Novináři všech zemí se spojili ... na řadě jsme my

Výrobci hesel - politici musí závistí blednout proti tomu, co dokáží dnešní média. Posledním příkladem nanejvýše důkladné mystifikace je prezentace událostí v Jižní Osetii. Nemá smysl psát čtenářům Zvědavce o tom, co mediální manipulace dokáže s celými národy, ale zkusme tedy připomenout, jak situaci v Gruzii, potažmo Jižní Osetii vnímají lidé, kterých je stále drtivá většina (!), kteří buď nemají internet, nebo čas či možnost v něm hledat alternativní zprávy, zprávy o skutečném dění ve světě.

Sledovatel televizních zpráv mylně žije v domnění, že zlé Rusko napadlo Gruzii po té, co se snažila "urovnat" letitý spor na svém teritoriu. Propagátoři Bushovského "vnímání" světa = Svět je ohrožen každým, kdo ohrožuje politiku a mocenské zájmy Bushovo administrativy neváhali dokonce přijít s anketou: "Ovlivnili události v Jižní Osetii Váš názor na nutnost vybudování radaru v ČR?".

Aniž bych měl jakékoliv ideály o ruské administrativě, domnívám se, že udělala jediné možné. Po nesmyslném útoku na Osetijské civilisty ze strany zjevně vyšinutého gruzínského prezidenta - vrátila situaci k míru a řeší rychle a věcně dokonce i pomoc "nezávislým" novinářům, kteří dostávají od gruzínské armády zřejmě řádně zabrat. Rusko nepoužilo žádné sankce, nevyhlásilo Gruzii odplatou válečný stav, jako to učinila obráceným směrem Gruzie, jen rychle a přesně ukončilo válečnou epizodu proti převážně civilistům, kteří žijící v Jižní Osetiji se hlásí k Rusku.

Média pohotově využívají dřívější Ruskou imperiální politiku a snaží se, abychom si my, prostí občané, tuto událost asociovali s rokem 1968, ale i dalšími vojenskými akcemi Sovětského Svazu (což ale není dnešní Rusko), kdy docházelo k porušování lidských práv a práv celých národů na sebeurčení.

Ačkoliv jsem vždy byl anitkomunista, asi intuitivně, ale ukazuje se, že velmi přesně jsem nevěřil Chartě 77, která se "rozpustila" navzdory názoru členské základny, když 100% komunistických poslanců zvolilo Václava Havla prezidentem. Je to mimo uchopení rozumem, že ti nejbolševičtější z bolševiků, reprezentace stalinského "socialismu" u nás zvolí svého odpůrce, disidenta Havla, prezidentem. Ještě více šílená představa je, že to sám Havel připustí, stejně jako následně kontinuitu "komunistického" a "demokratického" práva.

Z tehdejšího ještě Československa se rychle vyčistily ulice od statisíců letáků a rezolucí, kdy po desetiletí se nemohla v naší zemi psát pravda, tak si to lidé naivně vyzkoušeli při předávání moci (11/89) v bláhové naději, že se situace u nás změní k lepšímu.

Opravdu ti nejotrlejší bolševici zakládali spolu s STB Občanská fóra, různé kluby přátel USA, a hle - během jedné noci se ze země stalinské diktatury údajně stala mladá, nadějná demokracie...

Otevřely se hranice, obchody zaplnilo na čas kvalitní a relativně dostupné zboží a Češi žili svůj sen. Mezitím lidé v pozadí převratu velmi rychle převedli naši zemi mezi takzvané demokracie západního typu. Úprk "našich" představitelů do područí NATA a EU fakticky odebral jakékoliv vládě vzniklé u nás možnost vybudování vlastního modelu hospodářství a vedení země.

To je velká tragedie (!), kdy už dnes můžou hloubavější lidé vidět, že RVHP byla jen chabou odnoží toho, co dnes předvádí zcela vyšinutá byrokracie EU. RVHP se mi z dnešního pohledu - a je mi téměř trapné to napsat - jeví jako relativně inteligentní způsob vedení soustavy států, tedy v porovnáním s tím, jak agresivně si vede "politika" EU, jež cíleně zbavuje své členy samostatnosti v rozhodování prakticky o čemkoliv. Nejvíce je to vnímatelné na zcela šílené politice zemědělských kvót, kdy jsme potichu sunuti k závislosti na dovážení dražších zemědělských plodin, masa, méně kvalitních, než které jsme si mohli vypěstovat sami. Od vinařů až po chovatele dobytka, všechny zasáhlo iracionální plánování nejrůznějších komisí EU...

Pozornější badatel se nemůže ubránit dojmu, že EU je pohůnkem nadnárodních koncernů, ale též některých dále ambiciozních států (Německo, Velká Británie, Francie) ve vytvoření „nejdokonalejšího“ systémového inženýrství. Osobně se nemohu ubránit dojmu, že se jedná o dokončení vize bankéřských a průmyslových kruhů, kterou nastartovaly při využití šíleného Hitlera k rychlému nastolování jednoho systému vlády nad celým "civilizovaným" světem.

Jak to ale souvisí s Jižní Osetijí a Ruskem?

Pokud manažeři našich osudů, které si bankéřské kruhy dosazují do vedení jednotlivých států a celé EU, hravě spolkli nezávislost mnoha států, mají zde nyní velký problém. Ten problém se jmenuje Rusko.

