Autorka přiznala, že si vymyslela příběh o tom, jak přežila holocaust

Jedenáct let po vydání svého bestselleru – povzbudivého příběhu o malé židovské dívce putující napříč Evropou a žijící s vlky – autorka příběhu z Massachusetts včera přiznala, že celý příběh je hoax.

Kniha z roku 1997 se stala centrem mnohamilionové soudní pře autorky Defonseca, spoluatorky Vera Lee z Newtonu proti vydavatelce Jane Daniel z Gloucesteru. Kniha byla v Evropě a v Kanadě bestsellerem, přitáhla pozornost Walt Disney Co, a Oprah Winfrey, ale ve Spojených státech se prodalo jen několik výtisků hlavně proto, že marketing se zastavil vlivem soudní pře.

Tiskárna Mt. Ivy Press, kterou firma Jane Daniel použila, byla firmička o jediném zaměstnanci, ženě, která se v polovině devadesátých let střetla s Defonseca, vyslechla její příběh a navrhla jí, aby o tom napsala knihu. V roce 2001 rozhodla porota v Middlesex, že nakladatelka Jane Daniel musí zaplatit 7,5 milionu Defonseca a Lee zato, že nepublikovala knihu tak, jak slíbila, a že měla skrytý profit. Soudce zvýšil pokutu navrženou porotou třikrát na 22,5 milionu a odvolací soud verdikt v roce 2005 potvrdil.

Její kniha Misha: A Memoire of the Holocaust Years (Míša: vzpomínka na roky holocaustu) byla přeložena do 18 jazyků a stala se předlohou pro nový francouzský film Survivre avec les Loups (Přežití s vlky). V prohlášení vydané jejím právním zástupce, přiznává Mischa Defonseca z Dudley, že není židovkou, a že dobu války strávila v bezpečí v Bruselu.

Včerejší přiznání je vyvrcholením týdny trvajícího intenzivního zájmu ve francouzském a belgickém tisku, vyvolaného objevením dokumentů dokazujících, že Monique De Wael (skutečné dívčí jméno Defonseca) byla v září 1937 pokřtěna v katolickém kostele v Bruselu, a že v letech 1942 až 1943 chodila v Bruselu do základní školy. Výzkumníci rovněž objevili, že její rodiče, Robert a Josephine De Wael bojovali v belgickém hnutí odporu, a že je nacisté chytili a popravili. Dokumenty objevil odborník na genealogii Sharon Sergeant.

V prohlášení přeloženém z francouzštiny Defonseca uvádí: „Ano, mé jméno je Monique De Wael, ale od svých čtyř let jsem se snažila na to zapomenout. Moji rodiče byli zavřeni, starali se o mně můj dědeček Ernest De Wael a můj strýc Maurice De Wael. Posmívali se mi, nazývali mě dcerou zrádce, protože podezřívali mého otce, že začal při mučení ve vězení Saint-Gilles mluvit. Cítím se být židovkou tak dlouho, jak jen pamatuji... Jsou okamžiky, kdy je pro mě těžko rozlišit mezi realitou a svým vnitřním světem. Ten příběh v knize je můj. Není to skutečná realita – byla to moje realita, můj způsob, jak přežít. Zpočátku jsem to (ten příběh) nechtěla zveřejnit, ale přesvědčila mě Jane Daniel. Prosím, odpusťte mi, vy všichni, kteří se cítíte podvedeni.“

V knize se šestiletá Míša zachrání ve škole v roce 1941 poté, co jsou její rodiče zavřeni a deportováni. Nová pěstounská rodina De Wael ji pojmenuje Monique a snaží se jí duchovně odvést někam, kam ona nechce. Misha je u své nové rodiny nešťastná, uprchne od ní a vydá se hledat své skutečné rodiče. Následující čtyři roky cestuje napříč Německem, Polskem, Ukrajinou, Rumunskem, Jugoslávii, pak přes Jaderské moře na člunu do Itálie, z Itálie přes Alpy do Francie a zpátky do Belgie. Na své cestě žije nějakou dobu se smečkou vlků, zabije německého vojáka, je svědkem transportu židů v nákladním vlaku na východ, bloudí varšavským ghettem, odkud uprchne. Článek v Boston Globe roku 2001 zpochybňuje pravdivost příběhu, ale Defonseca trvala na tom, že všechno je pravda.

„Jsem z toho úplně vedle,“ řekla včera Daniel. „Je to jako dar z nebe. Mám pocit, jakoby někdo sňal váhu světa z mých ramen.“ Dodala, že hodlá napadnout rozhodnutí soudce z Middlesex na základě, že ve smlouvě, kterou Defonesca s nakladatelstvím podepsala, se vysloveně uvádí, že autorka ručí za pravdivost příběhu. Takže nakladatelství bylo podvedeno ještě předtím, než knihu vydalo.

Telefon paní Defonseca zvedl včera její manžel Maurice, řekl, že jeho paní si nepřeje s nikým hovořit a pokud někdo má nějaké otázky, nechť je směřuje k jejímu bruselskému právnímu zástupci. Právní zástupce Vera Lee na žádost o vyjádření nereagoval.

Mluvčí za francouzskou produkci Vera Belmont, která natáčí film Survivre avec les Loups odpověděla v emailu: „Vera to nekomentuje. Její film je fikce z knihy. Není důležité, je-li pravdivá nebo ne. Věří tomu, že ano. V každém případě to považuje za krásný příběh.“

Článek Author admits making up memoir of surviving Holocaust vyšel na boston.com 29. února. Překlad editor

Doplnění editora

Vzkaz pro pana Arnošta Lustiga: Nechcete se také připojit?