Jak uhlídat ženu?

Je to zvláštní, pokud půjde po ulici muž do půli těla nahý, vcelku se asi nic nestane a nebo mu přiodějme tílko. Pokud ale půjde po ulici žena do půl těla nahá, či tedy v tílku, které odhalí její prsa, začnou se dít věci. Jaké a proč?

Lze předpokládat, že na muže v džínách bez horní části oděvu nezavolá nikdo nikoho. Ovšem žena takto oblečená vzbudí velkou pozornost. Bude-li to na hlavní promenádě, začnou cvakat fotoaparáty, dokonce i muži jdoucí na procházku zadáni budou hledět zaznamenat tuto událost... A celé to skončí asi "zatčením," přesněji domluvou od třeba městských strážníků - ženské prsy - na rozdíl od mužských - totiž pohoršují.... Někdo zavolá policii, to si buďme jisti, ať už z jakéhokoliv důvodu...

K tomu bych přidal další zajímavost. Pokud bychom porovnali využití ženské sexuality v reklamě prakticky na všechno, stejně jako kupříkladu internetové galerie s obrázky žen (zkuste vyhledávač) či nabídek k virtuálním či skutečným prodejným rozkoším, dostaneme se k těžko uvěřitelnému nepoměru.

Nechme stranou suchopárné sexuology, různé další "chytrolíny" a hledejme odpověď na to, proč ženská prsa a ladné křivky jsou základním motorem reklamy? Proč existují desítky milionů erotických stránek (od amatérských k "profi) nabízejících pohled na svůdné ženy či videa až po erotické služby - na rozdíl od minima nabídky (neřku-li reklamního využití) pánů v této oblasti. Kdy, pokud jsou takto upravené stránky pro muže -, jsou nabídkou zejména pro homosexuálně orientované jedince?

Kdo stojí za touto nevyváženou poptávkou a tedy i nabídkou? Návštěvnost erotických serverů s ženskou tématikou dlouhodobě vede ve všech demokratických (zatím necenzurovaných) vyhledávačích s obrovskými náskoky před hledáním jakýchkoliv jiných informací...

A není to žádný "nový" problém. Kupříkladu jeden z prvních čínských císařů zřejmě zřejmě uchránil tuto nejlidnatější zemi světa před nájezdy znepřátelených národů tím, že jejich vůdcům daroval krásné čínské princezny - a vida, byl klid a císař mohl budovat (světe div se) v klidu své mauzoleum. Dosud platí čínská víra o posmrtném životě, která učí, že co si dáte do hrobu byť i ve formě napodobeniny - to vám oživne v posmrtném životě, který je chápán jako pokračování běhu tohoto světa. Císaři tedy měli své hliněné armády, dokonce pokud zemřeli, museli do hrobu i někteří živí lidé, jejich konkubíny byly zardoušeny stejně jako i správci, aby sloužili císaři v novém světě....

Zpět ale ke kouzlu ženy a ne-kouzlu muže... O tom, jak tento "motor" funguje i jak se dá zneužít, svědčí mimo jiné velmi starý židovský příběh. Mladík se zamiluje do dívky a otec mu ji "dá" za sedm let služby - mladík to v klidu odedře a vida, otec ho opije a půvabnou dívku nahradí méně atraktivní starší sestrou - co se nestane? Mladík maká dalších sedm let, aby přijal za choť svou vyvolenou...

Sílu tužby a bolest nevěry, která po dnes vede k bezpočtu tragédií, znaly staré zákony velmi dobře. Trest ukamenování za nevěru, jakkoliv je krutý a samozřejmě neakceptovatelný, fungoval a funguje po dnes v mnoha komunitách.

Stejně, jako hluboká úcta k ženě a nedílná touha po ní. Patřím k těm, kteří pouští ženu samozřejmě první do dveří, k těm, kteří mají nezměrnou úctu k ženě jako matce. K těm, kteří si myslí, že všechno "materiální" pozbývá cenu tam, kde je čím se najíst, čím přikrýt a k tomu žena, milovaná bytost, pro kterou je muž ochoten udělat cokoliv...

Mají to ženy stejně?

Moudré komunity starověku zavedli takzvaný patriarchát, tedy povinnost muže zabezpečit ženu, rodinu a děti, za což žena prokazovala muži úctu a nechala se jím vést během života. Ze zákona, ale i tradice úcty k ženě měl muž bezpočet vyjmenovaných povinností, včetně zabezpečení ženy majetkem pro případ nenadálé události a opravdu: kvalita společnosti se posuzovala logicky a myslím velmi rozumně podle toho, jak se komunita starala o vdovy a sirotky, kterým měla být prokazována zvláštní péče nejen od rodiny zesnulého muže....

