Zimbabwe - o krůček blíže k občanské válce

Fanatický černý rasista a současný prezident Robert Mugabe je rozhodnut udržet se u moci i za cenu občanské války.

Schyluje se ke konci jeho mandátu, volby byly vyhlášeny na začátek března. Dnes oznámila armáda (plně pod kontrolou Mugabedovy kliky), že v případě, že vyhraje opozice, ji vypoví poslušnost.

Byly přijaty dva nové zákony. Podle jednoho dostala policie nové pravomoci v zavírání Mugabedyho oponentů, prohlížení jejich domů a zabavování jejich majetků. Druhý zákon zakazuje monitorování voleb nezávislými pozorovateli a omezuje volební agitaci, což se týká především opoziční strany MDC (Movement for Democratic Change).

Nátlak na voliče pokračuje všemi směry. V těchto dnech bylo prezidentovým mluvčím vydáno varování, že ti voliči, kteří budou volit opozici, volí občanskou válku.

Mugabe se rovněž snaží protlačit zákon definující striktní omezení pro novináře. Trestné bude šířit jakékoliv odhady a analýzy, což je v zákoně definováno jako "šíření pověstí a poplašných zpráv". Trestné bude zpochybnit autoritu prezidenta Mugabeho nebo vyvolávat proti němu nepřátelství.

Po třech dnech jednání překvapivě zimbabwský parlament zákon odmítl, ale znalci místních poměrů upozorňují na to, že Mugabe má v parlamentu většinu a že do voleb je ještě daleko. Panuje názor, že zákon se protlačit podaří.

Samozvaní váleční veteráni (hlavní opora a úderné oddíly Mugabeho) terorizují už tři roky bílé farmáře za mlčenlivé asistence místní policie.

Odvolávají se na pozemkový zákon z roku 1994, který umožňoval černochům, kteří přišli o půdu v době apartheidu, aby ji dostali zpátky. Problém půdy byl vždy v Zimbabwe politicky horkým tématem. Černí říkají, že běloši vlastní nejlepší půdu a že ji po desítky let za pomocí zbraní a násilí kradli černým. Proto jsou dnes černí odhodláni ji získat zpět stejným způsobem.

Zimbabwe nikdy nebyla oázou rasové snášenlivosti. Bylo pravdou, že černí dělníci na farmách vydělávali méně než služky v domech bílých farmářů. Mnoho bílých farmářů se prý chovalo k černým s odstupem, častovali je rasistickými výrazy. Říkám "prý", protože důkazy nejsou. Pouze to, co dnes uvádějí černí bezzemci, aby snad alespoň nějak zdůvodnili své počínání.

Naproti tomu ale stojí skutečnost, že v posledních letech rostla ve městech skupina úspěšných černých podnikatelů. Řada černých připouští, že ne všichni bílí farmáři se chovali ke svým černým dělníkům špatně. I v současnosti jsou známy případy, kdy černí pracovníci na farmách bojovali na straně bílých majitelů proti válečným veteránům. To vypovídá něco o jejich strachu z toho, že váleční veteráni si zaberou farmy pro sebe a jejich současným černým dělníkům nezbude nic, než láska k jejich novým pánům.

Konkrétní případy zvůle a násilí proniknou ven jen omezeně. Při obléhání farmy v listopadu minulého roku polámali jejímu bílému majiteli farmáři Fritzi Bezuidenhoutovi žebra a zranili hlavu. Fritz z farmy utekl, ale vrátil se začátkem prosince, aby dohlížel na přípravu sklizně. Černí útočníci už na něj čekali a sdělili mu, že musí okamžitě farmu opustit.

Jiný bílý farmář byl nucen se na své farmě v Marondere zabarikádovat a po dva dny vzdorovat útokům válečných veteránů. Ti se dostavili k farmě v dopravních prostředcích policie. Po dvou dnech mu byly konfiskovány dvě vzdálenější nemovitosti a bylo mu přikázáno, aby se zdržoval pouze na místě, kde stojí jeho dům. Tři jiné farmy v Guruve, Mashonalandu a v Central Province vzdorovaly ve stejnou dobu útokům černých bezzemků. Majitel jedné z nich, Richard Wiles, později sdělil, že byl šokován, když viděl, že černoši najali traktor, aby půdu přeorali a zničili to, co v ní bylo zasazeno. Jiný farmář, jehož farma v oblasti Glendale byla rovněž obléhána, řekl, že mu černoši dali dva dny na sklizeň z polí o rozloze 100 ha. Po skončení práce mu bylo nařízeno všechno nechat a farmu opustit.

Organizace farmářů CFU (Commercial Farmers' Union) sděluje, že od února váleční veteráni protizákonně obsadili nejméně tisíc bělošských farem. V některých případech ničí úrodu a vyžadují peníze.

Prezident Mugabe označil bílé farmáře za nepřátele státu a obvinil je, že si útoky přivodili sami.

Organizace pro pomoc hladovějícím upozorňuje, že Zimbabwe hrozí hladomor. Důvodem je snížená produkce obilovin. Nejméně tři miliony z celkové populace 12,6 milionu se už v listopadu minulého roku zaregistrovalo pro potravinovou pomoc. Odhaduje se, že k odvrácení hladu bude Zimbabwe potřebovat 700 000 tun kukuřice a obilovin.

Všudypřítomná Amnesty International vydala k Zimbabwe 19 dokumentů, nejstarší z ledna 1999. (Ve skutečnosti jich bylo více.) Prošel jsem všech devatenáct. Odsuzují se v nich praktiky prezidenta Mugabeho, co se týče zastrašování opozice, potlačování svobody projevu, výpadků proti opoziční straně MDC (Movement for Democratic Change) apod.

Jsou to ostře laděné dokumenty. V několika z nich se opatrně a ne příliš výrazně zmiňuje protiprávní konfiskace půdy. Ale v žádném dokumentu jsem nenalezl slovo rasismus. Být to obráceně, a Mugabe být běloch konfiskující půdu černochům, vsadím se, že bychom slovo rasismus četli div ne na každém řádku. Tatáž Amnesty International se ovšem neopomněla otřít o Českou republiku a v dokumentu CZECH REPUBLIC: UN Committee against Torture's conclusions and recommendations se slovo rasismus samozřejmě vyskytuje.

To, že je dnes Zimbabwe v krizi, není jen vina megalomního a zcela už vyšinutého prezidenta Mugabeho a jeho kliky. Je to také slepota ostatního civilizovaného světa, která od Zimbabwe odvrací oči a odmítá zasáhnout, protože by musela pojmenovat věci pravým jménem, což v rámci politické korektnosti nelze. Jak ale můžeme léčit nemoc, když se jí bojíme dokonce jen pojmenovat?