Co chybí v dohodě o radaru

Občanské sdružení Ne radaru vydalo dokument "Co chybí v dohodě o radaru." Rozbor byl zpracován právníky a vojenskými analytiky. Domnívám se, že jde o nesmírně závažný text, který by měli číst všichni lidé v naší zemi. Je neuvěřitelné, že taková amatérsky sepsaná smlouva, kterou zřejmě nikdy neviděl právník, může být vůbec brána vážně a může být podepsána na úrovní států. Ta smlouva je pro nás zoufale nevýhodná; dáváme všechno, nedostáváme nic.

Obyčejné písmo jsou výňatky z Dohody, komentář autorů analýzy je modrou kurzívou.

Analýza nevýhod a nezákonných ustanovení Dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států v České republice ze dne 8. 7. 2008

1. část

Preambule

Toto by měl být úvod, předmluva, jejíž obsah má význam pro výklad závazných článků dohody. Preambule neobsahuje žádné závazky, proto se jejími vadami a nejasnostmi zabýváme až v závěru 1. části.

Článek I - Definice

Pro účely této Dohody se definují tyto pojmy:

1. "Příslušníci ozbrojených sil" má stejný význam jako pojem "ozbrojené síly" v článku I odstavci 1(a) NATO SOFA.

Znamená to značné rozšíření pojmu“Příslušníci ozbrojených sil". Čl. I odst. 1) písmeno(a) dohody mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil ze dne 19. 6. 1951 zní: „"ozbrojené síly" znamená personál pozemních, námořních nebo leteckých sil jedné smluvní strany, který se nachází na území jiné smluvní strany v oblasti Organizace Severoatlantické smlouvy v souvislosti se služebními povinnostmi, s tím, že příslušné dvě smluvní strany se mohou dohodnout, že někteří jednotlivci, jednotky nebo formace nebudou pro účely této Dohody tvořit "ozbrojené síly" nebo nebudou do tohoto pojmu zahrnuty;“

Toto ustanovení ve svém důsledku poskytuje značné možnosti k neomezenému rozšíření ozbrojených jednotek a útvarů USA v ČR.

Díky odkazu na NATO SOFA tato možnost zůstává před běžným čitatelem zcela skryta.

4. Pojem "závislá osoba", tak jak je užit v článku I odstavci 1(c) NATO SOFA, označuje rovněž člena rodiny příslušníka ozbrojených sil nebo civilní složky, který je finančně, právně nebo ze zdravotních důvodů závislý na takovém příslušníkovi a jím podporovaný, který sdílí bydlení s takovým příslušníkem a který pobývá na území České republiky se souhlasem orgánů ozbrojených sil Spojených států.

Tento odstavec umožňuje značně zvýšit počet civilních občanů USA na základně i mimo ni. Kontrolu počtu, identity a závislosti těchto osob ze stany ČR Dohoda neřeší.

5. "Dodavatelé Spojených států" a "zaměstnanci dodavatelů Spojených států" označují jiné než české fyzické nebo právnické osoby a jejich zaměstnance, kteří nejsou občany České republiky ani nemají obvyklé místo pobytu na území České republiky a kteří pobývají na území České republiky v souvislosti s činnostmi podle této Dohody za účelem dodávek zboží a služeb na území České republiky pro ozbrojené síly Spojených států na základě smlouvy nebo subdodavatelské smlouvy uzavřené s ozbrojenými silami Spojených států nebo v jejich prospěch.

Potenciálně velmi nebezpečné ujednání. Mezi dodavatele služeb armády Spojených států patří tzv. soukromé bezpečnostní agentury, např. Blackwater. O té je známo, že její zaměstnanci v Iráku kradli a pašovali zbraně a bezdůvodně zabíjeli civilisty.

Zkušenosti ukazují, že možnost jejich trestního stíhání je prakticky vyloučena.

6. "Výkonný orgán" označuje Ministerstvo obrany České republiky a Ministerstvo obrany Spojených států.

Mezi těmito orgány by mělo docházet k dohodám již mimo Vládu ČR a Parlament ČR (viz čl. VII odst. 1). Je jim ukládána řada povinností nad rámec zákona (např. čl. VII odst. 2) a odst. 3). USA mají podle této Dohody práva, která mají přednost před našimi zákony (viz např. čl. VII odst. 3)., odst. 5)., odst. 6), čl. IX odst. 1) a odst. 2). Blíže u jednotlivých článků.

Článek II - Účel a rozsah

1. Tato Dohoda stanoví práva a závazky stran pokud jde o zřízení a provoz radarové stanice protiraketové obrany Spojených států umístěné na území České republiky a souvisejících zařízení (dále jen "radarová stanice").

Pojem „související zařízení“ není blíže definován, může to být cokoliv včetně útočných zbraní. Mohou to být jakákoliv technická zařízení a vybavení, která mohou dále stupňovat nepříznivé vlivy na okolí, přírodu a živé organismy – datové systémy, radary, systémy družicového spojení, ale i zbraňové systémy, např. kompletní systémy Patriot.

2. Účelem budování systému protiraketové obrany je chránit území Spojených států, jakož i území jejich spojenců a přátel, před útokem balistickými raketami. Účelem zřízení radarové stanice na území České republiky je zajistit pro tento systém přesná sledovací a rozlišovací data, která protiraketám pomáhají zasáhnout nepřátelské balistické rakety v letu.

Ačkoliv je deklarovaným účelem budování systému protiraketové obrany, je zřejmé, že množství dat získávaných prostřednictvím radarové základny je možné využít k mnoha dalším účelům a činnostem, jež by také mohly mít útočný charakter. V zájmu České republiky (neboli jejích občanů, ačkoliv jejich názory většinou nejsou brány v potaz) není automaticky se podílet na všech útočných akcích Spojených států amerických. Tato Dohoda by proto měla v první řadě vytvořit závazek Spojených států nevyužívat radarovou základnu k jiným, než obranným účelům, a měla by umožňovat České republice okamžitě ukončit platnost nebo pozastavit účinnost této smlouvy v případě porušení tohoto závazku. Výpovědní lhůta v současné podobě smlouvy umožňuje pokračovat Spojeným státům v činnosti ještě rok poté, co Česká republika doručí výpověď smlouvy diplomatickou cestou. Když vezmeme v úvahu rychlost, s jakou v současné době vojenské akce probíhají, je jasné, že Spojené státy mohou v rámci tohoto roku provést množství bojových akcí, s nimiž se občané České republiky neztotožňují, a využívat při nich potenciál radarové základny na českém území.

3. V souvislosti a v souladu se Severoatlantickou smlouvou i se vznikajícím partnerstvím mezi Českou republikou a Spojenými státy v oblasti protiraketové obrany jsou Spojené státy odhodlány zajistit bezpečnost České republiky a prostřednictvím svého systému protiraketové obrany chránit a bránit Českou republiku před možným útokem balistickými raketami.

