Kulínský? Zavřít, až zčerná

Devětačtyřicetiletý sbormistr pěveckého souboru Bambini di Praga (podle nového označení Hambini di Praga) Bohumil Kulínský byl uznán soudem vinen podle § 242 a 243 tr.ř. z třiceti případů pohlavního zneužívání nezletilých děvčat, z osahávání, obtěžování a dalších podobných deliktů. Přečtěte si rozsudek (pdf formát), čte se to jak pornografický román. V deseti případech byl zproštěn obvinění pro nedostatek důkazů.

Soudce uložil Kulínskému podmíněný trest tři roky na zkušební dobu pěti let. Jestliže v těch pěti letech neudělá Kulínský novou botu, vše se mu smaže a bude opět moci začít znovu. Jako za mlada. Součástí rozsudku je i desetiletý zákaz „pedagogické činnosti“ (co si pod tím představujete, nechám na vás) s osobami pod osmnáct let.

Podle právníků hrozilo Kulínskému až dvanáct let vězení. Případ byl poměrně jasný, svědků ochotných vypovídat proti Kulínskému se našlo dost.

Obhájcem Kulínského byl špičkový (a nesmírně drahý) český advokát Tomáš Sokol, kterého si s oblibou berou bohatí čeští podnikatelé, mafiáni a medializováni vrazi, všichni, kterým hrozí, že jim režim šlápne na paty, a mají na kvalitní obhajobu.

Rozsudek dosud nenabyl právní moci. Státní žalobce i obžalovaný se proti rozsudku odvolali.

Ve zdůvodnění rozsudku soudce uvedl, že Kulínský už byl vytrestán za své činy dost tím, že případ byl široce medializován. A že také trpěl několik měsíců ve vyšetřovací vazbě. Hm.

Tak teď nevím, co si mám o tom myslet. Stát se to v Kanadě, dvacet let natvrdo jej nemine. Podle mého názoru je případ jasný. Dvacet let by bylo možná příliš, ale desítka by byla na místě.

Většinou v podobných případech mám tendenci stát na straně obviněných. Nejednou jsem tady psal, že dívka se stává ženou, když má měsíčky a hon na muže, kterým se líbí mladá děvčata pod oficiální věk dospělosti, je honem na čarodějnice.

Také jsem psal, že každý dospívá jinak, že jsou „děti“, které dávno před oficiálním osmnáctým rokem vědí, o co jde a co dělají, že to dělají vědomě a rády, a jsou naopak lidé, kteří ani ve třiceti nejsou mentálně dospělí. Že zkrátka je nesmysl měřit všem stejně.

Podle mého názoru tzv. oficiální věk dospělosti by měl sice být legálně určen, ale příliš bych jej nevynucoval, ani netrestal za případné jeho mírné (plus mínus několik let) nedovršení. Zkrátka navrhuji to, co lidská společnost praktikovala desítky tisíc let po celou dobu své existence a co se osvědčilo. Je důležité si uvědomit, že teprve posledních několik desítek let se začíná kolem tzv. hranice zletilosti (a oficiálního dovolení pohlavního styku) dělat zbytečný a hysterií podbarvený humbuk.

Takže ano, jsem v tom tolerantní. To ale není případ Kulínský. To, co udělal, se mi nelíbí. Silně. Také z toho máte divný pocit slizkosti a nechutnosti?

Nevím přesně, co mi v tomto případě vadí. Snad ten počet zneužitých dívek. Snad způsob, jakým to dělal. A nejvíce snad to, že zneužil své místo šéfa. Že si z toho sboru udělal soukromý harém. „Vládl ve sboru přísně, ale spravedlivě,“ slyšel jsem vyjádření několika sboristek. Co to je „spravedlivě“? Dáš – budeš, nedáš, rozloučíme se, najde se jiná, která dá. A ráda.

Exkluzivní zájezdy, výhody, protěžování v konkurenčním prostředí, kde on sám byl jediný a nezpochybnitelný soudce a pán.

O tom, že věděl, co dělá a kolik dívky mají roku, není nejmenších pochyb. Jako vedoucí měl přístup k osobním záznamům všech sboristek včetně jejich věku. Na rozdíl od takového Opočenského, kterému prakticky dívky mohly svůj věk klidně zatajit.

A když jsme u toho Opočenského, je tady více rozdílů. Opočenský nevládl budoucí kariérou a případnou slávou svých mladých milenek. Nemohl jim slíbit nic než to, že to, že s nimi bude kamarád a občas jim dá najíst a dohlídne, aby chodily do školy.

Také bylo nutno přihlédnout k tomu, z jakého etnika se jeho milenky etablovaly. Byly to, pokud si vzpomínám, všechno Cikánky. Nerad bych, aby se tato poznámka vysvětlovala rasisticky. Tedy tak, že šlo o méněcenné tvory. To tím nemyslím. Myslím tím to, že Cikáni jsou přírodní národ a žijí podle vlastních zákonů. Sex není u nich příliš omezen věkem. Neudělat jim to Opočenský, udělá jim to brácha nebo táta nebo soused. To je prostě fakt, nemá cenu se nad tím rozčilovat. Ostatně Opočenského milenky snad už ani nebyly panny v době, kdy je Opočenský obdělával. (Toto přesně nevím a nevím ani, zda to soud zkoumal, pokud ne, tak rozhodně měl.)

To, že Opočenského braly jako kamaráda a nezanevřely na něj, dokazovalo i jejich chování u soudu, kde prý na něj mávaly a přátelsky ho zdravily. Proč to říkám? Abych upozornil na to, že Opočenského dívky nebyly žádné oběti. Neutrpěly duševní trauma.

O milenkách Kulínského se to, bohužel, říct nedá. Způsob, jakým po nich vymáhal důvěrnosti, je odporný. Nutně se to muselo odrazit na psychice těch dívek. „Milenky“ Kulínského jsou oběti a ponesou si následky řadu let, možná celý život.

Přesto byl Opočenský uznán vinným a trest si odseděl, kdežto Kulínský – ač také uznán vinným – je na svobodě. Jen takové plácnutí po prstech.

Spravedlnost je prý slepá. Mně se zdá, že je v českém státě čím dál víc ohebná. Kulínského případ je ostudným selháním české justice.

Zdroje

Kulínský dostal za zneužívání sboristek podmínku
• Žalobce žádá pro Kulínského osm a půl roku vězení
• Chtěla jsem být zajímavá, stáhla výpověď bývalá Kulínského sboristka
• S Kulínským jsem poprvé spala ve třinácti, vypověděla sboristka
• Když si sundá brýle, netrefí ani do dveří, hájila Kulínského sboristka