Sci-fi: Přímá volba prezidenta

Od sametového komunistického puče uplynulo již 18 let, ale občané Česka si dodnes, přes veškeré sliby pravolevých politiků, nemohou sami svobodně zvolit svého prezidenta. Jak je to možné? Inu proto, že zde ve skutečnosti žádná pravá demokracie neexistuje, pouze falešná pseudodemokracie. Nebo taky demokratůra, jak o ní zpívával Karel Kryl. Kapři si svůj rybník nevypustí, proto si politici přímou demokracii nepřejí. Pravidelně si po volbách dělají co chtějí a na své občany se vůbec neohlížejí. I do čela státu si dosazují předem pečlivě vybrané figurky, které mají sloužit zájmům nadnárodních finančních skupin i různým domácím lobbistům, nikoliv však občanům.

V současnosti přitom již existuje vyspělá technika, která by přímou volbu prezidenta dokonale umožnila. Jak by mohla vypadat ta SKUTEČNĚ DEMOKRATICKÁ volba prezidenta v budoucnosti? Třeba takto: jako kandidát na prezidenta by se mohl přihlásit kterýkoliv bezúhonný český občan starší čtyřiceti let. Musel by složit manipulační poplatek ve výši 20 000 Kč, který by byl investován do voleb. První kolo voleb na prezidenta by nejprve proběhlo ve všech 14 krajích. Uskutečnilo by se tím způsobem, že za peníze vybrané z manipulačních poplatků by krajské úřady vytiskly seznamy kandidátů na prezidenta i volební lístky. Dejme tomu, že by se ve Středočeském kraji přihlásilo tisíc kandidátů. Na manipulačních poplatcích by se vybralo 20 milionů korun. Za tyto peníze by krajský úřad dal vytisknout seznam kandidátů od 1-1000 a volební lístky. Tento seznam kandidátů za Středočeský kraj by byl zveřejněn v místním tisku, také by byl k nahlédnutí na všech středočeských poštách a samozřejmě vyvěšen i na internetu. Na všech středočeských poštách by byly k mání i volební lístky, které by svým designem připomínaly stírací los. Kterýkoliv občan starší 18 let, který by měl zájem volit nového prezidenta by se dostavil v určeném termínu, dejme tomu v rozmezí tří dnů, na poštu. Nejprve by zaplatil 20 Kč za onen „stírací los“, nebo-li volební lístek. Byla by to tuhá kartička hezky umělecky pomalovaná, v polovině perforovaná. Pak by předložil svůj občanský průkaz, jehož číslo by úřednice zapsala i s jeho jménem do seznamu voličů, kde by se volič i podepsal. Pak by úřednice vzala ten dvojitý volební lístek, orazítkovala ho na obou dílech razítkem pošty a podala občanovi. Ten by na obou dílech volebního lístku setřel stejný PIN kód a na oba díly by zapsal do určené kolonky číslo kandidáta, kterého volil. Třeba kandidáta číslo 500, což by byl pan Novák, starosta obce, kterého volič osobně zná a ví o něm, že je to po všech stránkách spolehlivý, skvělý a charakterní člověk. Pak by volební lístek v perforované části přetrhl a kterýkoliv úplně stejný díl volebního lístku vhodil do urny. Druhý, stejný díl by si ponechal jako doklad, že volil. Svůj PIN kód i svou volbu by si pak mohl kdykoliv zkontrolovat na internetu na webu zvaném Narodsobe.

Krajští vítězi na prezidentského kandidáta by se pak utkali v druhém kole. Bylo by jich už jen 14, z každého kraje jeden vítěz. Všem těmto 14 prezidentským kandidátům by měla být poskytnuta stejná délka vysílacího času v televizi, aby se mohli svým voličům dostatečně představit. Také by byla uspořádaná beseda se všemi 14 kandidáty najednou, kam by mohli voliči živě volat své dotazy na jednotlivé kandidáty. Samozřejmostí by bylo, že by měl každý kandidát svůj web, na kterém by rovněž odpovídal na všechny dotazy diskutérů. Pak by angažovaní občané z celého Česka opět prostřednictvím pošt a prostřednictvím dvojitých volebních lístků s PIN kódem si zvolili jediného vítěze, což by byl ten, který by od národa obdržel nejvíc hlasů.