Lži na konci amerického snu

Letos v červnu se na internetu objevilo video právnické firmy Cohen & Grigsby. Jde v podstatě o instruktáž pro americké korporace ukazující jak právně nepostižitelně obejít federální zákony ohledně pracovních povolení pro zahraniční zaměstnance, jak se odmítnout americké uchazeče o pracovní místa tak, aby to nebylo trestné, a namísto nich zaměstnat za méně peněz cizince. Marketingový manager právnické firmy Lawrence Lebowitz to říká zcela otevřeně: „Našim cílem je bezpochyby nenajít kvalifikované americké pracovníky.“

Pokud americký adept o zaměstnání nějakým způsobem přežije předchozí vylučovací proces, „nechť příslušný vedoucí, pod kterého nová pozice spadá, znovu projde všemi materiály a hledá legální trhliny, které mu umožní dotyčného pracovníka vyloučit – ve většině případů není problém takové trhliny najít.“

Míněno není problém pro zaměstnavatele. A co ti draze vzděláni absolventi amerických univerzit, kteří jsou nahrazováni importovanými cizinci s pracovními vízy, jejichž udělení bylo zdůvodňováno neexistujícím nedostatkem kvalifikovaných Američanů?

Profesor počítačových věd z University of California Norm Matloff, který detailně sleduje tyto praktiky, říká, že to, co dělá právnická firma Cohen & Grigsby, dělají hordy dalších amerických právních firem i jednotlivců: čistí Ameriku od Američanů tím, že je zbavují práce.

Video firmy Cohen & Grigsby se stalo na krátkou dobu senzací, jelikož vyvrátilo korporační propagandu o tom, že nikdy žádný Američan nebyl připraven o práci cizincem s pracovními vízy H-1b nebo L-1 (typy udělených víz, pozn. editora). Ale firmy se brzy otřepaly a opět na plné obrátky lžou kongresu a veřejnosti o neuvěřitelném nedostatku kvalifikovaných Američanů na veškeré technické a profesní pozice, zejména v oblasti IT a softwarového inženýrství.

Všude slyšíme stejné bzučící lží od od zájmových skupin korporací a firem, že v USA není dostatek inženýrů a vědců. Z nějakého mysteriozního důvodů preferují Američané pozice pinglů, číšníků, výčepních, pomocných pracovníků v nemocnicích a pokladních v supermarketech.

Jako jeden z nemnoha novinářů píšících o krátkozraké politice amerických manažerů usilujících o maximalizaci vlastních výkonnostních odměn, dostávám mnoho dopisů od postižených Američanů. Mnoho reakcí přichází od nedávných absolventů universit, jedna z nich je od studenta, který v mém ročníku 2002 absolvoval s nejvyšším vyznamenáním v obou oborech elektro- a počítačové inženýrství a od té doby není schopen najít žádnou práci.

Spolubydlící člena mé rodiny z kolejí graduoval loni na známé škole s dobrou pověstí, získal titul v oboru softwarového inženýrství. Za tu dobu měl jediný přijímací rozhovor. Je bez práce, žije u rodičů a splácí studentské půjčky na vzdělání, které mu outsourcing a pracovní víza ze zemí Třetího světa v Americe znehodnotily.

Stovky individuálních případů, na které jsem byl upozorněn, odmítli mí kolegové – ekonomové, jako „okrajové“. Tak málo o tom vědí. Rovněž jsem obdržel mnoho odpovědí od amerických inženýrů a IT pracovníků, který se podařilo dosud si udržet pozice, nebo po dlouhém hledání práce poté, co byli „vyliti“ a nahrazeni cizinci, našli práci novou. Popis jejich pracovního prostředí a atmosféry je fascinující.

Například Dayton v Ohiu byl svého času domovem mnoha amerických inženýrů. „Dnes“, píše jeden přežívající Američan z tohoto města, „se tady cítím jako cizinec ve vlastní zemi. Jako kdyby byl Dayton kolonizován Indií. NCR a další místní zaměstnavatelé buď většinu IT profesí outsourcovali, nebo přivezli indické odborníky sem. Oddělení IT v National City Bank, které se nachází napříč od LexisNexis, je celé indické. Blízký blok nájemních bytů obývají povětšinou indičtí pracovníci pobývající na pracovní víza a suplující inženýrské pracovní síly pro mnoho firem v oblasti.“

Dozvěděl jsem se, že majitel LexisNexis Reed Elsevir najal pro outsourcing nového indického viceprezidenta a nyní se zdá, že pracovní místa místních Indů budou rovněž outsourcována do jiné země. Neúnavný hon na levné pracovní síly nyní ohrožuje i zahraniční pracovníky přivezené sem, kteří původně nahradili vlastní americké inženýry.

Napsal mi jistý softwarový inženýr, který protestuje proti ignoranci Thomasa Friedmana odpovědného za vytváření falešného obrazu o amerických inženýrech coby lidech se zastaralými znalostmi a za obviňování amerických inženýrů a jiných pracovníků z „xenofobie“, neboť se jim nelíbí, že jsou nahrazováni zahraničními pracovníky. Zmíněný inženýr rovněž zaútočil na Bruce Bartletta a George Willa, které obvinil ze záměrné ignorance a cynismu, popsal je jako vlezdoprdelisty lobbistických skupin outsourcingu.

