Dvojí občanství – a loajání jsme vůči komu?

Jeden člověk mi napsal a ptal se: „Proč jsou tu izraelsko-američtí, ale žádní mexicko-američtí státní příslušníci?“

Dobrá, zde je můj názor na tuto věc. Chtěl bych znát také vaše pohledy a názory.

Pokud nejsme rodilí američtí Indiáni, všichni Američané pochází z nějaké jiné země. Oba mí rodiče byli z Anglie. Byli pyšní, že jsou „Britové“, ale ještě pyšnější byli na získání amerického občanství. Jistě, měli jsme obrázky královny a tretky s britskou státní vlajkou. Má matka dokonce dodržovala tradiční čaj o čtvrté a dělala dobrý yorkshirský pudink. Můj starší bratr sloužil koncem 60. let v americké armádě a byl ve Vietnamu. Když došlo na „oddanost“, všichni jsme byli vlastenečtí Američané. Tečka.

Slovo „oddanost“ znamená, že slibujeme loajalitu. Také je s tím spojeno očekávání, že tato loajalita bude výhradní a neomezená. Například v případě vyhlášení války nebo reálné hrozby nebo konfliktu by naše loajalita k Americe měla vylučovat všechny ostatní zájmy vůči jiné zemi nebo politické ideologii.

Když skládali svou přísahu stát se americkými občany, mí rodiče museli slíbit „oddanost“ výhradně Americe a vzdát se oddanosti „každé a všem cizím vládám“. To zahrnuje i Velkou Británii, jednoho z našich nejsilnějších spojenců.

Než mě Viewzone požádal o prozkoumání významu „dvojího občanství“, nikdy jsem ten výraz neslyšel. Jak může být někdo zároveň občanem dvou zemí? Ale byl jsem jen neznalý. Dvojí národnost a občanství jsou docela běžné.

Prohledáváním internetu jsem zjistil, že v roce 1997 kandidoval na starostu Plattsburghu v New Yorku francouzsky mluvící Kanaďan s americkým pasem. Tvrdil, že současný starosta mluví příliš špatně francouzsky na to, aby mohl řídit město tak blízko u Quebecu. Prohrál. Rovněž v roce 1997 kandidoval bývalý vysoký americký úředník EPA (Environmental Protection Agency – Agentura pro ochranu životního prostředí) na prezidenta Litvy. V únoru byl za bouchání ohňostrojů inaugurován!

V roce 1996 mohli Dominikáni z New Yorku nejen poprvé volit v prezidentských volbách v Dominikánské republice, ale mohli volit kolegu Newyorčana. Několikanásobná národnost se stala takovou samozřejmostí, že se někteří analytici bojí trendu podkopávajícího pojem národnost, zejména na místě s nejrozmanitějšími národnostmi na Zemi: ve Spojených státech.

Debata o tomto problému zesílila na konci 90. let, kdy se Mexiko připojilo k seznamu chudých národů, které říkají, že je pro jejich občany v pořádku stát se občany zemí, do kterých se stěhují. Podle zákona, vstoupivšího v platnost roku 1998, si Mexičané v zahraničí – většina z nich ve Spojených státech – udrží mexické občanství, dokonce i když žádají o americké občanství. A naturalizovaní Američané mexického původu budou moci opět získat své původní občanství. Mexická vláda nakrátko, prozatím, emigrantům nedává právo volit.

Bezpečnostní problémy

Jelikož je součástí občanství i zodpovědnost být loajální výhradně jedné zemi, celý koncept dvojího občanství a národnosti přináší otázku, které zemi dává dvojí občanství přednost. Toto je extrémně důležité ve chvíli, kdy dvě země mají protichůdné zájmy. Pokud je dvojí občan na vysokém postu v naší vládě, může to být smrtící problém.

Dokáže si někdo představit občana Japonska sloužícího za druhé světové války v Pentagonu? A co občana Sovětského svazu majícího pozici v kabinetu Bílého domu během studené války?

