A je to černé na bílém...

Přeslechli jste to? Měla by to být hlavní zpráva ve všech novinách, rádiích a televizích v Americe. Ve Washington Postu to bylo na straně 14. Prakticky ve všech ostatních médiích to bylo na straně nula, kanálu nula, vlně nula.

Americká armáda v Iráku zaměstnala firmy, aby provedly průzkum průřezem hlavních skupin populací. Washington Post získal souhrnnou zprávu o výsledcích. Uvádím některé zlaté hřeby zprávy, jak je list zveřejnil:

• Do americké okupace v březnu 2003 žili sunnité a šíité vedle sebe v míru.
• Iráčané všech náboženských a etnických skupin se domnívají, že invaze americké armády je hlavní příčinou prudkých neshod mezi nimi.
• Až Spojené státy opustí Irák, národní usmíření nastane „přirozenou cestou“.
• Pocit „optimistické možnosti“ prostoupil všemi hlavními skupinami … a mezi těmi zdánlivě rozdílnými skupinami Iráčanů bylo shledáno mnohem víc společného než rozdílného.
• Rozdělení Iráku na tři státy by národnímu usmíření zabránilo (pouze Kurdové tuto možnost neodmítají).
• Většina uvádí, že negativní stránky života se projevily s počátkem americké okupace.
• Málo z nich zmiňovalo Saddáma Husajna jako původce svých problémů, což zpráva označuje za důležité zjištění naznačující, že „současné konflikty v Iráku zřejmě totálně zastínily všechna muka a křivdy , které řada Iráčanů utrpěla za minulého režimu, který trval téměř čtyři desítky let – v protikladu k současnému konfliktu trvajícímu pět let.“

Washington Post k tomu poznamenal:

„Kromě armády některé z nejrozšířenějších průzkumů v Iráku provedla společnost D3 Systems z Virginie, která má kanceláře ve všech 18 iráckých provinciích. Její poslední průzkum veřejného mínění provedený v září pro několik mediálních organizací ukázal stejné rozložení názorů: odchod Američanů by všechno zlepšil. Průzkum provedený americkým ministerstvem zahraničí v září 2006 zjistil něco podobného.“

V tom to právě je: Spojené státy vynalezly perfektní způsob, jak takové pošetilé postoje iráckého lidu neutralizovat. 10. ledna Associated Press oznámila: „Americké bombardéry a stíhačky shazovaly ve čtvrtek po 10 minut 20 tun bomb na jižní okraje Bagdádu při jednom z největších náletů, aby vyhladily to, co armáda označila jako úkryty al-Qá‘idy v Iráku.“ Zpráva neuváděla, zda letadla shazovala také letáky hlásající: „Bombardujeme vás, protože nám na vás záleží“.

20. prosince ustanovil panamský zákonodárný sbor den „národního smutku“, připomínající americkou invazi v roce 1989. „Je to uznání těch, kdo padli 20. prosince následkem kruté a nespravedlivé invaze nejsilnější armády světa,“ řekl poslanec Cesar Pardo z vládnoucí Demokratické revoluční strany, která má v parlamentu většinu. Američtí představitelé událost bagatelizovali.

„Dáváme přednost pohledu do budoucna,“ prohlásil mluvčí americké ambasády. „Jsme velmi rádi, že máme přítele a partnera jako je Panama, země, které se podařilo rozvinout zralou demokracii.“

Jako při útoku na Irák 19. března 2003, Spojené státy bez jakékoli provokace a bez mezinárodní legitimity (ano, další útočná válka) nejprve bombardovaly Panamu a pak provedly pozemní invazi, přičemž zabily několik tisíc lidí, aniž poskytly nějaké hodnověrné zdůvodnění svého psychopatického jednání.

Dočkáme se dne, kdy svobodný a nezávislý Irák stanoví 19. březen dnem národního smutku?

Článek The Results Are In ... vyšel na serveru counterpnuch.org 14. ledna. Překlad Eva Cironisová.