Velké divadlo začíná

V USA právě začíná velká mediální show, která je oficiálně nazývána „volbami amerického prezidenta“. Ve skutečnosti se již delší dobu v USA žádný prezident nevolí, nebo ho alespoň určitě nevolí občané. Prezident je určen a mechanismy jsou nastaveny tak, že kandidát bez přízně médií a bohatých sponzorů nemá šanci. Tak vypadá americká „demokracie“.

Kdo shromáždí více peněz, je vpuštěn do médií a není na něj vytaženo příliš špíny, vítězí. Nezávislý kandidát je bez šance. Složitý systém volitelů v podstatě znemožňuje účast komukoli, kdo není prolustrován dvěma odvěkými státostranami – republikány nebo demokraty. Demokracie se v USA dostala do fáze, kterou lze nazvat demokraturou nebo mediokraturou.

Úspěšný kandidát potřebuje na kampaň asi 100 milionů dolarů. Aby to bylo dost demokratické. Jedna z hlavních favoritů Hillary Clintonová své sponzory netají. Jsou jimi např.:

Rothschild Bank of London
Rothschild Bank of Berlin
Warburg Bank of Hamburg
Warburg Bank of Amsterdam
Lazard Brothers of Paris
Israel Moses Seif Banks of Italy
Chase Manhattan Bank of New York
Goldman, Sachs of New York
Lehman Brothers of New York
Kuhn Loeb Bank of New York

Deník Haaretz nedávno zveřejnil zajímavé srovnání kandidátů. Nazval jej „Israeli factor“, tedy který z kandidátů je nejvhodnější z pohledu Izraele. V pořadí loajálnosti se umístil první Rudy Giuliani, za ním těsně Hillary Clintonová a na třetím místě nezávislé křoví jménem Michael Bloomberg. Kupodivu propadl černošský kandidát Barrack Obama. Ten ačkoli opakovaně deklaruje na srazích AIPAC svou loajalitu, nemůže to vyčistit jeho špatný kádrový původ. Jeho otec byl totiž muslim. Právě proto ho označil známý novinář Seymour Hersh za „jedinou naději“ pro usmíření válečné Ameriky a muslimského světa.

Možná i proto přišla jeho překvapivá prohra v Iowě, kde byl poměrně jasně převolebními průzkumy favorizován. Ještě den před konáním voleb měl Obama náskok před Clintonovou 10-15 bodů, ale poté byl poražen poměrem 39,4 % ku 36,8%.

Ve státě New Hampshire je 81% hlasování počítáno prostřednictvím opických scannerů firmy Diebold Election Systems, která se specializuje na elektronické volební systémy. Pouhých 19% hlasů bylo počítáno ručně. Zajímavostí bylo oznámení, že ručně počítané hlasy dávaly Clintonové pouhých 34,9 % a Obama vítězil s 38,6 %. Sčítání hlasů v New Hampshire a dalších státech je zcela v rukou soukromé firmy Diebold Election Systems. Demokratický kandidát Dennis Kucinich neváhal složit kauci 2000 dolarů a požaduje ruční přepočítání hlasů. Výkřik do tmy, o kterém už asi neuslyšíme.

Když si přečteme programy nebo se podíváme na vystoupení vážných amerických prezidentských kandidátů (tzn. ti, kteří mají šanci a poznáme je tak, že jsou často v televizi), zjistíme, že se nijak zásadně neliší. Nikdo není důsledně proti válce v Iráku, nikdo není ochoten přiznat milion mrtvých nebo zmrzačených a tři miliony uprchlíků. Ani Clintonová, ani Obama, ani republikáni Romney nebo McCain.

Nikdo z vážných kandidátů (Bloomberg, Clinton, Edwards, Giuliani, Gore, Huckabee, McCain, Obama, Rice, Romney, and Thompson) nebrojí proti americké podpoře totalitních režimů praktikujících teror proti vlastním občanům, mučení a totalitní praktiky. Hovoříme zde o Kolumbii, Saúdské Arábii, Egyptu, Izraeli, Iráku (okupační vláda), Kongu, Pakistánu nebo Indonésii. Všichni jen prázdně tlachají o demokracii a svobodě.

Republikáni nebo demokraté? Kdyby neměli při interview v televizi titulek se stranickou příslušností, nepoznali byste nic. Tak tedy vypadá demokracie v USA. Máte možnost jít k volbám, nemáte ale možnost volit.