Viceprezident Alfred P. Sloan Foundation Michael S. Teitelbaum vystoupil 6. listopadu 2006 před subkomisí kongresu pro vědu a technologii. Vysvětlil rozdíly mezi konvenčním neboli lživým tvrzením o nedostatku amerických vědců a inženýrů a realitou v praxi. Realita je taková, že zahraniční pracovníci a vzdělávací dotace způsobily nadbytek amerických inženýrů a vědců, což pro mnohé znamená nejistou a selhávající kariéru.

Jako dva příklady lživého obrázku (o stavu amerických pracovních sil) citoval Teitelbaum zprávu z roku 2005 s titulem Tapping America's Potential, vedenou Business Roundtable a podepsanou 14 dalšími partnery a zprávu Národní akademie z roku 2006 Rising Above the Gathering Storm, která se stala základem pro podstatnou část návrhu zákona, který později evolvoval do American COMPETES Act.

Teitelbaum položil americkým politikům tuto otázku: „Proč stále slyšíte energické znovu ujišťování konvenčního portrétu nedostatku, deficitu, selhávání studia K-12 vědy a matematiky, o klesajícím zájmu mezi americkými studenty o tyto obory a o nutnosti importovat více zahraničních inženýrů a vědců?“

A odpovídá: „Podle mého názoru to, co slyšíte, jsou prostě hlasy zájmových a lobbistických skupin. Tento fenomén je pochopitelně všem na Parlament Hill dobře znám. Zájmové skupiny, které jsou dobře organizovány a dobře placeny, mají kapacitu nechat svůj hlas znít a být vámi slyšeni buď přímo nebo prostřednictvím ozvěny masových médií. A ti, kteří nejsou tak dobře organizováni a nemají tolik finančních prostředků, mohou sice vyjádřit svůj názor, ale pouze jako jednotlivci.“

Mezi těmi, kdo profituje na falešném obraze, jsou univerzity, které získávají studenty – čerstvé absolventy a levné pracovníky s doktorskými tituly k provádění grantových výzkumů. Zaměstnavatelé mají z málo placených vědců a inženýrů vyšší profit a imigrační právníci si od velkých firem nechávají platit za rady jak obejít pravidla pro udělování pracovních povolení cizincům.

Teitelbaum použil jako příklad sektor biomedicíny. Vysvětlil kongresmanům, jak státní peníze vložené do výzkumu vytvářejí nadměrný počet vědců a následně je potřeba ještě více peněz, aby se udržela jejich zaměstnanost. Jasně řekl, že je nesmyslné na jedné straně zvýšit počet amerických vědců a na druhé straně současně předem zabránit jejich zaměstnanosti formou pohádek o jejich nedostatku za účelem zdůvodnění přivezení zahraničních pracovníků.

Doporučuje studentů, kteří uvažují o specializaci ve vědeckých a inženýrských oborech, aby si nejprve ověřili možnosti zaměstnatelnosti od těch, co nedávno skončili.

V USA je dnes takový nedostatek obecné bezúhonnosti, že pohádky o nedostatku (pracovníků) slouží zájmům univerzit, finančním agenturám, zaměstnavatelům a imigračním právníkům na úkor amerických studentů, kteří naivně studují profese bez možnosti uplatnění. Původně to byly dělnické profese, pracovníci ve výrobní sféře, kteří byli zrazeni americkými korporacemi a politiky. Nyní přicházejí na řadu profese bílých límečků a inteligence. Ekonom Alan Blinder z Princeton University odhaduje, že v Americe je v ohrožení 30 až 40 milionů vysoce kvalifikovaných profesí, kterým nenávratně hrozí outsourcing.

Předpovídám, a data o platech z BLS to naznačují, že v průběhu 20 let bude mít Amerika pouze pracovní síly Třetího světa zabývající se domácími službami které nelze vyvést.

Článek The Lies at the End of the American Dream vyšel na serveru informationclearinghouse.info 4. prosince. Překlad editor.

Doplnění editora

Není to problém pouze americky. V Kanadě je to totéž v modrém. Můj syn graduoval na ottawské univerzitě loni v dubnu. Od té doby jedinou práci, o kterou zavadil, je práce v Coffee shop. Nalévá kávu za minimální plat 8,25 na hodinu dlouho přes půlnoc, bez příplatků, bez placení přesčasů. Většina spolupracovníků ve zmíněném Coffee Shop má rovněž univerzitní vzdělání. Mnoho jeho kolegů z univerzity, pokud nemá rodiče na významných místech, je na tom stejně. I můj syn splácí půjčku na vzdělání, neboť v Kanadě se za vzdělání platí. A ne málo. Problém se zhoršuje rok po roce, měsíc po měsíci, přesto o tom politikové i média mlčí jako zařezáni. Naopak. Opíjejí nás statistikou o nejnižší nezaměstnanosti za x posledních let.

Přitom by stačilo tak málo: zvláštní zdanění za každé outsourcované pracovní místo. Je to jeden ze vzácných případů, kdy by daň mohla vytvořit pozitivní tlak na ekonomiku. Pro firmu by se to tak stalo méně atraktivní. Co by ušetřila na platech, by musela odevzdat státu. A je to i logické. Chceš ušetřit na úkor místních? Dobře, ale nahraď zemi, kde podnikáš, ušlý zisk. Namísto toho stát mrhá penězi na různé přeškolovací kurzy, propagandu a jiné nesmysly. Ach jo.