Dnešní konflikty se soustředí na Středním východu. Amerika potřebuje vyváženou zahraniční politiku vůči arabským národům produkujícím ropu s cílem udržet v oblasti mír a stabilitu. To zatěžuje naši vládu, která má být při jednání s arabským světem a Izraelem nestranná. Zatímco irácká války byla založena na lžích o zbraních hromadného ničení a pomstě za 11/9, skutečný důvod se ukázal jako dobře navržený globální plán ke zvýšení moci a pákového efektu Izraele. Krom této politiky zde hrozí ještě jeden potenciální úder proti zájmům a bezpečnosti Ameriky – hrozící válka s Íránem. Tato válka bude vedena kvůli bezpečnosti Izraele a bude zaplacena krví amerických vojáků a těžce vydělanými penězi amerických občanů, jejichž kvalita života je nepřímo svázaná s cenou benzínu.

Profesor z Harvardu Stephen Walt a profesor na univerzitě v Chicagu John Mearsheimer ve své nedávno vydané, široce chválené publikaci Izraelská lobby a americká zahraniční politika zaměřili svou pozornost na silnou izraelskou lobby, jež má velký vliv na americkou zahraniční politiku (viz článek BBC). Každodenní vliv, kterým tato lobby působí, vytváří řadu mezinárodních politických rozhodnutí, na které lze pohlížet jako na jsoucí v přímém odporu vůči zájmům a bezpečnosti amerického lidu. Tyto činy a politika jsou nejčastěji uskutečňovány americkými vládními pověřenci, kteří mají silné postavení a jsou dvojími americko-izraelskými občany. Jelikož politika, kterou podporují, je často prospěšná výhradně pro Izrael, nezřídka ke škodě Ameriky, je tu argument, že jejich loajalita jde špatným směrem.

Lze zde citovat několik klasických příkladů.

Jonathan Jay Pollard byl americko-izraelský občan pracující pro americkou vládu. Je dobře známý, protože Americe ukradl víc tajemství než jakýkoliv jiný špion v historii Ameriky. Během výslechů Pollard řekl, že se cítil nucen „postavit zájmy svého státu“ před své vlastní. A ačkoliv měl jako specialista kontrašpionáže amerického námořnictva bezpečnostní prověrku na stupni přísně tajné, „svým státem“ myslel Izrael.

Doslova desetitisíce Američanů vlastnících americké pasy přiznávají, že cítí loajalitu v první řadě ke státu Izrael. V mnoha případech tito Američané volí v izraelských volbách, nosí izraelské uniformy a bojují v izraelských válkách. Řada z nich je aktivně zapojena do konfiskace palestinské půdy do izraelského politického systému. Napadají mě tři příklady:

Jedním z nich je rabín Meir Kahane, který v USA založil militantní Jewish Defense League (Židovskou obrannou ligu) a v 60. letech emigroval do Izraele, kde byl zvolen do Knessetu. Nakonec byl roku 1990 zastřelen na jednom ze svých amerických shromáždění pro sbírku finančních prostředků. Byl to v Brooklynu narozený rabín pendlující mezi Tel Avivem a New Yorkem, kde rekrutoval militantní americké Židy pro své aktivity v Izraeli proti Palestincům. Prohlašoval, že je „dvojím občanem“ Ameriky a Izraele.

Další židovský Američan, James Mahon z Alexandrie ve Virginii, byl údajně na tajné misi za účelem zabít předsedu OOP Jásira Arafata, když byl roku 1980 zastřelen neznámým útočníkem. Ve chvíli, kdy byl zastřelen, Mahon v ruce držel americkou M-16 a v kapse měl americký pas.

Pak tu byl Alan Harry Goodman, americký Žid, jenž odešel ze svého domova v Baltimore v Marylandu, odletěl do Izraele a sloužil v izraelské armádě. Pak, 11. dubna 1982, šel sám ozbrojen samopalem Uzi do nejposvátnější mešity Al-Aksá v Jeruzalému, kde zahájil palbu, zabil dva Palestince a další zranil. Jak americká tak izraelská vláda význam incidentu bagatelizovaly, stejně jako média.

