Chcete lépe poznat sami sebe? Zkuste se postit!

Jídlo je jednou z mála drog, kterou od přírody potřebujeme k přežití. Ano, jak píšu - jídlo je droga. Člověk si to běžně neuvědomuje, protože lednička bývá plná a nejbližší obchod se nachází za rohem. Když se ale jídla nedostává, skoro nepoznáváme sami sebe. Nebo naopak - teprve se začínáme poznávat.

Jíme. Kdykoli se naskytne sebemenší potřeba, někam sáhneme a něco si dáme. Jak den plyne, nakládáme si toho víc a víc. Večer se doslova přežereme, načež jdeme spát a pak se do rána válíme, nemohouce usnout. A divíme se. Proč nemůžu zabrat? Je to jednoduché: zpracování jídla trvá pár hodin a je energeticky tak náročné, že tělo nemůže vypnout ihned, jakmile zalehneme. Řešení? Vezmeme si tabletku na spaní.

Ráno se probudíme a a) máme zácpu, nebo b) máme průjem. Důvodem může být, že jsme usnuli přejedeni. Neúplně strávené jídlo zůstalo v částech traktu, kde by zůstat nemělo, pokud bychom tělu před usnutím nechali čas ho dotrávit. Řešení? Vezmeme si tabletku na průjem či na zácpu.

No a což teprve v práci! Každou chvíli si něco dáváme, nemluvě o vydatném obědě, jenž zastaví přemýšlení až na dvě hodiny. Člověku se do ničeho nechce a nejradši by si zdřímnul. Lze takto pracovat osm hodin naplno? Ne. Řešení? Zapijeme každé sousto kafem, energy drinkem nebo si vezmeme kofeinovou tabletku.

Výsledkem je, že se chováme jako narkomani, kteří nedokáží odolat a dávají si svou dávku hned, jakmile je to možné. Přemírou jídla si tak způsobujeme řadu zbytečných zdravotních komplikací, které se pak snažíme řešit na místech, kde není jejich příčina. A to jsem zapomněl vyjmenovat další dva problémy, otylost a alergie. Komplikace se navíc kaskádovitě množí a my si říkáme: Jídlo přece nemůže být příčina!

Ale může. Jak se také říká - jsi to, co jíš. Především jíme více, než je nezbytné. Mnohonásobně více. Pro ilustraci, v jednom banánu se prý skrývá tolik energie, kolik by stačilo na devadesát minut posilování. Co se tedy děje se všemi nadbytečnými kaloriemi, které do sebe dostáváme? Naše tělo si na ně zvykne. Buď se energie začne ukládat ve formě tuku, nebo ji tělo vyzáří ve formě tepla do okolí. Fungujeme tedy spíše jako plnoštíhlá kamna. Podle některých vědců oxidace způsobuje stárnutí buněk, takže čím více energie zbůhdarma spalujeme na teplo, tím rychleji naše buňky stárnou. Byly dělány pokusy, kdy organismy na pokraji hladu žily o 20% déle...

Jenže - jíst méně - to je problém sám o sobě. Společnost nás přímo nutí jíst a zároveň zůstat štíhlí, zdraví a aktivní. Jak by taky mohla učit nekonzumovat? Když je s konzumem životně svázána? A tak z kombinace nejedení-jedení plyne výborný byznys nejen pro potravinářský, farmaceutický, módní, sportovní, ale i psychiatrický průmysl. Myslím však, že ne všichni akceptují tento způsob chlebu a her (chcete-li chipsů a televize), a chtějí se vydat jinou cestou.

Zkusme se vydat cestou půstu.

Půstem je obecně myšleno očištění. Ačkoli nyní půst myslím "jen" jako zřeknutí se jídla, k očištění stejně dochází i na psychické úrovni. Už jen tím, že se poznáváme v krizové situaci a máme více času přemýšlet, uvažujeme, proč se chováme tak, jak se chováme. Běžně si totiž neuvědomujeme, jak se chováme - to se vyjeví až tehdy, když naše zaběhané návyky narazí na něco nečekaného.