Toto ustanovení neobsahuje žádný závazek, jen „odhodlání“. Technicky a vojensky je to s ohledem na technická a technologická omezení systému téměř nemožné.

Systém je předurčen k ochraně území USA, nikoli již území ČR.

4. Strany budou spolupracovat za účelem odvracení hrozeb pro Českou republiku souvisejících s přítomností radarové stanice v České republice, pokud takové hrozby vzniknou.

Dohoda zde výslovně předpokládá, že umístění radarové stanice povede k ohrožení či ke zvýšení ohrožení České republiky. Jde o klíčové přiznání, že tyto hrozby mohou vzniknout.

Nad efektivitou fungování systému protiraketové obrany sice visí a vzhledem k utajování vojenských informací ještě dlouho bude viset otazník. Přesto pokud je v rámci smlouvy deklarováno odhodlání zajišťovat prostřednictvím tohoto vojenského systému také bezpečnost České republiky, bylo na místě vytvořit ve smlouvě faktický závazek bezpodmínečně zahrnout Českou republiku do území chráněného tímto systémem.

To je ale bohužel technicky nemožné – systém sám sebe neochrání, tzn. ani ČR, ani Evropu. Deklarované odhodlání takovýmto závazkem není, jelikož vyplývá z aktuálních politických cílů Spojených států, které se můžou kupříkladu s příchodem nové vlády velmi snadno změnit.

Je navíc všeobecně známo, že hrozba ze strany Ruské federace už vznikla a ratifikací Dohody by se jen potvrdila . O odvrácení tého hrozby by bylo vhodné jednat co nejdříve.

„Pokud takové hrozby vzniknou …“ je alibistická formulace, prakticky nesmysl. Samotná přítomnost radaru by byla již důkazem reálné hrozby. Není jasné, kdo a na jakém základě vyhodnotí, o jakou hrozbu jde a jaká opatření je nutné provést pro její odvrácení či zabránění.

Článek III - NATO a radar protiraketové obrany

1. Strany podpoří těsnou koordinaci mezi NATO a Spojenými státy při vývoji jejich schopností protiraketové obrany.

2. Spojené státy mají plně v úmyslu, aby systém protiraketové obrany Spojených států byl schopný operační součinnosti s rozvíjejícími se schopnostmi protiraketové obrany NATO a aby byl jejich nedílnou součástí.

3. Vedle pokračující účasti České republiky a Spojených států v programech NATO strany hodlají dále rozpracovávat a rozvíjet dvoustrannou bezpečnostní spolupráci, a to i prostřednictvím naplňování zásad a cílů této Dohody.

Jde o velmi vágní, ne-li přímo směšná ustanovení (USA „mají plně v úmyslu“), která nejsou právně závazná; odst. 1 není určitý.

Navíc způsob řešení postrádá jakoukoli logiku. Systémy NATO se budou vyvíjet tak, aby byly schopné operační součinnosti? V tom případě to jde proti základním zákonům vývoje a zavádění zbraňových systémů. Způsob postavený na hlavu.

Článek IV - Radarová stanice

1. Aniž by byla dotčena její plná suverenita a kontrola nad jejím územím a vzdušným prostorem, Česká republika poskytuje Spojeným státům užívání území České republiky a jakýchkoli zařízení na tomto území se nacházejících v prostoru, který nesmí překročit prostor vymezený na mapě obsažené v Příloze této Dohody, za účelem zřízení a provozu radarové stanice. Česká republika si ponechává plnou suverenitu a vlastnické právo k radarové stanici, jejíž užívání bylo povoleno ozbrojeným silám Spojených států.

Z ustanovení čl. VI Dohody (viz níže) jasně vyplývá, že právo, které je Spojeným státům poskytováno, není pouhým právem k užívání. Možnost vstupu orgánů České republiky na území radarové stanice je omezena na úzce specifikované případy (odst. 2), mimo něž ČR musí žádat Spojené státy o povolení ke vstupu. Takovýto závazek není ničím jiným než omezením suverenity České republiky ve vztahu k území radarové stanice, jelikož jím dochází k jednoznačnému omezení možnosti výkonu pravomocí jejích orgánů na tomto území. Je jednak sporné, zda takovéto ustanovení není v rozporu s ústavně zakotvenou svrchovaností České republiky a s nedělitelností jejího území. Tuto otázku musí vyřešit Ústavní soud, jemuž bude Dohoda předložena k posouzení.

Dále pak snaha o zastření skutečnosti, že Dohoda představuje omezení suverenity České republiky, poukazuje na nedostatek otevřenosti a upřímnosti orgánů zajišťujících sjednání mezinárodní smlouvy ve vztahu ke svým občanům.

Ta plná suverenita je v dalších ustanoveních smlouvy popřena. Článek VI odstavec 2 ukazuje jasně, že „ plná suverenita a kontrola nad jejím územím a vzdušným prostorem“ České republiky dotčena bude.

2. Příloha obsahuje mapu prostoru, která vymezuje prostor, v němž se bude nacházet radarová stanice. Příloha tvoří nedílnou součást této Dohody.

Tato příloha má však dvě měřítka: Podle jednoho je 1000 stop (305 m) o polovinu více, než 300 m na druhém měřítku pod mapou. Pak plochy základny podle jednoho měřítka ve stopách mají být zhruba 242 ha a podle druhého v metrech 548 ha. Po ověření na správné turistické mapě je zřejmé, že měřítko ve stopách je přesnější a měřítko v metrech je hloupost.

3. Radarovou stanici tvoří mimo jiné:

Výčet není úplný a není jasné, co se skrývá za slovem „jiné“; co ještě tvoří radarovou stanici. Jaká mají být další „související“ zařízení? To může být cokoliv včetně útočných zbraní (viz výše – čl. II odst. 1): Technické vybavení, zbraně nutné pro zajištění provozu a obrany radaru atd.).

a. X-band radar protiraketové obrany a související zařízení,

Je vymezen pouze typ radaru bez jakékoli bližší specifikace. Radar tohoto typu může mít množství podob, které se značně liší. I předpokládaný a ve smlouvě uvedený typ radaru může být kdykoliv relativně snadno upraven (modernizován) a tím dojde ke změně provozních parametrů, např. výkonu, dosahu apod.

Základní technická specifikace – přesná definice hodnoty středního a špičkového výkonu v apertuře antény radaru musí být součástí Dohody. Už jen z toho důvodu, že mezi odborníky ČR existují závažné pochybnosti o skutečných výkonech plánovaného radaru.

Článek V - Personál radarové stanice

3. Maximální počet příslušníků ozbrojených sil přidělených na radarovou stanici podle odstavce 1 nepřekročí 250, a to ani během rotace personálu.

Kdo a jak to bude kontrolovat?

Je zde problém v definicích a počet „vojáků“ je tedy dosti neurčitý. Tento bod omezuje pouze počet příslušníků ozbrojených sil, přestože v předchozích i následujících odstavcích se hovoří o ozbrojených silách Spojených států. Jak vyplývá z čl. I této Dohody, nejedná se zdaleka o tytéž osoby.