V nedávné době lodní mistr amerického námořnictva Ariel J. Weinmann během služby v nebo u Bahrajnu, Mexika a Rakouska, „se záměrem nebo důvodným přesvědčením, že to bude použito k poškození Spojených států nebo zvýhodnění cizího státního příslušníka (Izraele), [se pokoušel] komunikovat, doručovat nebo předávat informace kvalifikované jako DŮVĚRNÉ nebo TAJNÉ, týkající se národní obrany, představiteli, důstojníkovi, agentovi nebo zaměstnanci cizí vlády“. Weinmann byl zatčen 26. března poté, co byl podle námořnictva „svým velitelem označen za dezertéra“. Informace, které shromažďoval, byly předávány Izraeli.

(Zde se autor ať už úmyslně nebo neúmyslně mýlí. Weinmann nepředával materiály Izraeli, ale Rusku. Viz například zde: Espionage Case: Ariel Weinmann. Děkuji za upozornění čtenáře v diskuzi za článkem. Editor.)

Příklady Kahaneho, Mahonma, Goodmana a Weinmanna přináší otázku, kdy americký občan přestává být, nebo by měl přestat být, americkým občanem. Americký zákon kdysi jasně říkal, že americký občan dluží svou oddanost v první řadě Spojeným státům. Americký občan by neměl bojovat v cizí armádě nebo zastávat vysoký úřad v cizí zemi, aniž by riskoval zbavení občanství. Tak co se kruci stalo?

Zákon o státní příslušnosti (The Nationality Act) z roku 1940

Paragraf 401 (e) zákona o státní příslušnosti z roku 1940 ukládá, aby americký občan, ať už narozením nebo naturalizací, „ztratil svou [americkou] státní příslušnost... hlasováním v politických volbách cizího státu“. Tento zákon byl mnohokrát prověřen. Například roku 1958 americký občan jménem Perez hlasoval v mexických volbách. Případ šel až k Nejvyššímu soudu, kde většina zastávala názor, že Perez musí přijít o své americké občanství. Soud prohlásil, že kongres stanovil zbavení občanství jako rozumný způsob ochrany Spojených států před potížemi v jejich mezinárodních vztazích. Jenže pak se přihodilo něco velmi zvláštního.

V roce 1967 dostal americký Žid Beys Afroyim výjimku, která znamenala precedens výhradně pro americké Židy. Afroyim, narozený roku 1895 v Polsku, v roce 1912 emigroval do Ameriky a roku 1926 se stal americkým občanem. Roku 1950, v 55 letech, emigroval do Izraele a stal se izraelským občanem. Roku 1951 hlasoval v izraelských volbách do Knessetu a pak i v pěti politických volbách, které následovaly. Takže podle všech norem ztratil své americké občanství – je to tak? Není.

Po deseti letech života v Izraeli se Afroyim chtěl vrátit do New Yorku. V roce 1960 požádal americký konzulát v Haifě o americký pas. Ministerstvo zahraničí jeho žádost odmítlo s odvoláním na paragraf 401 (e) zákona o státní příslušnosti – totéž rozhodnutí, jež zbavilo občanství amerického občana jménem Perez.

Afroyimovi právníci tento případ předložili k okresnímu soudu ve Washingtonu, D.C., který zákon podpořil. Právníci se tedy obrátili na apelační odvolací soud. I tento soud podpořil zákon. Afroyimovi právníci nakonec předložili případ u Nejvyššího soudu. Zde, kde byl soudcem Abe Fortas, bývalý právní zástupce Lyndona Johnnsona a jeden z nejmocnějších židovských Američanů, soud hlasoval v poměru 5 ku 4 ve prospěch Afroyima. Soud prohlásil, že americká vláda neměla žádné právo „okrást“ Afroyima o jeho občanství!

Soud, obracejíc tak svůj původní rozsudek ohledně mexického Američana, rozhodl, že Afroyim neukázal „záměr“ ztratit americké občanství hlasováním v izraelských volbách.