Tomuto způsobu, patriarchálnímu velmi svědčilo to, že komunity, města byly menší, lidé se tam znali, ovšem ne jako dnes, že si "koukali" do talíře a pěstovali pomluvy a hašteřivé soutěžení o majetek. Ty komunity totiž také často tvrdě bojovaly o svůj život dělbou práce. Ovšem zejména pastevectví v těch dobách, ale i velmi rozumné polnohospodářství umožňovalo také mnoho času na zábavu, studium a lásku. V takových patriarchálních komunitách se prostě ukázaly kvality lidí, tehdy se vědělo, kdo má jaké vlastnosti, na koho je spolehnutí, kdo je mluvka, či podvodník, a tím se formovala nezvykle výkonná, rozumná funkčnost tohoto způsobu života...

Kde jsme dnes a kde jsou naše ženy?

Moudří lidé starověku, často dnes nepopulární "proroci," už před tisíciletími varovali před tím, aby se nespojovaly domy, nevznikala velká města, čímž by se stávalo to, co už dnes je pravidlem: že zmizela přirozená selekce, přirozený způsob života a z patriarchálních komunitních systémů s velkým citem pro právo se stávala anonymní města, kde úlohu vedení od patriarchální nikoliv moci, ale odpovědnosti hlavy rodiny, dokonce rodu, přebírala anonymní agenda sociálního inženýrství a vlády městské - odtud slovo Politika - ( Původ toho slova je v řeckém Polis - město - doslovný význam slova politik znamená tedy správce městských věcí)....

Ve středověku zejména se začala politika prudce deviovat. Politická moc se sepjala s mocí náboženskou, ovšem negativní. Církve, které ze zaštiťovaly (a po dnes tak činí) Kristovým jménem, ačkoliv to často jsou sbory činící pravý opak jeho učení, se propojovaly se světskou mocí, pomocí důmyslných daňových systémů se ovoce práce "prostého" lidu začalo přerozdělovat v požitky mocných rodin a nejrůznějších vychytralých parazitů. Odtud byl jen krůček k absolutním diktaturám, které ve skryté podobě fungují dnes.

Odpovědnost patriarchálních malých měst a komunit zmizela v anonymním rabování peněz, citu i lidské práce velkých měst (států). Rodina dostávala zabrat, mnoho žen odcházelo a stále odchází (dříve výsada spíše mužů) za kariérami a vzděláním do velkých měst, do kolotoče obchodu nikoliv s ženskou krásnou, ale s mužskou naivitou a touhou.

Definitivní ránu rodině zasadila průmyslová revoluce, kdy se z dvouhlavé hydry degradace lidské společnosti stala hydra tříhlavá: na vnuceném vedení společnosti, převrácení rozumnosti dnes participují politici + náboženští fanatici + průmyslové firmy. "Odpovědnost" za rodinu přebírají často super-nelidské instituce sociální a tatíci se dostávají ven ze hry. Ani to ještě nestačí, "odpovědnost" za výchovu jejich dětí přebírají státem a průmyslovými podniky řízené školy, vychovávající potřebnou obsluhu pro systém - moderní občany.

Ani to ještě nestačí. Zavádí se pojem diskriminace žen a co hůře, dnes diskriminace dětí, kdy sociální inženýrství připravuje (mnohde už platí) zákony na to, že pokud otec, který ještě zkusí upamatovat potomka pohlavkem, či výchovnou fackou přes prdel v dobré víře, jako účinné upamatování zlobivého dítěte, je dnes už blízko kriminálů, protože označit za násilníka může jej účelově označit dokonce už samo dítě, neřku-li rozzlobená žena, které se nelíbí že někdo omezuje její dítě.....

Tragedie je na světě

Pokud totiž dříve obchodovali své dcery a to za docela přísných podmínek pro jejich zabezpečení někteří vyčůraní taťkové, a tak získávali profit či posilovali patriarchální komunity, rozšiřovaly je k jejich bezpečnosti kvůli paralelnímu vývoji městského způsobu života, tak dnes tuto funkci převzal jednak samotný stát a hlavně peníze. Ovšem peníze, které nevydělávají prací ti, kteří vymýšlejí nejrůznější podivnosti až perverzní zákony sociálního inženýrství. Peníze, jejichž podkladem je práce převážně těch, kteří si o rodině mohou nechat jen zdát.

Dobrým příkladem tohoto mechanismu je Čína, kde miliony mužů odedřeli svou prací přípravu nejen Olympijské vesničky pro toto super-infantilní a prapodivné divadlo, zatímco bydleli často ve stanech hned vedle pracoviště. Vida, na průběh olympiády musí odejet do svých vesnice, aby nekazili dobrý dojem pro návštěvníky. Možná by se mohli doma obejmout se svou ženou, ale zákon jednoho dítěte působí katastrofální nedostatek žen, protože bezpočet rodin provádí ilegální potraty, aby ten jediný potomek byl právě muž, který může zabezpečit svou dřinou alespoň přežití často celého příbuzenstva.