Ozbrojenými silami Spojených států je celek zahrnující příslušníky ozbrojených sil, civilní složku a majetek.

Příslušníky ozbrojených sil je dle čl. I této Dohody (odst. 1(a) NATO SOFA) zejména personál pozemních, námořních nebo leteckých sil s tím, že smluvní strany se mohou dohodnout, že někteří jednotlivci, jednotky nebo formace nebudou tvořit „ozbrojené síly“ nebo nebudou do tohoto pojmu zahrnuty. Na základě dohody stran tedy může dojít k podstatnému navýšení počtu „vojáků“ tím, že nebudou zahrnuti pod „ozbrojené síly“.

Tento bod článku V Dohody neomezuje počet skutečných „vojáků“, vůbec už ne počet osob, tvořících civilní složku či dodavatele Spojených států.

Článek VI - Užívání radarové stanice

1. Spojeným státům přísluší výlučné užívání a kontrola prostoru radarové stanice vymezeného na mapě obsažené v Příloze této Dohody a neomezený přístup do tohoto prostoru.

2. Příslušné orgány České republiky budou mít okamžitý přístup na radarovou stanici:

a. při řešení krizových situací, například požárů či závažných nehod;

b. při pronásledování osob, které spáchaly trestný čin mimo prostor radarové stanice a vnikly do prostoru radarové stanice;

c. při přebírání jakýchkoli osob zadržených vojenskými orgány Spojených států, pokud tyto osoby nepodléhají primární nebo výlučné jurisdikci Spojených států;

d. nebo nedohodnou-li se strany jinak.

Dle Preambule jsou "strany" Česká republika a Spojené státy americké. Není jasné, zda takové dohody budou dodatkem k této Dohodě a budou podléhat ratifikaci zákonodárnými sbory.

3. Na základě žádosti Spojené státy včas umožní příslušným orgánům České republiky přístup na radarovou stanici za služebními účely jinými než jsou účely uvedené shora v odstavci 2 tohoto článku, pokud Česká republika poskytne záruku, že osoby žádající o přístup jsou prověřeny na příslušný stupeň utajení.

Odstavce 2 a 3 dokládají omezení suverenity České republiky a z jejich srovnání s odstavcem 1 plyne, že smluvní strany si v užívání a kontrole prostoru radarové stanice ani v neomezeném přístupu nejsou rovny.

Navíc v Dohodě není definováno, co jsou „příslušné orgány ČR“.

Článek VII - Výstavba a provoz radarové stanice

1. Na radarové stanici mohou Spojené státy, ve shodě s českým výkonným orgánem podle této Dohody, budovat nové objekty; provádět úpravy nebo zhodnocení objektů nebo infrastruktury; upravovat nebo bourat stávající objekty a infrastrukturu; odstraňovat stávající vegetaci a provádět odtěžení zeminy. Spojené státy mohou na radarové stanici podle vlastního uvážení udržovat, vybavovat a provozovat objekty a infrastrukturu protiraketové obrany, včetně provozních a podpůrných zařízení a infrastruktury. V průběhu přípravy, výstavby, provozu a stahování se z radarové stanice je povinností Spojených států respektovat příslušné právo České republiky.

Zde je zaveden jiný režim, než je režim standardní dle našich předpisů.

Mělo by zde být uvedeno „na základě povolení“ a ne “ve shodě s českým výkonným orgánem“. K budování nových objektů, úpravám a bourání stávajících objektů, odstraňování stávající vegetace a odtěžování zeminy je vždy zapotřebí, aby příslušný správní orgán vydal konkrétní rozhodnutí. Územní rozhodnutí, stavební povolení, povolení ke kácení dřevin, povolení terénních úprav apod.

Dle § 16 zákona č. 183/2006 Sb. vykonávají působnost stavebních úřadů na území vojenských újezdů újezdní úřady. Dle § 78a zákona č. 114/1992 Sb. vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny na území vojenských újezdů újezdní úřady. Prakticky všechna tato povolení budou tedy vydávána újezdním úřadem.

Lidem, kteří se touto problematikou hlouběji zabývají, je znám smutný fakt, že české orgány výkonné moci často nečiní pro ochranu životního prostředí a přírodních zdrojů to, co jim ukládají právní předpisy. Někdy to bývá až moc soudní, která české úřady odkáže do mezí jim zákonem určených a přinutí je plnit své povinnosti. V případě, kdy se zásahy do životního prostředí budou opírat o ustanovení mezinárodní smlouvy, nebude zde již možnost, aby případná pochybení úřadů byla napravena soudním rozhodnutím, protože mezinárodní Dohoda, která byla ratifikována a vyhlášena ve sbírce, má přednost před zákonem. Je proto nepřijatelné, aby se v smlouvě výslovně zakládalo právo Spojených států ke stavebním činnostem a kácení stromů na základě pouhé „shody s českým výkonným orgánem“. Takováto „shoda“ totiž zdaleka není zárukou splnění zákonných podmínek k uvedeným činnostem.

2. Český výkonný orgán odpovídá za zajištění veškerých povolení požadovaných podle práva České republiky. Výkonný orgán Spojených států bude českému výkonnému orgánu při získávání těchto povolení nápomocen tím, že na požádání urychleně poskytne veškeré příslušné informace, dokumentaci a technické studie. Za tato povolení nebude Spojeným státům účtován žádný poplatek. Spojené státy budou respektovat české technické požadavky a normy, avšak po konzultaci s příslušnými orgány České republiky mohou uplatnit své vlastní technické požadavky a stavební normy za předpokladu, že normy a technické požadavky Spojených států jsou obdobně účinné pro dosažení žádoucí ochrany nebo že nebudou mít nepříznivý účinek na zdraví nebo bezpečnost české veřejnosti.

Zde je zaveden jiný režim, než je režim standardní dle našich předpisů.

Výkonným orgánem je Ministerstvo obrany. Jak bylo uvedeno výše, vydávání příslušných povolení spadá do kompetence újezdního úřadu. Dle § 35 odst. 2 zákona č. 222/1999 Sb. je sice újezdní úřad podřízen ministerstvu, to však neznamená, že není povinen postupovat podle zákonů, které jeho činnost upravují – zde jde zejména o stavební zákon a zákon o ochraně přírody a krajiny. Není tedy jasné, jakým způsobem má Ministerstvo obrany zajistit vydání veškerých potřebných povolení, za což i odpovídá, když k jejich vydání není příslušné. Dohodou pak není řešeno, co se stane, když např. stavební povolení nebude vydáno.