Ačkoliv Washington tvrdí, že má „dobrou sousedskou“ politiku s Mexikem, USA Mexičanům nedovolují mít dvojí občanství. USA je nutí být buď Američany nebo Mexičany – obojím být nemůžete. Ale ve svém zvláštním vztahu s Izraelem se USA staly velmi chápavými k umožnění izraelským Američanům ponechat si dvě občanství a americkým občanům nejen zastávat veřejný úřad v Izraeli, ale zároveň mít pozici v americké vládě! Žádná jiná země nemá tuto zvláštní výjimku z našich zákonů o občanství.

Takže byste se možná mohli zeptat, jsou zde nějací další dvojí izraelsko-američtí občané, kteří zastávají pozici v americké vládě a mohli by ohrozit americkou bezpečnost? Ano. Popřemýšlejte o následujícím seznamu, který jsem získal na webu:

Michael Mukasey

Nedávno jmenován americkým generálním prokurátorem. Mukasey byl také soudce ve sporu mezi developerem Larry Silversteinem a několika pojišťovacími společnostmi po zničení Světového obchodního centra 11.9.2001.

Michael Chertoff

Bývalý náměstek generálního prokurátora v trestním oddělení ministerstva spravedlnosti; nyní ministr pro vnitřní bezpečnost.

Richard Perle

Jeden z Bushových poradců pro zahraniční politiku, předseda Rady obrany v Pentagonu. Perle, s velkou pravděpodobností agent izraelské vlády, byl v 70. letech vyhnán z úřadu senátora Hanryho Jacksona poté, co ho Národní bezpečnostní agentura (NSA) chytila, jak předává vysoce tajné (národní bezpečnost) dokumenty izraelskému velvyslanectví. Později pracoval pro izraelskou zbrojní firmu Soltam. Perle vzešel z jednoho proizraelských trustů, AEI. Je jedním z předních proizraelských fanatiků vedoucích podněcování irácké války ve vládě a nyní v médiích.

Paul Wolfowitz

Bývalý náměstek ministra obrany a člen Perleho Rady obrany v Pentagonu. Wolfowitz je blízký spolupracovník Perleho, a údajně má blízké vazby na izraelskou armádu. Jeho sestra žije v Izraeli. Wolfowitz vzešel ze židovského trustu JINSA. Byl druhým předním podněcovatelem irácké války ve vládě. Později byl jmenován ředitelem Světové banky, ale po skandálu se zneužíváním pravomocí pod tlakem členů banky rezignoval.

Lawrence (Larry) Franklin

Bývalý analytik Obranné zpravodajské služby se zaměřením na otázku íránské politiky, jenž pracoval v úřadu náměstka ministra obrany pro politiku Douglase Feitha a podával zprávy přímo Feithovu náměstku Williamovi Lutimu, byl 20. ledna 2006 odsouzen „k víc než 12 letům vězení za poskytnutí důvěrné informace izraelskému diplomatovi“ a členům proizraelské lobbyistické skupiny Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti (American-Israel Public Affairs Committee – AIPAC). (Zdroj: sourcewatch.com).

Franklin „zůstane na svobodě, dokud vláda pokračuje v širším šetření případu“ a „čas, který stráví ve vězení, by mohl být silně zredukován za jeho pomoc s obžalobou“ bývalých členů AIPAC, Stevena J. Rosena a Keitha Weissmana, [kteří] mají jít před soud v dubnu [2006]. Franklin připustil, že se s Rosenem a Weissmanem mezi roky 2002 až 2004 pravidelně setkával a mluvili o důvěrných informacích, včetně informací o potenciálních útocích na americké jednotky v Iráku. Rosen a Weissman poté předávali to, co se dozvěděli, reportérům a izraelským úředníkům. (Zdroj: sourcewatch.com).

