a selhání koronárního systému, jsou nekuřáci. Další rešerše zjišťují, že kouření nevyvolává rakovinu prsu, že 90% nemocných ulcerativní kolitidou jsou nekuřáci, a že tam, kde bylo omezeno kouření, se zvýšil počet dětských astma. Rovněž některá studie indikují, že nikotin zmirňuje Tourettes syndrom a je prevencí před Alzheimerovou chorobou tím, že stimuluje nikotinové receptory v mozkových oblastech paměti. (Forces International)

Možná teď řeknete něco jako „dobře, můžeš se těmi hřebíky do rakve zabít, když chceš, ale nedovolím ti, abys zabíjel mě pasivním kouřením.“ No, dalším málo známým faktem je, že pojem „pasivní kouření“ je rovněž původem připisován nacistům a období, kdy jejich fašistický režim usiloval o vybudování čisté rasy. A teď, když do toho vstoupila EPA, je pasivní kouření označováno pojmem „Environmental Tobacco Smoke“ (ETS) a říkají nám, že minimální kontakt s takto znečistěným ovzduším může být smrtelný. Kongresová komise na zemědělství, kongresová komise na energii a výzkumné oddělení kongresu prostudovaly zprávu EPA, která varuje před nebezpečím pasivního kouření, a všechny tři orgány se shodly na tom, že fakta jsou vybírána účelově a snad s politickou agendou v pozadí. (O čachrech EPA se statistikou kolem pasivního kouření máme ve Zvědavci článek Pasivní kouření a odhalená pravda o jeho škodlivosti. Je otevřen pro všechny. Domnívám se, že stojí za přečtení. Editor.)

Dlouhodobý výzkum Světové organizace zdraví (World Health Organization) týkající se pasivního kouření, který byl USA „přehlédnut“ a nebyl tam publikován (stejně jako v dalších zemích Západu, včetně ČR, poznámka editora), neodhalil signifikantní nárůst rakoviny plic u lidí vystavených pasivnímu kouření. Tento výzkum byl publikován 7. října 1998 v Journal of the National Cancer Institute, Vol. 90, No. 19. Ze závěrů výzkumu vyplývá, že děti a partneři kuřáků pobývající v zakouřeném prostředí nebyli vystaveni zvýšenému riziku. A co se dětí týče, ukázalo se, že jediná signifikantní korelace byla negativní, děti v zakouřeném prostředí vykazovali statisticky nižší riziko onemocnění rakovinou plic. Existuje mnoho výzkumů se stejnými závěry, ale nějak se tomu teď, když propaganda nás tak efektivně zpracovala, bráníme uvěřit. (Secondhand Smoke Passive Smoking Environmental Tobacco Smoke)

Zajímavým faktem, který někteří využívají k hlubšímu zamýšlení o škodlivosti kouření, je také statistika, podle které státy s největším počtem kuřáků mají nejnižší počet výskytu rakoviny plic. Jiní se přou o tom, že kouření prodlužuje délku života a upozorňují na fakt, že mnozí nejstarší lidé na světe jsou kuřáky. A další naznačují, že zvýšený výskyt rakoviny nemá nic společného s tabákem, ale je důsledkem jaderných pokusů v Nevadě ve čtyřicátých a padesátých létech minulého století; aby se vláda vyhnula soudním žalobám, potřebovala najít obětního beránka. Ukazuje se, že to, co zabíjí, není kouření, ale přestání, je prokázáno, že ti, kteří přestali kouřit, mají větší šanci dostat rakovinu plic.

Není žádným tajemstvím, že farmaceutické firmy mají z protikuřácké agendy zisky, protlačují protikuřácké pilulky, náplastí a žvýkačky, aby pomohly těm, kteří se rozhodli přestat kouřit, a vláda shrabuje peníze z extra daní na tabákových výrobcích. Přirozeně, že také pojišťovny rády zvyšují pojistné pro ty, kteří žijí „nezdravým způsobem“ a firmy odmítají zaměstnávat kuřáky. Tak co se stane, když všichni přestanou kouřit? Smíří se stát, farmaceutické firmy a pojišťovny se ztrátami zisku, nebo objeví další „zdravotní krizi“ vhodnou ke zdanění, k vytvoření léčby, něco, před čím nás budou moci chránit? Co bude příště? Výfukové plyny automobilů? Pivo, víno či whisky? Mobilní telefony? Restaurace rychlého občerstvení? Vlastnictví psů a koček? Kosmetika a parfémy?

To, co si málo lidí uvědomuje, je skutečnost, že zákazy kouření nejsou kvůli našemu zdraví. Kdyby tomu tak bylo, nebyly by chemikálie v našich potravinách, geneticky modifikovaná semena, růstové hormony v mléčných výrobcích, odpadní látky v pitné vodě, rtuť v očkovacích sérech nebo těžké kovy v pleťové kosmetice. Ne. Zákaz kouření není o zdraví. Je o ztrátě našich osobních svobod, o kontrole mas a o zisku pro ty nahoře. A my jsme to akceptovali pod vlivem intenzivní propagandy. Žijeme v Americe, kde máme svobodu, kde údajně můžeme žít, jak si myslíme, že je správné. Někteří chtějí provádět seskoky padákem, jiní milují surfování na vysokých vlnách oceánu, další slétávají ze svahu hor pokrytých sněhem, pijí alkohol, věnují se turistice v oblastech s výskytem medvědů, jezdí na kolech po frekventovaných dálnicích, zapíšou se do armády, mají děti a všechny tyto aktivity mohou někomu zkrátit život, přesto nám v nich nikdo nebrání a nedochází k diskriminaci těch, kteří se jim věnují. To stejné by mělo platit o kouření. Takže ačkoliv mnozí lidé podporují zákazy kouření a neostýchají se kuřáky kárat, označovat je ošklivými jmény a pokoušet se je konvertovat na nekuřáky, měli by si uvědomit, že příště může být zakázáno něco, co oni sami mají rádi.

Článek Hitler's Butt Ban vyšel na serveru americanchronicle.com 29. srpna. Překlad editor.