Tímto ustanovením se otevírá možnost Spojených států snižovat úroveň ochrany zdraví před účinky neionizujícího záření, která je pro všechny provozovatele zdrojů záření na území České republiky závazná podle § 35 zákona 258/2000 Sb. a nově vydaného nařízení vlády č. 1/2008 Sb. V případě, že by armáda Spojených států vykládala termín "žádoucí ochrany" jinak, než je považováno za rozumné v našich zeměpisných šířkách, nezbylo by podle současného znění smlouvy orgánům České republiky žádné lepší řešení, než smlouvu vypovědět a čekat celý rok, než škodlivá aktivita na radarové základně ustane. Pokud se ve smlouvě deklaruje, že pro Spojené státy budou závazné předpisy České republiky, neměla by se tímto ustanovením otevírat zadní vrátka pro jejich obcházení.

3. Před zahájením konkrétních stavebních činností, včetně přípravy staveniště a jiných souvisejících činností, předloží ozbrojené síly Spojených států veškerou příslušnou dokumentaci týkající se takových činností k posouzení českému výkonnému orgánu. Povolení požadovaná právem České republiky podle odstavce 2 tohoto článku zajistí český výkonný orgán co nejrychleji. Pokud český výkonný orgán včas nevznese námitky, mohou konkrétní stavební činnosti Spojených států začít 45 dnů od předložení veškeré příslušné dokumentace k posouzení.

Zde je zaveden jiný režim, než je režim standardní dle našich předpisů.

Tímto by mohlo dojít k obejití zákona. Pokud by Ministerstvo obrany nevzneslo včas námitky, mohla by být stavba zahájena či lesy vykáceny i bez příslušných povolení.

Povolování je v kompetenci stavebního úřadu – tj. újezdního úřadu. Nikoli Ministerstva obrany.

Jak už bylo uvedeno, činnost českých úřadů často není zářným příkladem snahy o ochranu životního prostředí, když tyto nezřídka neplní povinnosti vyplývající jim ze zákona. Je tu proto důvodná obava, že v případě, že by bylo potřeba vznést proti zahájení stavební činnosti námitku podle tohoto odstavce, Ministerstvo obrany by tak nemuselo včas učinit. Mohlo by se při tom navíc hájit tvrzením, že mu vznesení námitky není uloženo žádným českým právním předpisem a že k němu tedy ani není oprávněné (v souladu s principem, že státní orgány mohou činit pouze to, co jim zákon ukládá). Pro Spojené státy by měly stejně jako pro všechny ostatní subjekty činné na území České republiky platit zákonné procedury, jimž podléhají stavební aktivity, a neměla by jim být dávána možnost je pomocí uplynutí 45denní lhůty obejít.

Jinou otázkou ovšem je, nakolik je režim zavedený mezinárodní smlouvou vhodný a dostatečně ochraňující veřejné zájmy, které by mohly být výstavbou zařízení dotčeny, resp. nakolik jsou řešeny všechny aspekty vyplývající z odlišných postupů.

Samostatným, nikoli však již právním, problémem je, že si jistě dokážeme představit, jakým způsobem bude „zajišťování veškerých povolení požadovaných podle práva České republiky“ probíhat. Lze si jistě představit, že příslušné újezdní úřady budou nadřízeným výkonným orgánem (Ministerstvem obrany) tlačeny k nestandardnímu rozhodování, řadou nezbytných povolení (např. výjimkami z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů živočichů, budou-li se na daném místě nalézat) se nikdo asi zdržovat nebude.

5. Výkonný orgán Spojených států bude pravidelně podávat českému výkonnému orgánu zprávy o postupu stavebních činností a v plném rozsahu umožní představitelům českého výkonného orgánu přístup na staveniště, aby mohli sledovat, zda je stavba v souladu s projektem. Pokud český výkonný orgán rozhodne, že se stavba odchyluje od projektu, výkonné orgány okamžitě uskuteční konzultace za účelem vyřešení této otázky.

Zde je zaveden jiný režim, než je režim standardní dle našich předpisů.

6. Neshody ohledně plánované nebo probíhající stavby, které nelze vyřešit mezi výkonnými orgány, mohou být řešeny v souladu s článkem XVII této Dohody. Na žádost českého výkonného orgánu se dočasně pozastaví další práce na té části stavebního projektu, který je předmětem takové neshody, až do neprodleného vyřešení takové neshody.

Zde je zaveden jiný režim, než je režim standardní dle našich předpisů.

Možnost pozastavení prací na stavebním projektu v případě porušování právních předpisů České republiky se musí vztahovat na všechny takovéto případy. Pokud je toto právo České republiky omezováno na vágně definované případy "které nelze vyřešit mezi výkonnými orgány", hrozí že v případě vznesení žádosti k pozastavení prací tak Spojené státy neučiní s odůvodněním, že se nejedná o rozpor, který nelze vyřešit mezi výkonnými orgány.

7. Strany budou spolupracovat při dlouhodobém plánování využití a rozvoje pozemků v okolí radarové stanice za účelem zajištění dlouhodobého nerušeného provádění této Dohody.

To může znamenat nejen vyvlastnění pozemků a vystěhování obyvatel, ale také instalaci a zprovoznění dalších elektronických zařízení.

8. Česká republika zajistí, aby užívání vzdušného prostoru nad radarovou stanicí a jejím okolím a užívání pozemků v okolí radarové stanice bylo slučitelné s provozem radarové stanice. Vzdušný prostor nad radarovou stanicí a jejím okolím, pozemky v okolí radarové stanice a postupy umožňující nouzové lety v okolí radarové stanice se vymezí v prováděcím ujednání.

To může znamenat nejen vyvlastnění pozemků a vystěhování obyvatel, ale i vyloučení letecké dopravy na ruzyňském letišti. Jde o zcela převrácený postup. Radar a jeho provoz by se měl přizpůsobit po všech stránkách místním podmínkám a ne naopak.

Jde o ujednání skrývající mnohé nejasnosti a rizika, protože zde není definováno, co se myslí „okolím“ radarové stanice. Z některých údajů americké Missile Defense Agency a z diskuse českých odborníků lze ale vyvozovat, že okolí radarové stanice bude sahat až do vzdálenosti cca 50 km.

Článek VIII - Vlastnictví majetku

2. Ozbrojené síly Spojených států vrátí České republice radarovou stanici nebo jakoukoli její část a jakékoli nepřemístitelné objekty a montážní celky spojené se zemí v okamžiku ukončení platnosti této Dohody, nebo když je Spojené státy nebudou nadále potřebovat. Radarová stanice bude navrácena v provozuschopném stavu slučitelném s jejím řádným užíváním s tím, že Spojené státy nejsou povinny vydat další prostředky na provedení modernizací nebo oprav. …..

ČR tyto objekty nepotřebuje, vše by mělo být pokud možno na náklady USA odstraněno a příroda uvedena do původního stavu (což je však z technického hlediska téměř nemožné – jde i o nevratné následky).

3. Ozbrojené síly Spojených států a dodavatelé Spojených států si ponechávají vlastnická práva ke všemu vybavení, vojenskému materiálu, zásobám, přemístitelným objektům, příslušenství a jinému movitému majetku a příslušenství, které instalovali, dovezli nebo nabyli na území České republiky v souvislosti s touto Dohodou. Tímto ustanovením není dotčeno právo příslušných orgánů České republiky rozhodovat v rámci výkonu své trestní nebo správní jurisdikce o propadnutí nebo zajištění majetku dodavatelů Spojených států.