Douglas Feith

Náměstek ministra obrany a politický poradce v Pentagonu. Je to blízký spolupracovník Perleho a sloužil jako jeho zvláštní poradce. Stejně jako Perle a ostatní je proizraelský extremista, který v minulosti obhajoval protiarabskou politiku. Je úzce spjat s extremistickou skupinou Sionistická organizace Ameriky (Zionist Organization of America), která útočí dokonce i na Židy, kteří nesouhlasí s jejími názory. Feith často mluví na konferencích ZOA. Řídí malou právnickou firmu Feith and Zell, která má jen jednu mezinárodní kancelář, v Izraeli. Většina její advokátní práce reprezentuje izraelské zájmy. Na webu jeho firmy se před jeho jmenováním uvádělo, že „zastupuje izraelského výrobce zbraní“. Feith v podstatě reprezentuje izraelskou válečnou mašinérii. Také vzešel ze židovského trustu JINSA. Feith, stejně jako Perle a Wolfowitz, tvrdě vede kampaň za válku proti Iráku v zastoupení Izraele.

Byl vyšetřován FBI kvůli podezření z úniku důvěrných informací do Izraele na základě toho, že byl šéfem Larryho Franklina v době, kdy Franklin předával dokumenty Rosenovi a Weissmanovi z AIPAC. Proto byl nucen opustit Radu národní bezpečnosti. Také byl vyšetřován senátním výborem pro zpravodajské služby za to, že si „vycucal z prstu zpravodajské informace“, jež byly použity k ospravedlnění invaze do Iráku.

Edward Luttwak

Člen studijní skupiny národní bezpečnosti ministerstva obrany v Pentagonu. Je to údajně izraelský občan a v Izraeli vyučoval. Píše pro izraelské a proizraelské noviny a časopisy. Je extrémista, jehož stěžejním tématem v řadě článků je nutnost americké války proti Iráku a Íránu.

Henry Kissinger

Jeden z mnoha poradců v Pentagonu. Kissinger sedí v Radě obrany v Pentagonu. Pro detailní informace o Kissingerově špatné minulosti viz knihu Seymoura Hersche Cena moci: Kissinger v Nixonově Bílém domě (Price of Power: Kissinger in the Nixon White House). Kissinger byl pravděpodobně zapojen do zločinů v aféře Watergate, masovém vraždění v jihovýchodní Asii (Vietnam, Kambodža, Laos), instalování k moci chilského masového vraha, diktátora Pinocheta, masového zabíjení při operaci Condor v Jižní Americe, a v nedávné době sloužil jako poradce srbského ex-diktátora Slobodana Miloševiče. Konzistentně obhajoval válku proti Iráku. Kissinger je americký Ariel Šaron. Prezident Bush ho bohužel nominoval do čela vyšetřovací komise 11. září 2001. To je jako nechat bankovního lupiče vyšetřovat podvod. Po masivních protestech později odstoupil.

Dov Zakheim

Vysvěcený rabín, který údajně má izraelské občanství. Navštěvoval židovskou vysokou školu v Londýně a roku 1973 byl vysvěcen na ortodoxního rabína. Byl profesorem na Jewish Yeshiva University v New Yorku. Má blízko k izraelské lobby.

Je také členem Rady pro mezinárodní vztahy a v roce 2000 byl spoluautorem stanovisek Projektu pro nové americké století, přestavba americké obrany, obhajujícího nutnost po incidentu jako Pearl Harbor mobilizovat zemi do války s jejími nepřáteli, většinou středněvýchodními muslimskými zeměmi.

Od 4. května 2001 do 10. března 2004 byl Bushem jmenován jako kontrolor Pentagonu. V této době nebyl schopen vysvětlit zmizení 1 bilionu dolarů. Donald Rumsfeld ve skutečnosti téměř tři roky předtím, 10. září 2001 oznámil, že audit zjistil, že také z účetních knih Pentagonu zmizely 2,3 biliony dolarů. Tento příběh byl pohřben pod sutí z 11/9. Obě dvě částky zmizely pod Zakheimovým dozorem. Můžeme jen hádat, kde ty peníze skončily.

Navzdory těmto podezřením Zakheim 6. května 2004 přijal lukrativní místo v Booz Allen Hamilton, jedné z nejprestižnějších strategických konzultačních firem na světě. Jedním z jejích klientů byla Blessed Relief, dobročinná organizace, o níž se říkalo, že je zástěrkou pro machinace Usámy bin Ladina. Booz, Allen & Hamilton pak také úzce spolupracovala s DARPA, Agenturou pro výzkum pokročilých obranných systémů (Defense Advanced Research Projects Agency), což je výzkumné rameno ministerstva obrany.

