Slovenský ministr životního prostředí Jaroslav Izák vyhozen pro miliony, v sázce byly miliardy!

V současnosti jsme svědky odstavení dalšího, v pořadí čtvrtého ministra z Ficova kabinetu. Po Miroslavu Jureňovi (ministru polnohospodářství), Františku Kašickém (ministru obrany) a Ivanu Valentovičovi (ministru zdravotnictví) je to Jaroslav Izák (ministr životního prostředí) nominovaný Slovenskou národní stranou (dále jen SNS).

Za co byl Jaroslav Izák vyhozen?

Když R. Fico vykonával kontrolu postupně na jednotlivých ministerstvech, tak se i po návštěvě ministerstva životního prostředí (dále jen MŽP) ve středu 18.6.2008 zdálo vše ohledně stability ministerstva v naprostém pořádku, řešila se víceméně pitná voda, kdy stát nad její distribucí a skladováním nemá žádnou kontrolu atp. O jakýchkoli neshodách či potížích s ministerstvem zde nepadlo ani slovo.

Uplynul měsíc a vše se jakoby mávnutím kouzelného proutku změnilo.

22.7.2008 v 16:30 premiér Róbert Fico uspořádal mimořádnou tiskovou konferenci v prostorech konferenční místnosti úřadu vlády SR v Bratislavě. Cílem bylo oznámení o žádosti na odvolání ministra Jaroslava Izáka (SNS) za přidělování státních více než půlmilionových dotací z envirofondu na nákup solárních kolektorů soukromým osobám.

Vyvození zodpovědnosti po konzultaci i se šéfem SNS Jánem Slotou na sebe nenechalo dlouho čekat, kdy J. Slota podle tajemnice SNS Jany Benkové, Ficovu žádost akceptoval.

O jaké soukromé osoby to vlastně šlo? Půlmilionová dotace byla přidělena nominantu ĽS-HZDS, šéfovi státních lesů Jozefu Minďášovi, dále rodině zaměstnankyně ministerstva a dokonce i poslanci za SNS Jozefu Ďuračkovi. Dalšímu kandidátu v komunálních volbách za stranu SNS, podnikateli Miroslavu Zedkovi taktéž přiklepli dotaci.

Premiér R. Fico tvrdí, že chce, aby už 20.8., tedy na zasedání vlády po čtyřtýdenní dovolené seděl ministr nový.

Podezřelé megačistky na ministerstvu

Abychom se dostali do obrazu, musíme si utvořit kompaktní celek všech hlavních změn na ministerstvu, a to pěkně od začátku.

Od počátků působení J. Izáka na ŽP se začaly dít podivné věci a to hned po volbách r. 2006. Nejprve to bylo šest změn na úrovni generálních ředitelů sekcí, potom se pozměnili ředitelé odborů. Z ministerstva ŽP se postupně začali bez velkého humbuku odstraňovat lidé, kteří ho zakládali. Ještě podezřelejší je, že odborná hodnocení, proč byli přeřazeni na bezvýznamné posty, či rovnou vyhozeni nikdo nezná. Začali zde být dosazováni lidé, kteří s řízením životního prostředí doposud neměli žádné zkušenosti a nejpodezřelejší je skutečnost, že je zde značné zastoupení lidí z ministerstva obrany a z vojenských kontrarozvědek. Toto hned samozřejmě ozřejmím konkrétními jmény, abych dokázal, že tu nejde o žádnou mou spekulaci.

Mezi kandidáty na post ministra prostředí se kromě předsedy parlamentního výboru pro živ. prostředí Jána Slabého vzpomíná mj. i Pavol Tehlár - gen. ředitel sekce kvality živ. prostředí, která by měla vysvětlovat, kam putují, podle čeho byly rozděleny a komu byly přiděleny finanční zdroje emisních kvót. Pavol Tehlár pracoval jako manažér leteckých opravoven Trenčín a podle neoficiálních informací pracoval ve vojenské kontrarozvědce, což však on sám popírá. Svým podřízeným velí jako rotě vojáků - proslýchá se, že prý vydal na pracovišti zákaz hlasitého smíchu.

