Svobodní zednáři – fantasmagorie nebo reálné nebezpečí?

Tak se mi zdá, že té literatury o zednářství je nějak moc, samozřejmě té protizednářské. Kromě řady dobrých knih, statí a studií jsou tam ovšem i takové, které vycházejí z bujné fantazie nebo jsou poznamenány nadměrným strachem z aktivit zednářských lóží. Ty potom poskytují odpůrcům církve vítaný propagandistický arzenál o "paranoidních katolících". Faktem je, že pokoncilní rozvrat církve není pouze dílem zednářů, ale také dílem samotných katolíků, kteří nežijí podle nauky církve a jimž různé změkčující teorie o prázdném pekle nebo o "právu" svědomí na mimomanželský sex a antikoncepci příjemně šimrají v uších. Znamená to ale, že zednáři už dnes nejsou nebezpeční? Že jsou jen neškodným charitativně-vzdělávacím spolkem bez politických a ideologických ambicí? Že už o likvidaci katolické církve vůbec neusilují?

Na tuto otázku dává odpověď francouzský týdeník "Le Point", který vůbec nepatří mezi příznivce katolicismu. Odvolává se na literaturu, publikovanou samotnými zednáři, kteří dnes již necítí takovou potřebu zahalovat se utajením. Koneckonců vždycky platilo, že zednář může hrdě deklarovat svou příslušnost k lóži, jen nesmí vyjevit jméno jiného člena a vyzradit tajemství zasvěcení a rituálu. Tak bylo zveřejněno, že např. francouzský Grande Orient (Velký východ), nejznámější zednářská obedience, čítá v samotné Francii 50 tisíc členů. Jsou to lidé ve vedoucích funkcích, příslušníci svobodných povolání a politikové. Motivací vstupu do lóží je jednoznačně kariéra. Vlivy lóží jsou velmi silné i na úrovni obecních samospráv. Velkou aktivitu vyvíjí Grande Orient i v zemích bývalého východního bloku. Ještě před rozpadem komunismu mnozí nomenklaturní kádři komunistických stran, kteří na rozdíl od svých spoluobčanů mohli volně cestovat na Západ, vstoupili do lóží v ulici Cadet v Paříži, aby potom po rozkladu komunismu zakládali další ve své vlasti.

Grande Orient má ale silnou konkurenci v další zednářské obedienci, jež se nazývá "Velká národní lóže francouzská". I ona čítá cca 50 tisíc členů a každoročně vzrůstá o 3,5 tisíc. Její přední představitel Alexander Adler, historik a politolog, uvádí, že tato lóže je "zaměřena na citlivé společenské otázky", bojuje proti rasismu a za neomezenou svobodu potratů. Právě tito lidé připravili podle Adlera volbu Nicolase Sarkozyho prezidentem.

Baštou francouzského zednářství je školství. Zhruba tisíc vedoucích školských funkcionářů je v lóžích. Dalším objektem zájmu zednářství je policie. Čtvrtina policejních komisařů jsou zednáři. Podle nejnovějších statistik, vypracovaných samotnými zednáři, některé lóže jsou až ze 60 procent složeny z vysokých důstojníků policie. Patří již k dlouholeté francouzské tradici, že poradci ministerstva vnitra nebo příslušníky rozvědky mohou být pouze zednáři.

Fenoménem posledních let je vznik specifických lóží homosexuálů. Jejich iniciátorem byl Jean Paul Gaultier, velkopodnikatel a majitel řady luxusních módních salonů v celém světě. Patří již desítky let k vysokým funkcionářům Národní lóže francouzské. Jeho přítel Donald Potard, kterého Gaultier dostal do lóže, má za úkol prostřednictvím lóží kontaktovat francouzské politiky, kteří náleží k lóžím, aby prosazovali zákony umožňující registrované partnerství, potažmo manželství sodomitů.

V rámci Národní lóže francouzské vznikly také specifické lóže čarodějů a spiritistů. Řídí se heslem "volnost, rovnost, duchovnost". Tyto lóže mají úzký kontakt na špičky francouzské rozvědky a na elektrárenský gigant EDF. 20 procent jejich členstva tvoří ženy. Všichni noví příslušníci těchto lóží jsou povinni přísahat na "svaté knihy" okultního charakteru. V případě, že jsou bez vyznání, přísahají na tzv."bílou knihu", která vysvětluje okultní praktiky přirozeným způsobem.

Zednáři jsou též hojně zastoupeni v politice. Z těch, kteří se s členstvím v lóži neskrývají, je třeba jmenovat hlavně předsedu senátu Christiana Ponceleta, ministra vnitra Bricea Hortefeuxe a socialistického starostu Lyonu a poslance Pierrea Bourguignona. Zednáři jsou také nejužší spolupracovníci prezidenta Sarkozyho Patrick Balkany, Patrick Devedjian a Manuel Aechliman. V lóžích jsou také státní tajemník André Santini a vlivný senátor Michel Charasse. Francouzští zednáři uplatňují svůj vliv i v bývalých francouzských koloniích. Tři afričtí prezidenti jsou členy Národní lóže francouzské: Denis Sassou-Nguesso v Kongu, Francois Bozizé ve Středoafrické republice a Omar Bongo v Gabunu. O francouzském prezidentu Sarkozym není známo, že by byl členem lóže (alespoň se k tomu veřejně nehlásí). Je však mimo jakoukoliv pochybnost, že podobně jako jeho předchůdci zednářům podléhá. Ve funkci prezidenta se oficiálně účastnil v listopadu r. 2007 přátelského setkání s velmistry lóží v ústřední zednářské svatyni v Paříži. Premiér Francois Fillon přijal předtím tyto velmistry ve své kanceláři. Zednáři veřejně protestovali, když Sarkozy nedávno oznámil, že bude zapotřebí korigovat dosavadní zákon z r. 1905 o odluce Církve od státu. Prezident okamžitě vycouval a řekl, že půjde jen o nepatrné kosmetické změny, které budou na tajném zasedání probrány s velmistry lóží. Z toho je tedy jasné, že v současné Francii nemůže špičkový politik učinit žádné závažné rozhodnutí bez konzultace se svobodnými zednáři.

Uvedená fakta jasně dokazují, že zednáři mají ve Francii obrovskou moc a vliv. Jejich programem je boj za co nejširší liberalizaci potratů ve všech zemích světa, za legalizaci homosexuálních svazků a eutanazie. To vše spojují se vznešenými hesly demokracie, svobody, rovnoprávnosti, antirasismu, emancipace žen apod. Protože katolická morálka stojí v radikální opozici vůči těmto zednářským požadavkům, je jasné, že Církev je mezi prvními, kdo musí být podle jejich plánů zneškodněn. Vliv a síla zednářů nejsou omezeny jen na Francii. Silná zednářská tradice je též v anglosaských zemích, v Německu, v Itálii a v Latinské Americe. Toto je nutno reflektovat a mít na zřeteli, ale nepropadat strachu a rezignaci. Jako mnohokrát v dějinách, i tentokrát bude mít poslední slovo Bůh a Jeho spravedlnost.

Poznámka autora: Informace byly čerpány z publikací Nasz Dziennik (4.2.2008) a Franciszek Ćwik: „Ofenziwa masonerii“