Postit se ovšem nemusíme jen za účelem sebepoznání, nýbrž jen tak, ze zvědavosti. Dovedete si třeba představit, jak byste se bez jídla cítili první, sedmý či desátý den? Přitom k situaci, kdy nebudou v obchodech potraviny, může dojít docela snadno a pro spoustu lidí je těžko přijatelná představa, že by si něco nedali každé tři hodiny!

Některá náboženství, východní filozofie či jóga, dokonce doporučují den půstu týdně. Je vhodné začít právě tak. K postění se, je zapotřebí pevná vůle, kterou ne každý má. Jeden den ovšem přežijí všichni. Opakováním si mozek vytvoří návyk, přičemž s každým dalším půstem vůle sílí. Můžete si pak přidat den či dva. A mimochodem, neděste se hladu, ten mizí většinou už druhý den, pak zůstává jen chuť (ačkoli ta je mnohdy horší než hlad).

Na krátkodobý půst (1 - 3denní) není třeba výrazně se připravit. Stačí se ráno probudit a do dalšího rána nic nepozřít. Jediný den postačí k tomu, abyste odhalili svou závislost na jídle. Teprve tehdy uvidíte, zda byste zvládli delší dobu. Dobře se totiž teoretizuje s plným žaludkem. Zjistíte, jak každou volnou chvíli kompenzujete soustem a jíte také tehdy, jakmile máte udělat něco, do čehož se vám nechce. Jídlo bývá často jen převlečená lenost.

Osobně "mám své pátky". Každý pátek se postím, z čehož mimoděk vyplývá, že nemůžu pít alkohol a sobotu neprospím do čtyř. Snažím se též nejíst po 18 hodině, aby tělo stihlo dotrávit, nepotřebuji tolik spánku a cítím se lépe.

Kromě těchto krátkodobých půstů existují i dlouhodobé, jenž jsou, samozřejmě, účinnější. Netvrdím ale, že krátkodobé hladovění není účinné! I jeden den, kdy necháte tělu odpočinout od příjmu potravy, je dobrý. Budete-li později chtít vyzkoušet dlouhodobější půst, je důležité si o tom něco přečíst, abyste neutrpěli újmu na zdraví. Nejde jen tak přestat jíst na dvacet dní a potom se přecpat, mohlo by to skončit i smrtí. Půst má svá pravidla, a ta, když se dodržují, mohou život naopak prodloužit.

Tak co, zkusíte to už zítra?

Ještě jsem nezmínil zásadní věc, rozdíl mezi půstem a dietou: Při dietě se pijí šťávy a třeba se i něco jí, kdežto při půstu se pije pouze čistá voda. Nesmíte do sebe dostat vůbec nic, poněvadž tělo se bez přísunu živin přepne do zvláštního režimu, kdy si začne živiny vyrábět samo - ze sebe. První "na ráně" přitom stojí nejméně důležité části, mezi něž patří zejména ty nemocné. Imunitní systém lépe rozpozná vady a cizorodé látky, a tělo, jež není zatěžováno trávením, se může lépe soustředit na jejich odstranění. Podmínka, že nesmíte nic pozřít, zároveň funguje jako autorita, která vás chrání před myšlenkou "vezmu si alespoň trochu". Nevezmete si prostě nic.

Půst je jeden z nejmocnějších léků, jaké člověk má. Nelze se spoléhat na tabletky, které slibují snadné vyléčení bez změny životosprávy. Nemoc je následek, nikoli příčina. Jestliže chceme změnit životosprávu a zbavit se konzumních návyků, může být právě půst vhodným startovacím můstkem. Může být pročištěním před novým začátkem. Pak už jen, aby ta změna vydržela - nejméně do dalšího půstu. Přeji vám hodně štěstí!