Z tiše odstraněných jmenujme např. Vieru Huskovou, nyní již bývalou ředitelku odboru posuzování vlivů na živ. prostředí (odbor EIA). Viera Husková přečkala neuvěřitelných sedm politických změn a patřila k těm, kteří zakládali nejen ministerstvo, ale i samotný odbor EIA včetně legislativy. Místo ní zde byl dosazen Olek Havasi, který pracoval ve správě státních a hmotných rezerv a na ministerstvu obrany ve vojenské rozvědce.

Ředitelem odboru ochrany ovzduší a změn klimatu se stal bývalý ředitel vojenské zpravodajské služby ministr obrany Peter Solčanský.

Sekci vod a energetických zdrojů vede Oľga Sršňová, která dříve pracovala na úřadě právních služeb ministerstva obrany.

Dále jmenujme třeba jako poslední vyhozenou Annu Juskovou, dnes také už bývalou ředitelku odboru ochrany přírody, které stejně jako V. Huskové bylo nabízeno místo referentky, obě je však nepřijaly.

Anna Jusková připravovala legislativu v oblasti obchodování s chráněnými druhy rostlin a zvířat, kde dost tvrdě zasahovala do práv chovatelských skupin, což se jim ani trochu nelíbilo, neboť na ministerstvo chodily anonymní dopisy právě těchto skupin.

Poslední návrh vyhlášky, který A. Jusková s kolegy připravovala, byl nakonec na podmět státního tajemníka Dušana Muňka z ministerské porady stažen. Proč se do toho Dušan Muňko tak najednou pletl? Zřejmě muselo jít o dost tvrdé zásahy vůči těmto skupinám.

Klasický případ rodinkaření lze pozorovat i u lidí mající blízko k Izákově mateřské straně SNS. Ředitelkou sekce environmentálních programů je Katarína Šašková, dcerka poslance SNS Ivana Šaška.

Na čelo sekce legislativy a péče o živ. prostředí se dostala Natália Líškayová, dcera bývalého policejního viceprezidenta Jozefa Petráše, který působí nyní jako primátor Sučan. Je známá skutečnost, že se J. Petráš zná se šéfem SNS Jánem Slotou.

Podle také již bývalého zaměstnance JUDr. Imricha Vozára současné vedení snižuje úroveň, která byla pro ochranu životního prostředí nastavená. Je tak větší prostor na politické tlaky na snižování ochrany přírody díky lobby různých zájmových skupin a investorů. Účelově byli odstraněni apolitičtí lidé, kterým skutečně o ochranu přírody šlo, a kteří danému oboru skvěle rozuměli.

Co bylo cílem těchto nadmíru podezřelých čistek? Vždyť lidé předtím nekopali za barvy SDKÚ-DS, KDH či SMK, ne? Pokud by tomu tak bylo, výměny bych pochopil, jenže takhle šlo jen a pouze o výměnu kvalifikovaných pracovníků za nekompetentní jedince povolnější k tlaku lobbingu.

Jen se můžeme domnívat. Cílem bylo znepřehlednit jak legislativu v oblasti ochrany životního prostředí, kdy se pěkně potichoučku půjde na ruku skupinám investorů, stavitelů na rozšiřování turistických center, hotelů, sjezdovek, golfových hřišť v prospěch turistického ruchu a na úkor živ. prostředí apod., ale i znepřehlednit tok financí z envirofondů. Tohle je ale pouze má domněnka, tedy neberte to prosím jako faktum.

Šlo o miliardy na ministerstvu

V této kauze je pikantní to, že zákon porušen nebyl, nicméně byla porušena jakási principiální a etická pravidla, jak se R. Fico vyjádřil. S tímto nelze nic, než souhlasit. Ovšem šlo pouze o řekněme pár milionů?

Ne! Šlo o emisní kvóty.

