Írán nechce válku

V posledních letech se Írán stal obětí agresivní, nenávistné kampaně vedené jako obvykle (stejnými) třemi zeměmi: USA, Izraelem a Británii. Toto agresivní trio vyzbrojené atomovými zbraněmi přinutilo ostatní země, aby podpořily sankce proti Íránu, aniž by dodalo sebemenší důkaz, že Teherán pracuje na atomové bombě.

Od roku 2006 byl Írán potrestán třemi sankcemi OSN – každá následující tvrdší než předchozí – a EU se chystá zmrazit finanční fondy a majetek největší íránské banky Melli. Jakým strašným zločinem se Írán provinil?

Říci pravdu, vůbec ničím. V souladu se smlouvou o nešíření jaderných zbraní, které je signatářem, má Írán nezpochybnitelné právo vyvíjet, zkoumat a produkovat jadernou energii pro mírové účely. Což obnáší rovněž právo obohacovat uran.

Ale protože si Washington cíleně pěstuje staré nepřátelství proti íránské vládě a Izrael je rozhodnut zlikvidovat potenciálního mocného rivala v oblasti, Írán je drcen, aby se vzdal svých práv.

Postoj USA a jeho spojence nejen že stojí na nepodloženém a nespravedlivém předpokladu, ale je i silně pokrytecký, uvážíme-li, že jadernými zbraněmi vyzbrojený Izrael má zelenou v pokračování své nemožné politiky jaderné obojetnosti a nikdo jej netlačí k podpisu smlouvy o nešíření.

V těch několika vzácných případech, kdy se západní politikové v rozhovoru s Izraelem zmíní o tomto subjektu, Izrael obratně změní směr hovoru, ukončí rozhovor nebo rozjede lamentace většinou zahrnující výrok íránského prezidenta Ahmadínedžáda o „vymazání Izraele z mapy“, dobře přitom věda, že Ahmadínedžádova slova byla špatně interpretována. Nemůže toto téma připustit k diskuzi, protože to odporuje jakékoliv logice.

Co se démonizování Íránu týče, USA, Izrael a Británie mají společný slovník a svolná média, která se absolutně nepoučila ze svých chyb v průběhu času po invazi do Iráku, se zdají být šťastně smířená s funkcí hlásné trouby vládní propagandy.

Díky poslušným korporačním hlásným troubám většina Američanů a Britů netuší, že aktivity Teheránu nejsou podle smlouvy o nešíření protizákonné.

Nevědí, že v prosinci americká zpravodajská služba kategoricky prohlásila, že Írán momentálně nevyvíjí jaderné zbraně, ani že IAEA (International Atomic Energy Agency), která monitoruje íránská jaderná zařízení, nemá důkaz, že by tomu tak bylo.

Západní mediální kampaň je tak efektivní, že většina lidí na Západě věří, že Írán je útočný a bojechtivý, ačkoliv fakta dokazují pravý opak.

Například americký prezident George Bush za své dvou termínové prezidentské období jen málokdy nevyužil příležitost urazit, odsoudit či vyhrožovat Íránu, počínaje jeho slaboduchou „osou zla“.

Republikánský kandidát senátor John McCain vyjádřil své pocity ve svém popěvku „bomby, bomby, bomby na Írán“. A jeho demokratický kandidát Barack Obama dokonce slíbil eliminovat nebezpečí představované Íránem za jakoukoliv cenu.

Izraelští vůdci postoupili ještě o krok dále. Počátkem minulého měsíce prohlásil bývalý izraelský premiér Shaul Mofaz, že útok na Írán se zdá být nevyhnutelný. Je zajímavé, že kdykoliv válečná rétorika nabyde na intenzitě, vzrostou i ceny nafty, což je dobrá zpráva pro íránskou pokladnu.

A bude hůř. Izrael nedávno provedl nad východním středomořím letecké válečné manévry, kterých se zůčastnilo více jak 100 bojových letadel a helikoptér, a které bylo podle amerických generálů předehrou k možnému útoku na íránskou továrnu u Natanzanu, kde se obohacuje uran.

Izraelský mluvčí sdělil Times, že Írán by měl poslouchat, o čem štěbetají vrabci na střeše, neboť toto cvičení bylo generální zkouškou a Íránci by si měli vzkaz přečíst dříve než budou ve svém programu pokračovat, jinak podnikne Izrael kroky k zastavení Teheránu v produkci uranu pro bomby.

Neměla by tedy v tom případě být tato generální zkouška chápána jako vypovězení války? Je to zcela jistě provokační čin a ve světle nedávného izraelského vpádu do syrského vzdušného prostoru a následného bombardování vojenských základen a izraelského útoku v roce 1981 na irácky reaktor v Osiraku, by měl být brán vážně.

Když v roce 1967 postavil Egypt na Sinai 200 tisíc vojáků, udeřil Izrael první, pak obvinil Egypt, že se začal chovat nepřátelsky a že on, Izrael, se pouze bránil. Je jisté, že izraelské přiznání ke generálce je podobně provokativní a ve vysoce nepravděpodobném případě, že by Írán udeřil první, by mohl tvrdit, že jednal v sebeobraně.

Chřestění zbraněmi

Můžeme se do nekonečna přít, zda Izrael pouze blafuje ve snaze přesvědčit Írán, aby přijal dobře míněné rady EU, nebo zda to myslí smrtelně vážně.

Vedoucí IAEA Mohammad Al Baradei to vážně bere a pokud bude Írán napaden, odstoupí, prohlásil.

„Nevěřím, že to, co dnes v Íránu vidím, je aktuální, nebezpečné a někoho ohrožující. Bude-li tentokrát Írán napaden, nebudu moci pokračovat ve své práci,“ řekl Baradei a dodal, že podobný útok v oblasti udělal ohnivou kouli.

I Írán to bere vážně. Minulou nedělí řekl ministr obrany Mustafa Mohammad Najjar, že bude-li Írán napaden, použije „všechny dostupné prostředky“, aby nepříteli způsobil co největší ztráty. Ti z nás, kteří žijí v sousedství, se mohou pouze modlit, aby méně horké hlavy zastavily toto šílenství, pokud je ještě čas.

Článek Iran Is Not The Belligerent Party vyšel 1. července na serveru informationclearinghouse.info. Překlad editor.