Judicial Inc nám říká, že Zakheim je dvojitý izraelsko/americký občan a 25 let se pohybuje v síních americké vlády, formující obrannou politiku a ovlivňující prezidenty Reagana, Bushe staršího, Clintona a Bushe mladšího. Judicial Inc poukazuje na to, že většina izraelské výzbroje byla dodána díky němu. Celé skupiny amerických F-16 a F-15 byly klasifikovány jako vojenské přebytky a prodány do Izraele za zlomek hodnoty.

Kenneth Adelman

Jeden z mnoha poradců v Pentagonu, zasedá rovněž v Perlově Radě obrany a je dalším extrémistickým pro-izraleským poradcem, který podporuje válku proti Iráku. Je častým hostem Fox News a často vyjadřuje extrémistické a mnohdy směšné protiarabské a protimuslimské názory. Díky svému rasismu nebo ignoranci Araby na Fox News nazval „antisemity“ (28.11.2001). Kdyby se podíval do slovníku, zjistil by, že Arabové jsou definováni jako semité.

I. Lewis „Scooter“ Libby

Bývalý personální šéf viceprezidenta USA Dicka Cheneyho. Jako hlavní proizraelský židovský poradce Cheneyho tlačil na napadení Iráku. Je to dlouhodobý spolupracovník Wolfowitze. Byl také advokátem usvědčeného zločince a izraelského špióna Marka Riche, kterému prezident Clinton udělil v posledních dnech ve funkci amnestii. Libby byl nedávno usvědčen ze lhaní federálním vyšetřovatelům aféry Valerie Plameové, kdy byli Plameová a skrytý agent CIA jako takoví odhaleni v rámci politické pomsty Bushovy vlády za odkrytí lží vedoucích k irácké válce, k němuž došlo ze strany jejího manžela.

Robert Satloff

Poradce v Radě národní bezpečnosti. Byl výkonným ředitelem izraelského lobbyistického „trustu“ Washingtonský institut pro blízkovýchodní politiku (Washington Institute for Near East Policy). Z této přední skupiny pochází mnoho izraelských lobbyistických „expertů“, jako například Martin Indyk.

Elliott Abrams

Poradce v Radě národní bezpečnosti. Před tím pracoval v trustu Centrum etiky a veřejné politiky (Ethics and Public Policy Center) ve Washingtonu. Za Reaganovy vlády byl náměstkem ministra zahraničních věcí se zaměřením převážně na Latinskou Ameriku. Hrál důležitou úlohu ve skandálu Irán-Contra, což obnášelo ilegální prodej amerických zbraní Iráku pro boj s Íránem a ilegální financování rebelů contra bojujících za svržení nikaragujské Sandinistovy vlády. Také třikrát lhal parlamentním výborům a tím čelil obviněním z těžkých zločinů. V roce 1991 byl uznán vinným ze 2 přečinů a odsouzen na jeden rok podmíněně a 100 hodin veřejných prací. O rok později mu udělil prezident Bush (senior) plnou milost. Byl jedním z největších proizraelských židovských jestřábů na ministerstvu zahraničí za Reaganovy vlády.

Marc Grossman

Náměstek ministra zahraničí pro politické záležitosti. Byl generálním ředitelem zahraniční správy a ředitelem lidských zdrojů na ministerstvu zahraničí. Grossman je jedním z mnoha proizraelských židovských úředníků Clintonovy vlády, které Bush povýšil na vyšší posty.

Richard Haass

Ředitel politického plánování na ministerstvu zahraničí a velvyslanec se zvláštním posláním. Je také ředitelem Programu národní bezpečnosti a hlavní partner v Radě pro zahraniční vztahy (CFR). Byl jedním z největších proizraelských židovských jestřábů v první Bushově (staršího) vládě, kde byl v Radě národní bezpečnosti a kde konzistentně prosazoval válku proti Iráku. Je také členem studijní skupiny národní bezpečnosti ministerstva obrany v Pentagonu.

