Otevřít si iDnes je jako ponořit se do řeky krve a násilí

Dnes, v neděli 3. srpna, nabízí „nejlepší a nejnavštěvovanější zpravodajský server“ tyto titulky:

1. Kocáb: Kandidaturu bych stáhl, kdyby šli zelení doleva
2. Na K2 smetla lavina výpravu horolezců, devět mužů v ní zůstalo
3. Požár lokomotivy vyhnal z vlaku 60 pasažérů
4. Na D1 u Domašova zemřel v sobotu chodec
5. Při tlačenici v indickém chrámu bylo ušlapáno na 140 věřících
6. Řekou Moravou pluly kusy masa
7. Řezník pobodal ve Strakonicích mladíka, ten útok nepřežil
8. Motorkář nepřežil náraz do betonového sloupu
9. VIDEO: Rybáři v Uhříněvsi vylovili utonulého bezdomovce
10. Čína potrestala braní úplatků smrtí. Úředníka prozradil přetékající záchod
11. Írán z jaderného programu neustoupí ani o píď, prohlásil prezident
12. Pražské Kongresové centrum obsadí Unie. Přemění se v malou pevnost
13. Při nehodě na Jindřichohradecku zemřela žena, čtyři lidé jsou zranění
14. Výbuch v somálském hlavním městě zabil 15 metařek
15. Na exhibici v Nikolčicích motorkář prořízl krk železnému muži

Patnáct zpráv na hlavní stránce (screenshot ve formátu pdf). Z toho jen tři nereferují o nějaké katastrofě, smrti, neštěstí. Z těch tří nekatastrofických zpráv se dvě týkají vnitřní politiky a jedna politiky zahraniční. Ta zahraniční se zmiňuje o darebáckém státu Írán a titulek je formulován tak, aby bylo jasno, že „darebák“ nemíní ustoupit a dále provokuje. (Příprava veřejnosti na co?)

V deseti z patnácti zpráv přišel někdo o život, ve třech případech šlo o více než jednoho mrtvého.

Počet pozitivních zpráv, tj. zpráv, kde by se něco budovalo (třeba ten vepřín), posilovalo (třeba vědomí a pozitivní energie), chválilo nebo jen radovalo: nula.

Násilí, krev, černá kronika, krimi-, vraždy, mrtví, je to to, z čeho se skládá náš život? Je to jeho jediné předivo?

Je prokázáno, že člověk vnitřně reaguje na ladění informací, které dostává zvenčí. Pokud jsou pozitivní, je lidská mysl tak nějak lidštější. Člověk je spíše ochoten tomu druhému pomoci. Pokud jsou negativní, a pouze negativní, přinejmenším okorá. Zvykne si. Stane se vůči bolestem jiných necitlivý. Stáhne se do sebe a reaguje stylem majitelů realit, jak popsáno v předchozím článku: já si mohu dělat se svým majetkem co chci a nějaká empatie nebo soucit, na to mohu zapomenout. V horším případě napodobí zlo, o kterém denně čte.