Toto ustanovení se z nepochopitelných důvodů (?) týká pouze majetku dodavatelů USA a vyplývá z něj, že právo příslušných orgánů České republiky rozhodovat v rámci výkonu své trestní nebo správní jurisdikce o propadnutí nebo zajištění majetku se netýká majetku Spojených států ani majetku jejich armády.

Článek IX - Řízení radarové stanice

1. Výkonný orgán Spojených států ……. "velitel zastupující Spojené státy", který bude jedinou kontaktní osobou Spojených států pro běžné činnosti podle této Dohody.

2. Český výkonný orgán do třiceti (30) dnů od vstupu této Dohody v platnost určí představitele ozbrojených sil České republiky (dále jen "český velitel"), který bude jedinou českou kontaktní osobou pro běžné činnosti podle této Dohody. Český velitel může mít odpovídající počet personálu, který lze měnit v závislosti na okolnostech a událostech……Spojené státy jim umožní přístup do prostorů radarové stanice za účelem usnadnění jejich poslání v souladu s bezpečnostními opatřeními.

Proč jen jedinou kontaktní osobou? Co v případě její nemoci, dovolené, volna nebo smrti? Není stanoven postup pro delegaci pravomocí na jinou osobu, která by byla „kontaktní osobou pro běžné činnosti podle této Dohody“ v případě nepřítomnosti velitele a v dalších možných obdobných situacích.

Bezpečnostní opatření si vydávají USA bez ohledu na stanoviska ČR, takže v nich může klidně stát, že z v nějakém režimu bude zcela omezen pohyb českého velitele a jeho pracovníků po prostoru základny. Není vymezeno, co se rozumí pojmem odpovídající počet.

Celé fungování daného technického zařízení (např. zdali má daný paprsek v daném momentě obrannou, nebo útočnou funkci) není řízeno jeho velitelem, ale softwarem, který může být okamžitě měněn dálkovým přenosem. Americký velitel o tom nemusí vůbec vědět, o českém ani nemluvě. Jaké prostředky bude mít český velitel ke kontrole takového softwaru? Jak zjistí, že došlo k porušení Dohody a v důsledku toho například k útoku na třetí stranu (např. na její družici, která je jen cca 300 km daleko/vysoko)? Současný vývoj nejmodernějších elektronických prvků a jejich aplikace na plánovaném radaru by takové útočné užití umožňovaly.

Článek X - Velení a řízení protiraketové obrany

2. Spojené státy budou poskytovat České republice situační přehled o operacích protiraketové obrany a prostřednictvím kontaktních osob jmenovaných podle článku IX této Dohody budou neprodleně informovat Českou republiku o nasazeních systému protiraketové obrany týkajících se severoatlantické oblasti.

Není stanoveno, jak často bude poskytován ČR situační přehled, k čemu jí to bude dobré, když nemá a nebude mít žádné prostředky, u kterých by mohla tento situační přehled využívat? Např. pro vzdušné síly a PVO budou z hlediska zajištění obrany ČR tyto informace naprosto nepoužitelné.

Proč jen pro „severoatlantickou oblast“? O nasazení systému protiraketové obrany jinde (mimo tuto oblast) nebudou ČR informovat?

3. Česká republika a Spojené státy budou uskutečňovat pravidelné konzultace ohledně systému protiraketové obrany Spojených států týkající se severoatlantické oblasti.

Mohlo by se snadno stát, že např. pravidelné konzultace se budou konat jedenkrát za pět let apod. Tato neurčitost pojmů je ostatně problémem celé Dohody.

4. Česká republika se může předem a podstatným způsobem podílet na vývoji a přehodnocování prováděcích plánů Spojených států pro severoatlantickou oblast. Pro tento účel strany ustaví pracovní skupiny.

Není stanoveno, jak se může ČR podílet na vývoji a přehodnocování prováděcích plánů USA.

5. Česká republika se může podílet na tvorbě směrnic pro běžný mírový provoz radaru.

Není stanoveno, jak se může ČR podílet na tvorbě směrnic pro běžný mírový provoz radaru.

7. Spojené státy zajistí on-line komunikaci s příslušnými orgány řízení letového provozu České republiky.

Z tohoto ustanovení vyplývá, že autoři Dohody si byli vědomi skutečnosti, že radar ohrožuje bezpečnost letového provozu a že bude nutno odklánět lety i mimo bezletovou zónu o průměru 8,5 km. Když lidský faktor selže, mohou být důsledky fatální. Představte si situaci, kdy v případě bojové činnosti (střelby na raketu) budou operátoři „komunikovat“ s civilními orgány Řízení letového provozu!!! Budou se letouny vyhýbat raketám, nebo rakety letadlům? Bude snad radar odklánět svazek od vzdálenějších raket, aby neozářil bližší letadla? Naivní myšlenka na míle vzdálená realitě.

9. Spojené státy umožní zapojení příslušníků Armády České republiky nebo její civilní složky do provozu radaru za účelem získání hlubšího náhledu do fungování systému protiraketové obrany a znalostí o něm. Takové zapojení českých odborníků umožní činit v budoucnu informovaná rozhodnutí o další účasti České republiky v programu protiraketové obrany Spojených států, včetně vývoje a analýzy variant rozšíření systému protiraketové obrany Spojených států s cílem dát schopnosti protiraketové obrany k dispozici České republice.

Mluví se zde o "další účasti České republiky v programu protiraketové obrany Spojených států" – to, že je (byť jen v možnosti) ve smlouvě zmiňována "další účast..." je poměrně nebezpečné, neboť díky smluvnímu zakotvení to může působit jako forma závazku o dalším rozšiřování účasti ČR v systému PRO USA ... a rozšiřování americké vojenské přítomnosti na našem území.

10. Podrobnosti a formy činností uvedených shora v odstavci 9 tohoto článku se stanoví v prováděcím ujednání.

Obsah těchto dalších ujednání je široký a otevřený. Dojde k němu jen dohodou státní správy se správními orgány USA. Už nebude třeba další souhlas Parlamentu ČR a prezidenta.

Článek XI - Finanční závazky

2. Česká republika odpovídá za náklady na plnění svých závazků podle této Dohody, nebude-li dohodnuto jinak.

Česká republika se smlouvou zavazuje k zajišťování vnější bezpečnosti radarové základny, která jakožto strategické vojenské zařízení musí být zajištěna také proti útokům ze vzduchu. Je otázkou, zda Česká republika disponuje dostatečnými technickými prostředky k zajišťování bezpečnosti vzdušného prostoru v okolí radarové základny, ale také především, zda to má být Česká republika, která ponese nemalé náklady s tím spojené a také případnou odpovědnost za škodu, pokud by se takový útok na radarovou základnu nepodařilo odvrátit … a to je největší bič na ČR, protože radar bránit lze, ubránit nikoliv. Česká armáda, ani americká to nemůžou zaručit. Zničení radaru (včetně blízkého okolí) s nevratnými škodami se jeví jako velmi pravděpodobné.