Moderní žena

Nevím o krásnějším stvoření, než je žena. Jako asi každý normální muž. Jenže žena díky cílené ideologií a rozvrácení přirozených rodinných hodnot už nemá tolik povinností v naší společnosti. Zastanu se nyní mužů, protože věřím v jejich sensitivitu, citlivost, čímž nezpochybňuji mnohé excesy v chování, ale rád bych popsal zásadní změnu stavu rodiny.

Relativní, dočasné bohatství moderní civilizace vymyslelo pro ženy práce naprosto nesouvisející s péčí o rodinu, tu "usnadňují" jesle, mateřské školky, školy a žena se tak může realizovat zpravidla v kanceláři a tvořit kariéru. Ženy prominou, ale mnohé se v kancelářích prostě nudí a vida je zde internet a mobilní komunikace. Děti jsou pěkně ve škole, manžel pracuje na hypotéky, auta, pračky a jiné radosti a ženy?

Ženě, ze které systém desetiletí propracovanou manipulací doslova "vytloukl" smysl pro rodinu, bude vždy něco chybět. Toto "manko" se přímo nabízí dohnat hledáním si náhradních radostí. Na světě je inzerce a tolik mužů, kteří snad pochopili, že žena prostě nemusí nic, než být přitažlivá a obletovaná. Celé zvrácené mediální schéma už desetiletí podporuje velmi nezdravé myšlení, že partnerství ženy a muže není rovnocenný, láskyplný vztah - rodina, ale naopak muži jsou dále podbízeni jako "brzda" rozvoje emancipované ženy...

Celý "kulturní" systém je převrácen umělým vyšinutím rovnováhy skutečných práv i potřeb, štěstí partnerů tak, že pokud je žena opravdu pěkná, nemusí dokonce ani do té kanceláře. Nemusí vůbec nic, my muži se předháníme, abychom získali takovou ženu. Symbol krásy, mateřství, něhu a obětí. Jenže tak to nefunguje.

Mnohé feministické organizace vybojovaly spoustu podivností pro tento svět. Jednou z nich je vnucená nauka, že žena má v manželství rovnocenné postavení s mužem. Ale tak to není. Žena má v manželství výsadní postavení, ovšem za předpokladu, že ctí autoritu muže jako hlavy rodiny, váží si jeho péče a jeho. Odklon od tohoto základního významu rodiny je čím dále tím perverznější a více zraňující.

Generuje se z faktu, že fungující rodina je pro politiku, průmysl, sociální inženýrství naprostým nebezpečím. Rodině stačí velmi málo ke štěstí, je-li postavena na přirozeném vztahu muže a ženy. Pokud se dva mají rádi opravdu méně nakupují, nedělají kariéry ale naopak vychovávají děti k témuž co sami žijí, nemusí jezdit na hromadné dovolené a hromadit majetky, auta a "cenné" věci, ale prostě žijí pro sebe a své děti.

Tak se dnes žena prodává zprostředkovaně státem a politikou. Muž je totiž potřeba jako nezbytná pracovní síla, síla pro války... O dnešní ženu se tedy neuchází ani u jejího otce, ani probuzením lásky dotyčné, ale službou pro systém, který mu potom dodá kredity - peníze, kterými může plnit přání ženy a ta jsou čím dále náročnější a - odpusťte - často nenasytnější.

Mohli bychom hovořit o "matriarchátu", ale tento deviovaný systém jím rozhodně není. I matriarcháty svým způsobem fungovaly. To, co se prosazuje dnes, je něco mnohem brutálnějšího, ničícího city i vztahy.

V normálním vztahu je žena pro muže krásná láskou i tělem, je-li to opřeno o lásku, tak takový vztah opravdu může přetrvat do hlubokého stáří, mění se jen projevy náklonnosti, ale ani ty nemusí, pokud se dva lidé milují a tvoří přirozenou rodinu, nikoliv jakousi s.r.o., zůstane jim i fyzická láska a něha, ta nejhezčí odměna za putování v tomto světě často do velmi hlubokého věku.

Něco se zvrtlo!

Je prokázáno, že muž, který najde ženu svého srdce, zpravidla nehledá dál. Uzamkne své city a věnuje je rodině, ženě, později dětem. Zatímco ženy se velmi často staly obětí nikoliv matriarchálního, ale feministického pohledu na svět, vnucené výchovy, zejména mediální, ale i školní. Žena stále hledá toho pravého, za kterého nepokládá velmi často toho, kdo na ní čeká doma. A my muži stále s dychtivostí, jsme-li svobodní, či opuštění, hledáme ten obraz ženy, o kterém si myslíme, že ještě existuje, on je ale čím dále tím větší vzácnosti... Romantická, sympatická žena, která zná smysl života a jeho životadárnou sílu rodinu.

