Války nejsou nutné

Zamýšlím se nad posledním článkem pana Stwory. Je to ukázkový článek někoho, kdo už neví, co by roupama... V podstatě je o tom, že lidi v míru nemají nic pořádného na práci a tak se chtějí z nudy zabíjet, a nebo o tom aspoň psát - a aby to nevypadalo tak blbě, implikuje, že kdo se nenudí má vymytý mozek propagandou, strachem, či náboženstvím. Ačkoli je to přesně naopak.

Nerad bych, aby měl čtenář pocit, že když někdo říká A a druhý pak předstírá, že neříká B, že říkám C. Že jsou války strašné a způsobují obrovské utrpení považuji tak nějak za trivialitu a tudíž je zavrhuji.

A...

Souhlasím tedy s jednoduchým názorem, že válka je jednoznačné zlo. Souhlasím též s jednoduchým právním názorem, že každé zabíjení je nutné soudit. Nemyslím, že by jakékoliv zlo mohlo mít ozdravný charakter, takový názor považuji za chorobný.

Všechny války lze považovat za odsouzeníhodné, barbarské řešení mezinárodních sporů. Válka obranná, jak z logiky vyplývá, je vždy vyvolána válkou útočnou. Což je tedy polovina všech válek, protože v každé válce je strana, která útočí, a strana, která se brání. Jestliže mě někdo chce napadnout je příkazem rozumu takovému napadení zabránit.

Ani ne - Ghándiovský násilný protest mi určitě v případě, že na mě někdo zaútočí drtivou početnou nebo technologickou převahou nepomůže. Je třeba odsoudit invazní válku, kterou vedou sionisté už 60. let proti Palestincům - která by nebyla možná bez výrazné politické, finanční i vojenské podpory západního světa.

Život v míru je prima a má spoustu výhod oproti životu ve válce. Válka z lidí dělá mrtvoly a ty velmi rychle měknou. Pokud trvá válka příliš dlouho, dojde k zajímavému paradoxu. Společnost začne sama zevnitř tak nějak degenerovat. Laicky řečeno, lidi už neumí nic jiného, než přežívat nebo zabíjet, nebo obojí. Přirovnal bych to k mlýnským kamenům. Jakmile mezi ně místo zrní sypete písek přestanou produkovat mouku a zadřou se sebou samými.

To stejné platí u lidské společnosti. Dokud mohou lidi denně sypat zrní do soukolí - aby si pak upekli onen kus chleba, vytváří to jejich vztah k životu. Jakmile jim někdo začne do soukolí sypat písek a okrádat je o většinu mouky, začnou jednotlivci strašně trpět - buď apatií až strachem a nebo pocitem, že válka s pískařem a berňákem je nevyhnutelná.

Společnost jako celek se pak rozpadá na pískaře a chudáky. Pískaři mají své noviny a televize, kde neustále hlásají protichůdné nesmysly a chudáci skáčou, jak pískají, tu hot tu čehy. Jasné pojmy čest, pravda, morálka zbabělost se relativizují. Lidé jsou nuceni sahat až na dno svých možností. Buď to dokáží změnit a nebo ne.

Drtivá většina lidí nikdy nepřestává být krmena dosytosti – nikdy dosytosti krmena nebyla. V "lepších společnostech" se s tím končí úderem dospělosti, kdy se jedinec dostává do soukolí úřadů, které jsou placeny z daní, avšak aby něco udělaly vyžadují obálku, berňáku, zdravotní a sociální pojišťovny, které berou dohromady 60+ procent a zbytek paní inflace; a šéfů, dostávajících se na pozice obvykle aplikací Parkinsonových zákonů. Po pracovní době pak přicházejí domů a čumí do bedny, protože jsou tak utahaní, že na víc nemají sílu. Najdou se i někteří sponzorovaní autoři, kteří je obviňují z nudy, která je ve skutečnosti kulturním marasmem. Spousta z nich je samozřejmě nasraná, nicméně propagandou pískařů bohužel špatně informovaná a pokud se začínají informovat sami, třeba prostřednictvím internetu, všemožně se ho snaží cenzurovat. Vznikají pak různá podivná hnutí a tlaky, na které by v podmínkách rovných možností a práva, rozumné velikosti státního aparátu, transparentních konkursech na vedoucí pracovníky či nezlodějské fiskální a emisní politiky nikdo nepomyslel. Stejně jako ne na to, že skutečnou homosexualitu si snad někdo dekadentně vybírá.