Robert Zoellick

Obchodní představitel USA, pozice na úrovni vlády. Je také jedním z největších proizraelských židovských jestřábů v Bushově (staršího) vládě, kde obhajoval invazi do Iráku a okupaci zbytku země, aby mohla být dosazena loutková vláda ve stylu Vichy. Konzistentně obhajuje válku proti Iráku.

Ari Fleischer

Bývalý mluvčí Bílého domu za Bushovy (mladšího) vlády. Patří mezi prominenty židovské komunity. Některé zprávy uvádí, že má izraelské občanství. Fleischer má úzké kontakty na extremistickou židovskou skupinu zvanou Chabad Lubavitch Hasidics, jež vychází z Kabaly a zastává skutečně extremistické a urážlivé názory na Nežidy. Byl spolupředsedou Chabad‘s Capitol Jewish Forum. V říjnu 2001 obdržel cenu Young Leadership od American Friends of Lubavitch.

James Schlesinger

Jeden z mnoha poradců v Pentagonu. Zasedá rovněž v Perlově Radě obrany a je dalším extrémistickým proizraleským poradcem, který podporoval válku proti Iráku. Schlesinger je rovněž komisař studijní skupiny národní bezpečnosti ministerstva obrany v Pentagonu.

David Frum

Pisatel projevů pro Bílý dům, stojící za nálepkou „osa zla“. Bushovi dával dohromady všechny lži a obvinění proti Iráku ospravedlňující válku.

Joshua Bolten

Zástupce personálního šéfa Bílého domu, bývalý bankéř a prominent v židovské komunitě.

John Bolton

Bývalý zástupce u OSN a náměstek ministra zahraničí pro kontrolu zbraní a mezinárodní bezpečnost. Je poradcem prezidenta Bushe. Před tím byl hlavním viceprezidentem proizraelského trustu AEI. Nedávno (říjen 2002) obvinil Sýrii, že má jaderný program, takže by po Iráku mohli napadnout Sýrii. Musel zapomenout, že Izrael má 400 jaderných hlavic, z nichž některé jsou termonukleární zbraně (podle nedávné zprávy amerického vojenského letectva).

David Wurmser

Zvláštní asistent Johna Boltona (výše), tajemník pro kontrolu zbraní a mezinárodní bezpečnost. Wurmser také pracoval v AEI s Perlem a Boltonem. Jeho žena Meyrav Wurmser spolu s plukovníkem Yigalem Carmonem, bývalým pracovníkem izraelské vojenské rozvědky, spoluzaložila Institut pro výzkum blízkovýchodních médií (Middle East Media Research Institute – Memri), ve Washingtonu založenou izraelskou organizaci šířící články přeložené z arabských novin a zobrazující Araby ve špatném světle.

Eliot Cohen

Člen Perlovy Rady obrany a další extrémistický proizraleský poradce. Stejně jako Adelman často vyjadřuje extrémistické a mnohdy směšné protiarabské a protimuslimské názory. Nedávno napsal do Wall Street Journal článek, v němž otevřeně připustil svou rasistickou nenávist k islámu prohlášením, že by nepřítelem měl být islám, ne terorismus.

Mel Sembler

Prezident Export-Import Bank Spojených států. Prominentní židovský Republikán a bývalý národní předseda pro finance republikánského národního výboru. Export-Import Bank napomáhá obchodním vztahům mezi americkými obchodníky a zahraničními zeměmi, speciálně těmi s finančními problémy.

Steve Goldsmith

Židovský poradce Bushe pro domácí politiku. Také sloužil jako spolupracovník Úřadu Bílého domu pro iniciativy založené na víře a komunitě (OFBCI) v rámci exekutivního úřadu prezidenta. Je to bývalý starosta Indianapolis. Také je přítelem starosty Jeruzaléma Ehuda Olmerta a často navštěvuje Izrael, aby školil starosty v privatizačních iniciativách.

Adam Goldman

Zvláštní spolupracovník Bílého domu pro styk se židovskou komunitou.

