Ortodoxní židé a holocaust I

Projev rabína Yisroele Feldmana (Neturei Karta) na Mezinárodní konferenci o holocaustu

Teherán 11.-12. 12. 2006

Vážení přátelé a kolegové. Shromáždili jsme se tu, abychom debatovali a uvažovali z různých úhlů o nesmírně závažném problému tragických událostí druhé světové války, problému, který se stal známým jako ‚holocaust‘. Jak je známo, jde o záležitost politiky a činů nacistického Německa proti židovskému lidu, zapadá to však do kontextu mnohem rozsáhlejšího vraždění, k jakému v té době došlo. Mým úkolem je pokusit se přiblížit vám názor ortodoxních židů na tuto otázku.

Nejprve mi dovolte, abych poděkoval váženým organizátorům tohoto užitečného setkání za příležitost, kterou poskytli mně i mým kolegům, abychom vyjádřili svůj názor, neboť tuto možnost považujeme za velké privilegium.

Já i mí kolegové jsme známí jako ortodoxní židé, tedy židé, kteří se snaží prožít celé své životy v souladu se starým židovským náboženstvím a způsobem života známým jako judaismus. Přišli jsme sem pod praporem skupiny známé jako Neturei Karta, která není samostatným hnutím nebo organizací, jsme však hlasateli filosofie vyjadřující opozici ortodoxního židovstva proti myšlence zvané sionismus – sekulárnímu nacionalistickému hnutí, které chce v Palestině vytvořit sektářský stát. Jak je dobře známo, sionismus a holocaust se během let velice propletly a sionisté udělali z holocaustu velký problém, aby tak mohli prosazovat svou protiprávní filozofii a záměry. Rád bych krátce pohovořil o obou těchto tématech a vztazích mezi nimi.

Snažíme se využít tuto příležitost, protože cítíme, že máme náboženskou a na náboženství založenou lidskou povinnost naše poselství co nejvíce šířit. Proto se modlím, aby naše diskuze a závěry této konference byly v každém ohledu správné a pravdivé.

Nejprve bych rád krátce zopakoval všem přítomným, protože je to v otázce holocaustu důležité, fakt, že judaismus a sionismus jsou zcela odlišné a diametrálně rozdílné pojmy. Judaismus je po tisíce let trvající stará Boží cesta života plná morálního, etického a náboženského obsahu. Sionismus je poměrně nový – něco přes sto let – sekulární nacionalistický pojem zcela zbavený etiky a morálky. Je ovšem třeba říci, že mezi židovským lidem existují náboženské skupiny, které jsou ovlivněny a nakaženy sionistickou nacionalistickou filozofií, které zaměňují sionismus a judaismus a nesprávně a falešně jednají proti učení judaismu, jak bylo po celé generace předáváno.

Judaismus učí, že židovskému lidu byla sice slíbena Svatá země, známá nyní jako Palestina, ale pouze za určitých podmínek, tj. především, že zachováme nejvyšší morální, etické a náboženské zásady. Naše náboženské učení a literatura – naše Tóra – jsou plné varování, že pokud tyto podmínky nesplníme, bude židovský lid rozptýlen v Bohem nařízeném exilu.

O to právě jde. Podmínky nebyly jak náleží splněny a židovský lid byl rozptýlen do čtyř koutů světa, jak potvrzuje historie. Až do dnešního dne je židovský lid v Bohem nařízením exilu, v němž jsme povinni být loajálními občany zemí, v nichž žijeme a je nám pod přísahou zakázáno snažit se vlastníma rukama z tohoto exilu dostat. Pod přísahou je nám rovněž zakázáno pokoušet se o vytvoření svého vlastního státu v Palestině. Protivení se těmto zákazům by znamenalo odpor proti vůli Nejvyššího a před následky takových neblahých snah jsme varováni.

Filozofie sekulárního hnutí sionismu úplně ignoruje a přestupuje jasné židovské učení, a proto byl sionismus hned od počátku odsouzen velkými židovskými náboženskými autoritami.

Kromě toho, sionismus už od svého počátku úplně ignoroval skutečnost, že v Palestině žila původní populace, skládající se převážně z Palestinců. Sionisté zahájili politiku, jíž zbavují Palestince práv na sebeurčení v zemi, v níž žili po staletí. Připravují Palestince o domy, obživu i životy. Tím se dopouštějí strašlivého porušování lidské spravedlnosti založené na náboženství.

Judaismus však káže soucit a pochopení pro zajištění života a majetku každého člověka.

Z výše uvedeného je ovšem jasné, že sionismus nereprezentuje židovský lid jako celek, a dále, že antisionismus je třeba vítat a neplést si ho s prastarým bigotním antisemitismem. To je něco, co je velmi dobře ceněno tady v Íránské islámské republice, kde židovská komunita žije v míru s plnými občanskými právy, a to už po tisíce let.

