Trapná fraška skončila

Čekali jste snad něco jiného? Nejste-li zcela naivní, asi těžko. Jediné, co mohlo překvapit, byla hloubka a nízkost frašky odehrávající se na Pražském Hradě. Vlastně už ani nebyla tak trapná, spíše vtipná. Hluboké trapasy přecházejí plynule ve vtip.

Je těžké pro to, co se odehrálo na Hradě používat termín „demokratická volba“. Premiér, známý gentleman a kultivovaný vůdce ODS Topolánek posílal všechny „do pr...“ a byl spolu s ostatními kumpány rozčílen tím, že by volba měla probíhat veřejně a tedy transparetně.

Václav Klaus byl znovu zvolen dle připraveného scénáře, který jen lehce narušila nečekaná veřejná volba. Muselo se tedy poněkud improvizovat. Některým volitelům přišly nábojnice, jiným střelný prach, popř. výhrůžné smsky, jiného senátora na WC obtěžoval neznámý fantom. Celá komedie dostala pikantní kriminálně sicilský náboj.

Jediný, kdo zůstal klidný, byl ministr zahraničí Schwarzenberg. Zlí jazykové by řekli, že to bylo senilitou a pokročilým rozkladem osobnosti, jeho stoupenci by naopak namítali, že se projevila jeho zkušenost. Objektivní skutečností zůstává, že během volby prezidenta usnul a spal. O čem se mu asi zdálo? Spal nám sladce. Že by snil o nových restitucích?

Poslankyně Zubová za Zelené náhle onemocněla. Na kontrolu, zda za plný plat poctivě leží v posteli vyrazila její kolegyně Stehlíková vládní limuzínou. Paní poslankyni ale v posteli nenašla. Možná ji opět nahou na kříži v pozici Ježíše Krista znovu maloval její manžel. Televize se jí pomstila aspoň tak, že její ohanbí a poprsí na kříži zveřejnila ve zprávách.

Trefný komentář předvedla Jana Bobošíková. Na otázku, zda jí nevadí, že kandiduje za komunisty klidně odvětila, že ostatní partaje jsou přece takové plné komunistů s tím rozdílem, že svou rudou knížku z minulého režimu vyměnili za jinou. Je tedy přece jedno, za které komunisty z jaké partaje kandiduje. Její postřeh byl světlým momentem.

Sociální demokraté mají dalšího prostituta – dezertéra. Je jím pan Evžen Snítilý. Náhle otočil a hlasoval pro Klause. Pochopení pro něj našel Jiří Paroubek. Má prý sedm dětí a peníze potřebuje. Takové akceptování a přiznání korupce jako by se nechumelilo otevřelo novou kapitolu politické kultury. Jak bude vypadat příští kapitola?

Peníze by se mohly předávat veřejně na chodbách, popř. by se o hlasy mohla požádat dražba. Demokracie snese všechno a je splachovací. Stejně jako většina občanů, kteří chodí k volbám volit naše poslance a senátory.