Jak labouristé využili zákon k zamezení kritiky Izraele

Guardian má k dispozici dokument, ze kterého je poprvé vidět celý rozsah obav britské vlády o zachování britsko-izraelských vztahu.

Dokument ukazuje, jak ministerstvo zahraničí a britského Společenství (Foreign and Commonwealth Office - FCO) úspěšně bojovalo o utajení každé zmínky o Izraeli obsažené v první verzi kontroverzní a dnes už zdiskreditované zprávy o iráckých zbraních. Centrem obav byla nervozita nejvyšších vládních činitelů z jakékoliv zmínky o izraelském jaderném arzenálu v oficiálním dokumentu obviňujícím Irák z nerespektování OSN ohledně zbraní hromadného ničení.

Zpráva (jde o původní návrh, který se později stal předlohou oficiálního vládního dokumentu známého jako Iraq dossier - poznámka překladatele) byla poprvé uveřejněna tento týden, ale FCO dosáhlo soudního zákazu publikování ručně psané poznámky obsahujících zmínku o izraelském tajemství.

FCO nikdy netvrdilo, že by ty informace mohly ohrozit národní bezpečnost. Guardian viděl celý dokument a byl svědkem prohlášení staršího úředníka FCO, který za zavřenými dveřmi argumentoval, že jakákoliv veřejná zmínka o tomto objektivním faktu by ublížila izraelsko-britským vztahům. Ve své argumentaci dotyčný úředník prozradil, že v posledních pěti letech došlo k deseti vážným a k dvaceti méně vážným incidentům, které se nějak vztahovaly k izraelským obavám o postojích britské vlády k izraelské.

Zvláštní soudní tribunál rozhodující v případech týkajících se zákona o svobodě informací souhlasil a nařídil vymazat ze zprávy před jejím zveřejněním jednu zmínku o Izraeli. Zpráva byla připravena Johnem Williamsem, který v té době zastával pozici vedoucího informačních zdrojů na FCO.

Ta poznámka byla napsána tužkou na boku někým, kdo komentoval úvodní paragraf a týkala se nejen Izraele, ale i USA a Japonska. Oponovala tvrzení, že „žádná jiná země (kromě Iráku) tak bezostyšně neopovrhovala autoritou OSN, co se týče zbraní hromadného ničení“.

Ve výpovědi před tribunálem Neil Wigan, vedoucí skupiny FCO pro Arábii, Izrael a severní Afriku řekl, že neví, kdo tam tu poznámku připsal. A pokračoval: „Té poznámce rozumím tak, že osoba, která ji tam napsala věří, že Izrael opovrhoval autoritou OSN podobným způsobem, jako režim Saddama Husseina.“

„Zveřejnění této poznámky by vážně poškodilo britské vztahy s Izraelem,“ řekl, Wigan. „Porovnání (Izraele) se Saddamem a naznačující obvinění, že Izrael porušuje výzvy OSN je potenciálně velmi vážné. Kdyby se dovolilo, aby se tato poznámka dostala na veřejnost, vztahy mezi Británii a Izraelem by neodvratně utrpěly,“ dokončil Wigan.

Wiganovo pozorování: „Izrael se bohužel už domnívá, že část FCO je proti němu zaujata. Poznámka na Williamsově zprávě by tedy jen utvrdila Izrael v tomto podezření a zvýšila škody.“

Minulý měsíc v říjnu napsal: „Kritice Izraele věnují média velkou pozornost.“ Tudíž poznámka na okraji zmiňující Izrael by se zcela jistě dostala do popředí zpráv. „Poškození vztahů s Izraelem by podminovalo schopnost FCO předcházet a řešit konflikt prostřednictvím silného mezinárodního systému. „A navíc tady byl důležitý národní zájem ohledně proti-teroristického boje..“

FCO trvalo na vymazání zmínky o Izraeli poté, co prohrálo dlouhou bitvu o zveřejnění zprávy. Zpráva byla sepsána v září 2002. Původně FCO argumentovalo, že jméno autora musí být chráněno. Pak argumentovalo, že obsah zprávy by měl zůstat utajen, aby ochránil úředníky dávající upřímné rady. Williamsova zpráva byla konečně uvolněna FCO minulý týden, tři roky poté, co byla poprvé požadována nezávislým badatelem Chrisem Ames. Chris vedl svou kampaň veřejně na stránkách magazínu New Statesman.

Komisař pro informace Richard Thomas minulý rok rozhodl, že je v zájmu veřejnosti, aby byla zpráva uveřejněna celá tak, jak je. FCO se proti tomuto rozhodnutí odvolalo a případ se dostal až před tribunál rozhodující ve věcech informací.

FCO nic nenamítalo proti zmínkám o dalších státech v poznámce na okraji. Spolu se zpochybněním tvrzení, že žádná jiná země kromě Iráku nezačala dvakrát agresivní válku se svými sousedy, připsal neznámý pracovník FCO na okraj: „A co Německo?“ a „USA: Kuba, Guatemala, Mexiko“. U věty zmiňující chemické zbraně neznámý kritik připsal: „Japonsko v Číně?“

Tvrzení ve Williamsově návrhu jsou podobná tvrzením v závěrečné, oficiální, vládní zprávě publikované v září 2002. Informační tribunál nařídil zveřejnění Williamsova návrhu bez jakýchkoliv zmínek o Izraeli domnívaje se, že by to mohlo hrát větší roli v ovlivňování konečné podoby zprávy, než se původně očekávalo. Vláda se snaží příliš se k Williamsově zprávě nehlásit.

Článek How Labour used the law to keep criticism of Israel secret vyšel 21. února na serveru Guardian. Jeho kopii lze najít i na informationclearinghouse.info. Překlad editor.

Poznámka editora

A je to pořád stejné. Ať jde o (nežidovské) gymnázium v Kolíně, které přesouvá přijímačky tak, aby byly v souladu s izraelskými svátky, nebo o zprávu britské vlády, která poskytla zdůvodnění agrese v Iráku, jakmile se to nějak týká Izraele (nedej bože jeho kritiky), všichni začnou chodit po špičkách jako kdyby spolkli jehelníček. Nedotknutelní. Nejmenovatelní.

Uvažuji o tom, že zde ve Zvědavci zavedu pro Izraelce označení ti-jejichž-jméno-nesmíme-vyslovit. Ne, to není pokus o vtip. To je reference na knihu o Harry Potterovi. Ta kniha, ač bohatá na zápletky a události, má poměrně jednoduchý rámec. V podstatě jde o klasický boj dobra se zlem. Dobro, to je Harry Potter a jeho přátelé, zlo je ztělesněno lordem Voldemortem.

Už samotné jméno budí takovou hrůzu, že normální lidé se ho bojí vyslovit. Navíc je známo, že Voldemort nemá rád, když je jmenován. V posledním díle (úměrně s tím, jak roste moc Voldemortova) dokonce stačí pouhé vyslovení toho jména k jeho přivolání (a následném potrestání toho, kdo to jméno vyslovil). Takže pokud o něm normální lidé mluví, používají opisný výraz vy-víte-kdo. Rowlingová to jistě nezamýšlela, ale podařilo se jí nechtěné. Zlo – ať románové nebo skutečné – má totiž vždy podobnou tvář. A nemá rádo jasné světlo.