Teď se jedním z pilířů ospravedlňování sionismu stal holocaust, protože sionisté tvrdí, že židé musí mít svůj vlastní stát, aby zabránili (jak tvrdí) jeho opakování. „Už nikdy“ je jejich heslo. Proto bych rád vyložil názor ortodoxních židů na holocaust.

Nejdřív fakta. Není pochyb, že během druhé světové války došlo k hrozné a katastrofální politice a genocidě nacistického Německa vůči židovskému lidu, potvrzují to nesčetná svědectví přeživších a je to znovu a znovu plně dokumentováno. Já osobně jsem byl nejhorších následků války ušetřen, protože jsem žil v Anglii, která naštěstí nebyla nacistickým Německem okupována. Nicméně jsme já a mnozí další ztratili nespočet přátel a příbuzných, kteří zahynuli v důsledku nacistického záměrného vraždění a genocidy. Tři miliony židů zahynuly v Polsku, více než půl milionu v Maďarsku, několik desítek či stovek tisíc v Rusku, Slovensku, Francii, Belgii, Holandsku a v dalších zemích.

Obvykle se uvádí celkem šest milionů. O tomto čísle je možno debatovat, ale zločin zůstává stejně hrozný, ať bylo obětí šest, pět nebo čtyři miliony (a ony to byly miliony). Také způsob vraždění není důležitý, zda k tomu docházelo v plynových komorách (a na to jsou očitá svědectví), před popravčími četami či jinak. Zlo zůstává stejné. Jakékoli bagatelizování zločinu by bylo hroznou urážkou památky těch, kdož zahynuli.

Nicméně podle ortodoxního židovského učení a názoru by pachatelé zločinu, ač plně odpovědní za své činy, nikdy nemohli zlo páchat, kdyby v tom nebyla vůle Nejvyššího. Oběť či oběti se ovšem mohou pokusit zlu předejít, ale není-li to možné, mají přijmout vůli Nejvyššího. Podle našeho učení o Bohem stanoveném exilu je, že není úkolem židovského lidu předat naše pronásledovatele spravedlnosti. To je úkol Nejvyššího. Naším úkolem je přijmout vůli Nejvyššího a snažit se zdokonalit, zbavit se chování, jehož skutky by mohly být příčinou utrpení. Takový byl židovský postoj během celé dlouhé historie židovského utrpení.

Nijak se nesmíme odvažovat bránit se vůli Nejvyššího a domnívat se, že jsme schopni jí zabránit. To by bylo kacířství.

Sionisté svým sekulárním nafoukaným způsobem chování naprosto odporují filozofii a odvažují se říkat „Už nikdy“. Mají odvahu myslet si, že mohou zabránit Nejvyššímu v opakování holocaustu. To je kacířství.

Kromě toho, jak všichni dobře víme, dovršují zlo tohoto přístupu tím, že sami jednají nejhorším a nejkrutějším způsobem s lidem Palestiny.

Musím dodat, že využívání holocaustu sionisty k dalšímu budování sektářského státu je vrcholem licoměrnosti, když si uvědomíme, že sionisté obrátili každou fázi nacistického útlaku ve svůj vlastní prospěch. Je dobře zdokumentováno, že ve 30. letech, kdy nacistická politika vyhnala židy z Německa, spolupracovali sionisté společně – ano, společně – s nacistickými představiteli na evakuaci „vhodných“ židů, tj. mladého, zdravého průkopnického materiálu, z Německa do Palestiny. Potom během války, když zabíjení pokračovalo, je opět dobře zdokumentováno, jak bezohledné bylo jejich rozhodnutí nepomáhat, ač pomoci mohli a byli toho schopni. Potřebovali utrpení a smrt, aby po skončení války mohli žádat svůj stát. A nakonec po válce zneužili celý holocaust a soucit a sympatie, které vyvolal, s cílem zajistit si co největší zisk pro svůj stát. Prohlašovali, že účelem sionismu je zabránit dalšímu holocaustu, zatímco ve skutečnosti je sionismus o desítky let starší než holocaust. Pak pokračovali stejným způsobem v ospravedlňování svých zločinů proti Palestincům.

Názor ortodoxních židů lze shrnout takto: ano holocaust byl v každém případě hrozný, ať byl jeho rozsah jakýkoli. Ale nikdy nesmí být zneužit k ospravedlňování nelegálních a zločinných činů sionismu.

Přátelé, rád bych zakončil úpěnlivou prosbou, aby konflikty a krveprolévání na Blízkém východě, jmenovitě ve státě zvaném „Izrael“ byly definitivně vyřešeny mírovou cestou. Aby byly vystřídány režimem, který by naplňoval tužby Palestinců. Kde budou Arabové a židé moci žít v míru vedle sebe tak, jak žili po staletí.

Pak si zasloužíme, aby nastal čas, kdy sláva Nejvyššího bude zjevena všem a celé lidstvo bude žít v míru.

Článek vyšel na Muslimských listech.