Člověk jako každý článek přírody je stvořen k žití, i k milování se a množení se. Nicméně svět není dokonalý a proto se v něm často objevují sociální darwinisté. A to bohužel i v dobách, kdy samotná Darwinova teorie nebyla ještě vědecky potvrzena a už byla moderní molekulární biologií vyvrácena. Ti pak také informováni zřejmě převážně bednou tvrdí bludy typu: "boj se zdá být krutý, ale je nutný, protože to je vlastně evoluce. V jeho průběhu zanikají slabší jedinci a zůstávají ti silnější. Výsledek: Genofond druhu se zlepšuje." Sice nemají nejmenší ponětí jak genofond skutečně vzniká a že je dokázáno, že vzniká na základě myšlení, nikoliv tzv. přirozeného vývoje (jak přesvědčivě dokázal objev reverzní transkriptázy; vnitřní myslící struktury buněk, složené z mikrotubulů, jejich kódu, totožného s tím bílkovinným...atd.)

Všiml jsem si, že po posledních světových válkách se vyvinuly velmi nezdravé vztahy ve společnosti ekonomice a životě vůbec. V prvních dvou desetiletích po poslední světové válce byla země zamořena radioaktivitou z jaderných pokusů v souvislosti se závody ve zbrojení a pak i ony velmoci to musely zakázat, protože to už tak dál nešlo. - Absolutní incidence mortální rakoviny se i přes obrovský pokrok v medicíně od té doby zvýšila nejméně třikrát. Každá další světová válka by byla od té doby v důsledku nakonec válkou jadernou a existující koloběh by se jednou pro vždy zastavil. Lokální války typu té Irácké pouze zamořily obrovská území ochuzeným uranem a podobnými svinstvy a zásadně tak ohrozily místní genofond na dlouhá tisíciletí dopředu.

Morové rány nelze s válkami vůbec porovnávat. Jakkoli mnohé byly důsledkem zbídačení a malnutrice v přímém důsledku válek. Braly s sebou většinou jedince slabé - a to především sociálně slabé. Malnutrice je ostatně nejčastější příčinou poruch imunitního systému. Ti kteří přežijí určité patogeny pak sice získanou imunitu někdy předávají do další generace, nicméně pokud i ta je špatně živena (včetně hranolků v McDonaldu) podlehne jinému z miliónů druhů živých patogenů. Evoluce je velice složitý interdependentní jev a předpokladem přežití celého ekosystému je mnohem spíše jeho rovnováha a vysoká vnitřní diverzita, než nějaká jednostranná imunita jednoho sobeckého druhu. A to už vůbec nemluvím o radiotoxinech, které by v takovém systému snad ve větší míře intervenovaly v důsledku válek, které by běžně používaly uranové střely, nebo snad dokonce jaderného výbuchu.

