Zločin vlastního soukromí
Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)
URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2008/01/2385-zlocin-vlastniho-soukromi.htm
Vladimír Stwora
V říjnu tohoto roku přijala Británie kontroverzní zákon RIPA (Regulation of Investigatory Powers Act), podle kterého musí osoba šifrující svá data nebo korespondenci na požádání vydat státním orgánům své heslo. Odmítne-li to, může jít do vězení na dva roky. Usoudí-li státní orgány, že je v ohrožení národní bezpečnost, může být dotyčný/á odsouzen/a až na pět let. Byl vynalezen nový zločin. Zločin vlastního soukromí.
Sekce 49 třetí části zákona RIPA vyžaduje, aby ten, kdo obdrží od autorizovaných orgánů výzvu k předání šifrovacího klíče nebo ke zpřístupnění požadovaných materiálů, tak musí neprodleně učinit.
Ten, kdo odmítne předat hesla, může být potrestán až pěti lety vězení, pokud je vyšetřován v souvislosti s terorismem či ohrožením národní bezpečnosti. Až dva roky může dostat ten, kdo je vyšetřován v ostatních případech.
Součástí zákona je i doplněk, že každý, kdo obdrží výzvu podle sekce 49, je povinen o tom mlčet a nesmí o tom mluvit s nikým, kromě svého právníka.
Podle zdroje, ze kterého čerpám, byla první obětí zákona RIPA jedna aktivistka za práva zvířat. Policie ji v listopadu t.r. vyzvala, aby jí vydala hesla k souborům, které našla na jejím počítači. Svou zkušenost popsala zmíněná aktivistka v anonymním příspěvku na serveru indymedia.org takto:
Údajně našli na mém počítači (který mi policejní hordy zabavily v květnu) nějaké šifrované soubory. Domnívají se, že mají důvodné podezření o spáchání trestného činu a vysvětlují svůj zájem svou povinností zabránit nebo odhalit trestný čin.
Nyní mě „vyzvali k osobní návštěvě“(jak je to od nich hezké, dostanu čaj a zákusek?), mám s sebou donést a odevzdat jim svá přístupová hesla, aby se mohli do souborů podívat. Pokud jim nevyhovím a neumožním jim, aby strkali své velké nosy do mých soukromých záležitostí, mohli by mě obvinit podle zákona RIPA a já bych mohla strávit dva roky ve vězení (zní to jako vyhrůžka nějakého nacistického gangstera toužícího zmlátit každého, kdo se mu nelíbí, že?) .
Legrační na tom všem je, že já sama jsem se s PGP nikdy nenaučila pracovat, nerozumím mu, je to pro mě příliš komplexní a složitý software. Přesto jsem v tak zvané demokracii jako zločinec a je mi vyhrožováno vězením jen za to, že nedokážu číst zašifrovaná data na svém disku.
…
Zákon RIPA je navíc používán retrospektivně. Přijat byl 1. října 2007.
Můj počítač mi zabavili 1. května 2007.
Je-li pravdou to, že ta žena neumí pracovat se šifrováním souborů, a že není schopna vysvětlit, jak se jí šifrovaná data dostala na disk, přesto jí teď hrozí trest, má policie v rukou snový nástroj k likvidaci kohokoliv si umane. Stačí mu zabavit počítač, uložit tam nějaká šifrovaná data a požadovat po dotyčném klíč. Nebude-li schopen data zpřístupnit, tak... A zkuste dokázat, že tam data předtím nebyla.
Indymedia.org uvádějí, že podobnou výzvu k předání soukromých hesel obdrželo dalších nejméně třicet aktivistů za práva zvířat.
Zdá se, že lidé požadující etické zacházení se zvířaty, budou nebo už jsou vnímány státními orgány jako teroristé.
Před několika roky jsem zde varoval, že vývoj směřuje tímto směrem. Že přijde doba, kdy šifrování bude trestné. A první vlaštovka už je tady. Británie jako země s největším počtem kamer na kilometr čtvereční a s nejagresivnějšími zákony a metodami šmírování veřejnosti (jen si vzpomeňte na to, že každá jízda autem je v Británii přesně monitorována a zaznamenávána včetně času a celé trasy vozidla prostřednictvím sítě kamer a satelitů, psali jsme o tom asi před rokem; jen si vzpomeňte na návrh montovat na stožáry pouličního osvětlení mikrofony snímající hovory chodců na ulici) tak učinila další krok směrem k systému, který se už pomalu zdráhám nazvat přívlastkem „policejní“. Protože to, co se děje, už překračuje meze klasického policejního státu.
Já bych to nazval „akváriem“. Británie se stává akváriem, kde se pohybují občané jako rybičky v akváriu, a každý jejich sebemenší pohyb, každá myšlenka, každá cesta, každá touha, každý prohřešek je pečlivě zaznamenán. Nemusí z toho hned „něco být“, úřady si to schovávají a zálohují. Vytáhnout to na vás mohou v případě, že to uznají za vhodné.
Posledním výpotkem loutkařů je tedy zákon úplně zakazující soukromí. Británie je tak první zemí světa, kde bylo šifrování soukromých dat postaveno mimo zákon. Lze očekávat, že podobné zákony přejdou do legislativ i dalších států. Nebude to dlouho trvat. Zdůvodní se to – jak jinak? - požadavkem národní bezpečnosti, povinnosti státu ochránit své občany a doplní se to krásným prohlášením, že ten, kdo má čisté svědomí, nemusí nic skrývat. V USA už dnes platí, že šifrování je vnímáno jako přitěžující okolnost. Není dosud trestné, ale v případě soudního řízení soud může přihlédnout ke skutečnosti, že obviněný šifruje data. A může mu zato zvýšit trest.
Máme se na co těšit.
Zdroje:
Článek byl publikován 1.1.2008
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.