Těžké časy přicházejí

První odezvou vlády na klesající ekonomiku bylo popírání. Ani ne před měsícem nám bylo řečeno vládními úředníky a šarlatány z Wall Street, že ekonomika je stabilní a k recesi nedojde. Dnes nám říkají, že ekonomika je v krizi, ale že vláda se snaží razantními kroky ekonomiku podpořit.

Viděli jsme, jak efektivní byl první „razantní“ návrh. Bush představil plán, podle kterého v dubnu vrátí každému daňovému poplatníkovi (chudým ne, děkujeme) 800 dolarů. Trh s akciemi na to zareagoval mírným poklesem o pár procent. Ten nápad byl, jak jsem naposledy napsal, hloupý, neboť vzhledem k tomu, že Spojené státy už téměř nic neprodukují, by všechny tyto půjčené peníze stejně byly použity na koupi dováženého zboží a pro americkou ekonomiku by nepřinesly žádná pozitiva.

Nyní tedy přispěchala na pomoc i federální rezervní banka a přinesla snížení úrokové míry o tři čtvrtě procenta. A ačkoli obchodní banky poslušně následovaly snížením vlastní úrokové sazby o stejné procento, burza ukázala, jak málo si z toho dělá – při zvonku oznamujícím zahájení prodeje klesla téměř o 300 bodů. Přibližně takový pokles byl očekáván i bez snížení úrokové míry.

Nicméně jedna část trhu zareagovala. Byla to monetární část, kde se obchoduje s měnami. Americký dolar oslabil ještě před oznámením snížení úrokové míry oproti hlavním měnám jako britské libře, euru a japonskému jenu.

A potíže jsou zde. Federální banka je v pasti. Nemůže už příliš snížit úrokové sazby aniž by to vedlo ke kolapsu dolaru, což by – vzhledem k obchodní nevyrovnanosti a ke všemu dováženému spotřebnímu zboží i surovinám, zvláště naftě - vedlo k vážné a politicky nebezpečné inflaci. A je zde další omezení – se současným snížením úrokové míry mají Spojené státy třetí nejnižší úrokovou sazbu na světě. Pokud FED provede další snížení, což jak naznačila, je ochotná učinit v průběhu příštího týdne nebo tak nějak, jedině Japonsko bude mít nižší úrokovou sazbu. Tak nízká úroková sazba není pro zahraniční investory přitažlivá, nebudou ochotni dále držet dolary a americké akcie.

Na druhé straně nesníží-li FED úrokovou sazbu, bude trh akcií klesat, což opět učiní americké akcie pro zahraniční investory nezajímavé. A stlačí to dolar ještě níže.

To vše se ale dalo předvídat.

Ekonomika, která je především závislá na výdajích spotřebitelů, což je případem Spojených států, začne mít velký problém, jakmile se spotřebitelé začnou obávat o jistotu svých zaměstnání, a když pocítí, jak jim inflace užírá z peněz na útratu. Přirozeně tedy přestanou nakupovat. A k tomu také teď dochází.

Semena zasetá Bushem přinášejí úrodu a vracejí se nám jako bumerang - nekonečný schodek kam oko dohlédne a dvou bilionový vojenský nikdy nekončící debakl, který vysává peníze ze země pryč jako obrovský průmyslový vysavač. Prezident a viceprezident jasně spoléhali na to, že se jim podaří šikovně přehrát černého Petra z zdevastované ekonomiky státu na příštího prezidenta, a že sami v klidu odejdou do důchodu zachovajíc si při tom svůj status dříve, než to pořádně bouchne. Ale zdá se, že štěstěna se k nim obrací zády. Ekonomické hovno dopadlo na lopatky vrtule ventilátoru. A existuje možnost, že válka, kterou se pokusili šikovně vyřešit pomocí masivního zvýšení posádek a barbarského bombardování ze vzduchu, je také ještě před koncem roku dostihne.

To je pro nás, kteří se musí vypořádat s rozvíjející se katastrofou, ovšem malá útěcha. Ale alespoň – pokud tito dva muži nebudou formálně zbaveni úřadu a obviněni, a pokud to demokraté v kongresu nepohnojí tak, že by i na ně padla část viny -, budeme mít příležitost vidět příští rok v lednu prchat z města Bushe a Cheneyho.

Dave Lindorff je autorem Killing Time: an Investigation into the Death Row Case of Mumia Abu-Jamal. Jeho nová kniha nazvaná "This Can't be Happening!" vydalo vydavatelství Common Courage Press. Lindorffovo nejnovější knihou je "The Case for Impeachment", na které se také podílela Barbara Olshansky.

Článek Hard Times A-Coming The Bush Dollar Trap vyšel 22. ledna na serveru counterpunch.org. Překlad Samantha

Doplnění vydavatele

Kde autoři berou ten nikdy nekončící optimismus, že zlo bude potrestáno? Proč bychom měli vidět Bushe a Cheneyho prchat? Proč by vůbec měli prchat? Copak to budou první politici, kteří zneužili svůj úřad a zničili prosperující stát? Může snad autor jmenovat, kdy v minulosti byl některý politik potrestán za hloupost, nedostatek kompetence, hrubost, aroganci, nelidskost a všechno to, co je pro tým současného prezidenta typické? Achich ouvej, ten věčný lidský optimismus...