Dnešní medicína víceméně udržuje při životě pouze ty, kteří na to mají, jedná se totiž o velice drahou záležitost, statisticky se v globálním pohledu jedná o zlomek populace. Lze jen velmi těžko říci, který genofond je vadný a který nikoli. "Vědě", která se o to pokoušela se říkalo eugenika a později, když se název zprofanoval šílenými zvěrstvy okolo, obor se rozpustil do benigně vypadajících názvů a přežívá pod různými zástěrkami dodnes. Skutečné množství jedinců se závažnými genetickými vadami neslučitelnými se životem, kteří se dále rozmnožují, je v globálním měřítku zcela zanedbatelné. Přesto se najdou jiní jedinci se závažnými, bohužel individuálně neletálními poruchami osobnosti, kteří z toho dělají, možná z nudy, možná z neinformovanosti či dokonce určité perverzity, politikům. Skutečná humanita je ovšem opak. - Jiní skutečně považují za humánní pomáhat nemocným a vůbec to nepovažují za "ve skutečnosti chorobný individualismus a nezdravou sobeckost." - Nemají kolektivistické sklony - kterými se obvykle vyznačují jedinci se závažně (často právě propagandou, či v důsledku něčí fyzické agrese) narušenou identitou - a za humánní považují to, co je dobré pro jednotlivé lidi, ne nějakou vágní "společnost". - A za maximu považují zájmy jedince - které se nicméně v naprosto drtivém poměru skutečně shodují se zájmy ostatních jedinců.

Co se děje přesně dnes je, že se to opět někteří snaží relativizovat. Je to patrně dáno především jejich topící se zmateností v moři zástupných a vzájemně si odporujících hodnot, které na ně chrlí mainstreamová média - pokud za to tedy rovnou nejsou placeni v nějakém psy-op programu. To zmatení pojmů je pro naši dobu příznačné. Výsledkem je to, že lidstvo jako celek degeneruje, měkne a choulostiví. Lidstvo v onom filosofickém, nikoli biologickém smyslu. A čím více měkne a choulostiví, tím je vystrašenější - a nadměrný strach, jak známo, vede k nepřiměřeným reakcím. Dochází i na to, že si někdo stěžuje na přilby pro cyklisty, které už mnohým zdravým jedincům, zejména dětem doslova zachránily život, neboť arogance motoristů na silnicích neustále sílí. Stejně tak například protestují proti "fanatickému" odstraňování hraček prokazatelně obsahujících jedy z dosahu dětí - jejichž imunitní systém (který navíc chtějí jedním dechem posilovat) to samozřejmě může oslabit, stejně jako jejich genofond - hraček z umělých materiálů o nichž se našim babičkám ani nesnilo. Může to sloužit za krásný příklad hysterie - tedy duševní poruchy založené na protichůdnosti určitých morálních pudů.

Války nemají příliš pozitivních vlivů na zdraví - populaci obvykle výrazně redukují právě o ty nejzdravější jedince - vojáky - a navíc v celé společnosti zanechávají složité psychologické resentmenty, které se později projevují dalším a dalším násilím. Množství populace lze redukovat i mnohem rozumnějšími způsoby, než válkami či biologickými zbraněmi, říká se tomu antikoncepce a soudě podle nářků na nízký populační přírůstek v západních zemích to funguje více než dobře. Dělat to systémem věčné války a là 1984 je tedy nejen pitomost, ale vlastně o to nikdo duševně zdravý ani opravdu pořádně nestojí.

Iluze, že jaderné zbraně vlastně brání válce může velice rychle vyprchat. Té ve skutečnosti do jisté míry bránil takzvaný systém MAD - "vzájemně zajištěné zničení", (- jehož tvůrce J. Nash se později skutečně zbláznil) Velmoci jimi po jeho rozpadu haraší v poslední době až dost. Nicméně představovat si, že jejich použitím budou chtít v prvé řadě zlepšit genofond světové populace, na to bych vzhledem k vysoké mutagenitě radioaktivních materiálů příliš nesázel - spíš půjde o vylepšení jiných fondů než těch geno-.

Nenávidím války jako většina lidí. Považuji je za strašné a nesmyslné utrpení. A odmítám jednoduchá a připitomněle v určitých kruzích líbivá tvrzení, že válka může sloužit k něčemu dobrému pro lidi. Netvrdím, že je to jedině mír, co navždy zajistí prosperitu a blahobyt společnosti - je k tomu ještě třeba přidat rozum, spravedlnost, a ochranu lidských svobod. Stwora je vůl, když říká, že válka je vůl a přitom ji propaguje, zatímco propaguje sebe, aniž by si příliš uvědomoval skutečný běh věcí.