Než se pustíme do detailnějšího průzkumu, tak považuji za nutné konstatování, že ministerstvo životního prostředí, které se nám zdá tak trochu krčící se v koutku vedle ministerstev ostatních, naopak šokuje tím, že je druhé nejbohatší ministerstvo, které EU na Slovensku dotuje. V nejbližších letech přes něj přeteče asi 1,8 miliardy euro, což je zhruba 59,2 miliardy SK. Hotový zlatý důl.

U emisních kvót lze v kostce říct, že šlo o přidělování až dvojnásobného množství emisních kvót na roky 2008-2012 VYBRANÝM firmám, kdy se už napřed počítalo s tím, že tyto firmy mohou poté přebytečné emisní kvóty prodat a přijít tak ke stomiliónovým ziskům. Šlo skutečně o nabušený byznys, do kterého bylo zapleteno pár firem, jež na tom měly skvěle vyrýžovat!

V praxi se vypočítávají povolenky na množství vypouštění CO₂ firmám podle jejich spotřeby v letech minulých. Tento proces běží od r. 2005 do 2007, tedy ministerstvo ŽP mělo dostatečné podklady pro výpočet reálného množství emisních kvót na další roky dopředu. Jak je tedy možné, že např. tři firmy podnikatele a mecenáše SMER-u Milana Fiľa Mondi SCP, a. s. a SHP Harmanec našly na svých účtech až dvojnásobné množství CO₂?

O koho přímo jde? O pár řádečků výše zmíněná Rožumberská papírna Mondi SCP spolumajitele Milana Fiľa dostala dvojnásobný počet emisních kvót, než kolik v minulých třech letech spotřebovala.

Navíc je v tabulce přidělených emisních kvót chyba, neboť Mondi je zde uvedena dvakrát, jednak jako Mondi SCP, A.S. a jednak jako Mondi Energetika, takže 2x větší počet nebije do očí, protože je rozdělen mezi těmito dvěma firmami, které jsou vlastně jedna a ta samá.

Mondi získává kvóty na dva provozy - celulózy a paroplynový cyklus a spotřebu těchto provozů ukazuje tabulka u firmy Mondi SCP za roky 2005-2006. Hned pod tím je uvedena Mondi Energetika, která ukazuje už jen spotřebu paroplynu. Jenže ta je už uvedena u Mondi SCP. Skvělá finta, díky které člověk získá optický dojem, že firmě Mondi Energetika nebyly zvýšeny žádné kvóty ve srovnání s lety předchozími.

Chápete tu fintu? Dejme tomu, aby se to dobře počítalo, Mondi SCP má uvedeno 200 tisíc tun pro obě výroby, tedy celulóza a paroplynový cyklus.

Stejná firma, nyní podruhé značená jako Mondi Energetika má uvedeno pouze jednu z těchto výrob - 100 tis. tun pouze pro paroplynový cyklus.

Tedy máme-li u jedné firmy 200 tis. tun a u druhé 100 tis. tun, tak 100% navýšením u firmy druhé také na 200 tis. tun, stejně jako u té první, vzniká optický dojem, že mají obě stejně a že k navýšení vlastně nedošlo. Zda je tohle chyba či záměr nikdo neví.

Pokud by Mondi potažmo Milan Fiľo chtěli prodávat přebytečných 200 tis. tun emisních kvót v běžné ceně cca 20 Eur za tunu, tak by na těch navýšených vydělali 28 mil. Eur, což je cca 840 mil. SK.

Samozřejmě na dotaz jak je tohle možné odpovídají standardními naučenými frázemi, že jde o zvýšení výrobních kapacit a rozšiřování podnikatelských aktivit. Celulózka také tvrdí, že zvýšené kvóty má za to, že v minulosti investovali do zařízení, která pracují ekologičtěji a méně tak zatěžují živ. prostředí.

