Případ pana Balocha

Člověk, o kterém bude řeč, se jmenuje celým jménem Shakir Ali Baloch a je kanadským občanem. Narodil se v Pákistánu, ilegálně emigroval do Spojených států. Když byl zadržen, soudce vydal příkaz k deportaci. To vše se stalo před několika lety. Pan Baloch nečekal na to, až bude vrácen zpět do Pákistánu a emigroval podruhé, tentokrát do Kanady, kde po třech letech získal občanství.

Ovšem pana Balocha zřejmě Spojené státy přitahují natolik, že je znovu je navštívil a co horšího, v New Yorku začal pracovat ve škole pro taxikáře. Načerno. Jeho rodina zůstala v Torontu.

Vše, co jsem dosud napsal, ukazuje na to, že pan Baloch nebyl žádný svatoušek. Americké úřady zřejmě jednaly tehdy, když vydaly příkaz k jeho deportaci, správně. Chyba se stala v Kanadě, kde mu bylo uděleno občanství, aniž by si to zřejmě pan Baloch zvlášť zasloužil. K udělení kanadského občanství mnohdy stačí mít pouze tu správnou (nebílou) barvu kůže. Ale to není podstatou tohoto příběhu. Teprve následující události mu dodávají poněkud podivnou příchuť.

14. září byl pan Baloch v New Yorku zatčen a v městském vězení uvězněn. Po celý měsíc mu nebylo umožněno, aby zavolal své rodině nebo právníkovi. Byl umístěn v cele, ve které nepřetržitě, den i noc, svítilo ostré bílé světlo (kde už jsem o podobných celách slyšel?), kde neměli toaletní papír, kde se pravidelně prováděla detailní tělesná prohlídka (při té se vám dívají i do zadku) a kterou směl opustit jen jednou denně o půlhodinové procházce.

Podmínky v cele byly natolik špatné, že dva spoluvězňové spáchali sebevraždu.

Panu Balochovi sice bylo sděleno, že může kontaktovat kanadské zastupitelství, ale nebylo mu to umožněno. 22. září bylo nařízeno jeho vyhoštění ze země. Podle zákona musí toto vyhoštění proběhnout do tří měsíců, popř. zdůvodněno, proč k tomu ještě nedošlo. V průběhu října byl pan Baloch vyslýchán FBI a INS. Od té doby nic.

Počátkem listopadu kanadské úřady obdržely dotaz rodiny pana Balocha, aby se jej pokusily nalézt. Kanadské úřady předaly dotaz americkým. Ty nejprve vůbec nevěděly, o čem je řeč. Později nalezly pana Balocha v newyorském vězení. Kanadský konzul se pokoušel domluvit si návštěvu vězení, ale bylo mu to dvakrát odmítnuto. Vpuštěn byl až po té, co se osobně dostavil do věznice a vyhrožoval mezinárodní ostudou. Pan Baloch si v rozhovoru konzulovi stěžoval, že mu byl odepřen kontakt s kanadským zastupitelstvím.

14. prosince odeslaly kanadské úřady protestní dopis, ve kterém se tážou, z čeho je pan Baloch obviněn, je-li vůbec z něčeho, a proč je zadržován ve vězení.

S koncem roku je pan Baloch dosud v americkém vězení. Byla překročena tříměsíční lhůta potřebná k vyhoštění. Americké úřady jej ale nevyhostily, ani neobvinily, ani své počínání nevysvětlily. Prostě mlčí.

Jediné, čeho se kanadským úřadům na jejich nótu dostalo, bylo lakonické oznámení, že podle šestatřicátého článku Vídeňské konvence, které Spojené státy rovněž podepsaly, jsou všichni vězňové informováni o svých právech a mají možnost kontaktovat svá zastupitelství. V některých případech se ale zadržení tohoto práva zřekli.

Ovšem to je manipulace se slovy. Šestatřicátý článek Vídeňské konvence nepožaduje pouze informovat vězně o jeho právech. Očekává, že je stát také dodrží. V případě pana Balocha tomu tak zřejmě nebylo. Americké úřady si mezinárodní smlouvy vysvětlují, jak se jím to hodí. Nahrává jim veřejné mínění vlastních občanů, kterým vůbec nevadí, že v amerických věznicích je momentálně přes tisíc lidí zavřených bez soudu, bez obvinění, bez přístupu k právníkům, bez kontaktu s rodinami, v podmínkách víc než stresujících. Jejich jediným proviněním je místo jejich narození a jejich příslušnost k určitému etniku.

10. ledna předložili americké úřady kanadským doklad o tom, že se pan Baloch zřekl možností kontaktovat svého konzula. Formulář s titulkem Notice to Arrested or Detained Foreign Nationals, Consular Notification and Access je podepsán jménem Baloch (zda je to jeho skutečný podpis, nikdo nezkoumal) a u dotazu, zda si zadržený přeje kontaktovat své zastupitelství, je volba NO označená křížkem.

"Tento dokument je důkaz," řekly americké úřady, "že pan Baloch se svého práva vzdal. Nechápeme, proč naši kanadští sousedé celou věc tak vyostřili, proč použili diplomatickou nótu a proč hned museli vše zveřejnit."

Mluvčí kanadského ministerstva zahraničí Reynald Doiron nato řekl, že mu tento důkaz stačí, že je mu to líto a považuje celou věc za uzavřenou.

Nikdo ale nevysvětlil rozdíl mezi tím, co údajně pan Baloch podepsal, a mezi tím, co řekl kanadskému konzulovi, když se s ním konečně střetl. Tehdy totiž kanadský konzul zaprotokoloval, že pan Baloch se o setkání s ním pokoušel několikrát a bylo mu to odmítnuto.

Konečně 2.ledna vznesly americké úřady proti Balochovi obvinění. Zodpovídat se bude z použití falešných dokladů a za ilegální vstup do země.

Takových Balochů různých národností sedí v amerických věznicích desítky, ne-li stovky. Řada zemí vyjádřila různými formami s takovým postupem svou nespokojenost.

Kanadská imigrační pracovnice Stefanie Gude se domnívá, že lhostejno, zda se někdo zřekne práva vidět svého konzula nebo ne, americké úřady by měly alespoň informovat zemi, odkud zadržený pochází, o tom, že dotyčný sedí v americkém vězení.