Joseph Gildenhorn

Bushův zvláštní volební spolupracovník pro styk se židovskou komunitou. Byl šéfem financí pro Bushovu volební kampaň v D.C., volební koordinátor a je bývalým velvyslancem ve Švýcarsku.

Christopher Gersten

Hlavní zástupce tajemníka ministra, úřad pro děti a rodinu v HHS. Gersten je bývalý výkonný ředitel republikánské židovské koalice, manžel ministryně práce.

Mark Weinberger

Tajemník ministra bydlení a urbanizace pro veřejné záležitosti.

Samuel Bodman

Náměstek ministra obchodu. Byl předsedou a výkonným ředitelem Cabot Corporation v Bostonu v Massachusetts.

Bonnie Cohen

Náměstek ministra zahraničí pro management.

Ruth Davis

Ředitel zahraničního institutu služeb, který podléhá kanceláři náměstka pro management.

Daniel Kurtzer

Velvyslanec v Izraeli.

Cliff Sobel

Velvyslanec v Nizozemí.

Stuart Bernstein

Velvyslanec v Dánsku.

Nancy Brinker

Velvyslanec v Maďarsku.

Frank Lavin

Velvyslanec v Singapuru.

Ron Weiser

Velvyslanec na Slovensku.

Mel Sembler

Velvyslanec v Itálii.

Martin Silverstein

Velvyslanec v Uruguaji.

Lincoln Bloomfield

Asistent ministra zahraničí pro politicko-vojenské záležitosti.

Jay Lefkowitz

Zástupce asistenta prezidenta a ředitel rady pro domácí politiku.

Ken Melman

Politický ředitel Bílého domu.

Brad Blakeman

Ředitel Bílého domu pro plánování.

Nevím, jak podle vás, ale podle mně je dvojí občanství dobré pro řadového člověka. Pokud však zastáváte veřejnou pozici, která vyžaduje, abyste kladli zájmy Ameriky před všechny ostatní – pokud máte vypadat transparentně a férově před zbytkem světa ohledně utváření vaší středněvýchodní zahraniční politiky, pak je to nebezpečný trend. Dokonce i kdyby zde nebyla žádná proizraelská agenda, skutečnost, že tvůrci rozhodnutí jsou zaujatí nebo oddaní jedné ze stran současného konfliktu, měla už dávno způsobit vyvěšení červených vlajek.

Pokud si myslíte, že je to nefér, zeptejte se sami sebe: Jak byste reagovali, kdyby byl ministrem pro vnitřní bezpečnost člověk s dvojím občanstvím v Íránu, Libanonu nebo Saudské Arábii? Zeptejte se sami sebe, proč necítíte totéž u izraelských dvojích občanství. Pak pochopíte, jak silná je izraelská lobby v „regulaci“ vašeho souhlasu s jejich zvláštním statutem. Jasně, mohl bych se v tom mýlit. Rád si poslechnu váš názor.

UPDATE: 4. prosince 2007

Michael Isikoff z Newsweek oznámil, že architekt irácké války Paul Wolfowitz byl odměněn novou pozicí v Bushově vládě, která mu umožní dohlížet na utajované zprávy a formovat politiku ohledně problematiky zbraní hromadného ničení.

Ministryně zahraničí Condoleezza Riceová podle dvou nezávislých zdrojů, jež si nepřály být jmenovány, nabídla Wolfowitzovi, hlavnímu architektovi irácké války, pozici předsedy Mezinárodní bezpečnostní dozorčí rady, prestižního panelu ministerstva zahraničí. Tento18 členný panel, který má přístup k vysoce utajovaným informacím, radí Riceové v problémech odzbrojení, síření jaderných zbraní, v otázkách zbraní hromadného ničení a dalších věcech. „Myslíme si, že je na to vhodný a bude dělat skvělou práci,“ řekl jeden vysoký úředník.

Článek US-Israeli Dual Citizenship: Loyal to Whom? lze najít na řadě serverů, například zde: http://www.conspiracyplanet.com/channel.cfm?channelid=38&contentid=4903 nebo zde: http://www.care2.com/c2c/share/detail/602497. Překlad Erik Sedláček