Jenže během staletí se tento rozumný a uklidňující obraz kamsi vytratil. Stále více žen má pocit, že si jí ten její nezaslouží, že je určena pro úplně jiného muže. Doma trpí jakéhosi snílka, který platí hypotéku, snaží se seč může a opravdu mu je jedinou odměnou objetí ženy, které vyvrcholí narozením potomka. Žena se vlivem deviovaných systému cítí stále o něco ochuzena.

Je však čím dále tím více ochuzena o cit. To vede k promiskuitě, stále větší nespokojenosti a lpění na materiálních hodnotách a penězích - jako důkazu úspěšnosti jejích schopnosti, dokonce jejího ocenění.

A právě o tom výmluvně hovoří ten obrovský obchod s pornografií, kdy bezpočty mužů hledají náhražku skutečného bytí. Jakkoliv se nám snaží sexuologové nyní vnutit, že jsme od přírody stvořeni pro bigamii, střídání partnerek, je to velký marketingový klam. O tom, že sociální programy posledních desetiletí ukradly mnohem více citu ženám, než mužům svědčí právě ten hrozivý nepoměr, kdy v čím dále tím agresivnější sexuální reklamě obraz ženy prodává auta, spoření, pojištění, zkrátka všechno - obraz muže mizí, není obchodně zajímavý.

A tak přibývá žen, které v "práci", přesněji kanceláři nemají na starosti nic jiného, než surfovat po internetu - ovšem velmi cíleně a z jiné pozice než nešťastní muži, zatímco jejich děti vychovává škola a později opravdu podivné party, ne-li drogy (nepřeháním čísla v těchto věcech jsou tentokrát věrně vypovídající). Muži pracují, aby uspokojili koho???

Ženu a její nároky

Jsem přesvědčen, že by zkrachovaly mnohé cestovní kanceláře, také automobilový průmysl, mnohé realitní kanceláře, ne-li celý ten zhovadilý systém, kdybychom se nějakým zázrakem vrátili k původnímu uspořádání rodiny, citu a média nám desetiletí nepodsouvala, že ke štěstí potřebujeme cokoliv jiného, než právě tu rodinu, většina z nás. Jenže na to jsou zapotřebí dva. Nikoliv rovnocenní partneři, ale skutečně nerovnocenní, protože žena má opravdu ten nejkrásnější úkol, péči o rodinu, hlavou té rodiny ale má být muž. To se potom projeví v tom s jakou láskou si ten nejkrásnější dar partnerku a děti hlídá.... Pečuje o ně.

Ta doba je pryč a i z manželství se stal obchod, ale jiný než dříve. Tvrdý, nesmlouvavý, plný intrik a podvodů, nevěry a podivných kalkulací vrcholící v předmanželských smlouvách, které přímo předjímají, že to co nestojí na Lásce musí padnout, dříve nebo později.

Je s podivem, že ženy se vyrovnaly s těmito věcmi praktičtěji, než muži. Není za tím jejich přirozená touha, ale děsivá funkčnost tohoto systému, který opravu vemlouvá lidem, že jejich štěstí je v podstatě v jejich neštěstí, když se zahubí city a pracuje a pracuje a pracuje. Ti, kteří naši práci rozdělují a ničí přirozený chod věcí nemají cit, ale jistě si mohou koupit potěšení, ženu.

Jenže žena je daleko více než jen potěšení. Žena je nejcennější dar stvoření, pokud kdokoliv začne tento dar obchodovat, projeví se její skutečná zranitelnost. Nerozumnost se kterou se nechá zbavit citu, emocí a stane se prostředkem obchodu, nikoliv milující manželkou a matkou. Systém, který dehonestuje úlohu mužů ve společnosti, který převádí výchovné a vzdělávací pravomoci na prapodivné školy a který učí, že žena je v rovnoprávné pozici, klame. Žena je zranitelná a více ovlivnitelná než muž, proto tomu systému více podléhá a nechá se zavést za štěstím, které je zraňující nejen pro ni, ale pro celou společnost.

A tak mnoho žen sedává v prosklených kancelářích a přemýšlí nad tím, jestli není na čase změnit partnera, či profesi, muži zůstávají stále naivní a zatím neumíme pochopit, že to není dílem náhody, když internet vyhledá stovky milionů obrázků svůdných žen a jen pár obrázků "svůdných" mužů. Že to není dílem náhody, že je to záměr sociálních inženýrů, aby se nezastavilo novodobé otroctví, aby lidé se nevrátili zpátky do obětí skutečné lásky.