Od ukončení geopolitických změn - převratů na konci osmdesátých let se Rusko projevuje čím dále tím více jako rozumný stát. Zřejmě je to slovanská nátura, složité životní podmínky, ale vše ukazuje, že se Rusové nechtějí vydat do „pozemského ráje“ na způsob EU - USA, navíc praktikují zejména v posledních letech velmi mírnou politiku a ruský medvěd se staví na velmi silné nohy, zatímco imperiální, dobyvačná politika USA se ukazuje být stále více agresivní, nenasytná, nezohledňující potřeby ani vlastních občanů, natož "spřátelených" rozuměj "nedarebáckých států".

Není náhodou, že po šílené akci gruzínského prezidenta Polsko schvaluje raketový systém na svém území, který ovšem předpokládá radar na tom našem. Zkrátka Rusové, jejich administrativa, odmítá hru na „jeden svět“ a je na čase začít přemýšlet, zda třetí světová válka je opravdu nereálnou věcí.

Reakce Ruska na souhlas Poláků s americkými raketami byla velmi rychlá a pro mne alespoň zcela pochopitelná. „Pokud vybudujete raketový systém, stáváte se možným nukleárním cílem“, vybídl k rozumnosti Polsko a jeho hollywoodské duo Kaczinských Kreml.

Zatímco naše ministryně obrany zpívá ódy na radar a politici i církevní hodnostáři horují pro USA jako pro představitele a garanty „ráje“ na zemi, Rusko začíná být obrovským problémem. Dnes už je nutno připustit, že radar skutečně (a nikdo nevíme co skutečně dovede, jestli sám o sobě není radio impulsní zbraní nové generace na likvidaci energetické a komunikační sítě) může sloužit na umravnění Ruska, které nechce hrát monopoly s americkými soudruhy Bushem, Rumsfeldem a Riceovou...

Čas Bushova panství se chýlí ke konci. Co tatínek (či děda) začal, mladý Bush Jiří dotahuje ke konci. Je to závod s časem. Lze se domnívat, že buď získá od nástupnického kandidáta Obamy garance o pokračování US politiky a tedy také nevyšetření událostí z 11 09, pozadí války v Iráku nebo ...

Nebo stále ještě je ve hře stanné právo pod jakoukoliv záminkou. Zákony jsou připraveny, stejně jako FEMA a další, často soukromé instituce, které mohou z mocí dekretu prezidenta USA převzít faktickou moc nad USA, ale i majetkem jeho občanů během několika hodin.

Myslím, že jsme nejblíže atomového konfliktu v lidské historii. Věřím, že se tak nestane. Jsem si ale jist, že pokud se Polsko pustí do výstavby raketových základen, stejně jako zmatení Češi nechají projít radar, tak potom si uvědomíme, že svět není jen „jako“ - to je naopak ten mediální svět prolhaných novinářů -, ale úder na radar či rakety bude nevyhnutelný a probuzení po něm bude strašné.

Válku emotivně odmítá drtivá většina lidí, právě proto se už po staletí objevují falešné záminky, falešné informace, aby se zaútočilo na city obyvatel. Teď to s „ruským útokem“ na chudáka gruzínského prezidenta nevyšlo (zjevně se ale jedná o válečný zločin - místo soudu od médií i toho oficiálního, ale doposud je presentován jako hrdina).

Někdo jako by chtěl úmyslně vyprovokovat nikoliv lokální, ale možná dokonce jaderný konflikt. V Íránu se nedaří, protože zjevně by pomoc této zemi poskytlo mnoho států, možná Rusko, možná dokonce Čína navzdory její podpoře ekonomiky USA.

Tak se provokuje ruský medvěd. Můj názor je, že nebude čekat až Poláci výstavbu dokončí - raketových základen, ani na to, až to my Češi doplníme o nutný radar, ale že prostě buď dosáhne dohody o zastavení stavby, anebo zaútočí. USA jsou pořád daleko a postupují velmi vychytrale, pochopitelně. Naši politici zřejmě věří tomu, že USA nás mají „rády“. Tak to ale není. Čím dále tím více se rýsuje možnost, že Polsko a Česko budou prvními oběťmi a možná také jedinými podivné situace ve světě.

Jaká naivita nás vede k tomu, abychom se pro Rusko stali terčem v čím dále tím více vypjatém ovzduší?

Radar je/bude kousek od Prahy, v Polsku budou také raketová sila poblíž civilistů. Pak může přijít několik velkých úderů a nebude ani radar, ani Praha, ani nic. Opravdu se nás potom někdo zastane? Fakt si někdo myslí, že po odstrašujícím příkladu, kdy by se vypařil po ruském úderu radar a nejen on, ale také území kolem základen, se někdo bude hrnout do války s Ruskem, aby „pomstil“ naši neskutečně hloupou akci a vypočitatelnou, predikovatelnou reakci?

Novináři ženou nás všechny falešnými informacemi do války, tentokrát ale do té opravdové. Zlomem budou volby amerického prezidenta, pokud tato vypjatá situace dokulhá až k nim, máme naději. Vlivové garnitury v USA se totiž dohodnou, že Obama bude hodný - jinak se totiž k volbám ani nedostaneme.

Myslím, že žijeme v nejdramatičtějších okamžicích dějin, jenže média to nepřipouští, jen vyvolávají nenávist a odvádí od otázek na to, jestli opravdu ten radar stojí za to. Jestli stojí za to se postavit na stranu státu, kterému je docela jedno co se stane s námi. Poláci si alespoň vybojovali soustavu raket na vlastní ochranu, ale stejně jim nebudou v případě konfliktu nic platné.

Česko má být terčem útoku, pokud projde plán neokonzervativců na umístění radaru. Radar je očima zbraňových systémů, ne-li samotnou impulzní zbraní, či kombinací obojího (!) - tam půjde první rána a věřme, že bude skutečná. Neskutečné jsou jen mediální lži, které nás tomuto scénáři přibližují.