Protože závazkem ČR je podle této Dohody „zajištění odpovídající vnější bezpečnosti a ochrany radarové stanice“ (čl. XIV, odst. 1), v případě vybudování radarové stanice PRO může být ČR nucena zaplatit např. systémy Patriot aj., podobně jako je tomu v Japonsku. Čeští daňoví poplatníci v takovém případě zaplatí ochranu zařízení, které zde nechtějí a s jehož přítomností souvisejí potenciální hrozby pro Českou republiku (viz čl. II, odst. 4).

3. Pokud v souvislosti s výstavbou a provozem radarové stanice vznikne potřeba vybudovat nebo upravit prostory, zařízení, silnice, zařízení veřejných služeb, zařízení spojů nebo jinou infrastrukturu nacházející se mimo radarovou stanici, která však s radarovou stanicí přímo souvisí a je využívána jak Českou republikou, tak Spojenými státy, náklady se rozdělí mezi Českou republiku a Spojené státy na základě vzájemné dohody se zřetelem na podíl stran na jejich užívání.

Dle Preambule jsou "strany" Česká republika a Spojené státy americké. Není jasné, zda takové dohody budou dodatkem k této smlouvě a budou podléhat ratifikaci zákonodárnými sbory.

Článek XIV - Bezpečnost radarové stanice

1. Česká republika odpovídá za zajištění odpovídající vnější bezpečnosti a ochrany radarové stanice.

To může zahrnovat povinnost ČR zakoupit v USA, instalovat a obsluhovat baterie raket Arrow a Patriot. Zajistit zcela spolehlivou obranu radaru nelze nikdy a ničím. Vinu za případné zničení radaru by však nesla ČR.

4. Za účelem zajištění vnitřní bezpečnosti mohou Spojené státy přijmout veškerá přiměřená opatření k zajištění udržení pořádku a bezpečnosti na radarové stanici, včetně provádění prohlídek osob a věcí jimi vnášených do radarové stanice a odtud vynášených a vozidel při vjezdu do radarové stanice a při výjezdu z ní.

To je trochu potupné pro českého velitele.

K tomu jen otázka: Kdo bude kontrolovat osoby, vstupující do vnějšího okruhu, chráněného českou armádou? Budou zde také kontroly a evidence, kdo co přiváží, s osobními prohlídkami? Jak jinak by ČR získala informace, zda je dodržována Dohoda ze strany USA, a jak by jinak mohla nést odpovědnost za vnější ochranu?

Není vůbec jasné (a to ani z komentáře MZV), zda bude zajištění vnější bezpečnosti a ochrany radarové stanice zahrnovat také protivzdušnou a protiraketovou obranu radarové stanice. Z vojenské logiky ale plyne, že radarová stanice takovou obranu potřebovat bude. Pro Českou republiku by tak vznikly nepředvídatelné (v souvislosti s rozvojem vojenské technologie spíše nekonečné) finanční náklady (viz čl. XI, odst. 2).

Článek XV - Ochrana životního prostředí

1. Strany se zavazují provádět tuto Dohodu způsobem slučitelným s ochranou životního prostředí a zdraví a bezpečnosti lidí. Spojené státy budou respektovat příslušné právo České republiky v oblasti životního prostředí, zdraví a bezpečnosti, jakož i příslušné standardizační dohody NATO. Česká republika bude provádět své právo v oblasti životního prostředí, zdraví a bezpečnosti s patřičným ohledem na zdraví a bezpečnost ozbrojených sil Spojených států, dodavatelů Spojených států, zaměstnanců dodavatelů Spojených států a závislých osob.

Česká i americká strana vědí, že nemůže být použit náš zákon č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí, kde podle § 4 odst. 2 „Předmětem posuzování podle tohoto zákona dále není záměr, popřípadě jeho část, o kterém rozhodne vláda z naléhavých důvodů obrany nebo plnění mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, ...“

3. Při provádění činností podle této Dohody Spojené státy odpovídají za kontaminaci životního prostředí způsobenou Spojenými státy na radarové stanici, včetně přilehlých oblastí, za nebezpečné odpady, nebezpečné materiály a ostatní odpady dovezené do České republiky Spojenými státy

Kontaminace je jen znečištění prostředí např. vody, vzduchu škodlivými látkami. Nikoli tedy negativní důsledky jakéhokoli záření na přírodu a vše živé, včetně zdraví obyvatel.

7. Pokud monitoring nebo pozorování prováděná příslušnými orgány České republiky nasvědčují tomu, že došlo k jakémukoli zjevnému porušení platných standardů v oblasti životního prostředí, zdraví nebo bezpečnosti činností Spojených států v České republice nebo v důsledku této činnosti, Česká republika informuje Spojené státy o takovém zjevném porušení. Spojené státy vyrozumí Českou republiku o tom, jaká opatření k nápravě hodlají přijmout. Česká republika následně vyrozumí Spojené státy, pokud se nebude domnívat, že navrhovaná opatření k nápravě jsou dostatečná. Pokud Spojené státy nebudou souhlasit, že došlo k porušení, nebo pokud se strany nebudou moci shodnout na potřebných opatřeních k nápravě, strany budou konzultovat za účelem vyřešení této neshody.

Konzultovat můžeme donekonečna bez výsledku. Normálně se ve všech obdobných případech včetně provozu vysílaček zastupitelskými úřady včetně všech i armádních radarů postupuje podle platného zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích v platném znění. Český telekomunikační úřad podle tohoto zákona podle § 108 odst. 1 písm. n) ukládá, vybírá a vymáhá pokuty za porušení povinností.

V tomto článku (a v Dohodě vůbec) není deklarováno právo, závazek nebo povinnost podrobit vybudování a provoz radarové stanice proceduře EIA! Jak výše uvedeno, ze zákona plyne, že vláda k této proceduře vůbec přistoupit nemusí, resp. nemůže. Pokud by podepsaná Dohoda skutečně brala v potaz ochranu životního prostředí, pak by závazek (povinnost) provést EIA musel být do Dohody včleněn.

Článek XVI - Nároky na náhradu škody

1. Nároky na náhradu škody se řeší v souladu s ČR-USA SOFA a článkem VIII NATO SOFA.

Jak již bylo výše řečeno, Dohoda NATO SOFA je těžko použitelná. V ní např. čl. VIII odst. 5 písm. f stanoví: „V případech, kdy by použití ustanovení pododstavců b. a e. tohoto odstavce mělo smluvní straně způsobit vážné těžkosti, může tato strana požádat Radu NATO, aby řešila případ jiným způsobem.“Přitom současně podle čl. XVII odst. 3. „Jakékoli spory mezi stranami týkající se výkladu nebo provádění této Dohody se řeší jednáním mezi stranami bez použití jakékoli vnější jurisdikce, pokud se strany výslovně nedohodnou jinak.“ Není jasné, proč by se měla Rada NATO zabývat porušováním mezinárodní dohody, uzavřené mezi dvěma státy. K tomu nemá kompetence.