Další 100% navýšení emisí obdržely Hornonitranské doly Prievidza, rodiště J. Izáka - to jen tak naokraj, nemyslím si, že by sentiment rodného městečka vyvolával u J. Izáka takové duševní hnutí 100% přidělených kvót. Zde se fráze obměňují, jde o změnu v plánované výrobě. Dokonce se zde netají tím, že přebytek by chtěli prodat a získat prý tak finanční zdroje na nové technologie šetrnější k živ. prostředí. Jejich spotřeba byla 12 tisíc tun, nyní dostali 24 tisíc tun.

Výrazně si také polepšila Ficem tolik zatracovaná skupina Penta, která ovládá paroplynový cyklus PPC Power a ZSNP, a. s. v Žiaru nad Hronem, která získala zhruba o 300 tis. více tun než skutečně spotřebovali v letech předchozích. Penta tvrdí, že zvýšené kvóty budou potřebovat kvůli tomu, že v Závodu ZSNP v Žiaru nad Hronem očekávají větší odběr tepla z průmyslového parku.

Také další skupinou Penta ovládaný Paroplinový cyklus Bratislava si výrazně polepšil.

Pozoruhodná je také skutečnost, že stát byl tentokrát štědrý i k Slovenskému plynárenskému průmyslu (dále jen SPP), který dostal o pětinu více přiklepnutých emisí při srovnání s reálnou spotřebou v období minulém. Je známý obsah zakotveného paragrafu ve smlouvě státu s SPP, že je stát povinován nahradit ztrátu způsobenou nepřistoupením na podmínky zdražování cen energie v souladu s trhovými mechanizmy, či tak nějak podobně.

Lze se tedy jen dohadovat, zda stát přiděluje SPP emisních kvót o tolik více, o kolik méně koncoví spotřebitelé platí za plyn a nejedná se tedy tak o jakousi kompenzaci. Lidé sice zaplatí méně, ale ten rozdíl vám vykompenzujeme přes zvýšené emisní kvóty.

O řádově desítky procent si polepšily také státem ovládané teplárenské společnosti, např. žilinská dostala nad rámec spotřeby kvóty za 10 mil. Eur,

Skutečně komická situace nastala při zjištění, že firmy Milana Fiľa Mondi SCP, a. s. a SHP Harmanec jsou na tabulce vyvěšené na úřadě vlády od prosince 2007 označeny zelenou barvou. Mluvčí min. prostředí Peter Višváder se dušuje, že od nich záznamy odcházely bez jakéhokoli barevného označení. Že by nějaký úředník vtipálek, který touto kreativní formou upozornil na flígny, jež se na nás jako obvykle hrají?

Další je zajímavá skutečnost, že se ministerstvo mělo pokusit zopchodovat část dotací z rezervy státu tzv. AAU jednotek.

Z celkového Kjótským protokolem přípustného množství 67 mil. tun ročně totiž Slovensko spotřebuje do 50 mil. tun. Samozřejmě může nastat neočekávaná situace v podobě výraznějšího nárůstu emisí z hospodářských odvětvích jako např. v dopravě apod., kdy se dosáhne o 5 mil. tun více, tedy 55 mil. tun. Do 67 mil. tun tedy zbývá právě ta rezerva dejme tomu 12 mil. tun.

Kolik milionů tun ze státní rezervy se pokusil envirorezort „zopchodovat“ a jaká měla být jejich cena? Onen návrh prý obsahoval konkrétní firmy, kterým se měla státní rezerva emisí prodat, celé se to ovšem zastavilo na ministerstvu hospodářství, které s prodejem nesouhlasilo.

Je běžné, že přebytky emisí v podobě státních rezerv mohou státy zobchodovat, ale to se má dít veřejnou, mezinárodní dražbou.

Státy ze střední a východní Evropy mají přitom značné rezervy, které jim zůstaly po útlumu energeticky náročných průmyslových odvětví v 90. letech. Cílová hodnota emisí jednotlivých států na rok 2012 totiž vychází v jejich objemu na rok 1990.

Článek jsem zkrátil, autor původně poslal 11stránkový dokument. Pokud jej chcete vidět v nezkrácené verzi, je zde ve formátu pro pdf: izak-vyhozen-pro-miliony-v-sazce-byly-miliardy.pdf (435kB).