Křižák s husitským chorálem

V Právu 28. 3. 08 jsme se mohli minulý týden na titulní straně deníku dozvědět toto:

„Na rozloučení s českým vojákem (padlým v Afghánistánu) zazněl husitský chorál.

Husitský chorál „Kdož sú boží bojovníci“ v podání Daniela Landy zazněl včera na přání rodiny z reproduktorů Strašnického krematoria v Praze....“

Pro každého Čecha znajícího dějiny husitství jistě strašné a pobuřující sdělení! Husité byli odpůrci katolické církve a její nemravné imperiální a hrabivé praxe ve světě, za což si vysloužili několik křižáckých výprav do naší země, při kterých se zde vraždilo, loupilo, vypalovaly vesnice, znásilňovalo. Svým záměrem, složením z žoldáckých „podpůrných oddílů“, se slibem odpuštění dluhů či všech hříchů a případným vylepšením svého politického renomé byly tyto středověké agresivní podniky totožné s těmi, které dnes provádí křesťanský Západ v Iráku a Afghánistánu.

Nikoliv omylem ale právě zcela trefně proto nazýval Usáma bin Ládin tyto vojenské agresory ze Západu „křižáky“. Nic podstatného se totiž od středověku nezměnilo, pouze zbraně jsou značně dokonalejší a ničivější a bývalí čeští husité jsou součástí křižáckých žoldáckých oddílů.

Tyto nemravné a agresivní vojenské podniky jsou dnes - stejně jako dříve v případě francouzských katarů nebo kacířských Čechů - navíc úplně stejně uváděny do chodu masovým vymýváním mozků, lživou propagandou, která svou moc roztahuje všude tam, kde je dost žádostivců, ochotných se podřídit pirátském loupeživém vedení. Změnilo se pouze to, že ve středověku celou loupeživou mašinérii organizoval a často i platil přímo papež, dnes už především ti křižáci, kteří se chtějí zmocnit bohatství takových zemí, kde jsou pod zemí ukryty „podzemní poklady“.

Že by toto všechno rodina vojáka Milana Štěrby nevěděla? Že by nechodili do české školy a neznali naši historii? Jsou „boží bojovníci“ ti, kterým jde o ropu a další nerostné bohatství, nebo spíše ti, kteří si přejí osvobodit svoji zemi od cizích dobyvatelů a kořistníků?

Účast mnohonárodních či internacionálních oddílů na podobných válečných zločinech má dva vynikající důvody. Jednak se tím vyjadřuje „demokratická pluralita“ názoru, že dotyčnou zem je třeba porobit a že to není názor pouze jednoho hlavního agresora – a tento agresor má tak již své křoví a svou „veřejnost“ – ale také a především je sehraná „internacionalita“ vedena tou ďábelskou myšlenkou, že kdyby se celá věc nezdařila a okupant by musel s ostudou odtáhnout, bude to ostuda všech zúčastněných, kteří budou právě proto dál věrně sloužit, protože se „také namočili“. Platí zde známé: „Kdo jsi bez viny, hoď po mně kamenem!“ A když se ta vina šikovně zorganizuje...

My Češi jsme již podobnou internacionální pomoc, jaké se dnes dostává Afghánistánu či Iráku, nedávno zažili, takže každý český člověk by měl rozumět, o co se v případě organizované „internacionality“ jedná a nic nedat na křižácké lákání na velký výdělek a „politické zásluhy“. Je to totiž zcela nemravné a zcela nelidské.

Za to, že toto všechno mladí čeští kluci, kteří si říkají „legionáři“ a chtějí se přirovnávat ke skutečným legionářům, kteří bojovali za svobodu a samostatnost českého národa, nechápou nebo nechtějí chápat, nese plnou zodpovědnost celá politická špička naší země a šéfredaktoři všech velkých deníků a výrobci televizních zpráv – organizátoři řízené mediální kampaně - kteří jim matou hlavu a převracejí hodnoty.

Každý křižák je totiž ve skutečnosti pouze do té míry „božím bojovníkem“, do jaké je také „Bůh“ především pánem zlata, nafty a mamonu.