2. Strany se dohodnou na nejvhodnějším způsobu řešení jakéhokoli případně vzniklého nároku, na který se nevztahuje ČR-USA SOFA a NATO SOFA, v souladu se svým příslušným vnitrostátním právem. Česká republika nepřevezme odpovědnost za jakékoli škody způsobené prvky systému protiraketové obrany Spojených států za předpokladu, že takové škody nejsou způsobeny jednáním nebo opomenutím České republiky.

Jde o velmi závažné ustanovení s nedohlédnutelnými důsledky pro Českou republiku a její občany. Opomenutím ČR totiž může být např. to, že nezajistila, „aby užívání vzdušného prostoru nad radarovou stanicí a jejím okolím a užívání pozemků v okolí radarové stanice bylo slučitelné s provozem radarové stanice“ (viz čl. VII, odst. 8).

Jak již bylo uvedeno, nelze vyloučit, že „okolí“ radarové stanice by sahalo až 50 km daleko. Opomenutím České republiky by pak mohlo být i „nevhodné“ vedení letadla Řízením letového provozu v Praze, jež by mělo za následek např. ozáření letadla, poškození zdraví cestujících nebo poškození elektroniky s nejrůznějšími následky, včetně havárie letadla. Veškeré náhrady škod a léčení ozářených osob by za takovýchto okolností platila Česká republika z peněz svých daňových poplatníků, a to:

- bez ohledu na skutečnost, že tito daňoví poplatníci jsou proti umístění a provozu dotčeného radaru na území ČR

- bez ohledu na skutečnost, že česká strana nebude znát technické parametry provozovaného radaru a nebude mít prostředky ani možnost ovlivňovat a kontrolovat jeho činnost.

3. Při provádění tohoto článku se strany sejdou, na žádost kterékoli ze stran, s cílem včas dosáhnout vzájemně přijatelného, čestného a spravedlivého vyřešení nároků s ohledem na okolnosti a příslušné závazky stran.

Na jaké úrovni se „strany“ (USA a ČR) sejdou? Není jasné, jakým způsobem chce česká strana dosáhnout náhrady škody, když americká strana bude mít jiný názor a nezaplatí nic.

Článek XVII - Provádění a spory

1. Závazky stran podle této Dohody jsou podmíněné dostupností prostředků, vyčleněných na takové účely. Pokud příslušné orgány některé ze stran nepřidělí prostředky na plnění závazků podle této Dohody, tato strana vyrozumí druhou stranu a strany se sejdou s cílem dosáhnout dohody o vzájemně přijatelném způsobu řešení vzniklé situace. Tímto odstavcem nejsou dotčeny jakékoli závazky stran vyplývající z jiných mezinárodních dohod, včetně NATO SOFA a ČR-USA SOFA. Do smluv, které Spojené státy uzavírají za účelem výstavby radarové stanice, Spojené státy zahrnou pro případ ukončení platnosti takové Dohody požadavky slučitelné se závazky Spojených států podle článku XV této Dohody.

Možnost zpochybnění závaznosti veškerých závazků vyplývajících z této Dohody pouhým rozhodnutím o nepřidělení prostředků na jejich plnění je absolutně nepřípustná. Bylo by možné o ní uvažovat pouze u přesně vymezených závazků, u nichž by pozastavení jejich plnění nemohlo mít závažné negativní následky. Takováto všeobecná výjimka však zpochybňuje veškerá ujednání a záruky obsažené v této Dohodě.

Není jasné, jak může česká strana dosáhnout plnění závazků, když americká stana prohlásí, že nemá dostupné prostředky vyčleněné na takové účely. Vnější arbitr je Dohodou vyloučen. (viz odst. 3 tohoto článku).

2. Strany nebo jejich výkonné orgány nebo jejich pověřenci mohou případně uzavírat za účelem provádění ustanovení této Dohody prováděcí ujednání. Taková prováděcí ujednání se uzavírají písemně a jejich ustanovení budou slučitelná s ustanoveními této Dohody.

I jen pověřenci mohou uzavírat závazná prováděcí ujednání !? Vládě, parlamentu a prezidentovi a občanům do toho nic není. Jen ponesou důsledky za jejich neplnění.

3. Jakékoli spory mezi stranami týkající se výkladu nebo provádění této Dohody se řeší jednáním mezi stranami bez použití jakékoli vnější jurisdikce, pokud se strany výslovně nedohodnou jinak.

Nikde ve Dohodě není ani zmínka o způsobu řešení případu sestřelu rakety nad cizím územím (sousedního státu – např. Slovenska, Polska, Maďarska, ale což je horší, i např. Ukrajiny). Pro systém tohoto kalibru neexistují státní hranice. Přitom může dojít k zamoření území obrovské rozlohy na desítky let. Samotné zničení cizí rakety tak může vyvolat nepředvídatelné závažné problémy v oblasti mezinárodního práva. ČR jedná s USA na dvoustranném základě o věcech, které se týkají mnoha států, ale bez nich a v řadě případů dokonce i proti jejich vůli (např. Slovensko).

Je dále nutno upozornit na to, že v tomto článku ani jinde v Dohodě nejsou uvedeny nároky na náhradu škody způsobené naplněním „hrozeb pro Českou republiku souvisejících s přítomností radarové stanice v České republice, pokud takové hrozby vzniknou“, které Dohoda výslovně připouští (viz čl II, odst. 4).

Článek XVIII - Vstup v platnost, změny a doba platnosti

1. Tato Dohoda se sjednává na dobu neurčitou a vstoupí v platnost třicet dnů od data pozdějšího z písemných oznámení, kterými se strany vzájemně informují o splnění všech svých vnitrostátních postupů potřebných pro vstup této Dohody v platnost.

Dohoda na dobu neurčitou je v podstatě pro Spojené státy na dobu neomezenou, neboť jedinou možností ukončení této Dohody je její vypovězení jednou ze stran – vypovězení ze strany ČR by se však rovnalo jistému projevu nepřátelství, což si žádná vláda nikdy nedovolí. Nechceme se dostat mezi tzv. darebácké státy.

Preambule

obsahuje nejasnosti například:

Česká republika a Spojené státy americké (dále jen „strany“):

- odhodlány spojit úsilí pro další podporu mezinárodního míru a bezpečnosti a pro společnou bezpečnost České republiky a Spojených států;

Pokud by bylo skutečným cílem smluvních stran podporovat mezinárodní mír, je překvapivé, že usilují o jeho realizaci právě investováním do vývoje vojenských technologií. Za účelem zmírňování napětí v mezinárodních vztazích a vytváření podmínek pro trvalé mírové soužití různých kultur je možné vynakládat prostředky například na rozvojovou pomoc. Jsou li však prostředky investovány do vojenských technologií, jediný následek, který od tohoto lze očekávat je roztáčení spirály mezinárodního zbrojení. Příspěvek předmětu Dohody k mezinárodnímu míru je tedy nanejvýš pochybný.

