Ortodoxní židé a holocaust II

Modlím se k Nejvyššímu, aby má slova nalezla přízeň v Jeho očích.

Na začátku bych rád poděkoval a vyslovil úctu celé íránské vládě a především váženému nejvyššímu vůdci ájatolláhu Chameneímu a Jeho excelenci prezident Mahmúdu Ahmadínedžádovi.

Na této konferenci má být a bude řečeno mnohé o evropských židech za druhé světové války. Nejsem ani vědec ani profesionální historik a nejsem schopen odpovědět na mnohé z otázek, které tu budou probírány.

Mám proto v úmyslu mluvit o morálnosti toho, co se evropským židům stalo a o morálnosti využívání jejich osudu ke zdůvodňování jiných politických a kulturních činů.

Ať jsou podrobnosti osudu evropských židů jakékoli, není pochyb, že s nimi bylo naloženo brutálně, a to jak s muži, tak i ženami a dětmi.

Židé byli fyzicky napadeni a vražděni. Jejich majetek a domy byly zabaveny. Byli hnáni napříč Evropou jako zvěř nacpaná do dobytčích vagonů bez dostatku potravy a vody. Miliony zemřely. Mezi nimi bylo přitom mnoho žen a dětí. To jsou fakta. Celosvětová židovská komunita je do značné míry potomky těch, kdo toto hrozné peklo přežili.

Těm, kdož chtějí studovat zničení evropského židovstva by dodalo větši důvěryhodnosti, kdyby jasně odsoudili činy spáchané během holocaustu. Pro ten neexistuje žádné morální ospravedlnění.

Není však rovněž žádné morální ospravedlnění pro zneužívání těchto událostí k okupaci jiných lidí a zabírání jejich majetku, protože tito lidé nemají nic společného s tím, co se stalo v Evropě. Evropa by měla odčinit to, co se stalo na jejím území, ne Palestinci. A co víc, Evropa dlouho vynakládala enormní částky na pomoc těm, kdo trpěli. Zdálo by se, že dnes nastal čas, kdy je třeba přestat obviňovat celé současné národy, jež nemají nic společného s tím, k čemu došlo během druhé světové války před půl stoletím.

Kromě toho jsme přesvědčeni, že židům nenáleží si něco přivlastňovat, když žijí v exilu mezi jinými národy, ani zaujímat antagonistický postoj vůči jiným lidem a národům. Věříme, že židé jsou povoláni k tomu, aby např. posloužili jako kladný vzor, a ne jako diktátoři.

Sionismus porušil řadu článků židovské víry. Snažil se popřít metafyzickou realitu židovského exilu a Božího příkazu, abychom žili s jinými národy v míru. Jeho krutost vůči Palestincům byla a je nechvalně známa.

Zakladatel sionismu Theodor Herzl ve svém deníku napsal, že považuje existenci antisemitismu za dobrou, protože může židy učinit podezíravými vůči jiným národům světa a povede je k touze po vytvoření státu. Hodilo se mu tento antisemitismus pěstovat a někteří sionističtí vůdci odmítali účastnit se snah o záchranu evropských židů z hrůz nacistického inferna, protože to vyhovovalo jejich záměrům.

Příchod sionistické ideologie, ještě před vytvořením státu, se setkal s bouřlivým odporem velkých židovských vůdců, kteří v sionismu spatřovali dva velké problémy: jednak měl židovský lid nařízeno nesnažit se zbavit exilu silou, ale žít mírumilovně jako podřízení loajální občané všude, kde se ocitnou. Za druhé, bylo mu rovněž zakázáno získávat vlastnictví půdy. Že by se tyto zákazy měly stát minulostí a že by toho mělo být dosaženo rozsáhlou škálou násilí na jiném národu, je v naprostém rozporu s židovskou vírou a zákonem. Velcí rabíni, kteří byli svědky zrodu sionismu, předpověděli, že toto hnutí může přinést Svaté zemi a celému světu hrozné katastrofy, a mnozí tvrdí, že toto hnutí je jednou z hlavních příčin samotného holocaustu. Rabíni viděli sionismus jako hrozný buřičský fenomén a cítili, že přijetí sionismu židovským lidem vyvolá Boží hněv a v dnešní době je skutečně jasné, že sionismus vyvolal obrovskou tragédii. Po celá staletí žili židé a muslimové v přátelství bok po boku, ale ty časy s příchodem sionismu pominuly. Situace je taková, že je nám třeba zázraku spásy z toho, co sionismus napáchal.

Co je nejdůležitější, je podle mého názoru to, abychom v přístupu k nanejvýš důležitým tématům sionismu a holocaustu zachovali rozvahu a morální čistotu. Co se stalo židům a jiným evropským národům, např. Polákům a Romům, bylo velké zlo. Pokud budeme chtít prozkoumat jeho parametry, čiňme tak, ale uvědomme si přitom, že zkoumáme realitu zlého skutku. V přístupu k této citlivé otázce je třeba rozvahy.

Podobně při studiu sionismu je třeba vždy rozlišovat mezi sionismem a judaismem. Mezi těmi, kdo upadli do spárů sionismu a těmi, kdo aktivně páchali sionistickou agresi; mezi Tórou skutečných židů a těmi, kdo odpadli od víry a tradic.

To jsou rozdíly, z nichž musí tato konference vycházet. Poskytne to věrohodnost úvahám a prospěje míru mezi národy, vymýcení veškeré krutosti a vůbec morálce a Božímu programu pro celé lidstvo.

Bůh s vámi.

Článek vyšel v lednu t.r. na serveru Muslimské listy.