1. uznávajíce potřebu vývoje systému protiraketové obrany, podporujíce aktivity NATO v této oblasti a vědomy si pokroku, jehož NATO dosáhla od Pražského summitu v roce 2002 v diskusích o vlastním systému protiraketové obrany;

NATO se na toto téma bude bavit až na příštím summitu v roce 2009, USA neměly oslovit ČR, ale NATO se svými požadavky na výstavbu radarové základny. Tímto se vráží klín do NATO i do Evropské unie.

1. uznávajíce, že šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, včetně balistických raket, představuje vážnou hrozbu pro strany, jejich spojence a přátele a pro mezinárodní mír a bezpečnost;

Je skutečností, že balistické střely představují vážnou hrozbu pro mír a bezpečnost. Je ovšem otázkou, zda je snaha o vytvoření "jaderného deštníku" adekvátní reakcí na toto nebezpečí. Na jedné straně je otevřeně přiznávána existence typů balistických raket, u nichž možnost efektivní obrany proti nim neexistuje, například ruské rakety Topol-M, Iskander-M. Na druhou stranu je z nedávné minulosti znám případ protiraketového systému Patriot, který vzhledem ke své dobře utajované neefektivnosti ve výsledku fungoval pouze jako propaganda s cílem vytvořit falešný pocit bezpečí u vlastních obyvatel. Zda tomu tak bude i v případě protiraketového systému, jehož součástí má být radarová základna na území České republiky, se dozvíme teprve v případě, kdyby došlo k jeho nasazení ve skutečné bojové situaci. Je nepochybné, že informace o efektivnosti protiraketového systému budou podléhat nejpřísnějšímu utajení, a tak by nám v případě realizace tohoto „mírového“ projektu nezbylo, než si dopřávat draze zaplacenou iluzi, že budeme v bezpečí před raketami tzv. „darebáckých“ států.

1. vědomy si zásadní role mezinárodní spolupráce se spojenci a přáteli při přípravě na obranu proti útokům balistickými raketami;

ČR neměla donedávna ve světě nepřátele, rozvíjela mírové vztahy, diplomatické, kulturní se všemi státy světa. Dodržovala principy Charty OSN a dalších mezinárodních smluv. ČR nezná žádné “darebácké státy“. V tom se liší od USA.

„Spojenci“ a „přátelé“ představují více než pouhé dvě strany (USA a ČR) sjednávající Dohodu. Dohoda ale byla podepsána jen těmito dvěma státy. Preambule tedy mluví o pravém opaku Dohody mezi USA a ČR.

- shodujíce se v názoru, že bezpečnost severoatlantické oblasti je nedělitelná a že NATO je primárním prostředkem k zajištění kolektivní obrany severoatlantické oblasti;

Podobně Dohoda popírá NATO coby „primární prostředek k zajištění kolektivní obrany“. Dohodu neuzavírají členské země NATO, ale pouze USA a ČR.

1. přesvědčeny, že zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států na území České republiky posílí stávající bezpečnostní vztahy a schopnost České republiky odolat ozbrojenému útoku, že přispěje k mezinárodnímu míru a bezpečnosti a zlepší národní bezpečnost členů NATO, včetně České republiky a Spojených států, jakož i dalších spojenců a přátel;

Ve skutečnosti zhorší vztahy s dalšími státy, např. s Ruskou federací. Nezvýší, ale naopak ohrozí bezpečnost ČR.

1. potvrzujíce, že žádný prvek systému protiraketové obrany, včetně radaru umístěného na území České republiky, nebude použit pro jakékoli aktivity neslučitelné s Chartou Organizace spojených národů;

ČR nebude mít vliv na použití základny a její slučitelnost s Chartou OSN.

Co chybí v Dohodě mezi ČR a USA, podepsané 8. 7. 2008

1. V Dohodě chybí omezení povoleného výkonu radarové stanice. Mohlo se vyjít z uveřejněných vládních dokumentů, např. Předběžné posouzení vlivu radiolokační stanice EBR na zdravotní stav populace v okolí vojenského újezdu Brdy ze srpna 2007. Z práce odborníků Ministerstva obrany ČR a Ministerstva zdravotnictví ČR vyplývá, že zdravotní stav obyvatelstva nebude ohrožen, pokud maximální pulsní výkon v hlavním paprsku radaru nebude přesahovat 170 kW. Tento údaj měl být v Dohodě uveden.
2. V Dohodě chybí odklad platnosti Dohody na dobu, než ČR vybuduje protiatomové kryty civilní obrany v okruhu asi 100 km od stanice, zajistí jejich vybavení vodou, jídlem, ochrannými prostředky, lůžky a ukončí školení a cvičení obyvatelstva v jejich používání a chování se po opuštění krytů.
3. V Dohodě chybějí zákaz umístění zbraní hromadného ničení, raket, které mohou nést tyto zbraně, zákaz umístění laserových, pulsních a jiných nekonvenčních zbraní, stejně jako zákaz používat radar k jiným účelům než vyplývajícím z funkce systému protiraketové obrany (např. jako mikrovlnné zbraně). Chybí zákaz umístění těžkých konvenčních zbraní jako tanků a dělostřelectva. Chybí omezení lehkých konvenčních zbraní jen na pistole a revolvery s tím, že osoby, vycházející z prostoru základny nesmějí být v zájmu bezpečnosti obyvatelstva vůbec ozbrojeny.
4. V Dohodě chybí odpovědnost USA za náhradu škod způsobených případnými válečnými akcemi třetích zemí proti radarové stanici, případně proti ČR v souvislosti s touto radarovou stanicí.
5. V Dohodě chybí závazek USA umístit na území ČR baterii systému Patriot na náklady USA k ochraně radarové stanice a jejího okolí a hlavního města Prahy před útokem zvenčí balistickými raketami (obdobně jako v Polsku).
6. V Dohodě chybí nezávislý soudní orgán nebo arbitr k řešení sporů, které mohou v souvislosti s radarovou základnou vzniknout.
7. V Dohodě chybí způsob, který zajistí možnost domoci se v budoucnu pohledávek, které mohou ze strany ČR za USA vzniknout. Například garancemi velkých bank nebo složením depozitu ve výši v řádu miliard dolarů u České národní banky.
8. V Dohodě chybějí zásady a způsob případné inspekce třetích států a jejich práva a povinnosti.

Pan Lukáš Neterda z neradaru.cz by rád tento dokument přeložil do angličtiny a do ruštiny. Nenašel by se mezi čtenáři někdo, kdo by se toho úkolu zhostil? Ruský překlad by možná bylo vhodné doručit na ruské velvyslanectví.